Nejnovější příspěvky v Nohec fóru


  • 26.09. 11:52 Rychlost informací
    díky, mě stačila stejná odpověď už od Ládi :-) jen sem chtěl aby ses ro ...
  • 25.09. 19:27 Rychlost informací(Maršálek)
    Zkusme prosím Zdendo krátce věcnou diskuzi bez té omáčky o Vláďových ú ...
Vlach: Zbečník je pro mě srdeční záležitost Tisk
Napsal Ladislav Barák  |  Neděle, 24.11.2019

2019 lvlach 01(Zbečník) Pokud budete na začátku příštího roku hledat ve startovní listině Botas dorostenecké ligy Zbečník, tak se vám to nepovede. Letos čtvrtý tým soutěže nebude po šesti letech působení v „Botasce“ pokračovat. Důvody prozradil LUKÁŠ VLACH, trenér, hráč, funkcionář a duše zbečnického nohejbalu. O práci s mládeží, situaci ve východočeském nohejbale i jeho největších zážitcích v roli žákovského a dorosteneckého kouče si přečtete v následujícím rozhovoru.

Pane Vlachu, po šesti letech konci Zbečník své působení v BDL. Jaké jsou důvody?

Jsou celkem jednoduché a logické. Už v této sezoně u nás převažovali hostující hráči z jiných klubů, navíc někteří odchovanci sezónu z nejrůznějších důvodů nedohráli, což mě dost mrzí. Jsem ale rád, že pomyslnou štafetu přebírá Peklo nad Zdobnicí, kde dlouhodobě výborně pracují s mládeží. Pokračovat budou také Holice, takže se zatím na východě Čech udrží dva týmy v této soutěži. Oběma budu držet palce, aby se jim dařilo co možná nejlépe. Konkrétně Peklo si BDL jednoznačně zaslouží. Když jsem například viděl, jak uspořádali letošní MČR starších žáků, kde s organizací pomáhalo na místě snad 25 lidi, musím jen hluboko smeknout klobouk. Takhle to má vypadat, když velkou akcí doslova žije celá obec.

Jak hodnotíte letošní dorosteneckou sezónu z pohledu Zbečníku?

Jako úspěšnou. Kluci v tomto roce už spolu skoro netrénovali, navíc jsme v závěru nastupovali téměř výhradně s velmi mladým družstvem se dvěma žáky v sestavě. Takže v silných ročnících 2000 beru jednu bronzovou a dvě čtvrtá místa jako velmi dobrý výsledek. Vážím si hlavně postupu přes kvalitní tým Čelákovic ve čtvrtfinále BDL. Ani v duelu o bronz se to pro nás nevyvíjelo vůbec zle, bohužel nám však hrubě nevyšly koncovky. Radomyšl byla o maličko lepší i zkušenější. Přesto musím celý náš tým za tuto sezónu pochválit, v BDL je to náš druhý nejlepší výsledek vůbec. Kromě tradiční opory a kapitána Pohla nám hodně letos pomohl talentovaný Fries ze Semil, nahoru jde velmi dobře na sobě pracující Čižinský. Zlepšení prokázal i Šimeček, v play-off byl pak důležitou posilou Levý. Ještě se určitě pokusíme na závěrečném turnaji poháru dorostu v Holicích zabojovat o třetí místo v celkovém hodnocení pro rok 2019.

Jak se pracuje se současnou mládeží a kterého hráče byste vyzdvihl za šest let trénování v BDL?

Popravdě to není jednoduché, dnešní doba sportu a přístupu k němu příliš nenahrává. Zájmů a různých lákadel je hodně. Někdy nebylo vše tak, jak bych si představoval, především v přibývajících pubertálních letech. Sám jsem se vždy snažil vtloukat do hlavy našim mladým hráčům pokoru a respekt k soupeři. Zpočátku to bylo vynikající, ale je logické, že se s věkem jedinci trošku mění. Je přeci jen rozdíl vést hráče, kterému je 11 nebo 19 let, navíc to v různých kategoriích asi chce i trenérskou změnu. Největší poctivec, kterého jsem ve Zbečníku vedl, byl jednoznačně Michal Pošepný z Dolní Radechové. Sice nikdy nebyl takový talent, ale přístup a chování měl naprosto vzorové. Když si jde mladý kluk úplně sám na hřiště na dvě hodiny házet balon, trénovat údery a doma si ještě kope o zeď, to už dnes je opravdu výjimečný jev. Navíc mu jeho skromnost, slušnost a pracovitost zůstaly doteď.

Zbečník si získal povědomí v nohejbalovém prostředí svými úspěchy na poli mládeže, kdy to všechno začalo?

S mládeží jsem začal pracovat v roce 2011. Prvním výrazným úspěchem bylo vítězství na Poslední smeči mladších žáků v Prostějově v roce 2013, kde jsme ve finále překvapivě porazili Modřice. Tenkrát jsme tam přijeli jako naprostí nováčci a outsideři, někteří hráči Modřic jméno našeho oddílu slyšeli poprvé a nemohli ho ani správně vyslovit. Vítězství bylo pro všechny velkým zážitkem a klukům to dodalo chuť do dalších tréninků. Od té doby jsme se pravidelně a úspěšně účastnili všech mládežnických akcí.

2019 lvlach 02Na co nejraději vzpomínáte a jaký byl největší zážitek a radost?

Zbečník je pro mě srdeční záležitost, hraji a působím zde již přes 20 let. Už jen to, ze jsme se mohli měřit s takovými nohejbalovými giganty, jako jsou Modřice nebo Karlovy Vary, a mnohdy je i poráželi, je pro náš malý oddíl neskutečným úspěchem a jsem na to hrdý. Krásných zážitků a úspěchů bylo spousty, vážím si každého dobrého výkonu či medaile, kterou kluci vybojovali. Získali jsme jich osm, což je slušná porce. Ani lehce nepopulární čtvrtá místa a mnoho postupů do čtvrtfinále rozhodně v některých silnějších ročnících nebyla žádná ostuda, právě naopak. Kdybych měl vypíchnout jeden hodně silný moment, tak asi loňský bronz v dorosteneckých dvojicích v Českém Brodě v podání sestavy Kábrt, Pohl. Bylo to totiž krátce potom, co se Lukáš Kábrt vyhrabal z vážných osobních problémů. Právě on toho za Zbečník také odehrál a odbojoval hodně, je to vítězný typ hráče.

Co bylo naopak největším zklamáním?

Asi jednoznačně finále BDL v roce 2016. Měli jsme skvělý tým a vedli v domácím prostředí po výhře naší druhé dvojice nad elitní modřickou sestavou Hanus, Svoboda 2:0. Bohužel jsme to nedotáhli k vítězství. Tato porážka před plnou hronovskou halu mě mrzela ještě dlouho. Co také trochu bolí je fakt, že se nám nepovedlo získat alespoň jedno zlato, což byl od začátku takový můj tajný sen. Mně se to povedlo ještě v dresu Velkých Petrovic v dorostenecké lize, tady bych z toho měl určitě ještě o hodně větší radost. Obzvláště Pohl na jednorázových singlech byl od něj dvakrát za sebou velice blízko, v podstatě jediný míč. Především loni ve finále s Kovaříkem jej měl na dosah, letos ho pak vyřadil v semifinále Rumun Bence i díky šťastnému prasátku za devítek. Věřím však, že se mu povede získat premiérové zlato příští rok, nejspíše v dresu Holic.

Je právě zmíněný Pohl největší nohejbalovou nadějí, kterou se vám povedlo vychovat?

Ano. Vašek Pohl byl u většiny našich velkých úspěchů. Zdobí ho pracovitost i perfektní přístup už od mladších žáků.  Na první pohled byl na něm vidět talent a velký cit pro míč, který měl i z fotbalu. Takový hráč se oddílu povede vychovat tak maximálně jednou za 15 let. Především kvůli němu jsem rád obětoval mládežnickému nohejbalu ve Zbečníku spoustu volného času. Držím mu palce, aby se prosadil v Holicích a kopal extraligu, je to pro něj velká šance. Samozřejmě ale musí na sobe neustále makat, je to značný výkonnostní skok. Postupně se u nás vypracoval v druholigovou oporu a ukázal, že má potenciál i pro mezinárodní nohejbal. Loňská exhibice s Korejci byla úžasná a měla mezi diváky skvělý ohlas, vždyť právě Pohl vyhrál singl a s Řehákem obě dvojice na jeden dopad, což málokdo čekal. Korejci poté bojovali na MS o medaile...

Zbečník byl pravidelným pořadatelem poháru ČNS mládeže konalo se zde i MČR. Jak to vidíte dál?

Jsme připraveni znovu uspořádat jarní pohár ČNS dorostu a zvažujeme i jednorázové MČR, nejspíše v singlech. I vzhledem ke krásně rekonstruované a útulné hronovské hale s tribunou, místní nohejbalové tradici a stále ještě v dorostu hrajícího odchovance Pohla nemáme žádný problém minimálně ještě v příští sezóně pomoci s pořadatelstvím některé z mládežnických akci. Pravidelně pořádáme i singlový turnaj, který se stal velmi oblíbeným. I ten znovu u nás před novou sezónou proběhne.

Co říkáte na projekt Holice?

Jsem za něj rád. Náš bývalý dorostenecký tým v čele s Plachým, Doubravou, Kaplanem či Kupským se po dvou výhrách za sebou v BDL bohužel rozprchl a extraliga regionu chyběla. 23 let bez nejvyšší mužské soutěže je opravdu dlouho. Věřím, že Holice mají solidní perspektivu. Vychovávají výborné mladíky nyní v čele s Veselým, či Vojtíškem, kteří jsou správně vedeni Markem Líbalem. Velké nohejbalové osobnosti Kop s Mrákavou jsou navíc zárukou toho, že se zde, při vhodném doplňování mladými hráči, extraliga může hrát klidně několik let.

2019 lvlach 03Kdybyste měl vytáhnout nějaká jména, která se zasloužila o úspěchy zbečnické mládeže během posledních let?

Chtěl bych poděkovat všem hráčům i rodičům, kteří bojovali za naše barvy a především nohejbalovým srdcařům z okolí, kteří byli vždy ochotní pomoci. Jmenovitě především Jaromíru Volhejnovi, Vladislavu Frimlovi, Josefu Heřmánkovi aBorkovi Ekrtovi - mimochodem první mistr republiky ve trojicích v barvách Hronova, který v minulých dnech oslavil 70. narozeniny stále jako aktivní hráč. Rozhodně bychom vše nezvládli bez pomoci mého otce Ludvíka Vlacha a z rodičů hlavně děkuji Petře Pohlové, která nás od začátku výrazně podporovala a vždy ochotně pomohla. Ale nerad bych zapomněl na některé další lidi a kamarády.

Jak to vypadá v klubu, vychová Zbečník další generaci mladých nohejbalistů?

Osobně si chci trochu nyní od nohejbalu odpočinout, navíc přeci jen jsme se manželkou v poslední době příliš o víkendech neviděli. Mým cílem ale každopádně je uspořádat v příštím roce nábor mladých a pokusit se o to. Doufám, že se tentokrát najde ještě někdo ochotný, kdo pomůže přímo s trénováním a vezme si to na starost alespoň půl na půl.

Ve druhé lize mužů Zbečník bude pokračovat?

Ano, v mužské soutěži pokračovat budeme. Byla by škoda z mnoha důvodů soutěž pustit. Nohejbal zde má velkou a úspěšnou tradici, na kterou navazujeme. Už kvůli těm několika málo nohejbalovým nadšencům, co nás chodí podporovat, máme povinnost to tady hrát a udržet, co nejdéle to půjde. Pokusíme se dát do kupy mančaft, který bude jakžtakž konkurenceschopný. Tahounem by měl být po odchodu Pohla především Kábrt, který by měl znovu hrát i singly, u další opory Řeháka uvidíme, jak se rozhodne, ale věřím, že nám pomůže alespoň v některých zápasech. Posilou by mohl pro nás být Roman Kieler, který je univerzálním a zkušeným hráčem, což se nám jistě bude hodit. Doufám také, že bude pokračovat kapitán Hartman, jenž je rovněž důležitou složkou a duší týmu, už jen jeho přítomnost na zápasech Zbečníku ohromně pomáhá. Hráčů máme relativně dost, budeme se snažit i přes oslabení týmu bojovat a bavit diváky solidní hrou. Hlavním cílem by měla být pro nás záchrana. Přál bych si, aby více hráli domácí kluci a celkově i nadějní mladší hráči z okolí, kteří projeví zájem a snahu. Vše samozřejmě průběžně sleduji. Postupně bychom chtěli tým omlazovat, hodně hráčů, včetně mě, začíná mít s přibývajícím věkem nějaké ty bolístky a zdravotní problémy.

Komentáře   

 
#1 forest 2019-12-01 09:39
Škoda, že takových Vlachů není po republice více, nohejbalu by to moc pomohlo, Lukáši hodně zdaru do dalších let nejen v nohejbalu
 
 
#2 Martin S. 2019-12-02 12:51
Moc hezký článek. S forestem souhlasím
 
 
#3 Antonín Stehlík 2019-12-02 13:59
Palec nahoru, Lukáši!