(Veselí nad Moravou) Jedna sezóna končí, druhá začíná. Rozhovor na přelomu roku v Nohec magazínu většinou patřívá korunovanému vládci ročníku. Kvůli koronavirové epidemii ale nohejbal letošního oficiálního krále nemá. Proto jsme k bilančnímu rozhovoru přizvali člověka, který v nohejbalových řadách strávil většinu svého života a jako funkcionář se zásadním způsobem od roku 1968 podílel na činnosti tuzemského i mezinárodního hnutí. Člen nohejbalové síně slávy LADISLAV KRATOCHVÍL (*1946) mj. působil v řadě funkcí statutárního orgánu republikového svazu a jeho odborných komisí, včetně funkce prezidenta svazu.

Pane Kratochvíle, patříte mezi služebně i věkem nejstarší činovníky našeho svazu. Úvodem se vás zeptám, v jaké kondici shledáváte současný tuzemský nohejbal?

Jako hráč, později i činovník komise nohejbalu při MV ČSTV v Praze, pamatuji začátky organizovaného nohejbalu v šedesátých letech. Od té doby se podařilo zařadit nohejbal mezi běžné sporty se svazovou republikovou a mezinárodní organizační strukturou, významnou hráčskou základnou, atraktivní hráčskou špičkou dlouhodobě úspěšnou na mezinárodním poli. To považuji za velký úspěch. V posledních letech ale pozoruji, že vedení svazu ztrácí kontakt s nohejbalovým hnutím v místech, okresech ale i krajích a tím i možnost ovlivňovat a sjednocovat jejich činnost.

A jak je na tom podle vašeho názoru mezinárodní hnutí?

Nohejbal je národní sport a dlouho jsme se snažili rozšířit ho do zahraničí. Nikdy se nám to nepodařilo. V druhé polovině osmdesátých let se však k nám náhodou dostal podnikatelský projekt Josepha Rothenfluha nazvaný Mezinárodní fotbal-tenisová asociace (IFTA). Fotbal-tenis není podle mého názoru nohejbal, je mu ale svou podstatou blízký. Zcela účelově jsme jej ale za nohejbal prohlásili, kromě jiného s cílem postupně přesvědčit těch několik států, členů IFTA, aby pravidla co nejvíce přiblížily pravidlům nohejbalu. Jak se ukázalo, nejen řádová převaha naší členské základny, naše organizační schopnost, ale především jasná výkonnostní převaha českých a slovenských hráčů jakékoliv další sbližování pravidel ukončila a posléze vedla i k zjevnému nepřátelství některých členů vůči našemu svazu. Postupně jsme svůj vliv ztráceli a IFTA se vydala směrem, který nebyl pro nás již přijatelný. To vedlo náš svaz a některé další členy k vystoupení z IFTA a založení nové mezinárodní organizace UNIF, která úpravou pravidel fotbal-tenisu dala vznik novému sportu, futnetu. Přestože je v Česku považován za nohejbal, podle mého názoru je samostatným sportem, i když nejbližším. Mezinárodní hnutí trpí způsobem vzniku svých střešních organizací, nevzniklo zdola, významným vlivem jednoho silného národního svazu jako řada jiných sportů. Do mezinárodního hnutí zařazuji i další blízké sporty třeba jokgu a sepaktakraw. Mezinárodní hnutí je fragmentované a proto nemůže využít potenciál podstaty uvedených sportů.

Loňským mediálním tématům vládlo jediné - koronavirová pandemie. Jak se na současnou situaci díváte?

Nejsem zastáncem protipandemických opatření, která podstatně omezují veřejný život. Zvlášť ta, která postihla sport a zejména individuální sport, jakým nohejbal je, považuji za přehnaná. Bohužel jde o politická rozhodnutí a kdokoliv z nás nemá možnost je ovlivnit. Protože omezující opatření jsou dlouhodobá a opakující se, zcela určitě do budoucnu mentalitu mnoha z nás, ovlivní. Třeba tím, že budeme více zvažovat cestování. Více se nechci vyjadřovat, sport má být apolitický.

Je naděje, že se v roce 2021 dočkáme plnohodnotné soutěžní sezóny, nebo to bude zase jen o kompromisech?

Těžko soudit, do zahájení dlouhodobých mistrovských soutěží družstev zbývají ještě čtyři měsíce. Kompromisům se zřejmě řídící orgány soutěží nevyhnou.

Kromě disciplinární komise je vaší hlavní doménou svazová legislativa. Poslední dobou doznala velkých změn. Můžete je ve zkratce přiblížit?

Pokud se svazovou legislativou myslí základní vnitřní předpisy, tedy stanovy, pravidla nohejbalu, soutěžní a disciplinární řád, pak k velkým obsahovým změnám třeba proti roku 2010 nedošlo. S ohledem na novou úpravu občanského a tím i spolkového práva, byla přijata změna stanov, ale šlo v naprosté většině o pojmové a formální změny. Za podstatnou změnu považuji pouze nahrazení každoročního zasedání konference radou ustavenou krajskými sdruženími na čtyřleté období. Smyslem této změny je vytvořit stálý reprezentativní, asi třicetičlenný kolektiv nohejbalových osobností, který je schopen operativně projednat a rozhodnout všechny podstatné záležitosti činnosti svazu. V zásadě s výjimkou volby prezidenta, výkonného výboru a dozorčí rady a změny stanov a pravidel nohejbalu. Další pak podmínění trvání svazového členství na prokazatelné zaplacení členského příspěvku pro kalendářní rok. Smyslem této změny je posílení vztahu členů ke svazu a aktualizace a zpřehlednění svazové evidence. A to i proto, že svazová evidence musí být kompatibilní s rejstříkem sportovních organizací, sportovců a trenérů, který vytváří Národní sportovní agentura jako podklad pro financování činností v oblasti sportu, tedy i financování našeho svazu. S ohledem na složitost svazové evidence a podcenění celého procesu ze strany všech orgánů svazu, byl radou na přechodnou dobu přijat jako další základní vnitřní předpis organizační řád. A ještě změnu posílení zásady projednací a práv podezřelého v disciplinárním řízení. Až na nesporné výjimky musí být každé disciplinární provinění projednáno s náležitým dokazováním v řízení, jehož se může podezřelý osobně účastnit.

Někteří funkcionáři hovoří o potřebě zcela přepracovat stanovy, protože ty současné jsou už „přenovelizované”. Váš názor?

Předesílám, že ve svazu panuje zvyk, že každá změna jednotlivého ustanovení stanov je po přijetí zveřejněna v úplném znění celých stanov. Takže každý má na svazovém webu možnost nahlédnout do aktuálního znění stanov a i ostatních základních vnitřních předpisů. Za přenovelizované je nepovažuji. Jejich výkladu a aplikaci však neprospělo, že novely předkládali různí autoři. I proto jsem pro změnu všech kapitol stanov s výjimkou základních ustanovení. Kromě nutných obsahových změn je třeba sjednotit pojmy a zpřehlednit strukturu předpisu.

Když už jsme u svazových předpisů. Názorové křídlo kolem vás a prezidenta Kleníka preferuje méně obsáhlé a volnější znění. Naopak technokratičtější křídlo volá po podrobnějších zněních, postihující většinu možných situací a proběhlých kauz. Argumentuje, že Česko není Švýcarsko. Proč je vám bližší volnější varianta?

Jsem zastáncem obecnější úpravy než podrobné. Žádná norma nemůže postihnout všechna možná jednání účastníků vztahu. Musí zůstat prostor pro uvážení těch, co rozhodují. Nejsem příznivcem přehnané předběžné opatrnosti, navíc rozhodování je kolektivní a téměř ve všech případech je přípustné odvolání proti rozhodnutí.

Kritici také poukazují na menší předvídatelnost práva při volnějším znění. Místo některých automatických postihů u drobnějších provinění dnes zase záleží na tom, jak se lidově říká, jak se kdo z kauzu řešící komise vyspí. Nebylo by vhodnější u menších prohřešků nechat automatické postihy?

Mohu hovořit jen za disciplinární komisi. Jako předseda vím, že jsme v posledních letech projednávali kolem deseti disciplinárních provinění v republikových soutěžích ročně. Až na několik výjimek se provinilci dopustili provinění z nedbalosti. V zásadě u všech skutkových podstat je možné uložit postih v určitém rozmezí, přihlíží se k polehčujícím nebo přitěžujícím okolnostem. Je tedy povinností komise zvážit všechna pro i proti a spravedlivě rozhodnout. Všechna naše rozhodnutí jsou odůvodněna a uveřejněna na svazovém webu. Nejsem si vědom, že bychom některou věc rozhodli účelově, ani že by takto rozhodla jiná odborná komise.

Jak už było zmíněno, zhruba před rokem byla nahrazena konference, jako shromáždění delegátů, orgánem s pevným obsazením - Radou ČNS. Můžete ještě znovu objasnit důvodu vzniku a v čem je výhoda?

Myslím, že jsem důvody nahrazení konference radou již dříve podrobně vysvětlil. Jenom pro upřesnění, tuto změnu stanov schválila valná hromada v březnu 2019, tedy téměř před dvěma lety. Fakticky byla ustavena loni v lednu.

Mnozí, vzhledem k nedotaženostem v oblasti svolávání a dalších, považovali radu za vazala výkonného výboru, který jen bude více legitimizovat předchozí rozhodnutí VV. Jenže výsledek jejího hlasování o spuštění soutěží asi překvapil nejen VV. Překvapil i vás osobně?

Rada zatím zasedala jednou, loni začátkem března. Byla řádně svolána a její členové projednali a rozhodli všechny záležitosti, jak byly oznámeny. Žádných nedotažeností si nejsem vědom. Otázka zřejmě míří na elektronické hlasování členů rady ze začátku loňského května o podstatné změně termínového kalendáře a rozpisu republikových dlouhodobých soutěží družstev. Změna těchto předpisů je sice v působnosti výkonného výboru, ale v situaci, kdy protipandemická omezení veřejného života neumožnila soutěže zahájit a sehrát podle vydaného termínového kalendáře a rozpisu soutěží, byla podle mého názoru každá v úvahu připadající změna podstatná a v nesouladu se smyslem ustanovení článku 1.7 soutěžního řádu. Proto se výkonný výbor obrátil na radu, aby hlasováním svých členů per rollam s navrženou změnou termínového kalendáře a rozpisu souhlasila. K hlasování byl předložen návrh usnesení jako celek. Protože tento návrh nezískal potřebných patnáct souhlasů, tyto mistrovské soutěže nebyly pořádány. Podle mého názoru, legitimní rozhodnutí rady legitimním způsobem. Výhrady některých členů rady a některých dalších svazových činovníků k elektronickému hlasování per rollam nechápu, podle mého názoru zkušenost loňského roku prokázala přednosti tohoto způsobu rozhodování. Jde o zvyk.

Co asi také překvapilo, bylo tápání ČNS se spuštěním loňských soutěží. Nepovedl se první pokus, nepovedl ani druhý - ani ne poloviční naplněnost mužských soutěží je vizitkou. Kritici volali po omluvě či vyvození osobní odpovědnosti. Svaz ale vše přešel bez reakce. Nenaruší toto důvěru oddílů při budoucích rozhodováních svazových orgánů?

Pod ČNS v otázce je zřejmě myšlen výkonný výbor a sportovně technická komisi, oba orgány v čele s Kamilem Kleníkem. Ani při hledání systému náhradní dlouhodobé nemistrovské soutěže družstev neshledávám tápání. Dobře to popsal Petr Gulda v posledním rozhovoru pro Nohec magazín. Různé skupiny možných účastníků měly prostě různé představy a nemohly se dohodnout. Rozhodnout musel výkonný výbor a zorganizoval Ligový pohár jako nemistrovskou soutěž, která umožnila hráčům a hráčkám v době rozvolnění protipandemických omezení veřejného života kvalitní soutěžní příležitost s odpovídající motivací. Právo účasti měla všechna družstva republikových soutěží. Pokud se některá nepřihlásila nebo soutěž nedokončila, ať již z důvodu opatrnosti, nebo nedostatečné motivace nebo z jiných důvodů, byla to jejich svobodná volba a neúčast pro ně neznamenala žádné důsledky pro soutěže v dalším hracím roce. Pokud kluby některých družstev mužů uspořádaly vlastní meziklubovou soutěž, pojmenovaly ji Český pohár a zkoušely přitom nové hrací systémy jak soutěže, tak utkání, nemám nic proti tomu, naopak. Osobně na přípravě a průběhu loňských nemistrovských republikových družstev nevidím nic překvapivého a chaotického. Tím méně potřebu vyvozování osobní odpovědnosti. A narušení důvěry členů svazu? Na březen 2021 je svolána volební valná hromada, na ní se důvěra nebo nedůvěra vyjeví.

Podle našich informací se připravují změny stanov, které by měly Radu ČNS i Dozorčí radu ČNS vybavit svéprávnějšími kompetencemi, lépe vyvažujícími jednotlivé moci v ČNS. Jejichž vyvážení bylo již dříve narušeno volbou prezidentem nominovaných členů VV. Vnímáte případné posílení Rady ČNS i DR ČNS jako pozitivní?

Podle mého názoru je změna stanov objektivně nutná. Osobně, jako odborný poradce pro svazovou legislativu, dost podstatnou změnu navrhnu. A vím, že změnu připravují i některé odborné komise. Co se týká rady, její postavení ve struktuře svazových orgánů navrhuji posílit. Pokud se týká dozorčí rady, její působnost a pravomoc již v současnosti odpovídá úpravě v občanském zákoníku. Je kontrolním orgánem, ne výkonným.

Volební valná hromada ČNS se má konat v březnu 2021. Podle stanov ale volební období současných volených orgánů ČNS skončila v prosinci 2020. Existuje sice doporučení poslední Rady ČNS na přesun termínu, ale rada přece nemá pravomoc rozhodovat o stanovách. Co tedy legitimizuje rozhodnutí o přesunu termínu?

Ano, podle stanov volební období prezidenta, ostatních členů výkonného výboru a členů dozorčí rady činí čtyři roky. Výkon funkce jim však zaniká až zvolením nových členů těchto orgánů. Valná hromada má být svolána k zasedání alespoň jednou za čtyři roky. Jsou faktické a právní důvody, aby se zasedání nejvyššího orgánu korporace konalo alespoň jednou ročně. Z tohoto důvodu má svaz dva nejvyšší orgány, valnou hromadu a radu - dříve konferenci. Nejvhodnějším časem pro svolání zasedání nejvyšších orgánů svazu je březen kalendářního roku. Pro zasedání rady je tento čas již dokonce stanovami předepsán. Není podstatného důvodu, aby se zasedání obou nejvyšších orgánů konala v jednom kalendářním roce, dokonce krátce po sobě. Například se v březnu 2019 nekonalo zasedání konference, když se v březnu konalo zasedání valné hromady. Současné členy výkonného výboru a dozorčí rady valná hromada zvolila na zasedání v prosinci 2016. Posunutí zasedání valné hromady o tři měsíce jsem ze shora uvedeného důvodu, navíc i proto, že proces přípravy zasedání valné hromady by kolidoval s přípravou a průběhem Mistrovství světa ve futnetu v Praze, doporučil v diskuzi na loňském zasedání rady a členové rady návrh podpořili. Pokud by doporučení rady k posunu času zasedání valné hromady výkonný výbor za normálního stavu využil, posun by legitimizoval jeho organizační a hospodářský účel a to, že by nebyl ve zřejmém rozporu se stanovami svazu, ani se zásadami spolkového práva. Jak se nakonec ukázalo, svolat zasedání valné hromady na prosinec loňského roku ani nebylo možné. Aby se zasedání mohlo konat ještě loni, muselo by být oznámení o svolání zveřejněno nejpozději v polovině října, tedy v době nástupu druhé vlny pandemie nemoci covid 19, v době, kdy bylo nepochybné, že nouzový stav, jako předpoklad významného omezení veřejného života bude v následujících měsících zaveden. Otázkou ale nyní je, zda omezení nebudou v nějaké formě prodlužována až do času svolaného zasedání valné hromady.

Znamená to tedy, že mandát volených i dalších orgánů ČNS je legálně prodloužen do březnového termínu konání valné hromady?

Ano, prezident, členové výkonného výboru a dozorčí rady budou své funkce vykonávat až do zvolení nových členů těchto orgánů. Pokud by omezení znemožnila konání zasedání, bylo by možné podle zákona nazývaného „lex covid“ rozhodnout všechny či některé záležitosti zařazené na pořad zasedání distančně, případně oznámený čas zasedání posunout.

Jaké jsou vaše osobní ambice pro další volební období? O které pozice se chcete ucházet, na co se chcete konkrétněji zaměřit? A je vaše případná kandidatura vázána na obhájení prezidentského postu současným prezidentem?

V nohejbalovém hnutí jsem v různých funkcích i těch nejvyšších činný více jak padesát let. Proto mně není lhostejný jeho další vývoj. Jako aktivní právník bych rád pokračoval na úseku svazové legislativy a disciplinárního řízení. Nikdy jsem se netajil tím, že podporuji v čele svazu Kamila Kleníka. Jsem přesvědčen, že je nejvhodnějším kandidátem na funkci prezidenta svazu a že bude zvolen.

Jak se jako matador díváte na fakt, že zatímco se dříve funkcionáři o vyšší funkce v ČNS utkávali, dnes je problém vůbec volené orgány naplnit a někdy se to ani nepodaří - viz odvolací komise? A má to dnes nohejbalový činovník těžší než ten z předrevoluční éry?

Nejsem si jist, zda se dříve činovníci o vyšší funkce utkávali. Pokud ano, bylo to vždy v určitém koncepčním sporu. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let ve sporu o zavádění fotbal-tenisových pravidel do našich soutěží, po roce 2004 ve sporu o způsob řízení svazu. Schopných a vytrvalých činovníků byl vždy nedostatek. Každý raději hraje, a když již jde do funkce, tak zpravidla v klubu. To platilo i před převratem, zvlášť, když orgány ČSTV, ale i odborových svazů a svazu mládeže poskytovaly svazu nohejbalu určitý profesionální servis. Samozřejmě, že to má dnes nohejbalový činovník těžší. Stále je výkon svazových funkcí dobrovolnou činností a to v prostředí, kdy se musí každý sám postarat o hmotné zajištění sebe a svých blízkých. V prostředí, které nabízí mnohé a dostupné, co před převratem nebylo možné.

Nepřímo se vaše činnost dotýká i krajských a okresních článků ČNS a obecně i dlouhodobých soutěží, které fungují mimo rámec ČNS. Podle vašich slov je situace v této oblasti neradostná. Můžete rozvést, kde jsou hlavní komplikace a čím jsou způsobeny?

V úvodu rozhovoru jsem zmínil, že republikové orgány svazu ztrácejí kontakt s nohejbalovým hnutím v místech, okresech ale i v krajích a tím i možnost sjednocovat či jinak ovlivňovat jeho činnost. Podle mého názoru je důvodů více. Jedním z nich je malá motivace hráčů a činovníků, jak jsem uvedl v odpovědi na předchozí otázku. Vyšší nároky na hráče a činovníky ať výkonnostní, organizační, finanční nebo jiné, zejména na úrovni kraje, znamenají jejich postupný přesun na nejnižší úroveň, často do nesvazových soutěží, kde jsou časové a hmotné nároky nejmenší. S vysvětlením, když od svazu nic nedostanu, nemůže svaz nic chtít ode mě. Tím se vytrácí určité ztotožnění se svazem, které bylo v minulosti důležitým impulzem rozvoje nohejbalu.

Většina oddílů nebyla loni schopna dodat vyplněné podklady o členské základně, které jsou jednou z hlavních podmínek pro přidělení prostředků ze státního rozpočtu. Nezadělalo se na podobné problémy už dříve při poměrně nepromyšleném zrušení registrací a registračních poplatků?

Odpověď navazuje na předchozí a vyžaduje exkurz do minulosti. Pokud byl svaz nohejbalu před rokem 1990 pouze organizační jednotkou ČSTV, musel tomu podřídit i svůj vnitřní řád. Členy svazu byli členové oddílů nohejbalu tělovýchovných jednot a všichni podléhali jednotné sportovní registraci, vázané na placení členských příspěvků. Údaje o členské základně byly poměrně spolehlivé a na jejich základě byla postupně vytvářena organizační struktura svazu nohejbalu od oddílů nohejbalu přes okresní a krajské svazy po svaz nohejbalu ČÚV ČSTV. V roce 1990 ČSTV zanikl a jeho jednotlivé organizační složky se transformovaly do občanských sdružení, zakládaných podle zákona o sdružování občanů a velké novely občanského zákoníku. Občanskými sdruženími, tedy právnickými osobami s plnou právní subjektivitou se tak mimo jiné staly tělovýchovné jednoty se svými oddíly nohejbalu, jako organizačními složkami a Český nohejbalový svaz se svými okresními a krajskými svazy jako organizačními složkami, přičemž sdruženými členy se stali všichni členové oddílů nohejbalu tělovýchovných jednot podle aktuální sportovní registrace ČSTV. Vedení svazu se v této době ještě mohlo spolehnout na údaje sportovní registrace. Tento stav netrval dlouho. Nebylo totiž v možnostech vedení svazu vést evidenci členů. Tu do určité míry vedlo servisní celorepublikové občanské sdružení ČSTV, do kterého se transformovaly orgány zaniklého ČSTV na území České republiky, ale i ta se stala nespolehlivou. Přispělo k tomu i rozhodnutí vedení svazu, vedené snahou o co nejširší členskou základnu. Členství tak mohli získat i neregistrovaní zájemci z odborářských, svazáckých a místních rekreačních soutěží, pokud si jednoduchou smlouvou ustavili sdružení bez právní subjektivity. Přestože velikost členské základny byla jedním z kritérii pro financování činnosti svazu nohejbalu z prostředků státu a servisního ČSTV, vycházely jak vedení svazu nohejbalu, tak servisní ČSTV pouze z odborného odhadu. Protože takto vedená evidence členů mohla mít vliv na regulérnost soutěží, vedení svazu svázalo svazové členství s hráčskými soupiskami. Tím se ve svazové evidenci více zvýraznily hráčské kolektivy a přes ně nakonec i svazové členství „oddílů nohejbalu“, byť se stále jednalo jen o organizační články sportovních občanských sdružení nebo sdružení bez právní subjektivity. Postupné změny ve financování činnosti sportovních občanských sdružení, urychlené i postupným úpadkem Sazky, účelového podniku servisního ČSTV, zdůraznilo naléhavou potřebu vnést do svazového členství a do svazové evidence pořádek. S výraznou obměnou vedení svazu po roce 2004 bylo ve stanovách svazové členství nově upraveno jako členství kolektivů s konstitutivními právy („oddílů nohejbalu“) a jednotlivců se soutěžními právy (aktivní členové oddílů nohejbalu). Přičemž svazová evidence byla aktualizována a zavedena v elektronické podobě. V současnosti svaz eviduje téměř 390 kolektivních členů, z toho přes 350 spolků, které jsou podle stanov řádnými členy Českého nohejbalového svazu. Podle mého odhadu se ale na činnosti svazu polovina z nich již dlouhodobě nijak nepodílí a s vedením svazu nekomunikuje. Vedení svazu se pokusilo zavedením povinného placení ročního členského příspěvku pod ztrátou členství, počínaje rokem 2019, svazové členství aktualizovat, bohužel bez úspěchu. Pro zaplacení členských příspěvků byla několikrát stanovena dodatečná lhůta poslední do konce března 2021. Marně opakovaně zdůrazňuji, že spolehlivost a úplnost svazové evidence, kompatibilní se zákonným veřejným rejstříkem, vedeným Národní sportovní agenturou, je podmínkou financování činnosti svazu z veřejných rozpočtů.

Nemůže mít na celé dění v nohejbale vliv, že neexistuje jasný tmelící prvek, jasná vize a lidé prostě pouze ztratili víru? Přece jen vždy, když to v pozitivním smyslu zavánělo úspěchem pro nohejbal, sami nohejbalisté se postarali o opak.

Ano, vnímám problémy, které musí vedení svazu řešit. Pokusil jsem se je otevřeně popsat. Ale jsou to běžné problémy, žádné fatální. Jejich řešení není v nějaké nově formulované vizi, ale normální řádné práci členů orgánů svazu. Nohejbal vznikl jako národní rekreační sport bez zahraničního vzoru. Jeho vznik a rozmach umožnila další národní zvláštnost, tramping obyvatel velkých měst do jejich okolí. Vizí nás, prvních činovníků nohejbalu v rámci ČSTV, bylo udělat z rekreačního nohejbalu postupnými kroky normální sport s celostátní organizační strukturou, celostátními a zahraničními soutěžemi. Jak už jsem uvedl, podle mého názoru se tato vize naplnila až překvapivě dobře. Jedinou novou vizí, kterou si dokáži představit, by mohlo být dostat nohejbal mezi světově nebo alespoň evropsky populární sporty. Splnění takové vize silou a prostředky Českého nohejbalového svazu však nepovažuji za možné.

Může se vůbec tuzemská nohejbalová scéna více rozvíjet i bez přispění mezinárodního rozvoje? Nemám na mysli samotnou hru, ale celé dění - finance, členská základna, společenská pozice...

Nemyslím si. Bez silného impulzu od některého státu, v němž se hraje nebo se začne hrát (státy jižní a střední Ameriky, Východní Asie) některý z příbuzných sportů, zůstane nohejbal v dnešní úrovni. To neznamená, že by si vedení svazu nemělo dávat žádné cíle. Musí být ale krátkodobé a hlavně splnitelné. A musí pružně reagovat na měnící se prostředí. V současnosti jde hlavně o udržení dosaženého postavení nohejbalu jak u nás, tak v zahraničí.

Kde jste viděl pozici nohejbalu v roce 2020 v době, kdy jste s funkcionařením začínal?

Jak už jsem řekl, naší vizí a cílem bylo udělat nohejbal normálním sportem, tento cíl nebyl ohraničen časem. V polovině šedesátých let, kdy jsem jako činovník nohejbalu začínal, jsem vůbec o roce 2020 nepřemýšlel.

Co se vám v nohejbalovém životě splnilo a na co naopak ještě čekáte?

Splnilo se mně vše. V bezvadném, kamarádském kolektivu TJ Solidarita Praha, který se schází dodnes, jsem se jako smečař blokař stal počátkem sedmdesátých let vícenásobným mistrem republiky. Jako činovník jsem byl několikrát zvolen předsedou republikového svazu, v letech 1990-91 dokonce federálního svazu. Jako divák jsem zažil několikrát mistrovství světa, naposledy v roce 2016 v Brně. Což byl pro mě úžasný zážitek.

A jaké je vaše přání nohejbalu do roku 2021?

Přeji si, aby se veřejný život normalizoval alespoň tak, aby bylo možné svobodně žít. Ostatní je už na každém z nás.


Komentáře   

#1 Antonín Stehlík 2021-01-03 11:23
Podle mne není co dodat. Pěkný článek, rozumné názory.
Citovat