Nejnovější příspěvky v Nohec fóru


  • 02.03. 16:50 Ján a Martina
    Upřímnou soustrast všem kdo je znali, jménem nohejbalového oddílu MNK Mod ...
Jan Vanke: Letošní vítězství je cennější Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Pátek, 30.12.2016

2016 nr2016vanke 1(Karlovy Vary) Honza málem králem, to v nohejbale zase tak neplatí. Třeba JAN VANKE by mohl vyprávět. Po čtyřletém půstu si podruhé v kariéře může do vitríny uložit trofej určenou pro krále soutěžního ročníku. Reprezentační kapitán z Karlových Varů má tedy výsadu svým rozhovorem definitivně uzavřít letošní soutěžní ročník.

Honzo, jsi oficiálně králem ročníku 2016. Cítil ses ale tak den před slavnostním vyhlášením?

Rozhodně můžu říct, že jsem se jako král ročníku necítil. Samozřejmě jsem věděl, že za sebou mám určitá umístění, která by mohla předurčovat k tomu, že mohu zaznamenat úspěch i v této anketě, ale i v minulých ročnících se zrodila různá více či méně překvapivá a diskutovaná umístění, proto jsem to prostě bral tak, jak to přichází.

Tvé vítězství mezi muži už je druhé v pořadí. Je z tvého pohledu cennější to letošní, nebo to z roku 2011?

Z mého pohledu byl můj úspěch v anketě v roce 2011 velmi překvapivý a vlastně ani do dneška nevím, čím jsem si to zasloužil. Rozhodně letošní vítězství je pro mě mnohem cennější, protože vnitřně cítím, že výsledky, alespoň v té podzimní části, tomu mohly naznačovat.

Pavel Kop jako vítěz získal loni rekordní počet bodů a rekordní náskok na druhého v pořadí. Tušil jsi, že letos to o parník mít vítěz nebude?

Pavel byl v posledních ročnících velmi dominantní a jeho vítězství bylo takřka neohrozitelné. Je to komplexní hráč, výborně hraje singly, dvojice i trojice, když k tomu přidá vítězství družstev a mezinárodní zlaté medaile ve dvou disciplínách, nemůže být o vítězi žádná diskuze. Kandidáti na Nohejbalistu roku, kteří se umístili v první trojici měli své šance velmi vyrovnané. Ondrovi vyšlo výborně mistrovství světa, Lukáš je fantastický po celou sezónu a měl úspěchy na jednorázových akcích a mně vyšla podzimní část sezóny. Favorit nebyl jasný a tomu i odpovídaly výsledky.

Opět jsi navýšil skóre ofenzivně naladěných vítězů vůči těm defenzivním. Proč jsou obecně ve sportu ofenzivní schopnosti u diváků a v anketách hodnoceny nad těmi defenzivními?

Ondra i Lukáš jsou defenzivní hráči, proto bych neřekl, že jsou upřednostňováni ofenzivní hráči. Ale všichni samozřejmě ví, že útočící hráč je víc vidět a slízává smetanu, když na něj spoluhráči pracují. Je to běžné i v jiných sportech a asi to jinak nebude. Každý útočník však ví, že nebýt kvalit polařů a nahrávačů, nikdy by se nemohl na útoku prosadit.

Když se podíváme do tabulek posuzovacího anketního klíče s čísly, prvním stavebním kamenem tvé zlaté mozaiky byly výsledky z extraligy. 70procentní individuální úspěšnost v základní části a 79procentní v play-off, tam jsi získal čtvrtý nejvyšší počet bodů. K tomu je nutné "mimo protokol" přičíst i tvou vůdčí úlohu v celém týmu, která vyvrcholila nečekaným ziskem titulu. Tvůj komentář k lize?

Kdyby nám někdo na začátku sezóny nebo v jejím průběhu a konec konců ještě v půlce září řekl, že vyhrajeme titul, považoval bych to za úsměvné. Celá sezóna se pro náš tým vyvíjela velmi bláznivě. Proběhlo i několik zranění, dokonce jsme museli po zranění Karla Hrona pro malý počet hráčů skrečovat zápas základní části v Modřicích. Prostě rozhodně se náš tým nenacházel v nejlepším rozpoložení. Postup do play-off pro nás znamenal dílčí úspěch. Po vyhraném čtvrtfinále, které se neslo v duchu celé sezóny, tzn. nevyrovnanými výsledky a výkony, přišel zápas proti Modřicím, kde jsme předvedli náš nejlepší kolektivní výkon od dob, kdy hrála stará garda v čele s Pepíkem Tirpákem, Karlem Bláhou a dalšími ikonami karlovarského nohejbalu. A zlatá tečka na závěr v téměř prohraném zápase to už byl sen, který se zdá člověku jednou za život.

2016 nr2016vanke 2Za jednorázové soutěže domácí i mezinárodní jsi ve výsledkové části ankety skončil sedmý, z reprezentantů šestý. Na domácích svazových jednorázovkách v singlu ani dvojkách ses medailového konce nedočkal, ve trojkách jsi urval bronz. Stačilo to ke tvé spokojenosti?

Určitě člověk zamýšlí uspět na všech jednorázových akcích, ale o tom v mém případě nemůže být ani řeč. Singl netrénuji a neumím. Dvojice jsme letos hráli s Tomášem Bíbrem, se kterým nejsme tolik sehraní, i když turnaj jsem odehráli slušně a trojice dopadly po prohraném semifinále bronzovou medailí. Takže úplná spokojenost být určitě nemůže, ale každá medaile z jednorázových akcí je úspěch.

Dost klíčovou pro úspěch v anketě je účast v reprezentačním výběru. Letos jsi měl na svém postu tři zdatné rivaly - Kopa, Doubravu a Pospíšila, na světový šampionát jste ale mohli odjet jen dva. Tušil jsi, že reprezentační jedničkou na tomto postu skončíš ty?

Všichni smečaři a blokaři na mém postu měli výbornou sezóny. Extrémně dobrou sezónu měl Kuba Pospíšil, kterého já osobně považuji momentálně za nejlepšího trojkového smečaře a blokaře. Pavel letos nebyl tolik dominantní jako v minulých letech a navíc měl zdravotní problémy. Jirka Doubrava má výborný agresivní styl na jednodopadová pravidla. Určitě se nejen nad mou osobou, co by hlavním smečařem, ale vůbec nad mou účastí na šampionátu vznášel otazník. V průběhu závěrečných soustředění jsem tušil, že bych mohl být hlavním smečařem.

Co ti říká ve vztahu ke světovým šampionátům sestava Bláha, Ungermann, Hošek, J. Tirpák, Šimáček? Víš, proč jména z této trojkové formace zmiňujeme?

Předpokládám, že tato sestava před 18 lety jako poslední vyhrála pro ČR mistrovství světa v kategorii trojic.

Je to tak. Když už jsme u historie, tvůj poslední a vítězný míč na letošním MS byl vskutku parádou, která oprávněně dostala i zpomalenou verzi v televizních záznamech. Dělají historickou velikost vítězství právě taková nezapomenutelná zakončení?

Asi těžko mohu slovy popsat tu euforii, která se mě zhostila v té sekundě, kdy jsem věděl, že je konec a vítězství je naše. Celý zápas jsem se snažil soustředit jen na to, že se nesmím nechat ovlivnit atmosférou a zůstat jen se spoluhráči na kurtu. Při zášlapu hlavou jsem už polevil v koncentraci a pustil uzdu emocím.

Co tě ještě teď s odstupem napadne, když vzpomeneš na brněnský šampionát?

Lidi a vlajky, kam se podíváte, bezvadná parta kamarádů v týmu, velké emoce a pocity štěstí. Pro hráče neskutečný pocit a jsem moc šťastný, že jsem tohle mohl zažít, protože každý hráč nohejbalu, ať hraje na plácku za barákem, okresní soutěže nebo i soutěže nejvyšší by si zasloužil zažít pocity, které jsme tam mohli zažít my hráči. Nohejbal je úžasný sport a když se stanete součástí něčeho takhle velkého je to opravdu srdeční záležitost. 

Do skladby ročníku patří i nesvazové turnaje. Jak jsi na tom byl letos a bereš tyto akce prestižně, nebo jen jako zpestření k svazovému programu?

Turnaje v průběhu celého roku považuji za výbornou přípravu pro extraligová utkání. Mají vysokou kvalitu a navíc si na nich můžete zahrát i v sestavách, ve kterých normálně nehrajete. Jsem moc rád, že takové turnaje pořádají a je stále dost obětavých lidí, kteří v létě i zimě připravují krásné turnaje, kde se můžeme vídat neformálně s kamarády a protihráči. Trochu si užít to, že není člověk pod žádným výsledkovým tlakem a poznat fajn lidi v různých koutech naší země.

Celkově jsi za výsledkovou část ankety skončil za modřickou trojicí Müller, Rosenberk a Pospíšil čtvrtý. Tušíš, proč většinou vznikají ve výsledkové časti ankety menší bodové rozdíly, než se zrodí v části, dané hlasováním odborníků? A vnímáš současný model vyhodnocení jako dostatečně objektivní?

Pro jednoho být objektivní takto nastavený model být může a pro druhého nikoliv. Vždycky budou podporovatelé a kritici, ať se nastaví hodnotící parametry jakkoliv. Obecně si myslím, že v poslední době oblibu a jistý statut anketa ztratila. Než-li nastavenými parametry vyhodnocení, bych se zabýval otázkou proč tomu tak je, a proč v minulosti byla prestiž ocenění jiná, než je tomu nyní.

2016 nr2016vanke 3Jsi přemýšlivý vzdělaný člověk. Zastavme se ještě u hlasovací části ankety. Mezi odborníky jsi jasně vyhrál, hodně bodů bral i v této části druhý O. Vít, kterého právě tyto body vynesly na medailovou příčku. Jsou dva tituly mistra světa tak silným jazýčkem na vahách?

Děkuji za kompliment, ale člověk nemusí být vzdělaný na to, aby si dal do souvislosti blízký časový úsek konaného mistrovství světa, superfinále extraligy a samotným hlasování odborníky v anketě. Kdyby se pořádaly tyto vrcholné akce na začátku roku 2016 a hlasování proběhlo na jeho konci, mohly by výsledky a celkový dojem odborníků být rozdílný. Mít titul mistra světa je určitě něco, co si zaslouží uznání, avšak posuzován by měl být projev hráče v průběhu celé sezóny.

Z nereprezentantů si slušný počet hlasů odnesl tvůj oddílový spoluhráč Kokštein. Sehrál tady hlavní roli jeho vynikající výkon v televizním superfinále?

Michal je neskutečný hráč, to všichni, kdo hráli s ním, proti němu nebo nohejbalu rozumí ví a poznají to. Vždy odvede neskutečnou porci černé práce, kterou promění v maximálně efektivní výsledek pro sestavu, ve které nastupuje a zároveň pro celý tým. Finále byl jen zlomek jeho dovedností, které předváděl po celé play-off. Řekl bych, že právě on je rozdílovým hráčem pro náš tým, který se letos svým výkonem nejvíce podílel na úspěchu v týmové soutěži mužů.

Zajímavý je také rozdíl mezi dlouholetými reprezentačními parťáky Mrákavou a Pelikánem. V lize měl lepší bilanci Pelikán, Mrákava ale na všech republikách bral nejméně bramboru, Pelikán nic. Na MS hráli spolu. Hlasující dali Mrákavovi 52 bodů, Pelikánovi jen 3. Čím si tak propastný rozdíl vysvětluješ?

Oba kluci jsou typově podobní hráči, s fantastickou technikou a nohejbalovou chytrostí. Kuba hrál letos v Čakovicích prim, je to velký lídr a dařilo se mu na všech jednorázových akcích. Radek je zase obrovská jistota pro modřický nohejbal a celou sezónu podával stabilní výkony. Myslím si, že na výsledné hodnocení může mít vliv právě skutečnost, že Radek byl stabilnější v dlouhodobé části, na kterou není kladen takový důraz jako v případě zviditelnění se na jednorázové akci, ať už národní nebo mezinárodní.

Jsi úspěšný jak na poli sportovním, tak i profesním. Máš image inteligentního slušňáka, snad i vzorňáka. Domníváš se, že i právě takové vlastnosti některým hlasujícím dokáží zaimponovat?

Nevěřím tomu, že by mohlo hrát nějakou roli moje profesní zaměření nebo snad to, že když potkám známé tváře, tak je slušně pozdravím. Asi jako každý člověk působím na různé lidi různým dojmem, pro mě je důležité, jak mě vnímají moji blízcí a lidé, co mě mohli skutečně poznat.

V desítce celkového pořadí je pouze jediné nové jméno, čakovický Kučera. Co chybí mladé generaci, aby ještě více vstoupila do povědomí?

Poměrně dlouhou dobu z mladé generace nikdo extrémně nevyčníval, což se nedá říct o Milanovi, který už svoje kvality prokazuje ve všech disciplínách. Určitě brzo kluci z Čakovic nebo Budějovic budou atakovat příčky nejvyšší, pokud budou svůj herní projev a pracovitost dále rozvíjet.

Nyní je čas zeptat se na velká nohejbalová témata. V denním tisku před nedávnem vyšla i analýza, kde autor předpovídá prohlubování rozdílu mezi mediálně preferovanými a tzv. malými sporty, z nichž některé mají časem dokonce na oficiálním poli zaniknout. Jak se na to díváš ty?

Tuhle informaci jsem nezaznamenal a ani nevím z jakých podkladů analýza vzešla. Hodně se toho napíše a ve skutečnosti jsou pak věci jinak. Propast mezi velkými a malými sporty je vskutku obrovská už v dnešní době. Sport je samostatným odvětvím a průmyslem, který nabízí artikl, který se prodává. Když se něco neprodává a není o to zájem výroba takového produktu musí zákonitě skončit a z trhu zcela vymizí. Jestli autor analýzy kouká na sport jako na obchodovatelný produkt, pak se skutečně může stát, že propast mezi malými sporty a těmi nejpopulárnějšímu bude stále větší až ekonomicky umřou. Já primárně posuzuji sport úplně z jiné perspektivy, a to především výchovné a jako formu organizované zábavy. Tyto funkce bude sport plnit vždy, když jej budou organizovat a hrát lidé, kteří ho mají rádi, bez ohledu na to, jestli se jedná o malý nebo velký sport. Rozhodně tím nechci říct, že by otázka financování není tím nejpalčivějším tématem pro všechny sportovní asociace a je potřeba v této oblasti hodně produkovat mnoho schopných lidí a být aktivní.

2016 nr2016vanke 4Každý sport má takovou sílu, jaké mají jeho tahounské země. V ČR ale po téměř století existence má nohejbal státní podporu na úrovni sedmé desítky sportovních odvětví. Není to ostuda? A nemohou si za to sami nohejbalisté?

Je otázkou, proč tomu tak je. Určitě existuje příčina a vysvětlení. Já odpověď neznám. Před nedávnem jsem zaznamenal vyhodnocení deníku Sport, ve kterém se umístil nohejbal na děleném 8. místě mezi sportovními kolektivy ze všech kolektivů v rámci ČR. Sledovanost finále extraligy a mistrovství světa zaznamenala čtvrtý nejvyšší počet diváků na stanici ČT sport. Domnívám se, že v jeden moment sledovalo finále MS přes 400 tisíc diváků. V příměru k těmto zjištěním je skutečně otázkou, proč je podpora státu našeho národního sportu tak malá. Samozřejmě mohou hrát roli i velikost členské základny a jiné faktory, které se při přidělování dotací posuzují, to už však může být chyba především v parametrech, které nastavuje státní dotační politika, kterou nohejbal jako hnutí nemůže nijak ovlivnit.

Není to vlastně gordický uzel? Nohejbal by potřeboval pro domácí posun větší mezinárodní nakopnutí, to zase ale musí vzejít od tahounských zemí, tedy hlavně od ČR. My nemáme prostředky na vysílání funkcionářů a trenérů do zahraničí, ale nemají je ani ty země, kde by měli působit. Jak toto rozetnout?

Určitě může ČR, jakožto hegemon v nohejbalovém světě, vytvářet projekty, které se zaslouží o rozvoj nohejbalu na mezinárodním poli, viz. mezinárodní soustředění mládeže a žen, soustředění pro muže. Myslím, že v roce 2017 jsou už takové projekty dva, kterých bych se i třeba jen částečně chtěl osobně zúčastnit. Vždy je to o lidech, kteří tomu ten čas budou chtít věnovat bez vidiny nějakého zisku. Spíše se jedná o nadšence a vizionáře, kteří doufají v lepší zítřky. Řešením by bylo najít silného sponzora v rámci mezinárodního hnutí UNIF či EFTA, jenžby se částečně finančně podílel na pořádání nejrůznějších akcí a rozvoji nohejbalu napříč všemi státy. Důležité je, aby v jednotlivých členských státech byl skutečný zájem o rozvoj a ne jen parta kamarádů, kteří si chodí zahrát. Myslím si, že pořádáním takto velkých šampionátů, jaký byl k vidění letos v Brně, může v jednotlivých členských státech, potažmo při získávání potencionálních sponzorů hrát velkou roli. To, co bylo k vidění u nás znamená skutečný sport, ne jen fajn zábavu po práci. Nyní je potřeba věci pevně uchopit a velké úspěšné akce prodat, dokud jsou v živém povědomí.

Problémy mají také další tahouni. Vývoj na Slovensku, ve Francii, Švýcarsku, Maďarsku nebo Rumunsku nenaznačuje, že by se ČR mohla v blízké době dočkat pomoci na poli alespoň evropského rozvoje. Očekával jsi, že v těchto zemích za ta léta větší progres?

V těchto zemích jsou funkcionářské a hráčské stálice, které se příliš nemění a jsou poměrně stabilní. Nevidím však nové tváře, což ve mně vyvolává pocit, že se příliš v těchto zemích neděje. Aniž bych měl dostatek informací, domnívám se, že i v těchto zemích je nohejbal na ústupu. Asi jako ve všech sportech je problém s mládeží a její výchovou. Nikdy jsem nezkoumal, jestli neexistují např. nějaké projekty z evropských dotací na rozvoj mládeže, ale i tohle by mohlo být řešení. Nemůžeme konkurovat velkým sportům, ale je zapotřebí využít např. potenciálu s mládeží u rodin, které si nemohou dovolit investovat do drahých sportů. Pevně věřím, že se podaří v těchto zemích nastartovat opět koloběh a budou i nadále patřit ke světovým nohejbalovým velmocem.

2016 nr2016vanke 5Podobné je to s pravidly. Hraje se na jeden, dva i tři dopady. V ČR na jeden dopad hrají pouze reprezentanti. Na dva dopady svazové krajské soutěže a vyšší. Dva dopady dnes hájí i ti, co je dříve hanili, jiní zase hovoří, že dva dopady jsou umělým kompromisním výplodem 90. let a jeho role už dnes nemá opodstatnění. Na tři dopady se hraje drtivá většina okresních svazových a hlavně  nesvazových soutěží. Čert aby se v tom vyznal.

Pravidla by se měla sjednocovat, to v každém případě, aby byl sport pro diváka co možná nejjednodušší. Respektive pravidla by se neměla příliš často a v zásadních rysech měnit. Samozřejmě zavděčit všem se nelze, ale vnucovat svou pravdu o jedné či oné variantě také ne. Osobně se mi hraje dobře na tři dopady, které si mohu zahrát na neoficiálních turnajích, na dva, které hrajeme v extralize, ale i na jeden, jenž je k vidění na mezinárodních akcích. Dokonce když se zeptáte většiny reprezentantů, všichni se po několik soustředěních shodnou na tom, že jeden dopad je baví víc, protože je to rychlejší, dynamičtější, ztrácí se tam vžitá rutina a vyžadujete to větší preciznost. Zkrátka bych to popsal jako něco, co někteří z nás vnímají jako skutečný sportovní výkon. Tím nechci říct, že přešlap míče, dopad a zaháknutí do sítě není nádherný nohejbalový moment. Vše má svá pro i proti. Rozhodně by se měl hrát nohejbal v žákovských kategoriích na tři dopady míče, přičemž bych nikdy nevnucoval okresním nebo krajským týmům, aby se učili hrát na dva nebo jeden dopad. Model bych zachoval klidně třídopadový, vždyť jde o zábavu a není žádoucí direktivně vynucovat styl, který pro kvalitativně odpovídající soutěž není adekvátní. Obdobně bych stejný přístup radil státům, ve kterých se nohejbal teprve rozvíjí. Vše musí mít svůj přirozený vývoj. Shodu asi napříč věkovými kategoriemi a z pohledu našeho sportu budeme hledat jen velmi těžko.

Příští rok slaví první mezinárodní federace IFTA (dnes FIFTA) třicetileté výročí. Dnes máme dvě světové federace, mnoho zemí s nulovým rozvojem, kromě světových a evropských šampionátů konaných v Česku nebo na Slovensku pořadatelskou bídu, co si z toho vyvozuješ ty?

Předně mě velmi mrzí roztříštěnost obou asociací, pouze v jednotě může být síla při prosazování na mezinárodní nohejbalovém poli. Už jsem byl aktivní hráč národního týmu, když byla asociace jednotná. Tenkrát byla filosofie některých členů FIFTA zcela rozdílná od té naší. Podle mně známých informací se toho příliš nezměnilo a FIFTA vedou stejní lidé. Nevím do jaké míry je realizovatelné opětovné sjednocení a nalezení shodných zájmů u obou asociací, ale pokud by se to podařilo, pro náš sport by to znamenalo velký úspěch. Pokud bych měl posoudit UNIF a FIFTA, tak naše asociace určitě udělala větší kus práce za dobu své poměrně krátké existence, ale FIFTA zase na druhou stranu prokazuje stálost a konstantnost, dokonce co do počtu účastnických států vzestup. Uvidíme, jestli v budoucnu nenastane situace, kdy se zasedne opět k jednomu stolu.

A na závěr jaké je poselství nohejbalového krále nohejbalovému lidu?

Byl bych moc rád, aby si všichni lidé, kteří mají co do činění s nohejbalem uvědomili, že nás není tolik, abychom se neustále o něco přeli - jeden dopad, tři dopady a podobně - a vyvolávali zbytečné konflikty. Je potřeba vést diskusi, a když kritiku, tak vždy s návrhem na konstruktivní řešení. Všichni hrajeme nebo se jinak věnujeme tomuto sportu s radostí a ve svém volném čase, proto mějme snahu přispět každý svým umem k rozvoji nohejbalu tím správným směrem.

 

Komentáře   

 
#1 JR 2017-01-01 00:33
Po dlouhé době zase normální, selským rozumem zhodnocený stav kolem hry zvané nohejbal.
 
 
#2 divák 2017-01-01 10:35
Rozhovor pěkný. Jsem aktivní nohejbalista a divák. A mnohem raději se půjdu kouknout na extraligu nebo nějakou ligovou soutěž než na mezinárodní nohejbal. Tam jde především o atmosféra , která je na mezinárodní super, ale je to jednodopadový paskvil. Ze hry se vytratila chytrost, krátké míče, to co dělá nohejbalem krásným sportem. Pokud Honza a další reprezentanti ale mají dojem, že je hra na jeden dopad baví víc - tak nikdy ke změně nedojde. Ono by asi až ani nedošlo je pozdě za změny. Ale aby se nestalo s takovým přístupem, že i extraliga bude časem na 1 dopad a divácky neatraktivní. Prostě hnus. Všem přeji úspěšný nohejbalový rok 2017.
 
 
#3 ?? 2017-01-01 12:25
Zamyslete se nad tím,jak obtížné je v každém sportu probojovat se a zajistit si účast na vrcholné sportovní akce.Jaké úsilí, jakou výkonnost musí prokázat účastníci MS,ME! Jak je to u futnetu? Prezident UNIF, bohužel,vítá a platí turisty,nikoliv sportovce,kteří si účast na MS skutečně zaslouží!Plná hala potom vidí finále s tradičním soupeřem,které obstarají hráči,kteří futnet nehrají!Ostatní -do počtu.Být světovými šampióny v konkurenci 2 zemí-no řekněte,který sport vám tohle umožní?Kde je tahle absurdita k vidění? Řeči o tom,že se to teprve učí jsou úsměvné.Na MS se sportovci nejezdí učit.Učit se musí doma a na MS přijet s výkonností,kter ou prokáží v kvalifikaci!Co může příznivce futnetu vést k optimismu,když vidí,co předvádí "borci“ této hry-a nejenom na MS v Brně? Co asi-marně si hlavu lámu…vlastně-je dnu výhodu to má. Pokud totiž nestojíme o to, aby co nejdříve vyrostla konkurence,tak takto pokračujme-máme jistotu medailí a ani si futnetem nemusíme kazit soutěže! Co?
 
 
#4 zdara 2017-01-01 12:54
Joooooooooooooo ooo.
 
 
#5 Jirka 2017-01-02 12:14
Vanke má dobré názory,ale to,že naši reprezentanti hrají rádi jednodopad neznámená pro rozvoj ve světě vůbec nic.Oni totiž jednodopad umí,protože se ho naučili při troj.či dvoudopadu.Poku d to tak zvaný"svět"nepo chopí, bude náš sport dále stagnovat.