Ivan Matia: Fotbaltenis je jednoznačně definovaný Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Neděle, 24.01.2016

2016 ivamatia 1(Košice) IVAN MATIA. Jméno, které na české a zejména slovenské nohejbalové scéně vyvolává rozporuplné reakce. Člověk, který je prezidentem druhé slovenské nohejbalové asociace SUN (člen federace FIFTA) a otcem projektu rozšíření nohejbalu mezi romskou komunitu, který má na svět osobité a veřejností často nepochopené názory, si během své dlouhé cesty dokázal najít řadu přátel, ale i řadu přátel ztratit. Málo platné, slovenský enfant terrible na rozdíl od mnohých jiných kritiků běžných zvyklostí jenom nekecá, ale i maká. Ale i on dobře ví, že bez kompromisu bude obtížné nalézt společnou řeč při dalším vývoji nohejbalu jak na Slovensku, tak na mezinárodní scéně. Přinášíme některé z jeho názorů na dnešní situaci.

Pane prezidente, šampionát federace FIFTA se hraje v celkem 13 disciplínách. Není to devalvace již tak malého sportu a malého počtu zúčastněných družstev?

Toto téma se diskutovalo již před třemi roky. Devalvací nohejbalu je už to, že se nohejbal rozdělil na dvě tzv. světové federace a nemá definované, co je to fotbaltenis a co futnet. Jde o to, že když existují dvě federace, měly by být dva sporty. Momentální stav je takový, že fotbaltenis vykrystalizoval na jeden dopad ve všech disciplínách a všech kategoriích. V této fázi vývoje nohejbalu je fotbaltenis jednoznačně definovaný. Futnet je kombinací jednoho a dvou dopadů a tedy on hledá svou cestu.

Měl jsem hlavně na mysli, zda v tak malém sportu udělovat 13 světových titulů není spíše pro smích.

Nepřijde mi to. Protože tento počet titulů je potřeba rozdělit na pět kategorií. Jestliže v každé kategorii jsou jednotlivci, dvojice, trojice, není to devalvace.

Fotbaltenis tedy vnímáte jako ustálený, jasně definovaný. Myslíte si ale, že je třeba u kategorií mládežnických nebo ženských opravdu jeden dopad vhodným řešením pro atraktivitu akcí a pro další rozvoj základny?

Z mých dlouhodobých trenérských zkušeností z házené řeknu, že není zachována postupnost. Není možné, aby se začalo trénovat nohejbal na jeden dopad. Je to špatné. Přirozený vývoj je tři dopady, dva dopady, jeden dopad. Pyramida směrem nahoru. Kdo chce přivést děti k nohejbalu, nemůže začít s jedním dopadem. To je nesmysl. Máte pravdu, že o atraktivitě třeba některých zápasů žen na světovém šampionátu se dá pochybovat. Občas se na to nedá dívat. Tady se dá hovořit o devalvaci našeho sportu.

Reprezentujete opoziční proud k činnosti slovenské asociace SNA. Jak se ale dívají na rozdělení nohejbalu na dvě federace zástupci FIFTA?

Podstatou všeho je, že došlo k mimosportovnímu, diplomatickému souboji funkcionářů. Jako kdyby v pozadí byla snaha o uchopení moci. Co je to za logiku, když se během dvou týdnů konají dvě mistrovství Evropy?  

Což se nestalo poprvé. Není blízkost či dokonce kolize termínů vrcholných mezinárodních akcí obou federací určitým záměrem?

Že by to byl vyloženě záměr, to si nemyslím. Ale možná nějaké taktizování v tom bude. Z hlediska historie má FIFTA ustálený systém pořádání šampionátů na konci roku. Jedna i druhá federace pozorně sledují, co se děje u protivníka.

2016 ivamatia 3Vraťme se ale ještě k tomu nešťastnému rozdělení nohejbalu.

Mám osobně pocit, že rozdělení na dvě federace bylo hlavně mocenskou záležitostí. Začalo to hanlivým označováním původní mezinárodní federace FIFTA názvem "balkánská mafie". Tento název ale neměl opodstatnění. Zejména, když se ke svému dítěti přihlásil zakládající muž a bývalý prezident původní IFTA Josef Rothenfluh ze Švýcarska. Který v roce 2011 po bojkotu některých zemí mistrovství světa v Istanbulu zorganizoval jednání v sídle Mezinárodního olympijského výboru v Lausanne, na půdě olympijského muzea, kde se přihlásil ke svému dítěti. V tento moment ztratilo vulgární pojmenování "balkánská mafie" své opodstatnění.

Za velmi problematickou osobu v řadách FIFTA je považován Frederico Da Luz Tavares, v českých očích právě vůdce "balkánské mafie". Nereprezentuje i on určitou mocichtivou osobnost?

Samozřejmě že spolu hovoříme. Je členem exekutivy FIFTA, jeden ze tří nejvyšších představitelů této federace. Člověk, který je v Česku trochu hanlivě nazýván jako Mireček, je občanem cizího státu, černoch, který v roce 1994 reprezentoval Brazílii na mistrovství světa v Košicích. Je prezidentem dvou národních sportovních rumunských federací, tedy nesmírně zajímavý a úspěšný člověk. Jeho názory  zase tak dobře neznám. Nohejbaloví funkcionáři ale někdy nedokáži pochopit, že někdo může mít z hlediska svých životních zkušeností odlišný názor, za který bojuje a bojuje o vítězství. Samozřejmě má své chyby.

I v rámci jedné mezinárodní federace se bude diskutovat o demokracii. Možná je demokratické, ale i někdy kontraproduktivní až zneužitelné, pokud má každá národní federace stejný hlas bez ohledu na členskou základnu. Důsledkem pak může být i volba do exekutivních orgánů, kde často nejvyšší post obsazují zástupci mimo hlavní velmoci. Nenastal čas tento model přehodnotit? 

Asi nejvýstižnější odpověď dala situace ve fotbale. Z původního Poháru mistrů evropských zemí, kde každá země měla jednoho jediného zástupce, se vyprofilovala Liga mistrů. Kde nejsilnější země mají výrazně více účastníků. Fotbal je globálně nejvyspělejší sport, zatímco nohejbal je celosvětově velmi malý sport a musí k tomu teprve dospět. Zkusme si dnes představit vrcholnou mezinárodní akci s účastí čtyřech českých a čtyřech slovenských zástupců v jedné disciplíně.

Měl jsem na mysli spíše oblast funkcionářskou.

Je to trochu absurdní situace vzhledem k vývoji v jednotlivých zemích. Protože lidi, kteří možná slyšeli o nohejbalu cestou v rychlíku, mají rozhodovat o například tom, zda soutěž jednotlivců mají hrát jeden nebo dva hráči, to je nesmysl

Hovoříte v souvislosti o rozdělení na dvě federace o mocenské záležitosti a devalvaci. Co tedy konkrétně vás vedlo k založení druhé asociace na Slovensku?

Po úspěchu filmu o nohejbale, který se umístil vysoko na mezinárodním festivalu v Miláně v roce 2007, se náš klub přihlásil do SNA a splnil všechny legislativní podmínky pro začlenění. I přesto, že jsme zaplatili všechny příslušné poplatky, za šest roků naší existence jsme nebyli připuštěni na jednu jedinou akci SNA. Dali jsme SNA přihlášku, jejíž převzetí potvrdil prezident SNA Gabriel Viňanský. Dostali jsme však vyrozumnění, že nesplňujeme podmínky pro členství, protože nemáme pět členů SNA v klubu. Když jsme si prošli stanovy SNA, je to absolutní nesmysl. V roce 2014 byly stanovy změněny, aby odpovídaly této nesmyslné podmínce, která dle našeho názoru neměla opodstatnění. Tuto podmínku proto považujeme za protiprávní a stále se považujeme za členy SNA. I přes to, že jsme ze strany VV SNA dodatečně ex post nebyli za člena SNA přijati.

Co je podle vás pravým důvodem dle vašeho názoru nestandardního jednání orgánů SNA v této záležitosti?

Na to existuje jedno jediné slovo - diskriminace. Nebudu specifikovat, zda je to vůči skupině mladých romských hráčů, kteří začali hrát nohejbal, nebo vůči mně. Do detailu jsme se tím nezaobíral. Reálný stav je takový, že v rámci nové federace UNIF mohou na soutěžích startovat maďarští, francouzští i další hráči jak na mistrovstvích světa či Evropy UNIF, tak FIFTA. Jen náš klub a Slovenská unie nohejbalu SUN ne. Dospělo to do stádia, že organizátoři českých mládežnických turnajů, kteří nás jako jediného zahraničního účastníka pozvali, byli pokutovaní za to, že jsme tam hráli.

Existuje na Slovensku i jiný klub, který má svých řadách větší množství romských hráčů?

Vím o klubu NK Revúca, kde dokonce hráč romského původu startoval na posledních mistrovstvích světa žen a juniorů v Kluži.

2016 ivamatia 2Není tajemstvím, že v dřívějších dobách i po jistých zkušenostech z Košic jste vy osobně měl k tomuto etniku odtažitější vztah. Co stojí za vaší změnou názoru?

To je nesmírně zajímavá otázka. Která už zasahuje do filozofie života. Pochopil jsme něco, co jsem asi dříve nechápal. V mém životě romská populace, věděl jsem o ní, ale byla mimo můj život. Náhle vešla do mého života, do konkrétního každodenního života a velmi dlouho mi trvalo, než jsem pochopil jednu základní věc. Že slovenský jazyk na Slovensku či český jazyk v České republice je pro ní cizím jazykem. Že doma mezi sebou hovoří romským jazykem. Chyba už je v té základní komunikaci mezi majoritní většinou a minoritou.  

Co vás ale přesvědčilo se romské menšině věnovat v nohejbalové oblasti?

Sport. Romové jsou nesmírně talentovaní. Olympijské hry nám ukazují historický příklad. Sportoviště a sport lidi spojují. Na rozdíl od činností, které musí vykonávat povinně, se ve sportu u romské populace našla zpětná vazba, že jich to na rozdíl od školy začalo bavit. Sport je tak spojovacím článkem. Tak jako třeba mají přirozený vztah k hudbě, dokáží úplně přirozeně přistoupit ke sportu. Začal jsem s nimi na škole v Kecerovcích pracovat.

Založil jste novou slovenskou asociaci SUN. Kolik má dnes členských klubů?

SUN je řádným členem mezinárodní federace FIFTA. Na vrcholné reprezentační úrovni máme velmi dobrou základnu na západním Slovensku, nedaleko Nitry ve Vinodole. Tam je majoritní komunita. Oficiálně máme v SUN kolem 800 členů.

Kolik je tedy v SUN sdruženo oddílů?

Tato otázka má úzké chápání. Na to se nelze dívat jen přes oddíly. My máme školy. Organizační schéma je jiné, než má SNA. Organizaci SUN nelze chápat jako součet oddílů a součet jejich členů.

SUN ale přece musí navenek vykazovat nějaké počty oddílů a jejich členy?

Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď, kterou chcete slyšet. Toto téma bude řešeno na ministerstvu školství SR.

Jak vidíte další vývoj nohejbalu na Slovensku? Chce jít SUN vlastní cestou, nebo věříte, že se SNA naleznete společnou řeč?

Je trapné pro slovenský nohejbal, když má v celorepublikové mládežnické soutěži tři družstva. Přitom my se rok co rok, šest let celkem, pokoušíme zapojit do této činnosti a nejsme protiprávně připuštěni k účasti v soutěži. Jako příklad uvedu hráče našich partnerů z Velkého Záluží, kteří byli pozvaní na Slovenský pohár. Nám ale, ač jsme se přihlásili, bylo znemožněno se přihlásit. Přitom hráči ze Záluží reprezentují na šampionátu FIFTA. A budoucnost? SUN je důsledkem rozdělení mezinárodního nohejbalu na dvě federace. Jen Slovensko a Rumunsko má v obou federacích řádné zástupce.

Co tedy říci závěrem?

Jestliže i nadále mají v nohejbalu existovat dvě mezinárodní federace, musí se z nohejbalu stát dva různé sporty. Snad nejhorší je honba ze členskou základnou vytvářením umělých zemí, umělých oddílů a bojkotování těch skutečných. Toto je pro nás v SUN nejbolavější věc, která se děje.

Troufnete si předpovědět vývoj mezinárodní scény v příštím desetiletí? Zůstanou dvě federace, převálcuje jedna druhou, nebo dospějí k diplomatické dohodě?

Netroufnu si tipovat. Věřím nohejbalistům, že se rozhodnou dobře.