Gálusovo čekání na velkou šanci Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Sobota, 28.12.2013

2013 psrozhovorgalus 01(Praha) Každoročně na poslední velké akci roku, pražské Poslední smeči, kladné či záporné reakce diváků vzbuzovaly slovenské sestavy. Na reprezentační smečařská esa Ivaneckého, Novosada, Peruna či Brutovského se pískalo, či se jim naopak tleskalo. Ty doby jsou minulostí, divácká kulisa a zejména emotivnost je už někde jinde. Sem tam halou zazní střídmý potlesk, ale tím to také končí. Letos si nejlepší slovenská esa dala pauzu a v roli útočné jedničky dorazil do Prahy tahoun slovenské juniorky Jan Kilík, který však při vší úctě na české lídry typu Vankeho, Doubravy, Pospíšila, Kopa ještě nemá. Ale ouha, chyba! Jaksi jsme pozapomněli na ještě jedno jméno. Do nedělních bojů se se probojoval se svými spoluhráči z Jednoty Košice i věčný čekatel mužské reprezentační šance, osmadvacetiletý dlouhán nezvyklého jména SILVEN GÁLUS z KAC Jednota Košice.

Silvene, jak z tvého pohledu úspěšně či neúspěšně dopadla slovenská nejvyšší soutěž?

Obsadili jsme druhé místo, když jsme prohráli finále s naším městským rivalem z DPMK.

Dépéemka i při absencích několika dřívějších opor má zase titul. Jak je možné, že se nikomu ze soupeřů nepodaří konečně tu nadvládu prolomit?

V DPMK jsou starší zkušení borci. My máme celkem mladý kádr, je tam hodně hráčů, kterým ještě není dvacet.

Již delší dobu se hovoří o ambicích Revúce. Ale ta zatím do finálových bojů nezasáhla. Čím to je?

Možná tam hraje určitou roli tradice košického nohejbalu. Máme od koho dědit umění hry, počínaje Ivaneckým, Bertkem, Žigalou a dalšími matadory. Kluci z Revúce to v tomto ohledu mají těžší. Zkušenosti pak rozhodují v klíčových chvílích o výsledku.

2013 psrozhovorgalus 02O slovenské lize se hovoří s despektem. Skutečně má tak nízkou úroveň, jak se říká?

Z mého pohledu musím skutečně potvrdit sestupný trend této soutěže. Vůbec se třeba nezúčastňují mužstva ze západního Slovenska. Což je škoda, protože tam mají některé kvalitní hráče. Hodnotím ligu jako spíše lokální soutěž východního Slovenska. Navíc se hraje na dva dopady, aby jí vůbec mohlo hrát více mančaftů. Jsem proto moc rád, že se udělala mezinárodní Interliga. Pro nás je to o mnoho větší motivace.

Interliga tedy pomohla slovenskému nohejbalu?

Myslím, že tato soutěž je ku prospěchu nejen slovenskému nohejbalu. Pro nás je to pak zajímavější, že hrajeme proti jiným mužstvům, než jsme dosud byli zvyklí. Navíc máme nepotvrzené informace, že příští rok by se mohlo připojit i Rumunsko. Z hlediska atraktivity i nohejbalové úrovně je Interliga někde jinde, než slovenská liga.

Kam jste letos v rámci Interligy všude cestovali a podle jakých pravidel se hrálo?

Kromě Humenného, Revúce a Košic se hrálo v Polsku a v Česku. Tato soutěž se hrála podle mezinárodních jednodopadových pravidel. A myslím, že je to tak dobře.

Znamená to tedy, že tě hra na mezinárodní pravidla baví více, než na domácí dvoudopadová?

Pro mě jako hráče je hra na jeden dopad o mnoho atraktivnější a náročnější. Věřím, že je to přitažlivější i pro diváka. Pochopitelně je to náročnější na přípravu. Možná že právě ta tréninková nechuť některých hráčů způsobuje, že hře chybí některé technické míče. Ale při kvalitní tréninkové přípravě může být jednodopadová hra atraktivnější, než dvoudopadová.

V Česku by tento názor byl bezpochyby menšinový. Jak to z tohoto pohledu vypadá na Slovensku?

Řekl bych, že skoro všichni, co hráli Interligu, budou mít podobný názor, jako mám já. Přece jen je to ale menší skupina, pro kterou je přechod snažší. Těžko se to porovnává s českou nohejbalovou obcí, která je několikanásobně větší.

2013 psrozhovorgalus 03Jak na tom vůbec slovenský nohejbal je v konkurenci ostatních sportů? Má úspěch v lize, mistrovství Slovenska či Interlize nějakou odezvu?

Těžko se mi to hodnotí. Můj subjektivní pocit je, že nohejbal na Slovensku bohužel upadá. Všichni se známe a nemám pocit, že rozvoj směřuje dopředu.

Na Slovensku také máte zajímavý stav, kdy vaše země je členem dvou konkurenčních mezinárodních nohejbalových federací. Co na to říkáš?

Je mi líto, že v nohejbale je nás málo a ještě se mezi sebou musíme rozdělovat. Každý takový konflkt je pro mě zklamáním. Věřím ale, že pokud lidé jsou ochotni zasednout společně k jednomu stolu, může se v budoucnu najít kompromis. Dnes ale možná chybí právě ta ochota.

Už delší dobu jezdíš do České republiky na mezinárodní akce. Nelákalo tě odejít po vzoru Richarda Makary, Patrika Peruna či Jána Brutovského do českých soutěží?

Už delší dobu jsem o tom uvažoval. V Košicích mám ale práci i přítelkyni. Srdcem mě ale kvalitní české soutěže táhnou.

Co národní tým? Na tvém blokařsko-smečařském postu je jasnou jedničkou Brutovský, který je v ideálním věku. Jako současná dvojka působí čtyřicetiletý veterán Makara. V dalších letech tedy vznikne prostor pro dalšího hráče. Hodně se v této souvislosti hovoří o talentovaném Kilíkovi. Na tebe se jaksi zapomíná. Kdy dostaneš svou velkou šanci?

Je to pro mě výzva a rád bych se do té role dostal. Hodně by to pro mě znamenalo. Jana Kilíka nevnímám jako přímého konkurenta na tento post. On je spíše typ univerzála do trojic i dvojic, jakým je třeba Patrik Perun.

A tvoje cíle na sezónu 2014?

Cíle samozřejmě mám. Odešel nám Míšo Bertko do školy do Brna, určitě nám bude chybět. Cílem je udržet mužstvo na letošní úrovni a zapojit co nejvíce mladých talentovaných hráčů.