Osadní Grand Prix roztočila kola Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Pátek, 15.07.2016

2016 letniturnaje1 1(Štěchovice, Luka p. Medníkem, Všenory) Bože, to to utíká. Sotvaže skončila jarní část ligových soutěží, odstartovaly první letní turnaje a najednou je už čtvrtina prázdnin za námi. S tím nic udělat nemůžeme, ale můžeme udělat sondu do hlavní náplně letní pauzy - nesvazových turnajů. A to na turnaje, které už desítky let provází cestu nohejbalisty na vrchol, či z vrcholu. Jsou to turnaje trampských osad.

Nohejbal a tramping, dva české fenomény, vždy k sobě měly blízko. Byli to právě trampové, kteří z pražských a českobudějovických (později i dalších) plovárenských a klubových plácků lavinovitě šířili nohejbal v místech, kam se na víkend ubírali k odpočinku, či spíše k zábavě, včetně té sportovní. Největší rozmach zaznamenal nohejbal na osadách v okolí Prahy a postupem času zde vznikla turnajová Grand Prix. Staří kamarádi, Merida, Šacung na Sázavě, Havran, Maják, Askalona, Dashwood na Kocábě, Montana, Jedličkov na Berounce, Old Wanderers na Výmole, Zapomenutých na Libeňském potoce, to jsou nejznámější turnaje, které vždy nebo alespoň v některých letech neodmyslitelně patřily do hlavního seriálu osadních klání. Jak hodnotí letošní ročník, na to jsme se zeptali zástupců pořadatelských týmů.

Jako první odstartoval letošní ročník turnaj na osadě Staří kamarádi v Lukách pod Medníkem (25.6.). Poslední roky turnaj hledal vhodný termín, protože pravidelně koliduje se závěrem svazových soutěží.

"Z pohledu termínu ve vztahu k ligovým soutěžím už to asi lepší nebude. Oproti posledním dvěma ročníkům se ale situace zlepšila. Loni tu bylo šest, letos dvojnásobek týmů. Byli to hlavně hráči krajské úrovně. Pro nás je důležitější spíše počet, než kvalita. A také radost ze hry. Všichni si dobře zahráli, což je hlavní. Takže letošní ročník hodnotím kladně. Mrzí mě snad jen, že nejsou vidět mladí hráči, kteří by se jezdili poměřovat," zhodnotil turnaj MARTIN STREJČEK.

Letošní přetažení ligových soutěží do první červencové soboty nepotěšilo ani dalšího z pořadatelů klasických akcí, kdysi vůbec nejkvalitnějšího turnaje seriálu, kocábské osady Havran (3.7.). Ten netradičně sáhl k nedělnímu termínu. A soudě podle výsledku, udělal dobře.

"Zpočátku jsem byl naštvaný. Ale bylo i naší chybou, že jsme si přesah ligových soutěží do našeho termínu neohlídali a přišli na něj až chvilku před turnajem. Na druhou stranu se to přes padesát let hraje stejně a nikdo nám ani nedal vědět. Náš turnaj je založen na účasti ligových hráčů, proto to byl pro nás zásadní problém. Z možných řešení jsme nakonec sáhli po nezvyklém nedělním termínu. Kalkulovali jsme s tím, že v úterý a ve středu je svátek a každý si v pondělí udělá volno. Všechny pravidelné účastníky jsme osobně obvolali a drtivá většina nám potvrdila, že v neděli přijede. Nakonec se sešlo patnáct trojic, z toho jedenáct z ligy. Turnaj se tak povedl až neskutečně. Nedokážu však říci, zda neděle je do budoucna vhodný termín. Budeme se snažit příště lépe reagovat a je třeba se včas dohodnout na termínovce s pořadateli ostatních turnajů," řekl TOMÁŠ KATZ.

2016 letniturnaje1 2V dobrém rozhodně nebudou na letošní ročník vzpomínat pořadatelé z osad Montana u Všenor, ani štěchovického Majáku (9.7.). Oba pořadatelé se s úbytkem počtu i kvality účastníků potýkají již delší dobu. Paradoxně přitom oba turnaje patří mezi nejstarší turnaje vůbec, vždyť na Majáku se o putovní trofej hrálo už v roce 1947, na Montaně dokonce o sedm let dříve.

"Bylo to slabé. Zachránilo nás to, že sem přejeli kluci z Montany, kde se také sešlo málo týmů. Díky tomu se dalo dohromadu alespoň šest trojek a odehrálo se to. Je to asi daň tomu, že soutěže skončily teprve před týdnem a hodně hráčů vyrazilo na dovolenou, zvláště, když jsou v týdnu svátky. A také daň době," okomentoval možná nejslabší ročník v historii ZDENĚK PISKÁČEK z Majáku.

"Ráno se tu sešly jen čtyři týmy. Když nikdo další nepřijel, zabalily to a někteté přejely na Maják. Montaně dost uškodilo, že se hýbalo termínem turnaje, asi třikrát se to otočilo a není jasný termín. Dříve tu byla generace hráčů jako Fröhlich, Javůrek, Mikota, ti vždy přivedli své spoluhráče. Poslední roky ještě jezdili hráči od Pepíka Švece. Sem tam ještě někdo slušný přijede, ale je toho málo. Osada přitom funguje dobře, ale turnaj se nedaří nastartovat. Přitom třeba proti sousednímu Jedličkovu je tu dost bývalých nohejbalistů a podívejte, kde je Jedle. Je to o tom, že turnaj nejde řešit týden předem. Ale musí se už od března, dubna mluvit s potenciálními účastníky a zvát je," vysvětluje JAN VOITH.

Je to obehraná skladba. Turnajů je pořád více, hráčů méně a jejich času také. Pořadatelé musí oproti dřívějším dobám projevit mnohem více úsilí, aby přilákali kvantitu i kvalitu. Jejich pozice je stále těžší a ne všechno džentlmenské, co dříve platilo, už dnes platit nemusí. Ale jedno tento nohejbalový dinosaurus řešit nemusí. Hráči přichází a odchází, ale osadní turnaje tu stále jsou. Kamarádství, pohoda, fair-play. A to je přece fajn.