Nejnovější příspěvky v Nohec fóru


  • 09.11. 18:41 Pravidla - aut
    je to stejné jako v tenise. Nesmí se míč dotknout čáry. ...
  • 31.10. 22:10 Pravidla - aut
    Dobrý den, chtěl bych se zeptat na přesnou definici rozlišující dopad mí ...
Guldova zlatá sklizeň Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Úterý, 20.11.2018

2018 mskluzgulda 1(Kluž, Rumunsko) Při souběhu několika faktorů, z nichž jedním z nejvýznamnějších byla osobnost trenéra PETRA GULDY, se dalo očekávat, že český národní výběr konečně prolomí dosavadní tabu - zisk zlatého hattricku. Do nohejbalových análů se v tomto duchu zapíše světový šampionát 2018 v rumunské Kluži, kde se průlom podařil. Na rozhovor jsme přizvali úspěšného kormidelníka českého týmu, který mj. této mety již předtím dosáhl v juniorské kategorii.

Petře, máte tři zlaté medaile z mistrovství světa. Jaký byl váš první pocit?

Už na začátku finálového zápasu trojic jsem věděl, že to tentokrát klapne. Od prvního balonu jsem cítil naší velkou převahu a já věděl, že už není nic, co by naší jízdu mohlo vykolejit. Naše trojka byla pánem kurtu a druhý set, jak ŕozdíl ve skóre narůstal, jsem si to užíval.

Dosáhl jste mety, kterou zatím žádný český trenér v mužské kategorii získat nedokázal. Proč právě vám se to podařilo?

Já to tak neberu, klidně to mohl být i někdo jiný. Samozřejmě vím, že se to zatím u našeho týmu nikomu nepodařilo. Je nutné ale přihlédnout i k tomu, že do nedávné doby měl náš největší soupeř ze Slovenska k dispozici vyjímečnou generaci hráčů i trenérů. Jejich současná sestava už tak silná není. Jsem ale pochopitelně rád, že se takový úspěch podařil a je to krásný pocit. Také je to pro mě obrovská čest, že mohu v roli trenéra vést tak kvalitní hráče.

Pojďme se tedy ohlédnout za jednotlivými dílčími špičkami zlaté trojkoruny. Prvním příspěvkem byla zlatá obhajoba mezi jednotlivci v podání Ondřeje Víta. Měl vůbec nominaci tak jistou, jak se říkalo?

Měl jí prakticky jistou. Ondra se dlouhodobě vzorně připravoval. Je to hráč, kterému věřím i z dřívějška, nikdy mne nezklamal a vždy medaili přivezl. Sedí mu i velké výběhy v hale. Umí to zvládnout nejen fyzicky, ale i hlavou. Po 14 letech nám v singlu dokázal na minulém šampionátu vybojovat zlato, i proto dostal příležitost si titul obhájit a to se mu ve finále proti Stupákovi podařilo. Nebylo to žádné superkvalitní finále, jak Ondra, tak Laco Stupák dělali hodně chyb. Nevyhrál snad tak ani ten lepší, jako spíše ten šťastnější. Bylo to pořád nahoru dolů. Ale musím zase říci, že oba hráči byli ve finále zaslouženě.

Hodnotu titulu ale bude snižovat fakt, že chyběl sok největší, rumunská jednička Bobis. Na domácí půdě by asi byl hodně silný.

Rumuni před šampionátem řešili svoje vnitřní problémy a někteří hráči tak v národním týmu chyběli. To je fakt a s ním nic nenaděláme.

Pak přišla druhá část trojkoruny, ale ta si vyžádala i oběť v podobě zranění Pavla Kopa.

O finále dvojic se mi hovoří těžce. Tady se mé pocity ze zlata mísí. Byl to pro mne otřesný zážitek, když Pavel padl na zem a ve ztichlé hale křičel bolestí. V tu chvíli mi bylo jedno, jak zápas dopadne. Když Pavla ošetřili, šel jsem za Lukášem Rosenberkem a Jirkou Kalousem a cítil jsem, že oba strašně touží po výhře právě i kvůli Pavlovi.

Víte, jak je na tom Pavel Kop nyní?

Pavel má přetrženou achilovku, byl už operován v Brně, kam ho dovezlo auto s fanoušky a Ondrou Vítem. Má po operaci a čeká ho rekonvalescence. Bude to asi na dlouho. Všichni mu přejeme brzké uzdravení.

2018 mskluzgulda 2Dva leváci, to je zajímavá herní varianta, ale je třeba ji mít dobře sehranou. Jak to bylo v tomto konkrétním případě?

Dvojka byla postavená na Pavlu Kopovi a k němu jsem měl Lukáše Rosenberka. O roli třetího se rozhodovalo mezi Kubou Mrákavou a Jirkou Kalousem. Na soustředění jsem si ověřil, že oba leváci spolu mohou úspěšně hrát, vyhověli si. Proto jsem se rozhodl nominovat Kalouse. I když vím, jak se říká, že dva leváci spolu nemohou hrát. A ve finálovém zápase předvedli, že jsem jim věřil oprávněně.  Věděl jsem, že Jirka je zdravě drzý a umí vytvořit tlak svým servisem. Hrál výborně a co si dovolil, to bylo úžasné. Oba hráči to strhli obrovskou bojovností a navíc se mi je výborně koučovalo.

Pak přišel poslední díl zlaté skládačky, finále trojic. Tam se fotbalovou terminologií hrálo na jednu branku.

O tuto sestavu jsem na jeden dopad neměl obavy. Mají ve hře pořádek, v poli, na nahrávce, vlastně ve všem. Podařilo se mi přesvědčit Honzu Vankeho, aby si nepřijímal servis. V záloze byli ještě Kuba Pospíšil, který má dost odlišný herní styl a byl připraven, kdyby něco selhalo. Míša Kolenský si dostatečně zahrál ve skupinách. Finálový zápas byl jednoznačný. Už poté, co se podařilo vyhrát těžký souboj ve dvojkách, jsme byli hodně nahoře. Tým šlapal parádně a nevím, co by se muselo stát, abychom nevyhráli.

Ve finále možná nečekaně Slováci nasadili místo Brutovského Kilíka. Překvapil vás tento tah?

Překvapilo. Vždy předtím začínal Brutovsý nebo Galus. Netuším, proč to tak slovenský trenér udělal. Myslím si, že nás asi chtěli zaskočit, ale to se nepodařilo.

Nemáte moc ve zvyku chválit jednotlivce. Neuděláte teď výjimku?

Byl to týmový výkon výborné party hráčů. Co bych ale určitě rád vyzdvihnul, je práce realizačního týmu. Tedy to, co Petr Lukáš, Vlasta Pabián a Jirka Šmejkal odvedou. A hráče bych ještě ocenil za příkladný přístup. Vše klapalo.

Dnes už to bereme jako samozřejmost, ale mnozí pamatují doby, kdy to tak samozřejmé nebylo.

Vím o tom a nevím, čemu dřívější excesy reprezentantů přisuzovat. Já nikoho nehlídám, co dělá ve svém volnu. Na čem se domluvíme, to platí. Věříme si a já vím, že všichni hráči táhnou za jeden provaz a chtějí vyhrát. Navíc třeba Honza Vanke je ten správný kapitán.

2018 mskluzgulda 3Jak jste hodnotil výkonnost vašich soupeřů ze světové špičky?

Slováci měli výborný singl i dvojku. Tam je výsledek finále pořád otevřený. Mají k dispozici tři vynikající hráče. Ve trojkách bych řekl, že máme navrch. Ale nemůžeme je podcenit, protože teď hladký průběh finále trojek mohl být dán tím, že po dvou porážkách v singlu a dvojkách byli psychicky dole. Rumuni řešili vnitřní problémy a neměli zde nejlepší hráče. Ale třeba minule v Brně měli a přesto získali jen stříbro v singlu a jinak nic. Teď získali dva bronzy. Korejci - tam jsem si myslel, že je v zápase o bronz Rumuni neporazí, ale stalo se. Jejich hra byla hodně podobná té, jakou předváděli v Brně. Když se ukázali na šampionátech poprvé a podruhé, zdálo se, že se strašně zlepšují. Ale teď už to tak nevidím. Jejich styl přes hlavu už není takovým strašákem. Zklamáním pro mě byli Francouzi. Také hodně hrají přes hlavu, dokážou i potrápit, ale hrají to i z nesmyslných nahrávek. Ze Švýcarska bych pochválil singlistu Grandjeana, byl zaslouženě třetím nejlepším.

A země druhého a třetího sledu?

Jsou to vesměs země, které začínají nebo hrají krátce a mnohem víc by jim vyhovovala hra na dva či raději tři dopady míče. Kdybychom ale s nimi tak hráli, rozdíl ve skóre bude ještě větší, než dnes. Ale je v jejich zájmu si nechat vysvětlit, že musí začínat na více dopadů. Na některých zemích je také vidět, jak mají propracovanou fotbalovou taktiku. Obecně ale jeden dopad nezavrhuji. Když na soustředěních naší reprezentace v podání těch nejlepších vidím, jak jednodopadová hra vypadá a pak sleduji hru na dva dopady, přijde mi to hrozně pomalé a nevyžadující takové nároky.

Organizace šampionátu měla být parádní, ale realita tomu úplně neodpovídala. Jak jste to viděl vy?

Hrálo se v krásné hale, muselo to stát dost peněz a úsilí. Organizace ale vázla, zejména v první den akce. Byly tam dlouhé zápasy a vše se protahovalo. Další den se to ale už zlepšilo a časový plán byl dodržen. Hodně však tomu napomohli naši přítomní činovníci. Také jídlo nic moc a mrzí mě, že jsme přišli po finále a zbyly na nás prázdné stoly.