| Brno hlásí: Zlato - stříbro - zlato |
|
| Napsal Martin Maršálek | Pondělí, 21.11.2016 | |||
|
Ukázalo se, že Brno bylo dobrým tahem. Už páteční a zejména sobotní boje sledoval nebývalý počet diváků (2.600 v sobotu). Ti vytvářeli bojovnou, ale korektní atmosféru. Z původně avizovaných 21 výprav nakonec nedorazily dvě - z Kamerunu a Mali, kterým vystavilo stopku úřední rozhodnutí. Poprvé byli účastníci šampionátu rozděleni do dvou výkonnostních divizí a tato novinka se osvědčila. Je pochopitelné, že ve druhé divizi tolik kvalitních zápasů k vidění nebylo, tady jde hlavně o motivaci pro další rozvoj. O medaile se hrálo v první divizi a zde zmiňme několik zajímavých výstupů z tohoto šampionátu. Tím prvním je fakt, že od dob Ižolových Slovensko nedisponuje singlistou, který by byl schopen poprat se o medaile. V tomto ohledu mají Češi velký náskok. Druhým je letošní posun Rumunska a Maďarska až za Švýcarsko (2 bronzy) a Francii (1 bronz). Určitě sledovanou byla účast Jižní Koreje, která představila o něco kvalitnější tým předchozích. I přes atraktivitu projevu se však mezi elitní kvarteto protlačila jen v singlu.
Pro většinu zemí nejprestižnější disciplína měla papírového favorita v obhajujícím Rumunu Bobisovi, který po Slováku Ižolovi převzal vládu nad touto disciplínou. K tradičně silným zemím zde patří i zástupci Švýcarska, Francie, Maďarska a pochopitelně Slovenska. Právě slovenský novic Gabák ale na svůj debut nebude asi vzpomínat nejlépe, šestá pozice je za očekáváním. Naopak Brno jen tak nevymizí z paměti korejského reprezentanta a zejména Švýcara Grandjeana, který nebyl daleko od finálové účasti. Na silnou základní skupinu doplatil francouzský reprezentant a jeho konečné deváté místo je zklamáním. Až pátá příčka polského reprezentanta v divizi B je také za očekáváním. Obecně singl potvrdil, že uhrát slušný výsledek je rok od roku těžší. Elitní borci dnes ovládají razantní smečované podání a příjem jak hrudí, tak dnes už trochu upozaďovaný příjem nohou halfvolejem (viz např. vítězný Vít). Naopak rychlý přechod do útoku do blízkosti sítě, kterým se vyznačoval třeba Bubniak, už tolik k vidění není. Hráči jsou schopni kvalitně zaútočit a věří si i ze vzdálenějších pozic. Singl se už dostal na takovou herní úroveň, že asi nikdo si už nedovolí zpochybnit jeho obtížnost i atraktivitu. Češi do bojů vyslali letos v ligové soutěži i na soustředěních suverénního Ondřeje Víta, jenž v základní skupině v parádním zápase šampiónovi podlehl. V klíčovém klání nedělního odpoledne však úspěšně zvládl odvetu a po Bubniakovi se stal teprve druhým českým singlovým mistrem světa. Vítova cesta za titulem nebyla vůbec snadná. V základní skupině český hráč ne úplně snadno přehrál reprezentanta Baskicka a v prodloužení obou setů padl s obhájcem. Ve čtvrtináloví skupině si díky započítané porážce nemohl dovolit další nezdar, ale souboje s Maďarem a Ukrajincem zvládl. Hezkou podívanou nabídl i rumunsko-maďarský souboj, v koncovce třetího setu byl Rumun rozvážnější. Druhá čtvrtfinálová skupina se zamotala a "na matematiku" vygenerovala semifinalisty ze Švýcarska a Jižní Koreje. Naopak několik chybějících balonů zavřelo cestu Slovákovi Gabákovi. Obě semifinále nabídla zajímavé zápasy. V prvním potěšil fanoušky Vít, který v těžkém souboji čelil výborně hrajícímu Švýcarovi. Ten sice v první sadě v důležitých momentech chyboval, ale ve druhém dějství disponoval dvojicí setbolů. Ani tady však tlak neunesl a dvěma nevynucenými chybami poslal českého zástupce do finále. Druhé semifinále nezastihlo v dobrém rozmaru šampiona Bobise. Jeho chyby umožnily Korejci nejen sehrát vyrovanný mač, ale i pomýšlet na nečekanou výhru. Úplná koncovka však vyšla zkušenějšímu. Nedělní souboj o bronzovou medaili měl jasného vítěze ve Švýcarovi, jenž na rozdíl od Korejce dokázal zopakovat výkon ze semifinále. Ve finále pro Rumuna hovořily dosavadní výsledky i vzájemná bilance. Pro Víta pak letošní forma a slabší Bobisův výkon v semifinále. Pravdou je, že finálový zápas měl slabší kvalitu než páteční vzájemný souboj. Český hráč působí uvolněně a je vidět, že si věří. Naopak Rumun nevypadá ve své kůži a jeho nasazení do všech tří disciplín se prostě třetí den musí projevit. Vít si drží vedení v prvním setu a když už vypadá, že se Bobis přiblíží, nebo srovná, přichází z jeho strany nevynucená chyba. To je voda na Vítův mlýn a po prvním setu (11:8) už Češi tuší, že první zlatý příspěvek se blíží. Podobný průběh má i set druhý, kde vzruch přinesla za stavu 7:5 pro domácího hráče přehlídka zahozených podání od obou borců. Po dalším pokaženém Vítově servisu Bobis srovnal na osmičky esem. To už začíná vypadat z českého pohledu nedobře, ale pak přichází zlomové momenty. Nejprve Vít parádně uklízí svůj útok a následně Bobis chybuje na příjmu podání. 10:8, dva mečboly. Jediný míč tak chybí Vítovi ke zlatu. A dočkal se - 11:8, hala exploduje. Konečné pořadí turnaje (divize A): Konečné pořadí turnaje (divize B):
Nikdo nemá v této disciplíně více zlatých medailí než Češi. A domácí byli i tentokrát favority. Trojice Radek Pelikán, Lukáš Rosenberk a Jakub Mrákava už na minulých šampionátech ukázala, že disponuje velkou univerzalitou. Na titul aspirovalii pochopitelně i Slováci, kteří k Brutovskému doplnili Stupáka a Kilíka. Na bronz si brousilo zuby několik dalších zemí. Do tradičního západo-východního souboje Francie, Švýcarska s Rumunskem a Maďarskem se vmísila Jižní Korea a nakonec i malé finále vyhrála. Zklamaní jsou určitě Maďaři a také Rumuni, kteří kromě očekávané medaile z jednotlivců kalkulovali právě i s tou deblovou. Naopak druhý kov pro Švýcarsko, to je pro alpskou zemi velká vzpruha. Z metodického hlediska byla k vidění řada odlišných herních stylů. Zejména v podobě Korejců a Francouzů efektní, ale ne vždy efektivní útok nůžkami. Z hlediska podání některé země produkovaly smečovaný servis, ale ne v takové míře, jak se před několika lety předpokládalo. Určitě šla nahoru mezihra. Z taktického pohladu lze diskutovat o tom, proč při hře dvou praváků mnoho zemí nechává smečařsky slabšího hráče doslova utrápit na pravé straně, když opodstatnění v podobě zakončení z rychlého útoku realizuje v setu jednou či vůbec. Tento prvek byl k vidění až příliš často. Češi v základní skupině vyprášili kožich USA a Polsku. Ve čtvrtfinálové skupině se v klidu popasovali s Maďary, ale těžkou šichtu si odbyli s houževnatými Rumuny, které v prvním setu zdolali až posledním možným míčem v prodloužení. Ve druhém dějství už ovšem dominovali. Jejich očekávaný finálový protivník ze Slovenska si také ve čtvrtfinále vybral slabší chvilku s Jižní Koreou, kterou přetlačil až v úplné koncovce třetího setu. Semifinálová část nabídla divákům dvě rozdílné podívané. Slováci se po Korejcích trápili i s Rumuny, zlomili je až ve třetí sadě. To Češi dali Švýcarům bezplatné školení a povolili jim zisk jen sedmi balonů. V bronzovém mači se vítězem mohli stát jak Rumuni, tak zástupci alpské země. Po finálové porážce zklamaný Bobis si chtěl alespoň zhojit bolest bronzovou mastí v deblu, avšak ani ta mu nebyla souzena, radovali se Švýcaři. Unesou nebo neunesou tíhu atmosféry Kilík a Stupák na slovenské straně, to byla kardinální otázka od expertů. Odpověď dal hned první set finálového souboje, ve kterém Češi začali s Mrákavou a Rosenberkem, Slováci s Brutovským a Kilíkem. Za stavu 4:1 pro Česko po chybách Kilíka posílají východní sousedé na plochu Stupáka. Obraz hry se ale nemění. Ani Stupák nezměnil nic na českém vedení 8:3. Rozhodnuto. Slováci znovu točí Kilíka za Stupáka a slabší chvilky si začíná vybírat do té doby v celém průběhu turnaje famózní Rosenberk. Ale český náskok je dostatečný, za stavu 10:7 Brutovský jde na smečované podání a posílá je do pásky (11:7). Jasné je, že Kilík se Stupákem si své horší okamžiky vybrali a Češi už příliš nemohli spoléhat na jejich opakování. Druhý set znovu padá krize na nejmladšího českého hráče a jeho výraz ve tváři je výmluvný. Navíc při jednom z obranných zákroků se Rosenberk dlouho držel za lýtko. Naopak Mrákava ve svém zřejmě posledním reprezentačním startu, jak u něj bývá zvykem, dostává do herní pohody. Sem tam ale nahrávku nechává dál od sítě a Rosenberk v těchto chvílích jistotou neoplývá. Za stavu 6:9 dochází na střídání a Mrákavu nahrazuje Pelikán. Uvádí se chladnokrevným výkonem a během okamžiku Češi srovnávají na devítky. Po chybách reagují i Slováci, za Kilíka vysílají do hry Stupáka. Je to vítězné střídání, Stupák už s chybou nepřijde. Po neuvěřitelném českém obratu (z 6:9 na 10:9) odvrátil mečbol a dalšími útoky zajistil srovnání na 1:1. Od trenéra Mihoka dostal důvěru i pro rozhodující sadu, ale tam je jeho role epizodní. Za stavu 3:2 pro český výběr dochází na síti k velké skrumáži a z presu s Pelikánem dopadá na zem s bolestivou grimasou. Turnaj pro něho končí. České ambice stoupají ale Kilík jde po Rosenberkovi nekompromisně a domácí univerzál stále nemůže chytit herní rytmus. Strany se otáčí za stavu 6:5 pro Slovensko. Kilík hraje jistě, Brutovský jako hlavní hrozba se příliš na útok nedostane a slovenské vedení 8:6 nevěští nic příjemného. Za stavu 8:9 už Češi riskují, servírují na Brutovského, ale ten se nemýlí. Závěr zápasu je infarktový. První slovenský mečbol Pelikán zablokovává, ten druhý zajišťuje Slovákům Brutovského rychlý útok z druhé - 12:11. Utkání končí opakovanými fantastickými obětavými polařskými zákroky na obou stranách. Rosenberkův zkrácený míč ale Brutovský přečte a Kilík se úderem z druhé stává hrdinou. Konečné pořadí turnaje (divize A): Konečné pořadí turnaje (divize B):
Také v královské disciplíně se nedalo čekat, že Češi nebo Slováci zaváhají natolik, aby se finále odehrálo bez jejich účasti. Stejně jako u dvojic je otázkou, proč se ostatním zemí nepodaří nalézt do sestavy vysokého hráče. Právě takový typ je dnes pro hru trojic (a stále častěji i dvojic) nepostradatelný. V souboji druhého sledu se nevedlo Rumunům, výhra v malém finále je asi netěší. Francouzům vyšly tři důležité zápasy s Jižní Koreou, Švýcarskem i Maďarskem a byl z toho bronz. Polsko zatím ani tady na zamíchání karet nemělo. Také Korejci si oproti minulému šampionátu pohoršili. I v této disciplíně byly k vidění velmi odlišné herní styly. Pochopitelně efektní zakončení nůžkami jsou kořením těchto akcí. I přes zkvalitnění zejména obranné fáze hry z hlediska taktického byly k vidění velké mezery právě v těchto činnostech. Zejména při razantních útocích českých nebo slovenských ranařů, či nůžkových specialistů řada polařů zůstávala na stejných pozicích jako v obranné hře proti "běžným" soupeřům. Zkvalitnila se i příprava útoku, slušnému počtu hráčů už nedělá problém nahrávat i z vyskokých či roztočených míčů. Zlato měla českému výběru ukovat pětice s Janem Vankem, Jakubem Pospíšilem, Lukášem Rosenberkem, Ondřejem Vítem a Martinem Müllerem. Své putování za titulem zahájila výhrami s USA a Rumunskem v základní skupině. Ve čtvrtfinálové skupině zdolala Polsko a Maďarsko. Ani Slováci v těchto fázích nic neřešili. Semifinálové mače nenabídly divákům nic jiného než pohodovou jízdu finalistů. Češi s velkým respektem hrající Francii odevzdali jen sedm balonůa Slováci (bez Brutovského) Maďarům dokonce v prvním setu zakopávali za 9:0 servis. Nedělní zápas o bronz už byl zajímavější. Maďaři se vzchopili a s reprezentanty země galského kohouta se prali o každý míč. Na výhru jim to ale nestačilo. Finále svou pohlednost získalo v nasazení hráčů a v samotné důležitosti. Z hlediska herních kombinací a systémů však nabídlo jen podprůměr. Oba týmy jakoukoli kreativitu nechaly v šatně a vše podřídily účelnosti. Hrálo se tak v herním schéma z Bicanovy éry a na dřívější tvořivost z dvoudopadových dob mohli diváci jen vzpomínat. Jestli někde jeden dopad ubral na atraktivitě, jsou to právě trojice. Do finále, jež také rozhodlo o celkovém vítězi šampionátu mezi národy, český trenér vyslal Vankeho, Rosenberka a O. Víta. Bylo otázkou, zda porážka a slabší výkon ve dvojicích nezamává s Rosenberkovou psychikou. Tedy s klíčovým hráčem, který jako jediný z české pětice figuroval v obou Guldových herních variantách. Slováci začali klasicky s Brutovským, Hulínem, Černotou a s vědomím, že Stupák je mimo hru. První set začíná hodně opatrně, ani jednomu ze soupeřů se nedaří odpoutat. Za stavu 7:6 pro Česko si Slováci berou time-out, ale dva další body připisují Češi a posílají Brutovského na lavičku. Střídající Galus ovšem hraje nad poměry i v neděli a na devítkách je náhle srovnáno. Za 10:9 za Vankeho střídá Pospíšil, po jednom míči se však na hřiště znovu vrací český kapitán. Ve slovenské defenzivě ale spolehlivě fungují Hulín s Černotou a spolu s Galusem po Vankeho chybě získávají první set (12:10). Atmosféra v hale je hodně vzrušená a Češi utrhávají začátek druhého setu na 3:0. Ani po střídání Galuse za Brutovského se nic na vývoji nemění. Čtyřbodový náskok pochopitelně uklidňuje Vankeho na útoku a jeho rázem odvážnější hra přináší bodové odměny. Slováci znovu za stavu 8:3 pro Česko střídají Brutovského za Galuse, získávají tři body v řadě, ale o osudu setu už je dávno rozhodnuto (11:7). Co však (nejen) druhý set rozhoduje, je česká převaha nejen ofenzivní, ale i defenzivní. Po celý turnaj výborně pracující Hulín s Černotou už ve druhé polovině zápasu nejsou takovou oporou a naopak česká polařská dvojice šlape bravurně. Díky tomu i příprava slovenského útoku začíná váznout a z pozic dál od sítě už evidentně znavený Brutovský nemá moc šancí zvrátit vývoj. Češi ve třetí sadě trpělivě budují tříbodový náskok (6:3), Slováci už nemají sílu něco vymyslet a ani další příchod Galuse za Brutovského nic neřeší. Za stavu 10:4 nemilosrdný Vanke utkání i celý šampionát exhibičně zakončuje hlavičkou od svého bloku odraženého míče. "Je to úžasná záležitost. Máme dvě zlaté medaile a jedno smolné stříbro. Ke třetímu zlatu nám chybělo strašně málo. To by samozřejmě byl historický úspěch. Ale i dvě zlaté z nás dělají nejúspěšnější zemi šampionátu. Jako kapitán to nemohu hodnotit jinak než pozitivně. Všichni hráči tomu dali maximum a všichni diváci, kteří to dnes viděli, musí ocenit výkon, který jsme na hřišti předvedli. A obráceně, já bych chtěl ocenit výkon diváků. Třeba konkrétně při finále Ondry Víta to byl druhý hráč na hřišti. Když se rozezní tři tisíce hlasů, tak i takový neomylný hráč, jako je Bobis, to musí vnímat. Jsem rád, že zlato mám i já. Už v prvním setu trojic jsem si věřil. Slováci tam ale dali Silvena Galuse, hrál uvolněně bez bázně, hrál balony, které jsem ho nikdy neviděl hrát. I přes porážku v prvním setu jsme si ale věřili a to se také potvrdilo. V posledním setu už to byla jednoznačná záležitost, přehrávali jsme soupeře rozdílem třídy," okomentoval výhru ve trojicích i celkovou kapitán českého výběru JAN VANKE. Konečné pořadí turnaje (divize A): Konečné pořadí turnaje (divize B): Konečné pořadí turnaje - hodnocení zemí: Fotogalerie:
|
(Brno) Povedlo se! Takto výstižně lze charakterizovat mistrovství světa mužů jednotlivých disciplín mezinárodní federace UNIF, které se konalo v Brně. Tři tisíce diváků si ve finálovém dni mohly vychutnat různorodost herních stylů některých účastnických zemí a být také svědky toho nejvíce očekávaného - českého triumfu. Tuzemský reprezentační výběr totiž konečně až na pátém "domácím" šampionátu (není započítáno MS družstev 2014) dokázal poprvé urvat nadpoloviční většinu zlatých medailí a podruhé (na MS 2008 získal 2 ze 4 titulů, tehdy se ještě hrála i disciplína křížových dvojic) získat dva nejcennější kovy.
Jednotlivci
Dvojice
Trojice
