Nejčtenější články - Rozhovory

Nejnovější příspěvky v Nohec fóru


  • 02.03. 16:50 Ján a Martina
    Upřímnou soustrast všem kdo je znali, jménem nohejbalového oddílu MNK Mod ...
  • 02.03. 12:54 Ján a Martina
    https://www.aktuality.sk/ Zavraždili investigatívneho novinára Aktuality.sk J ...
Ondřej Vít - nový vládce nohejbalu Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Středa, 23.11.2016

2016 msmbrnovit 1(Brno) Byl vlastně opakem svého reprezentačního kolegy Jakuba Mrákavy. Přitom většina letošního soutěžního ročníku se nevyvíjela podle jeho představ. Na mistrovství republiky v singlu i trojkách vypadl ve skupině, dvojic se nezúčastnil. V lize se jeho tým rozloučil s nejvyšší soutěží. Rozhodující pro další osud ale byla jeho parádní extraligová singlová bilance (93%), která moc nepoklesla ani na nominačních soustředěních. Na světovém šampionátu v Brně se neloučil s reprezentací a nakonec domů do Žatce odjel s dvojicí zlatých medailí a cenou pro nejlepšího hráče šampionátu. Konec dobrý, všechno dobré řekl klasik a ONDŘEJ VÍT s ním souhlasí.

Ondřeji, letos jsi zapisoval hlavně neúspěchy a sezónu končíš jako dvojnásobný mistr světa. To jsou paradoxy.

Jeden rok se mi daří, jiný nedaří.

Pojďme k disciplíně jednotlivců, protože tam byl titul přece jen i díky největší konkurenci méně očekávaný. Od dob Petra Bubnika Česko nedokázalo vygenerovat dalšího zlatého nástupce. Až teď.

Singl se mi daří dlouhodobě relativně vyhrávat. Na mezinárodní úrovni jsem v roce 2008 byl ještě vyjukaný nováček. Hrál jsem svoje první mistrovství světa, byly tam skoro dva tisíce lidí a prohrál jsem smolně semifinále s Francouzem, který zahrál životní zápas. Na zlatého Rumuna Bobise jsem se tak nedostal. Potom jsem se sním v roce 2009 a ještě několikrát utkal a vždycky prohrál.

Loni v Humenném na evropském šampionátu tě zdolal ve finále, letos v základní skupině světového mistrovství také.

To byl asi náš nejvyrovnanější zápas. Byl pro diváka i hezčí, než samotné finále. Ale před tou finálovou atmosférou je to něco jiného, než když někde na kraji tělocvičny kouká dvacet lidí.

Tušil jsi, že by to letos mohlo konečně vyjít?

Já jsem letos celý rok poctivě připravoval. V lize jsem v singlu prohrál jediný zápas. A hlavně jsem si přál se vůbec na mistrovství světa dostat. To byl můj sen. Loni jsem se k tomu dostal víceméně náhodou, kdy jsem hrál první ligu a byl jsem pozván na přípravný kemp singlistů. Tam se Kuba Mrákava, který v tu dobu hrál lepší singl než já zranil a šanci jsem dostal já. Dotáhnul jsem to až do finále a trenér se mnou byl relativně spokojený. Na to konto jsem si řekl, že bych rád ještě jednou Bobisovi tu porážku oplatil. Porazil mě už třikrát a povedlo se mi o vlastně až na pátý pokus.

2016 msmbrnovit 2Na letošním soustředění jste se s Kubou Mrákavou potkali znovu a co se proslýchá, moc vyhraných setů jsi mu nedopřál.

Sám mi jenom říkal a smál se, že mi jenom hází balony a že nechápe, co tam dělá. Ale vážně, letos jsem vnitřně cítil, že mám formu a hodně jsem si věřil.

Nesrazil tě trošku v rozletu sestup tvého družstva z extraligy?

Když nohejbal je týmová hra. Samozřejmě je to demotivující. Ale já jsem věděl, že skoro všechny singly jsem vyhrál, hodně dvojek jsme s bráchou také vyhráli. Ve trojkách tím, že jsme neměli jednoho dalšího razantního útočníka jsme na těch menších kurtech nemohli konkurovat. Ke konci jsme ani ty dvojky už nehráli tak dobře. Sestup mě mrzel, myslím že jsem udělal maximum pro to, abychom nespadli.

Tvé singlové zlato jistě potěšilo hráče podobného herního stylu a fyzických dispozic. Často se říká, že tak malí hráči se na nejvyšší úrovni nemohou prosazovat.

Měřím 172 centimetrů. Dlouzí hráči jako je Pavel Kop, Jirka Doubrava nebo Milan Kučera mají výhodu v tom, že se jim lépe trefuje do hřiště z větší vzdálenosti. Přece jen smečují pod jiným úhlem, než já. Mají tak daleko větší pravděpodobnost, že hřiště trefí lépe. I jejich smečovaný servis je razantnější a může nadělat soupeři více problémů. Ale zase nejsou tak šikovní na nohy. Třeba Bobis je jeden z extrémů, který umí stejně dobře příjem nohou jako hrudí. Většina našich singlistů hraje jenom hrudí, Karel Hron nebo Kuba Mrákava na nohy nejsou tak šikovní. Já naopak hrudí hraji jen rozehry z dálky.

To jsi trošku už odpověděl i na další trenérskou tezi, že bez dobrého příjmu hrudí dnes cesta mezi elitu také nevede.

Já si to ale nemyslím. Odjakživa, co jsem singl hrál a koukal na své vzory, ať to byl Pepa Tirpák nebo Péťa Bubniak, tak ti hráli příjem halfvolejem. Když do mě podávají kluci, kteří mají ještě tvrdší servis, než mají hráči na mezinárodní úrovni a mám ten halfvolej nadřený, tak jsem o dva metry s rozehrou blíž než ostatní, co přijímají hrudí. Nemusím se tak nutit do výměn a mohu dříve zakončit. A také tím, že mám dost naběháno, pokryji větší plochu. Což bylo vidět třeba v semifinále se Švýcarem Grandjeanem, kdy jsem mu chytil skoro každý útok.

Vraťme se zpět k samotnému šampionátu v Brně. Bral jsi úvodní porážku s Rumunem Bobisem jako výzvu do dalšího průběhu?

To byl jeden z nejhezčích zápasů, které jsem v životě hrál. Bylo to vyrovnané, rozhodly asi dvě mé nevynucené chyby. On nebyl lepší. O výzvě bych nehovořil protože pro mě se základní i čtvrtfinálová skupina rázem proměnila v klasické play-off, protože už jsem si nemohl dovolit zakolísat. Ve čtvrtfinále jsem naštěstí narazil na o kategorii slabší soupeře, Maďara a Ukrajince. Ale třeba Maďar, byť jsem ho porazil v klidu, s Bobisem hrál na tři sety.

2016 msmbrnovit 3V semifinále jsi narazil na výborně hrajícího Švýcara Grandjeana.

V prvním setu jsem ho semlel docela dost. Já mu chytal každý útok a on nevěděl, co hrát.

Hlavně však v klíčových okamžicích chyboval. Jenže druhý set měl dva setboly, jenže i ty zahodil.

Druhý set začal dost riskovat. Bylo to ale o mém výkonu. Za stavu 10:9 jsem si myslel, že to zase vyhází, jako předtím. Zahrál jsem dva míče na jistotu, on je zpracoval, proměnil a chytil se na nich. Za 14:14 jsem mu zahrál do levačky a šel jsem si dopředu pro vítězný balon. I kdyby to býval přehodil, tak jsem tam stál u sítě. On ale hrál dobře, klobouk dolů. Prokázal to i v zápase o třetí místo. A myslím, že i Bobis by s ním měl velký problém.

Bobise závěr šampionátu nezastihl v dobrém rozmaru. Jeho semifinálové vítězství nad Korejcem nebylo zrovna z těch přesvědčivých.

Udělal hodně nevynucených chyb a v tomto duchu pokračoval i ve finále. Je pravdou, že jsem proti němu hrál lépe než Korejec a k některým chybám jsem ho donutil.

Bobis působil opravdu hodně unaveně. Možná bylo netaktické, že byl nasazen do všech tří disciplín. Ty jsi hrál dvě, ale debly máš také velmi slušné. Troufl by sis?

Dvojky bych na této úrovni hrát nemohl, to vím. Možná někde za Mali. Za sebe říkám, že v sobotu jsem toho měl také plné zuby. V pátek jsem hrál tři singly při mém hodně běhavém stylu a k tomu jsem se rozcvičoval na trojky. V sobotu jsem hrál v osm ráno a ve tři odpoledne první trojku. Člověk se rozhýbe, pak vykluše, protáhne, je toho hodně. A Bobis měl ještě o disciplínu více. Za sebe říkám, že v neděli jsem měl nohy o pět kilo těžší.

Z toho mi vyplývá, že pokud byste se Bobis i ty soustředili pouze na disciplínu jednotlivců, viděli by diváci ještě kvalitnější podívanou.

To si zase nemyslím, že by únava hrála až takovou roli. V nohách to máme. Takový zápas, jakým je finále, rozhoduje spíše psychické rozpoložení.

2016 msmbrnovit 4A jsme ve zlatém finále. Co k tomuto zápasu říci?

Hlavně to, že jsem si věřil. On také, protože si věří vždycky. Alespoň tak na mě působí. Zvládnul jsem začátek setu a on musel riskovat, když prohrával. Musel své údery tlačit k lajnám, protože jsem mu pokryl relativně velký rádius pole. Přišlo mi, že tentokrát tak jistý nebyl, udělal hodně chyb. Zkazil i hodně smečovaných servisů. A já nezvykle začal hrát smečovaný servis, protože jsem dříve nikdy nepodával vrchem. Až letos. Na ty všechny hrudníkáře hraju halfvolejové podání spodem, ale na něj to neplatí. Když půjdu spodem, tak si dá příjem jako já halfvolejem a bude vepředu.

Takže co podle tebe finále rozhodlo?

Nebyla to ani moje dobrá hra. V pátek jsem hrál lépe, on také. Asi rozhodlo psychické rozpoložení, já jsem si na něj fakt věřil.

Jenže zatím jsi ho nikdy předtím nedokázal porazit.

Ale už v pátek jsem cítil, že jsem si na něho sáhl. Každý říkal, že si to znovu rozdáme ve finále v neděli. A já odpovídal bacha, já už nemůžu ani jednou prohrát, jinak se tam nedostanu. Abych nedopadl jako Francouz, který hrál také hezky, ale tlouklo se to tam. Stejné se stalo Slováku Gabákovi, který neprolezl do semifinále asi o dva balony. V pátek jsem někomu do rozhovoru říkal, že bych si proti Bobisovi ještě jednou rád zahrál a vyhrál. A splnilo se to!

Kromě tvé možná nečekané zlaté medaile z jednotlivců máš i výrazně více očekávané zlato z trojic, kde Češi byli hlavním favoritem.

V prvním setu finále jsme si vybudovali docela slušný náskok, ale nepodařilo se nám ho v koncovce zužitkovat. To ale nic neměnilo na tom, že ve druhém a hlavně třetím setu jsme zápas opanovali a brali druhé zlato.

Dva tituly mistra světa, nejlepší hráč šampionátu? Co říci závěrem?

Nic. Splněný sen!