Nejčtenější články - Rozhovory

Nejnovější příspěvky v Nohec fóru


Nejdůležitější je zdraví a progres hráčů, ví Laťák Tisk
Napsal Antonín Stehlík  |  Středa, 08.02.2017

2017 latak 01(Modřice) Překvapení srovnatelné s triumfem Karlových Varů v nejvyšší mužské soutěži přineslo i loňské vyvrcholení Botas dorostenecké ligy. Přestože tomu v průběhu základní části nic nenasvědčovalo, bank nakonec rozbili mladíci z Modřic. V play-off postupně skolili České Budějovice, ve strhující semifinálové bitvě Vsetín a v klání o zlato i další překvapení sezony – Zbečník. Titul pro svůj oddíl vybojovali po dlouhých dvaceti letech. Klíčový podíl na jeho zisku má i trenér RICHARD LAŤÁK. Právě s ním jsme mluvili třeba o tom, jaká úskalí musel jeho celek v honbě za nejvyšším stupínkem překonat, jak připravuje své svěřence na další ročník i jakou vyznává nohejbalovou filozofii.

Pane Laťáku, pro spoustu lidí je vaše jméno neznámé. Můžeme ale prozradit, že sám máte hráčské zkušenosti z dorostenecké ligy. Jak na tu dobu vzpomínáte?

S nohejbalem jsem začal v šestnácti letech v modřickém dorostu, kde tehdy byla generace hráčů v čele s Radkem Pelikánem, Honzou Kaděrou, Martinem Müllerem a dalšími velkými talenty. V tomto týmu byla obrovská konkurence a generoval výborné hráče, kteří se pak prosadili i v extralize. Taková konkurence už dneska není. To je asi největší rozdíl. 

Když jste loni v zimě přebíral dorostenecké družstvo Modřic, v jakém bylo stavu po odchodu některých opor, jako byli Gulda či Burian?

Vzhledem k tomu, že jsme vyhráli BDL, tak si mnozí mohou říkat, že to tak zlé nebylo, ale opravdu bylo. Jediný Honza Hanus měl zkušenosti a pravidelně nastupoval i v druhé lize. Bylo mi jasné, že to bude chtít pevné nervy. Zavedl jsem určitá pravidla a přísnější řád. Zlepšování přicházelo velmi pozvolna, ale vyplatilo se být trpělivý. 

Jaké byly tréninkové podmínky pro tým?

Tak samozřejmě pořád je nohejbal amatérský sport a k podmínkám profesionálních sportů má daleko. Nicméně když jsem o něco požádal modřické vedení, tak mi skoro vždy vyhovělo, čehož si velmi vážím. Naštěstí máme v klubu všechny kategorie. Nejlepší žáci trénují s dorostem a nejlepší dorostenci s béčkem. Až bude stát nová hala, tak se podmínky ještě vylepší. Na druhou stranu říkám klukům - neptejte se, co klub může udělat pro vás, ale ptejte sami sebe, co vy můžete udělat pro to, aby vaše výkonnost šla nahoru. Jinými slovy, kdo chce být nejlepší, musí na sobě pracovat i sám a obětovat víc než ostatní.

2017 latak 02Jaký je potenciál družstva a kde hledat největší rezervy?

Rezervy byly a jsou velké, ale vzhledem k věku hráčů se není čemu divit. Největší nedostatky vidím v příjmu a nahrávce. Tím nemyslím, že by kluci neuměli nahrávat, ale oni nevěděli kam nahrát, pokud měli proti sobě blok. Prostě nebyli zvyklí, že je někdo bude blokovat. Pro mě to byla triviální chyba, pro ně neskutečný problém. Potenciál týmu je přitom slušný, jelikož má poslední sezonu v této kategorii před sebou pouze Hanus. Zbylí hráči, pokud na sobě budou neustále pracovat, mohou za pár let uspět i v nejvyšší soutěži.

Jak došlo k proměně  outsidera v tým vítězný?

Když jsme se před play-off s kluky bavili, na jaký tým narazíme v případě postupu přes České Budějovice, tak jsem si všiml, jak hráči reagovali na to, že to bude Vsetín. V podstatě jsem viděl, že už myslí na utkání o třetí místo. Přijeli jsme do Vsetína na první semifinále a domácí nás nebrali moc vážně. Vzal jsem si kluky bokem a řekl jsem jim, že se není čeho se bát, protože už vedeme 1:0. Věřil jsem totiž, že singl Hanus vyhraje. A po první dvojce se také nic neděje, protože vedeme zase 2:1, jelikož jde naše první dvojka na jejich druhou. Kluci se přestali bát, začali si víc věřit a nakonec to vyšlo. Ale tato proměna by zřejmě nenastala bez toho, že se změnil Honza Hanus jako kapitán. Pochopil, že se musí soustředit víc na to, co jde ovlivnit. Nikoliv naopak, jak tomu mnohdy bylo. Ostatní hráči po jeho boku překročili svůj vlastní stín a dokázali sami sobě, že když si budou věřit, tak se může stát cokoliv. 

Kde se mužstvo nastartovalo k útoku titul?

Před semifinále jsem domluvil přátelák s naším béčkem, abych viděl, jak hráči myslí vážně fakt, že chtějí přes Vsetín postoupit. Až na pár výjimek mě ale velmi zklamali. Na dalším tréninku jsem je zkritizoval. Vyslechli si hodně nehezkých slov. Prostě jsem cítil, že jim to musím říct. Myslím, že si většina týmu po tomto momentu uvědomila, že se musí změnit, jinak nás Vsetín semele.

Řada špičkových dorostenců ovšem v BDL nestartovala a dávala přednost mužským soutěžím. Není tím zisk titulu trochu devalvován?

Už před semifinále jsem klukům říkal, že nikoho nebude zajímat, kdo kdy vyhrál BDL, pokud se nedokáží prosadit v seniorské kategorii. Takže já tento úspěch rozhodně nepřeceňuji. Vyhrát BDL je super pocit, ale mojí prací je především to, aby ´modřické áčko a béčko mělo z čeho brát. To bude moje vizitka. 

Jak vypadá zimní příprava na letošní sezónu. Liší se něčím od té loňské?

Kluky jsem nechal asi měsíc a půl odpočívat. Byl v tom i záměr, aby byli zase hladoví po nohejbalu. První středu v prosinci jsem svolal schůzi dorostu a nastínil jsem moji představu o podobě tréninku až do startu BDL. V podstatě se změnilo úplně vše. Rozdělil jsem přípravné období na tři části - kondiční, technickou a hrací. Dlouho jsem přemýšlel, jaký typ kondičního tréninku vybrat. Nejlépe se jeví plyometrie v kombinaci  s posilovacími cviky na hluboký stabilizační systém. Jinými slovy - rozvíjet sílu, výbušnost, rychlost a koordinaci. Sílu může nabrat každý, výbušnost a rychlost můžeme ovlivnit jen z asi z 20 procent, ale koordinace je naprosto zásadní vlastnost, bez které je hráč v podstatě nepoužitelný. Moje predikce vývoje nohejbalu je jednodopadová a hráči, pokud chtějí působit na této nejvyšší úrovni, musí trénovat jako opravdoví sportovci. Výborně to řekl Honza Vanke po světovém šampionátu, že při hraní futnetu si připadá víc jako sportovec.

2017 latak 03Můžete nastínit vaši nohejbalovou filozofii?

Moderní nohejbal je sport velice náročný. Jednostranně zatěžuje tělo a vede k různým svalovým disbalancím. Pokud nebudete provádět kompenzační cvičení v závěru každého tréninku, tak s velkou pravděpodobností budou přicházet bolesti v oblasti zad, kyčlí a kolen. Mně je třiatřicet let a neznám nikoho z nohejbalistů v mém okolí, kdo by neměl zdravotní problémy. Problém je potřeba podchytit už v zárodku, tedy u těch nejmladších. V tréninku přípravky a mladších žáků by měla být obsažena především všestrannost na rozvoj lidského těla a budování koordinace. Já osobně bych nohejbal na tréninku do 12 let zapojoval naprosto minimálně. Koukal jsem na mistrovství republiky mladších žáků a je tam několik talentů a výrazně lepších hráčů. Trenéři i rodiče jsou na ně pyšní, ale je potřeba se dívat, kde ti hráči budou po zdravotní stránce třeba za deset let. Pokud budu mít v týmu hráče, který bude mistr republiky v mladších i starších žácích a pak i v dorostu, a ve dvaceti bude po zdravotní stránce na konci sil, tak to bude pro mě prohra. Trenéři musí chránit své svěřence a nemyslet jen na úspěchy, protože za úspěchy si zdraví nekoupíme.  

Vraťme se nakonec zpět k Modřicím. Zkuste naznačit plány pro nastávající ročník.

V Modřicích jsou vždy nejvyšší cíle. Chceme letos absolvovat všechny poháry ČNS a skončit na bedně v konečném pořadí. Část týmu bude hrát krajskou soutěž, kde máme za cíl finále. Na republice je to vždycky o čtvrtfinále a pak se může stát cokoliv. Obhajoba titulu v BDL je určitě velká výzva, ale pro mě bude nejdůležitější zdraví a progres všech hráčů.