Nejčtenější články - Publicistika

Nejnovější příspěvky v Nohec fóru


  • 24.09. 21:17 Nohecmagazin
    Pokud sem mohu přidat příspěvek, mohli by jste i Vy redaktoři? ...
  • 17.08. 12:08 Turnaj trojic Výrovice(Pablo)
    26.ročník nohejbalového turnaje trojic o putovní pohár, startovné 150 Kč ...
Základní otázky nohejbalu - 3 Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Středa, 15.04.2020

2020 zakladniotazky1 21I třetí část komentářů komentáře výsledků 6. etapy analýzy stavu nohejbalového hnutí v ČR s tématem Základní otázky nohejbalu cílí na tuzemské svazové soutěže. Tentokrát se podíváme na změny pravidel hry, na přínos oddílu pro nohejbalové hnutí a na výchovu mládeže.

Je změn pravidel nohejbalu málo či hodně, dokáže je nohejbalová základna vstřebávat, jsou příčiny změn živelné nebo promyšlené a opodstatněné? Mají být zvýhodňovány oddíly, které přináši bonus navíc? Na takové a podobné otázky odpovídalo celkem 96 respondentů. Své komentáře k této části připojili KAMIL KLENÍK - prezident ČNS a předseda STK ČNS, MICHAL HOSTINSKÝ - člen VV ČNS a předseda Komise mládeže ČNS, VLASTIMIL STEHLÍK - člen VV ČNS a místopředseda TMK ČNS a ANTONÍN STEHLÍK - místopředseda Komise tuzemského rozvoje ČNS.

Změny tuzemských pravidel hry

V této časti byli respondenti osloveni dotazem na vnímání důvodů a četnosti změn tuzemských pravidel nohejbalu. Respondenti mohli uvádět více odpovědí.

Pro změny pravidel nohejbalu v případě, že přinesou pro hráče vyšší atraktivitu nebo bezpečnost, se sešlo 63 odpovědí. 47 hlasů získaly změny pravidel v případě přínosu vyšší atraktivity pro diváky, média, sponzory. 19 pak změny, vyvolané změnami mezinárodních pravidel. 7 odpovědí vyznělo pro vůli měnit pravidla kdykoli a naopak 6 odpovědí preferuje neměnnost pravidel za žádných okolností.

Změny tuzemských pravidel nohejbalu v posledních 20 letech jsou správné a přinášejí vyšší atraktivitu pro diváky, média, sponzory – na to se sešlo 26 odpovědí. 25x zazněla odpověď, že změny jsou správné a přináší pro hráče vyšší atraktivitu nebo bezpečnost. 24x, že respondent změny neřeší. 19x za správnost změn, kterých je málo a hnutí je stačí vstřebat. 10x že změny jsou správné a reflektují na změny mezinárodních pravidel. Ve 13 odpovědích respondenti uvedli, že za špatné považují změny pravidel z různých důvodů.

Z odpovědí je zřejmé, že dosavadní změny pravidel považují za správné tři čtvrtiny respondentů, což je možná až nečekané. Také se však drtivou většinou očekává, že změny budou vyvolány pádnými důvody, jakými jsou atraktivita pro diváky, média, sponzory, hráče nebo bezpečnost hráčů.

Kleník: Změna pravidel většinou kopíruje vývoj společnosti jako takové. Téměř všechna pravidla, ať už herní nebo systémová, vycházejí ze získané praxe a ve většině případů napravují nebo vylepšují současný stav. Ať už s ohledem na získání větší pozornosti diváka nebo přiblížení s pravidly příbuzných sportů tak, aby bylo zajištěno správné konkurenční prostředí. To pak přináší i vyšší motivaci k dosažení úspěchu, protože výkonnostní špička se rozšíří. Pravidla se mohou měnit i z důvodu odstranění komplikovaných výkladů v souvislosti s řízením zápasu. Anketa ukazuje, že dosavadní změny jsou účastníky přijímány většinově s pochopením.

V. Stehlík: Výsledky ankety v této oblasti mě potěšily, neboť je možná známo, že jsem řadu těchto změn inicioval a prosazoval. Především mladší nohejbalová generace si uvědomuje, že i pravidla našeho sportu musí reagovat na zrychlující se tempo doby, na odstranění hluchých či nezáživných částí hry a vyhovění požadavkům moderních médií.

2020 zakladniotazky1 22Přínos oddílu pro nohejbalové hnutí

Další zkoumanou oblastí byl přínos oddílu pro nohejbalové hnutí. Otázky se týkaly jak forem přínosu oddílu, tak možné zvýhodnění přínosných oddílů od pasivních oddílů. Respondenti mohli uvádět více odpovědí.

Největší počet respondentů jako přínos oddílu pro nohejbalové hnutí vidělo výchovu mládeže – 92 odpovědí. 33 odpovědí vyznělo pro pořadatelství jednorázových soutěží, 16 pro výchovu trenérů a funkcionářů pro svaz nebo mezinárodní federaci, 15 pro zajištění sponzorů pro svaz a 12 pro výchovu žen.

Pro zvýhodnění přínosného oddílu oproti pasivním oddílům se sešlo 79 odpovědí, z toho 60 preferovalo finanční formu zvýhodnění. Jako ne nutnosti zvýhodnění přínosného oddílu bylo 20 odpovědí, 3 odpovědi byly proti zvýhodnění.

Z výzkumu vyplývá, že respondenti jako nejvyšší přínos pro hnutí jednoznačně vidí výchovu mládeže. A velkou většinou volají po zvýhodnění oddílů, které přináší hnutí přínos na rozdíl od oddílů, které se pouze účastní soutěží a nevychovávají nové hráče, funkcionáře, trenéry, neshání sponzory či nepořádají jednorázové soutěže.

Kleník: Plně souhlasím, že v podmínkách nohejbalového hnutí je oddíl tím hlavním nositelem odpovědnosti za výchovu mládeže. A že má následně, zcela logicky, obdržet odpovídající odměnu z prostředků systémových dotací státu, které jsou rozdělovány podle jasných pravidel. Formou finanční tak i nefinanční podpory dle vynaloženého úsilí a souvisejících výsledků.

Hostinský: Pro udržení rozvoje nohejbalu jsou důležité všechny uvedené aspekty a dalo by se jich najít i mnoho dalších. Nelze říci, že je pro náš sport jeden důležitější než druhý. Nejlepší je, když se každý dle svých možností a schopností zapojí ve prospěch nohejbalu. Nejefektivněji to vystihli J. Ježek a J. Werich v písni Ten umí to a ten zas tohle. Pokud však není rozdíl mezi těmi co něco dělají a mezi těmi co nedělají nic, tak je to samozřejmě špatně. A vede to k tomu, že i ti co něco dělají, toho postupem času dělají méně. Právě proto musí být pozitivní motivace pro činné a ve vhodné míře i negativní pro nečinné. Nevím kolik by nám zbylo například rozhodčích, kdyby za pískání nebyla odměna. Jsem rád, že se situace trochu zlepšuje. Jsem však naprosto přesvědčen, že největší slabinou našeho sportu je skutečnost, že těch aktivních je oproti té většině co se veze velmi málo. Jen si představte, jak by se náš sport posunul, kdyby se třeba polovina našich členů aktivněji zapojila ať na klubové, nebo svazové bázi. A bylo by jedno, jestli by se jednalo o výchovu mládeže, shánění sponzorů, pořádání akcí, propagaci či něco jiného.

A. Stehlík: Samozřejmě že mládež je základ a i náš sport se musí mládeži věnovat. Bez toho sice nezemře, ale pomalu vyklidí svou i zatím tak nepříliš významnou pozici. Po letech sporů a zamítnutých koncepcí se konečně objevila taková, která nebudí příliš emocí a dá se říct, že nemá tolik odpůrců, jako předchozí návrhy třeba bývalé komise mládeže. Přednost dostala motivační pobídka před trestáním oddílů, které se výchově mládeže náležitě nevěnovaly. Krokem dopředu je samozřejmě také zřizování tréninkových center mládeže.

Výchova mládeže v oddíle

V této oblasti byli respondenti dotazováni na problematiku výchovy mládeže jak na oddílové úrovni, tak na úrovni školní.

Z hlediska toho, oddíly (družstva) jaké výkonnostní úrovně dlouhodobé soutěže by měly vychovávat mládež, uvedlo 42 respondentů, že všechny oddíly bez rozdílu. 26 respondentů, že pouze oddíly s ligovými soutěžemi mužů. 15 respondentů, že pouze oddíly s ligovými a krajskými soutěžemi mužů. 6 respondentů, že by to měly být pouze oddíly s nejvyšší soutěží mužů. 3 respondenti, že pouze oddíly s ligovými soutěžemi mužů i žen.

Jako největší problém náboru a výchovy mládeže ve svém oddílu viděli respondenti v 53 případech nezájem o nábor ze strany oddílem oslovených dětí. V 39 případech absenci osoby, která by se náboru a výchově věnovala. V 17 případech chybějící finanční prostředky na nábor a výchovu. V 8 případech chybějící prostory na nábor a výchovu. Ve 4 případech nemá oddíl o nábory a výchovu zájem. Respondenti mohli uvádět více odpovědí.

Výsledky potvrzují dlouhodobé dilema v rámci ČNS, zda se na výchově mládeže mají podílet všechny oddíly nebo jen oddíly s ligovými soutěžemi. Jako největší překážka přílivu nových členů mládeže je viděn samotný nezájem dětí a nedostatek trenérů mládeže.

Kleník: Jsem zastáncem názoru, že výchovu mládeže zajišťuje zejména oddíl, který má odpovídající zázemí sportovního areálu. Dále materiální, finanční a hlavně personální zdroje. Zcela jistě nelze oddíly k tomuto nutit formou restriktivních opatření, ale naopak motivovat správnými pobídkami. To vše ale nelze uskutečnit s určitou dávkou nadšení a odhodlání, které je v našich podmínkách hlavním motorem rozvoje.

Hostinský: Trochu se mi ekluje to jak byla ta otázka položena. Do výchovy mládeže by se měly zapojit všechny oddíly, které chtějí a mají k tomu alespoň nějaké podmínky. Samozřejmě možnost růstu v extraligových oddílech s bohatou historií mají mladí větší, ale to nesnižuje přínos menších oddílů, kde se mládeži věnuje třeba pár nadšenců bez větších hráčských zkušeností. Navíc bychom se měli dívat trošku do budoucna. Určitě se v ligových soutěžích budou postupně objevovat oddíly, které s mládeží velmi dobře pracují a jiné naopak zaniknou. S nejčetnější odpovědí zcela nesouhlasím. Pokud označíme za největší problém nezájem dětí, tak se tím zbavíme naší odpovědnosti a tím to hasne. Musíme si uvědomit, že se doba diametrálně změnila a my se tomu musíme trochu přizpůsobit, jinak neuspějeme. Proto i samotný nábor musí být takový, aby děti, nebo rodiče oslovil. Zkrátka to co stačilo před 25 lety trenérům volejbalu - abychom se spolužáky přišli na první trénink do nového týmu, by dnes zcela pohořelo. Podobně to musí být na tréninku. Podmínky jsou samozřejmě jiné v Praze a jiné na vesnici, ale pokud je snaha s mládeží pracovat, tak to nějak lze vždycky. Jen je třeba se zamyslet nad tím, jestli něco neděláme špatně a nemůžeme dělat lépe. Je to dle mého zcela stejné jako podnikání. Je to soustavná činnost za účelem zisku. Musí být však prováděna správně aby ten zisk  - v našem případě mládež, přišel.

A. Stehlík: Můj názor je ten, že tak, jak je to nastaveno v současnosti, je to v pořádku. Jen povinnost u krajských týmů by měla být zachována. Případným zrušením povinnosti krajské svazy ztrácí možnost vytvářet podmínky pro aktivitu krajských týmů k práci s mládeží. Možná se mnou nebude každý souhlasit, ale největší problém vidím v nedostatku dobrovolných trenérů se zkušeností z nohejbalu, kteří by shánění hráčů brali jako svého koníčka a dokázali mladé pro nohejbal nadchnout.

2020 zakladniotazky1 23Spolupráce se školami při náborech mládeže

Spolupráci se školami a školními sportovními kroužky při náborech mládeže považovalo 33 respondentů za velmi důležitou pro úspěšné nábory, 26 za občas využitelnou, 23 za dobrou a mající vliv na nábory, 10 za spíše zbytečnou a nemající větší vliv, 2 za zcela zbytečnou.

Za hlavní problém většího začlenění nohejbalu obecně do školních hodin tělesné výchovy a školních kroužků považovali respondenti v 64 případech malý počet do hry zapojených dětí, v 40 případech nedostatek učitelů s nohejbalovými znalostmi, v 18 případech pro děti náročná pravidla hry na správné provedení herních činností a kombinací, v 14 případech nedostatek prostor pro hru, v 5 případech jiné důvody, ve 2 případech pro děti složitá pravidla hry na pochopení. Respondenti mohli uvádět více odpovědí.

Zde je z výsledků zřejmé, že spolupráci se školami při nábore mládeže považuje za užitečnou většina respondentů. Nejen ona je si však vědoma limitů našeho sportu, které tuto spolupráci omezují.

Kleník: Spolupráce se školami je pro zajišťování potencionálně nových hráčů nohejbalu důležitou činností, která je ovšem limitována technickou náročností hry samotné a malého počtu zapojení žáků do hry samotné. Pro tyto důvody jsou hodiny tělesné výchovy v současném modelu hry zcela nevyhovující. A to jak pro pedagogy, tak i pro motivaci žáků samotných. Technická obtížnost zvládnutí hry je podobná například s tenisem, který v hodinách tělocviku také nenajdeme. Až se podaří nohejbalovému hnutí najít zábavnou formu hry se zapojením vyššího počtu žáků, tak se můžeme snažit více prosadit i ve školách základního a středního stupně.

Hostinský: Myslím, že hodně záleží na individuální situaci. Samozřejmě může mít například nohejbalista na pozici tělocvikáře ohromný přínos pro blízké kluby, jinde může být spolupráce se školou zcela neefektivní. Ohledně školního tělocviku je určitě bolestí našeho sportu jeho složitost pro začátečníky, menší počet zapojených hráčů a i relativně dlouhá doba na přípravu hřiště. Proto nevěřím v nějaké zásadní zapracování nohejbalu do běžných hodin tělesné výchovy, nebál bych se říct, že tam ani nepatří. Je lepší když se na tělocviku děti trochu zpotí, nebo když se rozvíjejí ve všestrannosti. Nohejbal může mít skvělou pozici třeba na sportovních dnech, nebo ve sportovních kroužcích. Třeba přijdou změny i v souvislosti se sportovní agenturou, která mluví o větším zapojení profesionálních trenérů do hodin tělesné výchovy.

A. Stehlík: S výsledky průzkumu v tomto případě souhlasím. I v dnešní době se dá určitě najít v okolí škola, která by se nohejbalovému kroužku nebránila. Je to ovšem opravdu otázkou najít nadšence, který by se škole bezplatně nabídl a dokázal se podřídit jejímu rozvrhu. Ideální stav by ovšem byl, kdyby sám učitel byl nohejbalovým nadšencem a dokázal by nácvik nohejbalu v hodinách tělocviku systémově podřídit i většímu počtu dětí.