Nejnovější příspěvky v Nohec fóru


  • 10.01. 15:54 Pravidla - aut
    Rozhodčí vždy hledá stopu doteku míče s čárou. Pokud se jí míč dotýk ...
  • 10.01. 12:45 Pravidla - aut
    [quote="Stehlik":1ltfvyqo]je to stejné jako v tenise. Nesmí se míč ...
  • 09.11. 18:41 Pravidla - aut
    je to stejné jako v tenise. Nesmí se míč dotknout čáry. ...
  • 31.10. 22:10 Pravidla - aut
    Dobrý den, chtěl bych se zeptat na přesnou definici rozlišující dopad mí ...
Boris Ekrt, poslední hronovský mušketýr Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Čtvrtek, 16.08.2018

2018 mcr1969ekrt 1(Hronov) Jubilující republikový šampionát mužských trojic jistě na sebe strhne zaslouženou pozornost nohejbalové obce. 50. ročník mistrovství se odehraje v Českém Brodě a mezi diváky najdeme i zvučná jména doby dávné i nedávné. Co je zcela jisté, mezi nimi může být už pouze poslední žijící hronovský mušketýr, tedy člen sestavy Tepna ČKD Hronov, která na vůbec prvním republikovém šampionátu v Praze vypálila roku 1969 rybník všem favoritům a postavila se na nejvyšší stupínek. Ladislav Hrnčíř, Josef Braha, Vlastimil Hanzl a trenér Adolf Dyntar - ti už bohužel budou sledovat jen nebeské Youtube. BORIS EKRT (*1949) si ale nechce jubilejní šampionát ujít naživo. Je tedy pravděpodobné, že na akci bude patřit mezi VIP a naše redakce jej přizvala k rozhovoru.

Borku, pamatujete ještě na to, co předcházelo prvnímu šampionátu v roce 1969 v Praze?

Připravovat se celostátní soutěže se začaly už o rok dříve, ale po okupaci Československa se to oddálilo. V roce 1969 jsme byli jako vítěz královehradeckého přeboru pozváni do Prahy spolu s dalšími vítězi krajů a tam se dohadovaly organizační záležitosti nového mistrovství. Domácí Praha hrála v té době nejlepší nohejbal a měla zajištěny tři místa. Na schůzku jsme za Hronov jeli já a Láďa Hrnčíř. Hovořili jsme tam i o pravidlech, teprve tam jsem zjistil, že třeba v Českých Budějovicích hrají na odlišná pravidla.

Jako člen vítězné sestavy z 1. ročníku šampionátu jste oficiálně pozván ČNS na jubilejní 50. ročník do Českého Brodu. Je tam nějaká nostalgie?

Je smutné, že už jsem zbyl z naší sestavy jediný. Přál bych si, abychom se bývali mohli potkat všichni. Jistě by to stejně jako pro mě i pro ně byla čest. Ale pochopitelně s tím nelze nic dělat a už se těším na své vrstevníky a další kamarády, že si zavzpomínáme.

2018 mcr1969ekrt 3Nohejbalu jste ale zatím nedal košem, stále ještě hýříte aktivitou.

Začal jsem pomáhat nedalekému Zbečníku, který má dobrou mládež a hraje i 2. ligu mužů. První dva roky jsem zde dělal vedoucího družstva, teď už klukům dělám jen takového poradce. Těší mě, že když o něčem důležitém rozhodují, neopomenou se zeptat i na můj názor. Jinak se snažím v rámci možností navštěvovat vrcholné akce, zejména když se u nás konají ty mezinárodní. A neustále také sleduji váš magazín. Zkrátka, jak se říká, jsem v obraze.

Máte jako hráč i funkcionář mnoho zkušeností. Jak se z vašeho pohledu proměnila samotná hra za těch padesát let od vašeho pražského triumfu?

Hra se hodně změnila. Určitě hodně ovlivnily změny pravidel - posunula se čára podání, míč nesmí padnout mimo hřiště, ubyl dopad, změnilo se počítání. Nohejbal byl tehdy dle mého názoru techničtější a pestřejší a tím i zajímavější pro oko diváka. Nyní se hra zrychlila a je více dynamická. Změnily se i některé herní činnosti, dříve třeba nikdo nechytal míče tělem, u nás v Hronově to první začal dělat Joska Braha. Hráči jsou mnohem více univerzálnější. Dříve měli více vyhraněné jednotlivé posty, ale zase bych řekl, že na nich byli preciznější. Hra je nyní méně pestrá. Zejména s ubráním dopadu zmizely některé technické údery, např. háčky.

Má tedy současná hra správný směr, nebo se stává méně atraktivní?

Jak jsem řekl, pro diváky je dnešní hra méně atraktivní. I nám ovšem dříve kolikrát diváci říkali, že máme moc vypilovanou precizní hru a že je to tolik nebaví. Ale my Hronováci jsme to všude měli daleko a museli jsme hrát precizně, nemohli jsme si dovolit nějakou lajdárnu.

2018 mcr1969ekrt 2A s ohledem i na mezinárodní rozvoj?

Někdy mám pocit, že jako Češi jsme si díky všem těm kompromisům do toho od ostatních nechali moc mluvit a museli se jim přizpůsobit. Zase chápu, že díky zrychlení a dynamice je nohejbal dnes náročnější než býval a tak se dá více brát jako sport, než jen jako rekreační hra. Je ale dobře, že se nohejbal rozvinul do světa.

A váš pohled na všeobecné postavení nohejbalu v dnešní době? Je tam, kde jste ho tehdy očekával, nebo je dále, nebo naopak nedosáhl očekávané pozice?

Každý z nohejbalistů určitě někdy snil o tom, jaké by to bylo, kdyby se jednou nohejbal dostal třeba až na olympiádu. Před těmi padesáti lety ale byla pro nás republika vrcholem. Netušili jsme o nějakém mezinárodním rozšíření. Cítím však, že společnost náš sport stále vnímá jako především rekreační záležitost, veřejnost ho podceňuje. Takže si myslím, že za půlstoletí mohl či měl být dále. Ale nevím, čím vším to je způsobené.