Nejčtenější články - Reprezentace

Nejnovější příspěvky v Nohec fóru


  • 02.03. 16:50 Ján a Martina
    Upřímnou soustrast všem kdo je znali, jménem nohejbalového oddílu MNK Mod ...
  • 02.03. 12:54 Ján a Martina
    https://www.aktuality.sk/ Zavraždili investigatívneho novinára Aktuality.sk J ...
Vankeho malá sportovní tragédie Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Úterý, 25.11.2008

2008_msm_04(Nymburk) Minulý rok znamenal pro nadějného JANA VANKEHO (23 let, Liapor Karlovy Vary) velký zlom v jeho dosavadní kariéře. Svou vynikající formu potvrdil i v reprezentačním dresu, evropský šampionát ve slovenském Trenčíně však pro něj neskončil happyendem. Zklamaný hráč strašně toužil po letošní odvetě v Nymburce. Zdá se však, že současná reprezentační smečařská a blokařská jednička má svůj nohejbalový osud vepsán do sinusoidy.

Už se zdálo, že Vankeho kariéra se po zisku juniorského světového titulu zastavila na mrtvém bodě. Další téměř čtyři roky jeho jméno nestrašilo soupeřovy sestavy tak, jak kdysi odborníci prorokovali. Až teprve v minulém soutěžním ročníku jeho hvězda zasvítila naplno. Vítězství na domácím šampionátu trojic odstartovalo jeho další představení, tentokrát už v reprezentačním dresu. V Trenčíně mu ovšem finále se Slováky nevyšlo a zaplatil tak nováčkovskou daň. Spokojenosti znovu nabyl v mezistátním česko-slovenském duelu na pražském Memoriálu Josefa Bicana, kde se svými spoluhráči zdolal obě slovenské trojice. Za dva týdny mu ale do smíchu nebylo při zimní Poslední smeči, kde díky intervenci oddílu nehájil podle očekávání diváků reprezentační barvy, ale oddílové a s netrénujícími spoluhráči neměl nárok postoupit ze základní skupiny. 2008_msm_08Rok plný zvratů skončil a natěšený Vanke s napětím očekával, jakou vlídnost mu nabídne sportovní štěstěna. Zpočátku mu osud byl nakloněn příznivě a karlovarská opora mohla ochutnat šampaňské jak na turnaji Evropského poháru v Litomyšli a při obhajobě na domácím šampionátu trojic, tak i několik druhých míst. O jeho nominaci na vrchol ročníku v podobě osmého Mistrovství světa nemohlo být sebemenších pochyb. O rok zkušenější Vanke zvládl všechna úskalí jednodopadové hry a při nenominaci Doubravy se stal jediným dlouhým blokařem v české trojkové sestavě. Když na své cestě do semifinále šampionátu trojice drtila jednoho soupeře za druhým a v semifinále s Maďarskem zápas dospěl do českého mečbolu, Vanke už se viděl ve finále. V posledním souboji nad sítí s maďarským smečařem se však štěstena znovu od něj odvrátila. Zlověstný pád a křečovitý výraz ve Vankeho tváří nepotřeboval komentář. „Je mi z toho smutno, protože jsem se Slováky poslední dobou hrál vyrovnané zápasy a zdálo se mi, že ze mě mají už určitý respekt. Proto jsem si myslel, že by to mohlo na tomto šampionátu vyjít. Byl jsem na ně dobře připravený a patřičně nažhavený. Bohužel poslední míč setu i zápasu s Maďary došlo k presu míče na síti a nešťastný souboj mi prakticky zničil celé mistrovství, když to tak řeknu. Doufal jsem v naprostý úspěch, nastoupit do finále jsem se rozhodl se sebezapřením. Já osobně prožívám velké šampionáty tak, že když mám za sebou lidi a čím více, tak tím pro mě lépe. Pro někoho je to možná svazující, pro mě naopak uvolňující. Tenhle elixír já potřebuji" načal smutkem zahalený a jako sám voják v poli v hráčské šatně opuštěný Vanke svůj dlouhý monolog.

2008_msm_10Velký bojovník tedy se zapřením do nedělního finále nakonec nastoupil. I laik však z jeho mimiky i kulhavého pohybu po prvních míčích poznal, že to bohužel dobré nebude. Po těsné porážce v prvním setu se ten druhý pro českou trojici nevyvíjel špatně. Soupeři i zranění statečně vzdorující Vanke ovšem znovu padl. Na jeho postu alternující Holub sice dělal co mohl, porážku však neodvrátil. Jan Vanke tak napsal další stříbrnou kapitolu své podivuhodné kariéry. „Věděl jsem, že to klidně mohu utrhnout, ale chtěl jsem se o zlato poprat. Hraji na postu prvního smečaře a na tohle místo je v ČR hodně hráčů, kteří by rádi reprezentovali. Bylo to pro mě naprosto hrozná a nepopsatelná věc, kdy jsem v zápase už nemohl pokračovat a musel jsem odstoupit. Kolenní vazy však povolily a bolest už mi nedovolila dál hrát. Nic víc v nohejbale dokázat nejde, než vyhrát mistrovství světa, tady navíc před domácím publikem. Mně se to zatím nepodařilo. Vím, že vzhledem k věku bych v budoucnu mohl něco ještě dokázat, ale v takové formě, v jaké jsem se teď nacházel poslední rok, nevím jestli ještě budu. Protože nikde není napsáno, že zdraví bude držet, že nikdo z mladých nebo i současných spoluhráčů mě ze sestavy nevytlačí. Opravdu na tento hlavní post prvního smečaře je hodně zájemců, spousta mladých kluků o něj usiluje. Trenéři dali důvěru právě mně a mě mrzí, že jsem je zklamal tím, že jsem finále nemohl naplno hrát. Věřím, že trenéři pochopí, že to bylo dáno mým zraněním, že si mé odstoupení nevynutily nějaké velké chyby, nebo výpadek formy. Chci věřit, že tohle mé zranění dále nepoznamená mou další reprezentační i klubovou kariéru. Dál bych chtěl podávat výkony, které se mi zejména loňský podzim a zimu povedly. 2008_msm_09Doufám, že mi trenéři ještě zachovají přízeň a že ještě Slovensku ty porážky z Trenčína a Nymburka dokážu vrátit. I když je to obehraná písnička (příště, příště, příště...), tak věřím, že se nám ve trojkách konečně povede ten titul udělat. Na tomto šampionátu se zase potvrdilo, že Slováci nejsou neprůstřelní, že oni nejsou stroje na dělání titulů. Tak, jako je letos naši kluci porazili v křížových dvojkách a Rumuni v dlouhých dvojkách, tak se jim to časem stane právě i ve trojkách, které jim zatím stále fungují lépe, než ostatní disciplíny. Myslím, že nastal čas, kdy Slováci půjdou z trojkařského nebe pryč a budeme je vytlačovat z nejvyšší příčky. Protože u nás v Čechách je mnohem větší možnost výběru hráčů, mnohem větší variabilita prvních i druhých smečařů" uzavřel vyprávění o svých momentálních pocitech muž, kterého postihla malá sportovní tragédie.