Nejnovější příspěvky v Nohec fóru


  • 07.02. 09:27 Pravidla - aut
    Je to tak. Až bude v nohejbale také jestřábí oko, může platit to co jsi n ...
  • 04.02. 07:20 Pravidla - aut
    V hale je to složité už jsme taky kdysi kvůli tomu byli ve při... :-) Stře ...
  • 10.01. 15:54 Pravidla - aut
    Rozhodčí vždy hledá stopu doteku míče s čárou. Pokud se jí míč dotýk ...
  • 10.01. 12:45 Pravidla - aut
    [quote="Stehlik":1ltfvyqo]je to stejné jako v tenise. Nesmí se míč ...
Začal Viňanského poslední rok Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Sobota, 26.01.2019

2019 snavinansky 1(Slovensko, Zalužice) Třináct let má za sebou ve funkci prvního muže slovenského nohejbalu. Zažil největší slávu slovenských barev, ale poslední roky už takovou radost nepřináší. O současné nelehké situaci na Slovensku se prezident Slovenské nohejbalové asociace GABRIEL VIŇANSKÝ rozhovořil na začátku ročníku, který je dle jeho vyjádření posledním ve funkci. Dotkl se i předchozích vyjádření slovenských exreprezentantů Ivaneckého a Bertka.

Poprvé v historii nemá Slovensko v držení ani jeden světový titul. A to hovoříme o jednotlivcích, dvojicích, trojicích, juniorech, ženách i mužích. Pro vás jako prezidenta SNA to musí být frustrující skutečnost?

Nemyslím si, že je to frustrující. Co se týká juniorů a žen, tak tam Češi byli jednoznačně lepší. V mužích však měli Češi hlavně více sportovního štěstí, ať už v jednotlivcích nebo dvojicích. Historie však už pamatuje roky, kdy Slovensko získalo víc světových nebo evropských titulů, než Češi. Jen připomenu, v roce 2010 na Světovém poháru družstev Slovensko zvítězilo ve všech třech kategoriích mužů, žen i juniorů. Na ME mužů 2011 v Corte na Korsice jsme získali všechny tři zlaté medaile a nezapomenutelný byl i rok 2012, kdy právě na MS v Nymburce naši zlatí muži opět vybojovali všechny tři nejcennější kovy. Sport už je takový. Jednou přináší plno radosti, jindy zase více smutku a rozčarování.

Přesto zejména vaši muži byli v Kluži blízko zisku světového titulu z jednotlivců i dvojic, zejména ve chvíli, kdy jejich české soupeře zradilo zdraví. Ale ani jeden pokus nevyšel. Jak jste to viděl ze svého pohledu?

Jak jsem uvedl, Češi měli více sportovního štěstí, rozvahy a také touhy po vítězství. Co chybělo Lacu Stupákovi v třetím setu finále, když otočil z 0:5 a 1:6 na 8:8 a měl útok? Nebo jak malý kousek chyběl naší dvojici, kdy po vyhraném prvním setu ve druhém vyhrávala 9:7 a ve třetím 9:8 a 10:9? O vyhozených podáních nechci ani hovořit. Bylo by to sice vůči českým hráčům nespravedlivé, ale stačilo trošku toho pověstněho štěstíčka a dvě zlaté mohly mít jiného majitele.

Jak by na šampionátu v Kluži dopadlo Slovensko, pokud by jej reprezentovali hráči z pouze slovenských soutěží?

Hrálo by o medaile. Jen nevím, zda by to bylo o zlato.

Každopádně je to velký ústup z dřívější slávy, která v letech 2011-12 vrcholila ziskem mužské trojkoruny na ME a MS. Jaké vidíte hlavní sportovní příčiny tohoto stavu?

Ano, je to ústup z pozic. Ale i v některých dalších sportech jsme dříve patřili ke špičce a už tam nejsme. Nehledám ale výmluvy. Příčin je několik. Jednou z hlavních bylo, že skončil jeden špičkový klub - DPMK Košice, který byl pilířem slovenského nohejbalu. Měl všechno, co bylo třeba - vynikající hráče, funkcionáře, trenéry, rozhodčí, materiálně-technické zázemí. A také finance. Hráči ani nepotřebovali reprezentační soustředění, protože ho měli v klubu. To všechno mělo své výhody, ale nyní vidíme, že zároveň i nevýhody. Nahradit takový klub je téměř nemožné. Na druhé straně se už také nedá donekonečna těžit z malé členské základny. Vždyť v Česku je ne desetinásobně, ale dvacetinásobně více hráčů jako u nás a to se muselo jednou projevit.

2019 snavinansky 2Pochopitelně zásadní vliv jistě mají i ty nesportovní příčiny, podpora sportu ze strany státu i dalších institucí a sponzorů, technické zázemí nohejbalu, velikost členské základny... K jakým změnám oproti dřívější době na Slovensku došlo?

Vlivů je mnoho a některé jsem již uvedl. Nedostatečná, minulý rok vlastně žádná podpora od státu, chybějící sponzoři, malá členská základna a další. Celý slovenský nohejbal funguje v současnosti na bázi dobrovolnosti. Žádný ze svazových funkcionářů a trenérů nedostává za své aktivity odměnu. Jinak tomu bylo do roku 2012, kdy byl placený alespoň sekretář svazu (do roku 2008 na plný úvazek, poté na částečný) a též částečně i trenéři. Od roku 2012 už nikdo. Aktivních a obětavých lidí je přitom málo. Většinou ještě musí pracovat ve svém klubu, v regionu a poté i ve svazu. Bohužel ke zvětšení a zkvalitnění funkcionářské základny nepřispěli ani mnozí bývalí reprezentanti, kteří po skončení své hráčské kariéry neodevzdávají své vědomosti a schopnosti dále. Kromě toho se také dost změnila doba. Nevím jak v Česku, ale na Slovensku máme velký problém se zapojením mládeže do sportovních aktivit. A nejen nohejbal, ale stejný problém mají i o hodně větší a populárnější sporty jako fotbal, hokej a další. A v neposlední řadě přibylo oproti minulosti i dost byrokracie, k čemuž přispěl i nový zákon o sportu.

Můžete nám detailněji popsat právě dopady nového slovenského zákona o sportu? Jaká jsou jeho kritéria podpory a má SNA šanci uspět s nějakou výjimkou?

Slovenský nový zákon o sportu mj. hovoří o uznaných a neuznaných sportech. Uznané jsou ty sporty, které jsou uznané buď Mezinárodním olympijským výborem, mezinárodní sportovní organizací SportAccord, nebo Mezinárodním paralympijským výborem, nebo Mezinárodním výborem sportu neslyšících, nebo Mezinárodním hnutím speciálních olympiád. Když nohejbal nesplnil ani jednu z těchto podmínek, v minulém roce jsme tím pádem neměli šanci na finanční podporu od státu. Ministerstvo školství ještě dodatečně vypsalo výzvu pro neuznané sporty. Jenže tam zase bylo jednou z podmínek, že národní svaz je členem mezinárodní federace, která sdružuje minimálně 50 zemí. Nepomohlo ani písemné upozornění z naší strany, ani osobní střetnutí s úředníky ministerstva či samotnou ministryní. Vždy našli někoho, kdo je za toto znění zákona odpovědný, ale nikdy ne oni. Uvidíme jak to bude v tomto roce, protože v letošní výzvě už zmíněná podmínka není. Je tam však tradiční klauzule, že na dotaci není právní nárok. Moudřejší budeme na konci března.

Zlé a možná i dobře informované jazyky říkají, že nový zákon o sportu si vylobovaly především velké sporty, aby ukrojily větší část koláče. Je to i váš názor?

Je. Tento nový zákon o sportu si vylobovaly především velké sporty, které mají desítky placených funkcionářů. Ti mohou tvořit množství administrativy a nezajímají je malé sporty.

Sportovní legislativa se nyní novelizuje i v ČR. Odhadnete zda nemůže dojít ke stejné situaci jako na Slovensku?

Se sportovní legislativou v Česku nejsem tolik obeznámen a tak se jen těžko mohu vyjádřit. Předpokládám však, že situace se bude spíše ztěžovat, než zjednodušovat. V Česku však máte více funkcionářů a též hospodaříte s neporovnatelnými finančními prostředky. Pokud mám správné informace, ČNS hospodaří každoročně s rozpočtem přes pět miliónů korun, zatímco my jsme v SNA měli loni jen to, co jsme vybrali na členských příspěvcích a například cestu na MS v Kluži jsme si hradili z vlastních.

2019 snavinansky 3V nedávných rozhovorech pro NM se o situaci na Slovensku vyjádřili mnohonásobní exreprezentanti Ivanecký a Bertko. V čem s nimi v jejich vyjádřeních souhlasíte?

Oba rozhovory jsem četl. S něčím se s nimi ztotožňuji, s něčím ne. Souhlasím s Lacem Ivaneckým, že hra jde dopředu a je pestrá, hraje se více racionálně a méně emotivně, pravidla by měla směřovat více k rychlosti a atraktivnosti, že Češi mají už dlouho velkou základnu a Slovensko jí nemá dostatečnou, aby se z ní vytvořila špička, schopná vyhrávat mezinárodní tituly. Souhlasím i s Lacem Bertkem v tom, že na vyšší úrovni se dnes hraje dost náročný styl, že je těžké porovnávat různá období, že jednodopadový nohejbal je rychlejší a působí sportovněji, že by se různé nohejbalové sporty mohly sjednotit do jednoho sportu s různými disciplínami, že v Česku jsou lepší podmínky a to nejen v nohejbalu.

A v čem se naopak vaše a jejich názory liší?

Nesouhlasím s Ivaneckého názory, že lidi, kteří se dnes pohybují ve slovenském nohejbalu nemají schopnosti, že by měl pracovat s lidmi tak málo motivovanými a že si vždy na někoho stěžujeme. Dále s Bertkovými názory, že na Slovensku nemáme žáky, juniory, že nemáme budoucnost, že by SNA měla přijmout taková opatření, aby se tento trend zvrátil, že se nikdo pořádně nevěnuje mládeži, resp. nikdo nemá koncepci, že on není tím, kdo by o tom měl rozhodovat, že v orgánech svazu sedí lidi, kteří nic nedělají...

Už jste se před chvilkou zmínil, že na Slovensku je mnoho špičkových hráčů, kteří ale po skončení kariéry pro nohejbal už nehnou prstem. Je to dost podobné jako v Česku.

Úplně s tímto souhlasím. Jen nevím, zda v tomto směru nejsme dokonce lepší než Češi. Bohužel... Klobouk dolů před Lacem Bertkem, který je světlou výjimkou, byť se někdy naše názory různí.

Je situace na Slovensku nějak poznamenána existencí druhé nohejbalové asociace - SUN?

Nemyslím, že by existence SUN nějak poznamenávala nohejbalovou situaci na Slovensku. Nevím o tom, že by SUN měla nějaké dlouhodobé soutěže. Spíše si myslím, že je to záležitost velmi úzké skupiny lidí a jednorázové prezentace na mezinárodních akcích. Co se týká SNA, naše všechny aktivity jsou prezentované na internetových stránkách a facebooku SNA. Tam se mohou nohejbalisté přesvědčit o tom, zda děláme málo či hodně.

Je ještě něco, co chcete závěrem českým nohejbalistům říci?

Před pár dny jsme měli v Ružomberku tradiční konferenci SNA. Je to nejvyšší orgán našeho svazu. Dříve se konala jednou za čtyři roky, od roku 2016 se uskutečňuje každoročně. V Ružomberku jsem před zástupci jedenácti klubů (nezúčastnili se jen zástupci z Trnavy, Piešťan, Levoče a Trebišova) oznámil svou rezignaci k 31.12.2019. V čele SNA jsem stál od mimořádné konference v Košicích v roce 2006. Takže v této funkci se v příštím roce na mistrovství světa určitě neuvidíme.

 

Komentáře   

 
#1 Pavel s. 2019-01-30 16:06
Za ĆR panu V. velice děkuji, že jako šéf přivedl S. nohejbal na úplné dno a nám ubyl největší soupeř. SK nohejbal už se z toho pádu nevzpamatuje nikdy. Jakmile skončí Brutus se Stoupou, je SK nohejbal o další patro níž. Nikde v rozhovoru nevidím, že by si p. V. sypal popel na hlavu, že jako hlavní šéf za ten pád nese manažerskou odpovědnost.