Nejnovější příspěvky v Nohec fóru


  • 19.09. 10:46 Rychlost informací
    Náročný dotaz, na který není zřejmě schopen nikdo odpovědět :-) ...
  • 03.09. 21:36 Rychlost informací
    Nejde nějak zrychlit články o ligových zápasech? Extraliga až v úterý a ...
Splněný sen Štěpána Krunerta Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Pondělí, 25.02.2019

2019 krunertrozhovor 1(Praha) Zkombinovat na nejvyšší úrovni fotbal a nohejbal. To byl úkol předválečné a válečné generace skvělých hráčů elitních pražských fotbalových klubů, kteří přispěli ke vzniku a následné popularizaci "českého výmyslu - noheyballu". Josef Bican, Emil Seifert, Josef Čapek, Vlastimil Luka, Jaroslav Štumpf a mnoho dalších váleli na hřišti bez ohledu na jeho velikost. Postupem času se díky specializaci prvoligoví fotbalisté z výkonnostního nohejbalu začali vytrácet. Jedním z těch nemnoha obojživelníků, kteří dostali šanci zahrát si nejvyšší soutěž nohejbalovou i fotbalovou, je v současnosti 18letý ŠTĚPÁN KRUNERT. V nohejbalu hráč benešovského Šacungu, ve fotbale záložník Dukly Praha a reprezentačního výběru U18.

Štěpáne, splnil se ti sen. Po nohejbalové nejvyšší soutěži v současnosti válíš v další nejvyšší soutěži – té fotbalové.

Je pravda, že stát se profesionálním fotbalistou je snem spousty mladých hráčů a tento sen se vyplní pouze promile hráčů. I já se snažil dělat maximum, aby se mi splnil. Zásadní zlom v mé kariéře nastal v loňském roce. Hrál jsem celostátní dorosteneckou ligu v Bohemians a dostal se do reprezentačního výběru U18. Ke konci sezóny mi přišlo několik zajímavých nabídek. A to nejen z domácích klubů, ale i z Itálie a Španělska.

Nakonec si zvolil třetí nejslavnější pražský klub, Duklu.

Při rozhodování jsem upřednostňoval možnost trénovat s mužským A týmem. To mi bylo nabídnuto právě v Dukle. Proto jsem se pro ni rozhodl.

Do základní sestavy áčka to ale zase tak dlouho netrvalo...

Nejprve jsem v Dukle hrál juniorku U21. Za áčko jsem šel hrát poprvé proti Ostravě, tam jsem ale jen seděl na střídačce. Na hřiště jsem šel až proti Jablonci, když se prohrávalo. Byl to skvělý pocit ocitnout se mezi mazáky A týmu, pokažené to bylo jen vysokou porážkou 2:6. Pak jsem si zahrál proti Příbrami, kde jsem také střídal. Proti Slovácku jsem odehrál celý poločas.

Až přišel druhý zápas s Ostravou a tam už tvé jméno svítilo v základu...

Odehrál jsem celý zápas a už se na mě zaměřila i televize, kde jsem měl rozhovor. Zápas se mi povedl, a tak jsem dostal šanci v základu v derby proti Spartě. Snažil jsem se znovu do toho dát maximum a snad i proto jsem naběhal nejvíce kilometrů ze všech hráčů tohoto kola.

Dukla je tradiční pražský klub, který však není pod takovým mediálním a diváckým tlakem, jako třeba obě pražská S. Vyhovuje ti to?

Celkem ano, tlak opravdu není takový jako ve Spartě nebo Slavii. Myslím že v Dukle je všechno dobře nastavené.

Ovšem možná je to klid před bouří. Poslední místo v tabulce jarní pohodu neslibuje.

Samozřejmě díky současnému umístění je tlak cítit. Všichni se snaží, aby se nesestoupilo.

Jsi všestranným sportovcem a jedním ze sportů, které ovládáš výborně, je i nohejbal. Ten ale asi nyní je až na druhé koleji?

S nohejbalem a s fotbalem jsem začínal současně. Dlouho se mi dařilo skloubit oba dva sporty. V poslední sezoně se mi bohužel začaly krýt termíny zápasů fotbalu a nohejbalu a byl jsem nucen upřednostnit fotbal. Přesto jsem byl dohodnutý s nohejbalovými trenéry mládeže i dospělých a každý volný termín jsem se snažil zapojit i do nohejbalových soutěží.

2019 krunertrozhovor 2Podpisem profesionální smlouvy v Dukle ale asi oficiální soutěže nohejbalu mají smůlu. Máš ve smlouvě nějaké sankce za porušení?

Oficiálně nemohu vykonávat aktivity, při kterých se mohu zranit. Nemám ale přesně specifikováno, o jaké činnosti a sporty se jedná. Ptal jsem se trenéra, ten mi rekreační nohejbal přes zimu povolil. Oficiální soutěže ale hrát nemohu. Jaké jsou sankce za porušení, to jsem nestudoval.

V nohejbalu jsi už dosáhl výborných úspěchů, máš několik medailí z mládežnických mistrovství republiky. Předloni jsi ve svých 17 letech ochutnal v Šacungu i mužskou extraligu a s bilancí sedmi výher ze 14 zápasů jsi dokonce v této statistice byl druhým nejlepším hráčem družstva v základní části.

Jsem překvapený, protože jsem statistiky nesledoval. Chci poděkovat vedení klubu za příležitost, kterou jsem dostal a velmi si toho vážím. Splnilo se mi zahrát si po boků hráčů jako jsou Richard Makara, Jiří Doubrava a dalších hráčů z extraligy a snažil jsem se nezklamat důvěru.

Je ve tvém srdci nohejbal na druhém místě, nebo se občas dostane na nejvyšší pozici?

Mám rád oba sporty a věnuji se jim hlavně protože mně baví. Díky nim jsem získal spoustu nových přátel. Tím, že se věnuji oběma, tak cítím, že dovednosti z jednoho sportu se dají využít i ve druhém. Když hraji nohejbal, jsem srdcem nohejbalistou a když fotbal, tak jsem srdcem fotbalistou.

Kterého svého nohejbalového úspěchu si vážíš nejvíce?

Za můj největší úspěch považuji dobrou bilanci v extralize mužů. Do té doby to bylo druhé místo na mistrovství republiky dorostu, které jsme získali společně s Petrem Chejnem.

Jako obojživelník můžeš oba sporty posoudit metodicky. Čím jsou pro fotbalového záložníka užitečné nohejbalové zkušenosti?

Oba sporty mají spoustu společného. Fotbal se nehraje pouze po zemi. Odhad na balon, přesnost nahrávek přes obranu a zpracování míčů jsou činnosti, pro které je nohejbal ideální průpravou. Stejně tak i rozsah pohybu a právě zpracování míče ze vzduchu.

A čím z fotbalového prostředí si naopak vypomůže na hřišti nohejbalista?

Obratností, rychlostí a kvalitní fyzickou přípravou.

Považuješ to, že fotbalista umí i nohejbal za výhodu?

Přestože jsem slyšel část názorů, že tyto dva sporty nejdou skloubit, mám opačný názor. Skutečnost, že jsem měl příležitost poznat oba, je pro mě přínosem.

Vyzkoušeli si už nohejbal tví spoluhráči v Dukle?

Spíše v reprezentaci si občas nohejbal na trénincích zahrajeme na regeneraci. Je to takové pohodové zakopání.

Ale neříkej, že ti nohejbal neschází...

Několikrát jsem si teď rekreačně zahrál, ale závodně to nejde. Ano, nohejbal mi chybí. Koukám tedy alespoň na videa a svrbí mě u toho nohy. Se svými bývalými spoluhráči z klubu jsem v kontaktu a pravidelně sleduji jejich výsledky. Někdy, když mám čas, se i zajdu podívat.

2019 krunertrozhovor 3V Šacungu hraje tvůj mladší bratr Michal. I on ale už také válí v mládeži pražské Slavie a v reprezentačním výběru U16. Jakou jemu prorokuješ budoucnost nohejbalovou a fotbalovou?

Michal je všestranný sportovec. V nohejbale se dostal do reprezentačního výběru starších žáků a získal titul mistra ČR. Pravidelně trénuje fotbal a jednou až dvakrát týdně si najde čas i na trénink nohejbalu. Jeho budoucnost si umím představit v obou sportech. Když vezmu nohejbal, už se na mě herně pomalu dotáhl. A na rozdíl ode mě nemá ve fotbale zatím žádná omezení.

Geny se dědí. Jak jsou na tom se sportovní kariérou tví rodiče?

Mám štěstí, že oba dva rodiče jsou sportovně založení a už od malička nás vedli ke sportu. První nohejbalový turnaj jsme jako rodina vyhráli, když mně bylo deset  a bratrovi sedm let.

Věříš tomu, že nohejbal ještě neřekl poslední slovo, nebo stále zůstane jen „malým“ sportem?

Od mého dětství, kde se střetávaly pouze týmy České a Slovenské republiky, se nohejbal rozšířil do řady dalších zemí, což je pozitivní zpráva. Ale rozhodující mi připadá, jak se podaří nohejbalu oslovit nové mladé sportovce. Skutečnost, že se nohejbal objevuje na televizní obrazovce jen velmi zřídka, jej také sráží do kategorie „malý“ sport.

AUTOR TITULNÍHO FOTA: WWW. FKDUKLA.CZ

 

 

Komentáře   

 
#1 formi 2019-03-05 11:16
Byl sem na Dukle a viděl sem Štěpána hrát,paráda