Nová role Jaroslava Žigaly Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Pondělí, 21.01.2013

2012_msmuzujarozigala_01(Košice) Roky byl vládcem slovenské střídačky a udával tón vývoje nohejbalu. Jeho svěřenci naslouchali, plnili a také plenili. Byl jako pirát, pravidelně zajišťoval přísun zlaté kořisti do země, která ho na tyto loupeživé výpravy vysílala. Ty časy jsou však minulostí, stejně jako jeho pověstmi opředená taška. JAROSLAV ŽIGALA předal vůdcovské žezlo svému mladšímu bratrovi a na loňském nymburském světovém šampionátu se představil ve zcela nečekané roli. V roli rozhodčího.

Jaroslave, je opravdu nečekané vás nyní vídat u sloupku sítě s píšťalkou v ústech. Kdo vás k této úloze dokázal přemluvit a dalo to hodně úsilí?

V prvé řadě je třeba říci, že jsem skončil s reprezentací. Nechci hovořit o důvodech. Ale jednoznačně jsem cítil, že potřebuji změnu. Dosáhl jsem mnoha úspěchů a nový trenér, shodou okolností můj bratr, zdárně v mých šlépějích pokračuje. Co se týká rozhodování, během mé trenérské kariéry jsem se zúčastnil kurzu pro mezinárodní rozhodčí. Přiznám se, že jsem ani nepředpokládal, že se jako rozhodčí někdy zúčastním mistrovství světa. Oslovil mě prezident Slovenské nohejbalové asociace, zda jako zkušený trenér i hráč bych nešel na mistrovství světa pískat. Nejprve jsem to odmítl, vzal jsem si měsíc na rozmyšlení. Nakonec jsem se rozhodl neodjet jen jako divák, ale chtěl jsem něčím také přispět.

V Nymburce to byla vaše velká mezinárodní premiéra v této pozici. Měl jste ale nějaké zkušenosti s rozhodováním v domácích soutěžích?

Určitě. Rozhodoval jsem jednorázové mistrovství Slovenska jednotlivců, dvojic, trojic. Největší zkušeností ale byly na trénincích. Tam jsem byl snad jediným rozhodčím a hráči mě respektovali.

2012_msmuzujarozigala_02I když zkušený matador, přece jen, neměl jste ve své nové roli trému?

Něco už mám v nohejbale za sebou, tréma tam nebyla. Bylo mi jedno, kam mě nasadí. Zda jako hlavního, či postranního. Rozhodování mi nedělá žádné problémy. Měl jsem z toho radost.

Jako rozhodčí musíte situace posuzovat bez emocí. Nestávalo se vám, jako dlouholetému trenérovi, že ty emoce jste občas pocítil?

Pokud jsem v pozici rozhodčího, umím se úplně odosobnit. Pro mě jsou to v tu chvíli jen dvě sestavy, nic jiného neřeším, nehodnotím jejich hru. To si mohu dovolit až po zápase.

Ale přece jen? Vždyť jste kupříkladu pískal finálový duel trojic. Tedy vaše bývalé svěřence, a to v klíčovém zápase.

Dostal jsem pro finále trojic důvěru a během zápasu jsem se skutečně dokázal odosobnit.

Zdá se vám to vůbec šťastné rozhodnutí, aby česko - slovenský finálový zápas rozhodovali česko - slovenští rozhodčí? Na předchozím juniorském a ženském šampionátu v Brně to nedopadlo zrovna nejlépe.

Určitě to pro nás byla těžká pozice. Nechci řešit, proč jsme byli takto vybráni zrovna my dva. Myslím si, že jsme během toho zápasu neudělali nějaké zásadní chyby a dokázali jsme se vzájemně s mým českým kolegou respektovat.

2012_msmuzujarozigala_03Když tedy celkově zhodnotíte své výkony na šampionátu, máte dobrý pocit?

Myslím si, že ano. Dokonce jsem přesvědčený, že jsem do toho rozhodování vnesl trocha jiného ducha. Někteří rozhodčí u kolíku působí hodně staticky. Snad jsem jim ukázal, že to jde i jinak. Prostě při některých herních situacích nejde jen stát u kolíku a mávat rukama. Takovým příkladem je třeba smečovaný servis ve dvojkách. Je rozdíl rozhodovat na antuce, kde se rozhodčí může jít podívat na potisk míče a v hale.

Uspokojuje vás tedy pozice rozhodčího? Více, než předchozí trenérská činnost?

Ti, co mě znají na Slovensku, vědí, že jsem měl zájem nestát mimo a chtěl jsem se ještě nějak zapojit. Rozhodování mě baví. Trenérská a rozhodcovská práce se nedá porovnávat. Rozhodcovská, to je jeden zápas, jedna akce. Trenérská práce, to je celý rok. Určitě mě více naplňovala celoroční trenérská práce. Pokud vám ještě vyjde ten vrchol, získáte titul, to je paráda. Rozdíl je i v přípravě. Jako rozhodčí se nemusím měsíce připravovat. Tam stačí, když dobře ovládáte pravidla a umíte číst hru.

Je pro rozhodčího výhodou mít za sebou dlouhou hráčskou či trenérskou kariéru?

Určitě. Ten, kdo to nehrál na nějaké úrovni, některé sporné situace neumí správně posoudit. Bylo to vidět i v Nymburce, kde se mezinárodní rozhodčí z některých zemí  nemohli rovnat rozhodčím z Česka nebo Slovenska.