Bylo to neskutečné, říká Pospíšil Tisk
Napsal Antonín Stehlík  |  Pátek, 25.11.2016

2016 msmbrnopospisil 1(Brno) Vytáhlý blokař ví, jak těžké je čekat na svou šanci. Čeká na ni již hezkých pár let, ale vždy se prostě našel někdo, kdo byl o pověstný chloupek lepší, než on. Ale účinkování v jednodopadovém provedení nohejbalu není pro něj nic neznámého. Už v roce 2008, v Poháru mistrů evropských zemí, účinkoval v tehdy nekompletním týmu modřických šampiónů a nabitým Košicím podlehl až ve finále. Se svými spoluhráči Kopem, Skřejpkem a Topinkou zanechali u diváků velmi dobrý dojem. Na mistrovství světa v Brně se JAKUBU POSPÍŠILOVI splnilo tajné přání, finálovou účast zopakovat, jen s opačným výsledkem.

Jakube, konečně ses dočkal. Probojovat se do reprezentace a užívat si to před domácím obecenstvem. Co si více přát. Jaké máš pocity?

Jsem velmi rád, že jsem se dokázal v takové konkurenci probojovat do konečné nominace na MS v Brně. Již několik let jsem se účastnil reprezentačních soustředění, ale nikdy to nevyšlo a do užší nominace jsem se nedostal. Teď se to podařilo a jsem velmi rád, že jsem reprezentoval naší zemi na MS v Brně.

Doufal jsi, během těch letošních absolvovaných soustředění, že by to mohlo vyjít?

Uvnitř jsem možná malinko věřil, že mám o něco větší šanci než v předchozích letech. Konkurence byla ovšem velká, a tak jsem se hlavně snažil předvést na soustředěních co možná nejlepší hru a nominaci si vybojovat.

Bylo velkým problémem adaptovat se na jiné herní myšlení?

Neřekl bych, že to byl tak velký problém. Samozřejmě, rozdíl mezi naší extraligou, která se hraje na dva dopady a mezinárodní soutěží na jeden, je velký. Jsem rád, že jsme v Modřicích jednodopadovou hru mohli trénovat během celého roku, což je naše výhoda. Měli jsme tak trochu náskok a lépe jsme na soustředění zvládali odlišné návyky, které jsou v mezinárodním nohejbale.

2016 msmbrnopospisil 2Vaší trojici s Müllerem a Rosenberkem se daří, hovoří pro vás i mnohaletá sehranost. Platí to i pro mezinárodní pravidla?

Ano v posledních letech se nám opravdu daří. Sehranost v tom hraje obrovskou roli, vždyť spolu hrajeme myslím už sedm let? Jednoznačně to je výhoda i při jednodopadové hře.

Další plus vaší sestavy na šampionátu je, že pokud jste nuceni změnit herní systém, může nastoupit další sehraná dvojice Vanke a Vít. To je zřejmě obrovská výhoda!

Je to tak, ve trojicích máme několik variant a každá z nich naprosto změní herní projev především v útočné hře.

Kdo ze soupeřů vám dělal největší problémy?

Největším soupeřem ve trojicích a dvojicích byli podle očekávání reprezentanti Slovenska a v singlu asi paradoxně Švýcar. Ale to bych mluvil za Ondru.

Tým Jižní Koreje byl velkou neznámou. Prý to byl nejlepší výběr, který lze z korejských hráčů Jokgu sestavit. Jsou mimořádně pohybliví a vytrvalí. Měli jste na ně nachystanou nějakou specifickou taktiku?

Jižní Korea byla velkou neznámou i pro mě. Pamatuji si na Světový pohár v Brně, kde jsme se s Modřicemi utkali s týmem z Jižní Koreje, ale co vím, nebyl tam ani jeden reprezentant. Proto jsem si netroufal tipovat sílu tohoto týmu, měl být silnější než tenkrát.  Poprvé jsem je viděl při exhibičním utkání s Modřicemi B, které se hrálo ve čtvrtek, den před šampionátem. To se však teprve adaptovali na halu. My jsme se s nimi pak ve skupině ani v play-off nesetkali.

2016 msmbrnopospisil 3Na hřišti vypadá, že nemáš při hře žádné emoce a že si vůbec nepřipouštíš nějakou nervozitu. Je to tak?

Není! Nervozitu cítím, ale především před zápasem. Jakmile nastoupím na hřiště, vše ze mě spadne a nevnímám co se děje okolo, tedy kromě pokynů trenéra.

Ve skupinách se vaše dvě trojkové sestavy střídaly a ještě v semifinále jste dostali ve druhém setu důvěru. Jaká byla domluva na finále?

Od začátku turnaje jsme byli domluveni, že ve všech zápasech bude zahajovat Honzova „áčková“ formace s Lukášem, a Ondrou a druhy set půjdu Já s Lukášem a Martinem. Bylo potřeba, abychom si vyzkoušeli halu a orientaci na hřišti. Na finále se nebylo co domlouvat, první formace byla dána.

Cítil jsi ke slovenskému soupeři respekt?

Určitě. Projížděl jsem si v hlavě, co bych hrál, jaký mají hrací systém. Hlavně jsem se ale soustředil. Je hodně těžké v takové atmosféře naskočit studený do zápasu a něco odehrát.

Co se odehrávalo v tvé hlavě, když se prohrál první set?

Do té doby, kdy tam byl Brutovský, tak to Honzovi chodilo. Pak Slováci změnili styl hry, protože Galus hraje něco jiného než Brutovský a navíc kopal pěkné údery. Kluci začali mít trošku problémy. Klukům jsem ale věřil. Samozřejmě jsem přemýšlel, že v průběhu druhého muže nastat situace kdy půjdu na hřiště, ale stejně člověk musí zůstat v klidu. Kdybych střídal, jen bych se snažil hrát maximum z toho, co umím. (úsměv)

2016 msmbrnopospisil 4Další dva sety už ale byly v české režii.

Druhý set byl ještě chvíli takový nervózní. Po tom prohraném prvním setu jsem cítil, že bych tam mohl jít. Tak jsem šel bokem a začal se rozhýbávat a dávat se do klidu. Pak ale kluci soupeři odskočili, Honza se na síti rozehrál, kluci měli dobré pole. Ve třetím setu už byli nahoře a tam už jsem věděl, že to nepustí.

Jaké to je sedět na lavičce, když se spoluhráčům přestane dařit?

Stejný pocit jako by se přestalo dařit mě, ale krom povzbuzování, s tím nemůžete nic dělat.

Při pohledu na tvůj výraz po finále trojic člověk nevěděl, zda vůbec máš radost. A měl jsi?

Radost tam byla. Člověk vždycky chce nasát atmosféru. Už před finálovým zápasem jsem byl uzavřený a snažil jsem se soustředit, kdyby mě trenér poslal na hřiště. Ono je hodně těžké nastoupit do takového zápasu v atmosféře, která tady byla.

A jak na tebe působila atmosféra celého mistrovství? Haly, zajištění, diváci.

Bylo to neskutečné a já si vážím toho, že jsem mohl být při tom! Já chci poděkovat všem fanouškům, celému realizačnímu týmu a všem, co se jakkoliv podíleli na uspořádání MS.