(Turecko, Istanbul) I když ocenil výkony všech hráčů, s výsledkem 9. ME mužů není dle svých slov spokojen. Nečekejte ale alibistická prohlášení, dnes už reprezentační trenér požaduje, aby on a jeho svěřenci měli stejnou výchozí pozici, jako jejich největší soupeři. V praxi to znamená zajištění dlouhodobější přípravy hráčů na mezinárodní jednodopadová pravidla v tuzemských podmínkách. "Hrát o zlato bez herní praxe nejde," rezolutně říká JIŘÍ ŠMEJKAL.

Trenére, k jednotlivým disciplinám jste se už vyjádřil. Jak tedy celkově hodnotíte vystoupení českého národního týmu na evropském šampionátu? Jste spokojen?

Já spokojen nikdy nebudu. Musím ale říci proč. Protože vždycky jsme od roku 2005 přivezli z nějaké disciplíny zlato. Z tohoto pohledu mě to mrzí. I když třeba tentokrát bylo ke zlatu ve trojicích nejblíže. Je třeba si ale uvědomit, že bez herní praxe se to hrát nedá. Kvalitních soupeřů je stále více, naše finále už nejsou tak jasná, jako dříve. Dvoudopadový nohejbal a jednodopadový fotbaltenis, to je velký rozdíl. Přesvědčily se o tom i naše největší hvězdy, Ungermann, Bláha, Tirpák, Dvořák. Veřejně přiznali, že hrát na jeden dopad o zlato bez herní praxe nejde. Takže říkám, nejde to takhle dál. Hledejme cestu, možnosti, jak tu naší pozici zlepšit.

Hovoříte o herní praxi. Máte na mysli hru na jeden dopad? 

Dobře víte, že se snažím zapracovávat i mladé hráče, dostávají prostor. Od roku 2005 jsme v národním týmu vyzkoušeli celkem 34 nohejbalistů. Bohužel veřejnost u soustředění není, neví, jak kdo umí hrát na jeden dopad. A je potřeba skutečně oddělit nohejbal od fotbaltenisu. My na ty šampionáty jezdíme stále jako nohejbalisté. V nohejbalu je maximem mistrovství republiky a extraliga. Pak je fotbaltenis. Ne všichni nohejbalisté umí hrát fotbaltenis.

Jak tu herní praxi řeší v ostatních zemích?

Ve většině zemí se hraje na jeden dopad. Slováci s výjimkou jednoho zápasu v ligovém utkání hrají na dva dopady. Ale slovenská soutěž je o ničem, takže košičtí reprezentanti mohou každý trénink vést podle mezinárodních pravidel. Proč by trénovali na dva dopady, když doma nemají soupeře.

Zmínil jste hledání cesty. V článku, věnovaném možným příčinám istanbulského neúspěchu, zaznělo pět možností, jak situaci řešit. Pomineme-li zachování současného stavu, je první variantou společný trénink reprezentantů, nejlépe v jednom nebo více, ale lokalitou blízkých klubů.

U nás je reprezentace v současné době skládána z hráčů více klubů. Nemohu posílat hrát reprezentanty do jednoho klubu. Nebo by se reprezentanti museli pravidelně někde sjíždět na tréninku. Není to ale reálné.

Druhou variantou je posun šampionátu na jarní termín, navazující na zimní cyklus jednorázových jednodopadových turnajů. Jsou tam ale dva problémy. V zimě příprava hráčů není taková, jako v hlavním soutěžním období. A druhým je to, že termín konání šampionátu není v rámci FIFTA pevně stanoven, ale rozhoduje o něm pořadatel. Pak bychom mohli ovlivnit pouze ty šampionáty, které by se konaly v ČR.

Ano. Pro nás by bylo dobré, kdyby se soutěže odehrály do konce října, v listopadu bylo klidové období, v prosinci jsou takové ty sváteční akce, od ledna do března by se špička už musela připravovat na jeden dopad. Vše by završil mezinárodní šampionát v dubnu. Extraligové týmy s reprezentanty by z toho profitovaly, protože na začátku soutěže už by se jim tam vrátili hráči v plné formě. Myslím, že podobně uvažují i některé další země, třeba Francie. Tato možnost je dobrá.

Třetí variantou je začlenění jednodopadových zápasů do dlouhodobé soutěže. Tedy něco podobného, jako mají např. na Slovensku. Zde by to ale bylo ve větší míře.

Nepřipadá mi to dobré. Je to stále míchání jablek s hruškami, takový hybrid. Návyky v jednodopadové a dvoudopadové hře jsou rozdílné. Preferuji to, aby se do toho nic nepletlo.  Navíc by nastaly problémy, do kterého zápasu zařadit jeden dopad, protože v lize se hrají zápasy dvojic a trojic párovým způsobem. Bylo by to hodně komplikované.

Čtvrtou variantou je vznik fotbaltenisové sekce v rámci ČNS, a to i se systémem dlouhodobých soutěží.

Reprezentantů není málo, je to okruh nějakých minimálně 25 hráčů, kteří to chtějí hrát a někam dotáhnout. Kdyby se povedlo něco odděleně, aby to nikomu dalšímu nedělalo těžkosti, tak to by asi byla pecka. Pak by čeští reprezentanti měli stejné podmínky, jako mají ostatní státy. Kdyby taková soutěž vznikla a naší hráči dostali jednodopadové návyky celoročně, tak se nemáme čeho bát.  

To jsme probrali možnosti, jak národnímu týmu ulehčit pozici. To je jedna věc. Druhou je samotná stávající příprava týmu. Kritici vám vyčítají několik věcí. Patří mezi ně například absence asistenta.

Do loňska tuto pozici vykonával Láďa Sehnal, byl ale zvolen do Výkonného výboru a nemá už tolik času. Já jsem ani nového asistenta nepožadoval.

Máte toho požehnaně, hovořil jste mj. o 44 víkendech ročně s nohejbalem. Proč nechcete k ruce asistenta, který by vám ulehčil?

Vždycky mi pomohli lidé na soustředěních, ať někdo z hráčů, nebo kustodi. Stejně na MS nebo ME nejezdí asistenti, vždycky tam je jen jeden hlavní trenér. Asistent prakticky existoval jen u nás.

Hodně se mluví o chybějící teoretické přípravě, analýzách, rozborech videozáznamů...

To hned vyvrátím. Až na atletickou přípravu, na kterou není čas a musí si jí každý řešit individuálně, ostatní přípravu děláme. Máme statistiky, videa, pomáhají nám s tím kustodi.

Moment, kustodi? Takové věci by přece měl pořizovat a hlavně vyhodnocovat odborník.

Nemám specialistu, který by to zpracovával. Oslovil jsem více lidí, chci, abychom to na soustředěních od příštího roku měli.

Ale o tom už se pár let hovoří a kde nic tu nic.

Samozřejmě, volám po tom už tři roky. Zatím si musíme poradit sami. Jinak k té teoretické přípravě. Na soustředěních si vše rozkreslujeme, děláme si statistiky, připravujeme různé herní varianty, večer to zhodnocujeme.

Naopak těžko vám někdo může vyčítat úzký kádr a nezapojování talentů. Zmínil jste přes tři desítky hráčů, kteří oblékli reprezentační dres.

Aby zase někdo špatně nechápal slovo sparing. Vždycky jsou na soustředění pozvaní hráči na sparing. Jsou to většinou mladí hráči, junioři s budoucností, kteří by tam jinak neměli vůbec co dělat. Teď třeba na posledním soustředění jsme měli na sparing trojici nováčků, která pojede na Světový pohár do Marseille. Byli to Petr Topinka, Martin Müller a Michal Kolenský. Budoucnost u nás je, musíme buď přečkat současnou situaci, nebo dát našim hráčům stejné podmínky, jako mají ostatní.

Pojďme k budoucnosti. Máte poměrně nadstandardní smlouvu, alespoň co se délky smluvního vztahu týká. Pokud nebude předčasně ukončena, čekají vás ještě tři šampionáty. Jak dopadlo vaše hodnocení minulého čtyřletého cyklu, které jste měl předložit?

Výkonnému výboru jsem předložil zprávu o splnění všech bodů, ke kterým jsem byl zavázán nebo se zavázal. Všechny si Výkonný výbor v září na svém jednání odškrtl a konstatoval, že všechny byly splněny. Nově jsem se v dalším cyklu zavázal, že když reprezentace funguje po stránce sportovní, materiální, jak hráči vystupují, jak se vyjadřují, tak naleznu a vychovám tři až čtyři osoby, které by byly vhodné, aby v různých funkcích u národního týmu působily. Ať už v realizačním týmu, nebo jako trenéři ostatních kategorií.