Doucek v Žigalových stopách Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Úterý, 21.11.2017

2017 msjzdoucek 01(Nymburk) Z pohledu diváka je světový juniorský šampionát jedna velká nuda. Ty tam jsou časy, kdy někdo českému nároďáku provětral pořádně faldy, či jej dokonce dokázal zdolat. Tři šampionáty, devět zlatých, soupeři přijíždí hrát pouze o stříbro. Zatím realita. Úspěšnou obhajobu zlatého hattricku z rumunské Kluže má za sebou trenér MICHAL DOUCEK a jeho tažení začíná připomínat slovenského stratéga Žigalu.

Michale, vaše celkové zhodnocení české šampionátové účasti na stránkách Nohec magazínu již zaznělo. Pojďme nyní k jednotlivým disciplínám. Začněme singlovým Hanusovým zlatem.

V singlu jsem se při nominaci do poslední chvilky rozhodoval mezi Honzou Hanusem, Davidem Višvaderem a Jirkou Kalousem. Pak jsem si řekl, že Jirku využiji pro jiné disciplíny. Chtěl jsem zátěž rozložit na více lidí. Někdo by možná řekl, že Jirka by zvládl hrát ve třech disciplínách, ale mně by to situaci komplikovalo. Snažil bych se mu šetřit síly a měl bych to pořád v hlavě.

Určitě je pro motivaci celého týmu dobře, že ani jeden z hráčů nezůstal nevyužit.

I toto samozřejmě bylo z nějakých procent důvod, proč jsem to tak udělal.

Hanuse čekala silná konkurence, jak to ostatně je u této disciplíny ve všech kategoriích.

Nakonec nevím, zda tomu tak opravdu bylo. Byly tady zajímavé vyrovnané zápasy i v jiných disciplínách. Nicméně Honza to měl relativně těžké od začátku, protože ve skupině měl velice zajímavého Španěla, který mě jako jeden z mála hráčů druhého sledu nadchnul. A také Korejce. Oba zápasy zvládl perfektně, vůbec jeho první den byl v jeho podání nejlepší. Prakticky nechyboval.

V semifinále ale už pár chybek přišlo.

V semifinále to přišlo, tam už si vybral slabší chvilku. Dvakrát mi tam zblednul. Nicméně s tím se muselo počítat, jsou to mladí kluci.

Ve finále ale vaší důvěru splatil.

Na sto procent. Jsem rád, že to zvládl.

Přesuňme se o disciplínu dál, do deblů. Jak tam se vyvíjela vaše nominace?

Překvapivě po soustředění byla tato disciplína pro mě nejjasnější. Protože tam se Zdeněk Kalous jevil takovým způsobem, že v podstatě všechny válcoval. Říkal jsem, že on musí jet. Tam jsem měl naprosto jasno. Tak i na levé straně, Kuba Ftačník se mi líbil, i se svými klepáky. Je i technický. Myslel jsem si, že to z našeho pohledu bude top disciplína, nejklidnější ze všech. No a nakonec jsem právě ve dvojkách měl největší nervy.

2017 msjzdoucek 03Máte předpokládám na mysli sobotní semifinále, kde Korejci ještě v polovině třetího setu měli dvoubodový náskok?

Tam to opravdu hořelo. Nedařilo se nám realizovat to, s čím jsme do Nymburka jeli. To znamená, že jsme to měli postavené na servisu.

Vlastně celé české složení byli dva velmi pohybliví, techničtí hráči. Čas dlouhých, ale méně pohyblivých hráčů v „krátkých“ dvojkách skončil?

Kus od kusu. Nevěděl jsem dopředu, kdo na šampionát od soupeře přijede. Stejně ale jsme měli vsazeno na důrazný servis, který máme nakopaný neskutečně. Jirka Kalous ho má výjimečný a Zdeněk na soustředění měl ještě lepší. Jedině s Korejci se nám tolik nedařil. Kdyby se dařil, zápas by skončil 11:5, 11:6.

A hodnocení finálového zápasu dvojic?

Zaprvé kluci zahráli výborně. Od začátku Slovákům nedali čuchnout. Jirka je servisem úplně rozpáral. A také oba měli dobrý příjem a bez problému zakončovali.

Jak se rodila sestava ve trojicích?

V průběhu dvou let od minulého šampionátu jsem přemýšlel o prezentaci se jinou hrou. Děkuji Davidu Višvaderovi, že to minimálně zkusil. Ale postupně jsem zjistil, že to není až tak jednoduché. Chtěl jsem aktivního nahrávače praváka, který to dokáže nahrávat z nápřahu a podobně. Kuba Ftačník to relativně dobře zvládal. Nicméně nakonec jsem se uchýlil k jistotě. Protože jsme ani neměli tolik možností si něco nového sehrát. Když už jsme tu možnost měli, tak jsme se nedali dohromady. Prostě jsem se rozhodl pro klasického nahrávače. Jako smečaře jsem měl jasné Lukáše Součka a Jirku Kalouse.

Co řeknete k průběhu turnaje v podání české trojice?

Marně teď přemýšlím, kde bych našel nějaký problém. Ve finále jsem měl trošku respekt z Korejců, protože oni když dostanou balon k pásce, tak jsou nebezpeční. Ale uhráli jsme je naší dobrou hrou. Kluci hráli perfektně. Navíc nám to usnadnili tím, že nemají dobrý blok a my to dokázali využívat. I to se cení.

Nohejbalové výsledky nejsou jen dílem kolektivu, ale i o individuálních výkonech. Je některý hráč, který si zaslouží vaše slovo navíc?

Nerad takové věci dělám. Jsem rád, že celkově si parta sedla. Kluci jsou na svůj problémový věk strašně fajn, já jsem takový jako oni nebýval. V devět jdou spát...

Takže vážně se nevyskytl žádný problém s disciplínou?

Musím zaklepat, ale za dobu co jsem u juniorky, se žádný problém neobjevil. Nevím, možná někde tajně na pokoji něco, ale spíš si myslím, že ne. Jsou zde kluci, kteří jsou až extrémně disciplinovaní. Speciálně třeba Honzové Hanus s Matkulčíkem, to jsou kluci, kteří se večer seberou, jdou na pokoj a připravují se na příští den. Měli jsme trošku nervy ze singla, řekli jsme si jdeme si ráno ještě zakopat a šli v šest hodin do haly. A takto každý den si někdo chtěl jít přidat navíc.

2017 msjzdoucek 02Hráči museli mít radost, že jste všem dal šanci ukázat, co v nich je.

Na šampionátu si zahráli úplně všichni. Bohužel ve trojkách už tolik prostoru nebylo. Tím, že jsme měli jen jeden mančaft ve skupině, pak hned čtvrtfinále. A já pak už potřeboval sestavu držet sehranou.

Ze soupeřů velký krok směrem dolů udělalo Slovensko. Váš názor?

Slovenské výkony jsou zklamáním. Protože si to hlavně vyházeli sami. Jinak ale tento mančaft kopat umí. Vždy na šampionát přivezou někoho, kdo překvapí. Potenciál tam vidím, výsledkově to byl ale propadák.

Na pověstnou slovenskou disciplínu tam těch nevynucených chyb bylo opravdu nevídaně.

Nevím, ani já jsem některé chyby nepochopil. Na můj vkus i třeba na útoku Belko zbytečně riskoval, zejména u trojek. Ve dvojkách museli vsadit proti nám na určité riziko. A nepovedlo se.

Pozici největšího českého rivala obsadil nováček z Jižní Koreje. To je velké překvapení!

To je kapitola sama pro sebe. Když jsem byl v Koreji, tak jsem viděl, že mají neskutečné věci na výběr. Nicméně se museli prát s odlišnostmi hry. Zapracovali na tom. Byli tady týden v Čelákovicích, jejich trenér působil letos v extralize, takže nějaké zkušenosti načerpali. Zvládli to dobře a na šampionátu se zápas od zápasu zlepšovali. Všichni mohli vidět, že pokud se to v budoucnu naučí a začnou se našemu nohejbalu věnovat i u nich, budeme mít velké problémy.

Co druhý sled šampionátu?

Nejvýše ční Rumunsko. Na nich ta práce je vidět, kopat umí.

Přesto ale na to, jak Rumuni hráli dobře, si překvapivě ani jedno finále nezahráli.

Je to trošku ústup. Já jsem asi nejvíce měl strach z rumunského singlisty. Podle výsledků si myslím, že tam zafungovala hlava. Kdyby šel Rumun na našeho hráče, bylo by to strašně těžké. On by byl v roli slabšího hráče, hrálo by se mu lépe než proti Korejci. Bylo to podobné jako Belko ve trojkách. Kazil zbytečně plno balonů. Korejce v podstatě do finále dosadil. Podobné to Rumuni měli ve dvojkách i trojkách. Zase hlava. Korejci určitě hráli výborně, ale ostatní tradiční země jim hodně napomohly.