Mašek: Pravidelná soutěž v Dánsku není reálná Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Neděle, 08.01.2017

2016 msmbrnodansko 1(Kodaň, Dánsko) Nohejbal, to je především Evropa. Jednou ze zemí, které sice neaspirují na medailové příčky světových či kontinentálních šampionátů, ale pravidelně na nich vystupují, je Dánsko. K rozhovoru jsme přizvali vedoucího reprezentačního družstva a zároveň předsedu dánského nohejbalového svazu PAVLA MAŠKA.

Pavle, na šampionáty jezdíte už delší dobu. Ale z vašeho týmu na mistrovství světa v Brně nebylo k poznání moc tváří z dřívějších akcí.

Problémem je, že většina z hráčů, kteří reprezentovali na předešlém mistrovství Evropy v Humenném, studuje a má zkouškové období. I na šampionát v Brně mi tři kluci přijeli až v pátek, protože ještě den předtím dělali zkoušky. Byl to nejhorší termín pro studenty vysokých škol. Všichni moji hráči byli studenti stejného ročníku. Jako hlavní sport mají futsal nebo fotbal. Nohejbal hrají, když jim skončí venkovní sezóna. Pro nás je dobré, že s nimi můžeme celou zimu trénovat nohejbal. Nevýhodu tak pro šampionát v Brně bylo, že to pro nás byl začátek sezóny a kluci ještě nebyli rozhraní. Kdyby šampionát byl třeba v dubnu, tak jsme herně byli jinde.

Vaši svěřenci jsou z jednoho místa, nebo z více různých míst?

Všichni jsou z Kodaně. Objektivní problém u nás v Dánsku je, že nemáme větší finanční možnosti. Takže lidé, co hrají jinde v Dánsku, si třeba jednou za čas přijedou zahrát nějaký turnaj, ale není šance je sledovat dlouhodobě.

V Dánsku tedy nejsou stabilní nohejbalové kluby?

V Dánsku máme celkem čtyři kluby, včetně krajanského s Čechy a Slováky. Dělají mezi sebou turnaje, ale není to pravidelná dlouhodobá soutěž. Jezdíme i do zahraničí. Třeba v dubnu jsme se dohodli a sehráli turnaj v Dublinu. Kromě nás tam bylo Irsko, Anglie, Německo a Rakousko. Hrály se dvojky a trojky na dva dopady, bylo to vynikající, protože všechny týmy byly na stejné úrovni. Všichni byli spokojení a teď se domlouváme, jestli to bude pokračovat u nás v Kodani, nebo v Rakousku.

Turnaj v Dublinu se hrál na dva dopady. Proč se nehrál na mezinárodní pravidla?

Když se hrálo na dva dopady, hráči mají více času třeba dobře zasmečovat. Kdežto když se hraje na jeden dopad, hráči mají tendence hrát už druhý dotek přes síť. Bojí, se že by nahrávku zkazili, tak už rovnou hrají přes síť.

2016 msmbrnodansko 2Nohejbal v Dánsku, to ale nejsou jen muži.

Základ původního týmu byl tvořen z holek z fotbalového klubu. Ty chodily spolu trénovat. Ale po mistrovství světa v Přerově v roce 2008 se hodně z nich vdalo, mělo děti a zůstaly jen dvě. Ty si ale udělaly takovou uzavřenou partičku a jedou svojí rodinou linii, objíždí turnaje federace FIFTA. Aby si hlavně zahrály, nemá to žádný systém. Nevidím tam zájem o rozvoj.

Jak vypadá rozvoj v Dánsku? 

My děláme před každým zápasem dánské fotbalové reprezentace propagační akci, kde si všichni mohou nohejbal vyzkoušet. Děláme také propagační akce pro sportovní školy. Jde o to, aby se naučili nohejbalová pravidla. V Dánsku docela dost fotbalových klubů hraje tréninkově nohejbal, ale hrají ho s badmintonovou sítí a nebo hráč může sám hrát dvakrát za sebou. Zájmem našeho svazu je, abychom naučili nohejbalová pravidla širokou veřejnost. Aby se to hrálo spontánně.

Není to tedy spíše nějaká obdoba asijského Sepaktakraw?

Není, oni to hrají normálním fotbalovým balonem.

Je vůbec reálné, aby se v Dánsku rozjela dlouhodobá soutěž?

Zatím to tak nevypadá, zejména z finančních důvodů. Turnaje ano, ale dát to dohromady na pravidelnou soutěž, to zatím není reálné.

Dánsko ale přece není velkou zemí, rozlohou je stejné jako např. Slovensko. Vzdálenosti to nejsou zase tak obrovské, jako třeba ty, na které objektivně poukazují nohejbalisté v USA.

Dánsko je specifické v tom, že zde jsou ostrovy a pevnina. Náklady na cestování jsou vyšší.

Neexistuje v Dánsku nějaká podpora nohejbalu ze strany státu?

V Dánsku existuje Dánská sportovní konfederace (DIF), což je obdoba českého ČUS. Tam je ale pro členství podmínkou mít minimálně 1000 členů. Pragmaticky přeloženo, začínající svazy nemají šanci se tam dostat a nemají tedy ani nárok na dotace, které by jim v rozvoji pomohly.

2016 msmbrnodansko 3A nemá nohejbal šanci se dostat pod křídla fotbalového svazu?

My jsme to původně zkoušeli, byli jsme tam členy. Jenže staří členové fotbalového svazu byli proti, protože nevěděli, o co jde a báli se, že je připravíme o část členské základny. K tomu mají futsal, beachsoccer a streetsoccer...

Které právě také jsou pod křídly fotbalu.

Jenže tam oni berou, že jsou to odvětví fotbalu. Teprve teď, když existuje zpětná vazba a lidi nás vidí třeba při těch zmíněných exhibicích před zápasy fotbalové reprezentace, tak i hráči fotbalu říkají, že by si to rádi na soustředěních zahráli. To je úsilí, kterému se věnujeme. A  my tam jezdíme, posíláme instruktory, kteří je to učí. Mým snem není vybudovat zase jeden tým, ale aby se nohejbal chodil do povědomí.

Jak dlouho trvá toto vaše úsilí?

Byli jsme sice v roce 2008 v Přerově a později v Ženevě byli zakládajícími členy UNIF, ale řekl bych, že od okamžiku, kdy odešly zmíněné dívčiny a udělaly si z toho rodinný podnik, tak je to tak dva tři roky.

Je nohejbal v Dánsku závislý pouze na vaší osobě, nebo máte stejně kvalitní spolupracovníky či vychováváte nástupce?

Třeba na turnaji v Dublinu nás bylo celkem patnáct ze třech klubů. Jsou tady nadšenci, kteří mi pomáhají. Zatím jsou zvyklí, že já jim rozdávám pokyny. Je otázkou, kdybych to přestal dělat, zda mne někdo zastoupí a posune se z výkonné do rozhodovací roviny.