Vítova vzestupná tendence, má stříbro Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Pondělí, 23.11.2015

2015 memrozhovorvit 1(Humenné, Slovensko) Hodně dlouho od dob Bubniakových čeká český nohejbal na zlatou medaili disciplíny jednotlivců z mezinárodního šampionátu. Jak Pavel Kop, tak Karel Hron zatím na tento kov nedosáhli a museli se spokojit s medailí o jeden či dva stupně nižší hodnoty. Totéž platí i v případě nejmenšího hráče aktuálního českého mužského výběru, ONDŘEJE VÍTA. Zatím má ve své sbírce dva individuální bronzy (MS 2008 a ME 2009), jedno zlato (ale z MS družstev 2014, kde v této disciplíně reprezentoval společně s Hronem) a letos na evropském šampionátu v Humenném svou dosavadní bilanci o příčku vylepšil. Ve finále však zbraň na jednoho ze dvou pravidelných sběratelů zlatých kovů, Rumuna Bobise, nenašel. I finále je v této disciplíně ale bráno jako úspěch.

Ondřeji, minule bronz, nyní máš stříbro. Je to náznak vzestupné tendence, která skončí zlatou tečkou?

Nevím, zda se dá takto na to koukat. Interval mezi posledním bronzem a tímto stříbrem je docela velký.  Kdyby mi ve čtvrtek, kdy šampionát začínal, někdo řekl, že budu stříbrný, tak bych tomu ani snad nevěřil.

U dvojic a trojic vesměs evropské a světové šampionáty jsou o jednom finálovém zápase. Prohrát v pavouku dříve je pro český tým ostuda. To ovšem v disciplíně singlistů už dávno neplatí. Tvůj los rozhodně nenaplňoval k optimistickým vyhlídkám.

Ve skupině na mě nastoupil největší favorit, Rumun Bobis. V zápase s ním jsem udělal hrozně nevynucených chyb, vůbec jsem ten den na něj neměl.

Nemohl sehrát roli určitý respekt z tvé strany?

To si ani nemyslím. Já jsem prostě hrál od začátku blbě. První zápas ve skupině jsem hrál s Dánem, kde jsem si moc nekopnul. A pak přišel tento těžký zápas, kde jsem věděl, že budu muset udělat superbod, abych proti Bobisovi bodoval. Možná tam byl opravdu podvědomě nějaký respekt. Vím, co Bobis dokáže, momentálně je nejlepší, ale strach z něj nemám.

2015 memrozhovorvit 2Druhé místo v základní skupině znamenalo další vražedný zápas už ve čtvrtfinále, kde stál vítěz skupiny Stupák, slovenský reprezentant. Na poraženého sláva nečekala, pouze boj o v českých a slovenských vodách potupné páté místo.

První set jsem se rozehrával. Ve druhém a hlavně ve třetím setu jsem už hrál, co jsem si představoval, že bych měl hrát. V tu chvíli jsem byl lepší. Byla to z mé strany zasložená výhra. Už v tom prvním setu jsem cítil, že jsem to vyházel sám. Ne, že by mě Laco přehrával.

Semifinále s Francouzem mělo v očích českých fanoušků být jen nutnou mezihrou k tvé finálové účasti. Nesvádělo to k jistému podcenění a snížení koncentrace?

První set jsem hrál tak, jak jsem měl. Druhý set jsem si zkomplikoval zbytečně, kdy jsem dvakrát nebo třikrát měl nabito a vedl jsem 10:8. Pak jsem zkazil patu, která šla do protipohybu a která by asi bod byla. Nechal jsem to dojít do dramatu, ale vyšlo to.

Bylo pro tebe těžší čtvrtfinále nebo semifinále?

Nedokážu říci. Nevadil mi herně ani Slovák, ani Francouz. V porovnání s tím, jak hrál předtím Rumun, to bylo o třídu níže.

Rumunské eso Bobis na tebe nastoupil ve finále během turnaje podruhé. Tentokrát s ovázanou nohou po předchozí zdravotní komplikaci. Co se mu přihodilo?

Je to herec. Ne, vážně, něco se mu stalo v semifinále s Maďarem. Pak ani nenastoupil proti klukům ve trojkách, aby byl odpočatý na finále se mnou.

Ve finálovém souboji jsi dokázal držet krok do zhruba poloviny setů. Pak se ale vždy soupeř dokázal odpoutat a získat klíčový náskok.

Jak Bobis uteče o tři čtyři míče, tak moc už chyby nedělá. Ve druhém setu ale nějaké chyby dělal, dařilo se mi držet krok, jenže pak přišly z mé strany dvě nevynucené chyby, které znamenaly soupeřův trhák.

2015 memrozhovorvit 3Čím to, že oba sety se mu podařilo dostat do trháku?

Asi tím, že je opravdu nejlepší na světě. Moc chyby nedělá. Je sebevědomý, hraje pořád stejně bez ohledu na vývoj zápasu.

Bobis předváděl například volejové stržení míče na zem s následným útokem, což se třeba u nás prakticky nevidí. V čem jsi viděl jeho největší sílu?

Právě v jeho strojové hře. On zase nemá takový koncový úder, jako mají někteří naši důraznější singlisté. Ale zase všechny balony zezadu vrátí. A nutí soupeře k chybám. Umí dobře trefit i servis. Třeba ve finále na konci mi zahrál tři servisy do těla. Kdyby hrál doleva nebo doprava, bylo by to pro mě snažší. Takto jsem si minimálně dvakrát nepřijmul.

Při nepřítomnosti jeho úhlavního rivala, Slováka Ižola, ve vší úctě Bobis tady neměl rovnocenného soupeře. Styl jakého českého hráče by konkrétně jemu mohl dělat větší problémy?

Aby ho někdo porážel pravidelně, musel by hrát tak, jak hraje on. Nebo by na něj musel přijít střelec, jako je Pavel Kop nebo Míša Plachý. Někdo, kdo by razantním útokem nedovolil, aby mu to potřetí vrátil. Kdo ho dostane servisem dál, než ho dostanu já.

Máš stříbrnou medaili. Spokojen či nespokojen?

Na začátku bych stříbro bral všema deseti. Ale vždycky po prohraném finále je to takový smutnější pocit, když člověk je tak blízko zlatu.