(Plzeň) Nohejbal stojí a padá s obětavostí a výkony v drtivé většině dobrovolných funkcionářů. A protože je jich celkově málo, ti nejobětavější svou funkcionářskou práci dělí mezi oddíl a svaz, případně další nohejbalové aktivity. Mezi takové nezmary patří i LADISLAV GAIGER, mj. současný předseda krajského svazu nohejbalu v Plzni, který slouží nohejbalu přes polovinu svého života. Minulý týden oslavil své 80. narozeniny. Gratulujeme a přinášíme rozhovor s oslavencem. 

 

Pane Gaigere, osmdesát let... Kolik jich ale bylo spojeno s nohejbalem? Jako hráč, trenér, funkcionář, rozhodčí… A v jakých dalších pozicích?

Nohejbal jsem začal hrát ve 24 letech a kariéru ukončil v 75 letech, to je celkem 51 let. Byl jsem v několika oddílech v Plzni - TJ Bory III, TJ Prazdroj a Sokol Skvrňany. Na Prazdroji a ve Skvrňanech jsem byl předsedou oddílu. Když se Plzeň-Letná se probojovala do nejvyšší soutěže, potřebovali rozhodčího. Tak jsem si udělat zkoušky a začal rovnou pískat ligu. V Plzeňském kraji jsem pak rozhodčí i školil. Můj vzor byl Standa Maličký, na kterého se trochu zapomíná. S tím jsem úzce spolupracoval a jedno volební období jsem byl předsedou celostátní komise rozhodčích. Vždy jsem byl zastáncem toho, že rozhodčí může udělat chybu, ale nikdy ji nesmí udělat úmyslně. Jako funkcionář pracuji od roku 1979. Nejprve jako předseda komise nohejbalu KV ČSTV, dále jako předseda Svazu nohejbalu KV ČSTV a od roku 2001 jako předseda KNS Plzeňského kraje. Od vzniku ONS Plzeň město pracuji jako STK a sekretář doteď.

Upřímně, která pozice z výběru trenér - funkcionář - rozhodčí je vám nejbližší a proč?

Jako trenér jsem nepracoval. Aby oddíl dobře fungoval, dělal jsem předsedu oddílů. Stále se s hráči Sokola Plzeň-Skvrňany scházíme a u piva vzpomínáme. Nejblíže mi bylo pískání ligových a potom extraligových utkání.

Zmínil jste hráčskou kariéru. Jakých svých herních úspěchů si ceníte nejvíce?

Nikdy jsem nehrál ligu, ale pouze krajský přebor. U nohejbalu jsem si odpočinul. Při hře nemůžete myslet na nic jiného, a tak se odreagujete od problémů. Těšil jsem se na každý trénink nebo soutěžní utkání a nyní mně vadí, že ze zdravotních důvodů nemohu hrát.

Měl jste jako hráč nějaký vzor?

Neměl. Některé hráče jsem ale samozřejmě obdivoval pro jejich talent.

Pokud byste tedy měl jmenovat tři nejlepší plzeňské hráče historie, kteří by to byli a proč právě oni?

Borek Včala, Vlasta Stehlík a Jirka Miksan. Byli vzorem pro další hráče.

Jako funkcionář většinou působíte ve vedení krajského svazu. Na pár let jste ale ochutnal i celostátní vedení. V čem se celostátní funkcionařina od té krajské liší?

Zakládali jsme s Mírou Wendlerem a Vlastou Stehlíkem nohejbal v Západočeském kraji. Ve výboru kraje pracovali i další. Měl jsem štěstí na výborné kolegy... Na krajské úrovni se pracuje bez nároku na odměnu a každý to dělá ve své volné době. Na celostátní úrovníi když jsem dělat předsedu rozhodčích v ČR, se rovněž pracovalo bez odměny. Na celostátní úrovni se podstatně zvětšila po roce 1989 administrativa - registrace, soupisky, LHP, příspěvky, školení...

A jste při řízení svazu zastáncem tvrdší ruky, nebo naopak dáváte prostor široké demokracii?

Nohejbal ztrácí v krajích na své popularitě a proto se snažíme oddílům spíše podbízet.

Plzeň bývala jednou z bašt nohejbalu. Jenže už pár let bohužel platí minulý čas. Jak vzpomínáte na doby, kdy Plzeňáci hráli v nejvyšších ligových a jednorázových soutěžích o tituly?

Určitě  rád vzpomínám na nejlepší časy plzeňských týmů TJ Sokol Letná a TJ Bílá Hora. V nejlepších časech třeba na Letnou chodilo na utkání až 300 diváků.

Sestupný trend v jedné z hlavních bašt nohejbalu je patrný nejen na ligové úrovni. Je těžko uvěřitelné, že Plzeňský kraj už nemá krajskou soutěž mužů. Proč?

Týmy nemají zájem hrát v sobotu a neděli. Proč by hráli krajský přebor, když v okresech nebo v Plzni mají soutěže, které jim vyhovují. Oddíly také nemají mládež, se kterou by museli pracovat. Jistě se projevuje i to, že hráčská základna nohejbalu postupně stárne a mládež není, poněvadž ji nohejbalu berou další sporty.

Ano, bude líp. Platí slogan jednoho politického hnutí i pro budoucnost plzeňského nohejbalu?

Nevím, je to složité. Abych pravdu řekl, na lepší časy moc nevěřím.

A jak je na tom v současné době plzeňská mládež? Ještě nedávno se přece u vás konala i všesportovní letní olympiáda mládeže, kde nohejbal měl zastoupení.

Snažíme se občas pořádat soutěže na celostátní úrovni a tím pomoci rozvoji mládeže v ČNS. V kraji organizujeme s velkými problémy krajský přebor družstev žáků. V Plzeňském kraji pracují s mládeží pouze TJ Baník Stříbro, TJ Plzeň Bílá Hora, SDH Hradecko a AC Zruč Senec. V době zmíněné olympiády mládeže 2015 v Plzni jsme měli v kraji dvě špičková družstva - Sokol Horažďovice a AC Zruč Senec.

Co vás na současném stavu nohejbalu těší a co naopak netěší?

Složitá otázka. Těší mě možná fakt, že ČNS měl vždy štěstí na předsedy, ať už to byli Lubor Chvalovský, Ladislav Kratochvíl nebo Kamil Kleník. Těší mě také úspěchy na mezinárodní úrovni jak národního družstva, tak funkcionářů. Dnes je ale řada sportů pro mládež zajímavější a tím dochází k jejímu odlivu z nohejbalu. Nohejbal stárne.

Byl jste byl svědkem okamžiků, kdy se v nohejbalu lámal chleba. Založení republikového svazu, republikových soutěží, poté mezinárodní federace a navázání mezinárodních styků, ale také rozpory se slovenským svazem, rozpory v mezinárodní federaci, její rozštěpení. Měl podle vás nohejbal v některém období reálnou šanci stát se sportem s alespoň poloprofesionální úrovní?

Podle mého názoru neměl reálnou šanci v žádném období.

Vraťme se zpět k vašemu jubileu. Jak jste jej oslavil s nohejbalisty a co si pro vás připravili?

Kvůli koronavirové pandemii panuje těžké období. S hráči ze Sokola Skvrňany jsem se měl sejít v hospodě, ale nepovedlo se to. V rodině jsem se měl sejít se svými přáteli při pečené huse, ale taky se to nepodařilo. Slíbil jsem, že oslavu uděláme v roce 2021 v lepších časech. A potěšilo mě, že jsem dostal dárkový koš od výboru našeho KNS.

Dnes se derou do popředí hlasování po internetu, videokonference... Zasahuje to už i do nohejbalové funkcionařiny, zejména v současné době s omezenými styky. Není lepší na aktivech, konferencích nebo valných hromadách konfrontovat svůj názor s dalšími z očí do očí?

Bezpochyby je lepší konfrontovat názor z očí do očí.

Hýříte aktivitou, zatímco většina vrstevníků už spokojeně užívá důchod. Vy však stále pracujete jako projektant. Drží vás právě práce v duševní pohodě?

Ano, stále projektuji a nyní mám opravdu dost práce na projektech vytápění. Jsem přesvědčen, že práce pro nohejbal a projektování mě drží v dobré pohodě.

Co vaši pokračovatelé rodu? Jde někdo v nohejbalových šlépějích?

Zatím nemám pokračovatele rodu. Syn nesportuje a pracuje v jiné profesi, což mě netěší. Mám dvouletého vnuka a zde je snaha, že bude pokračovat v mých šlépějích - má dobrou matku a dědu. (úsměv)

Až za deset let budete slavit další jubileum, co se podle vás mezitím v nohejbale změní?

Nerad odhaduji, ale tuším, že neuvidím žádnou pozitivní změnu.


Komentáře   

#2 Vilda 2020-11-12 10:09
Porazit domácí,když jste pískal bylo velmi těžké
Citovat
#1 Tomáš 2020-11-10 10:52
Sokol Letná a její zlatý dresy, krásná vzpomínka. Mezi 3 nejelpší hráče, kteří oblékli plzeňský dres řadím Standu Krause, tehdy byly bitvy s K.V. nejlepšími zápasy v historii nohecu. Sledovat dnes obézní ligouše je otřes.
Citovat

Top odkazy

odkaz_botas
odkaz_gala
odkaz_pokornysite
odkaz_anytrade

Logo ke stažení

ikonka_nohecmagazin_160

Vstup redaktoři