Kauzy se nevýhybají ani mládežníkům Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Čtvrtek, 08.08.2013

2013 kauzakotlarka 01(Praha, Prostějov) Horké letní počasí přeje spíše plovárenskému charakteru nohejbalu. Leč za necelý měsíc už pouťákové časy končí a svazové soutěže se naplno roztočí do obrátek. Občas se ale něco zadrhne a v tu chvíli do soukolí vstupuje v roli mechanika svazový orgán. Letošní největší kauzou, alespoň tedy zatím, se stala ta extraligová „jmenovková“, ve které hlavní roli sehrál žatecký mladík Sýs a družstva z Žatce a Karlových Varů. Ve výrazně klidnějším duchu se zatím nesla druhá kauza, a to Kotlářka – Prostějov.

Spory z mládežnických soutěží nebývají tolik propírané, ba ani četné. Bohužel o to mívají těžší dopady na aktéry, protože nedozralému organizmu je mnohem těžší vysvětlovat procesy a zákonitosti, ve kterých se taková kauza pohybuje. Je jasné, že u řady mladíků zůstane v duši velká hořkost a také zloba. Nepochybně i tato poslední řešená událost dorostenecké ligy nepřispěje k dobrým vztahům. Nicméně každý klub má právo namítat, cítí-li se poškozen.

„Věřte nebo nevěřte, ale nám vůbec nešlo o ty dva body, které by nás stejně nespasily. Šlo nám hlavně o princip. Na jednu stranu došlo k potrestání zákazem činnosti rozhodčího za to, že špatně vyplnil zápis. A tady rozhodčí nesplní takové základní podmínky, jako změřit si hrací plochu, herní prostor a čáry. Nechali hrát utkání za neregulérních podmínek,“ vysvětloval trenér prostějovského družstva RICHARD BENEŠ. Pro ty, kteří tuto kauzu nesledovali, jen krátké popsání, co se událo. Po utkání Botas dorostenecké ligy SK Kotlářka Praha – TJ Sokol I Prostějov (výsledek utkání 6:1, hráno díky špatnému počasí v hale) podal hostující oddíl námitku proti výsledku utkání a požadoval jeho kontumaci.

V popisu události namítající mj. uvedl (zkráceno): „Na kurt byly nalepeny bílé pásky o šířce 2,5 cm, což je v rozporu s pravidly nohejbalu. Ke kůlu nechali oba rozhodčí přinést stůl a tři židle. Byl jsem se osobně zeptat, jak bude vymezen herní prostor. Bylo mi řečeno, že hrací plocha bude až po bílé mantinely, které byly umístěny kolem celé této hrací plochy. Takže v rozporu s Metodickým pokynem č. 01/2013 („v herním prostoru se nesmí nacházet jakékoliv překážky, jako stůl, židle, lavice…“). Po celou dobu zde byl umístěn stůl se židlemi a po celou dobu zde seděl jeden pořadatel. Navíc se v této rozhodčími takto vymezené ploše nacházela i jedna branka na florbal, kde byl téměř po celou dobu vždy i jeden z hráčů Kotlářky. Tyto skutečnosti hrubě ovlivnily průběh a tím i výsledek celého utkání.“ K námitce namítající dodal několik pochybení prokazujících fotografií, které pořídil v průběhu utkání.

Na obhajobu domácího družstva uvedl ve své výpovědi vedoucí MARTIN HLAVIČKA mj: „Bílé mantinely, které měly vymezovat herní prostor, tvoří florbalové hřiště 44 x 22 m a kurt nebyl podélně uprostřed, vznikl za jednou zadní lajnou volný prostor 5 m a za druhou 21 m. Nařídil jsem tedy vždy jednomu z domácích hráčů, aby se zdržoval u florbalové brány (19 m za kurtem) a podával míče. Stolek pro rozhodčí jsem nechal umístit pod lanko, držící síť, cca 2-2,5 m od kurtu. Stává tam během všech turnajů, které zde již šest let pořádám. Během hry se k němu žádný hráč ani nepřiblížil, nikoho neohrozil ani neomezil a nebylo ani námitek. Lajny tvořila papírová páska, jejíž šířku jsem si neověřil a rozpor s pravidly si neuvědomil a nikdo ani nic nenamítal. Pásky jsem měl dost a v případě potřeby jsem mohl zjednat nápravu. Po skončení utkání jsem si všiml, že přítomný funkcionář hostujícího družstva fotí detail lajny spolu s metrem. Zeptal jsem se ho k čemu je to dobré a on mi odpověděl, že lajny nejsou podle pravidel. Na dotaz, proč mě na to neupozornil dříve, abych mohl zjednat nápravu řekl, že si toho všiml až nyní. Žádnou jinou připomínku hosté neměli ani během utkání, ani po jeho skončení.“

2013 kauzakotlarka 02Rozhodující STK ČNS ve složení Králík, Lechnýř, A.Stehlík námitku v plném rozsahu zamítla. Jako zdůvodnění uvádí: „Žádný účastník utkání před a ani v jeho průběhu si na užší čáry nestěžoval, i když namítající uvádí, že skutečnost užších čar a nerespektování Metodického pokynu STK a KR hrubě ovlivnilo průběh utkání. Skutečnost užších čar mohla ztížit rozhodování pro rozhodčí. V námitce a ani v dalších vyjádřeních účastníků řízení nebylo uvedeno, že docházelo k nesprávnému posouzení hry ze strany rozhodčích na základě faktu, že čáry byly užší (viz námitka). Navíc rozhodčí v rámci plnění svých povinností daných jak pravidly, tak soutěžním řádem neshledal žádnou obecnou překážku ve hře, tak jak jsou pravidly stanovena. Dále STK plně věří, že v případě kdyby někdo v průběhu utkání na skutečnosti, které jsou v námitce popsány, rozhodčí upozornil, byla by z jejich strany sjednána okamžitá náprava.“

Není pochyb, že stejně jako některá předchozí kritizovaná rozhodnutí svazových orgánů, i toto vzbudí alespoň polemiku. „Kvalita odůvodnění daného rozhodnutí nekoresponduje z významem daného porušení a vytváří právní precedent. Dotýká se totiž základních nohejbalových prvků, které v článku číslo jedna pravidel nohejbalu definují elementární základy naší hry,“ říká předseda DR ČNS JIŘÍ MATYÁŠEK.

K prolomení článku č. 1 Pravidel nohejbalu skutečně zatím nikdy v minulosti nedošlo. Resp. když při namítané události došlo, vždy následovala kontumace, nebo alespoň opakování utkání. Pro ty méně zběhlé, tento článek definuje základní herní zařízení a vybavení (herní prostor, hřiště, rozměry, povrchy, čáry, síť, upínací zařízení sítě, míč, lavičky). Včetně tolerancí všech zde uvedených rozměrů. Z minulosti vzpomeňme např. kauzu Janovice – Břve z roku 2005. I zde proti sobě stála premisa „odehrání utkání za každou cenu“ a článek č. 1 pravidel (premisa „nelze uznat výsledek, dosažený za neregulérních podmínek“). Tehdy došlo k opakování namítaného utkání. Znamená to tedy, že lze dnes odehrát a uznat výsledek utkání, kde jsou čáry namalovány tenkou fixou, nebo se odehrál třeba s volejbalovým míčem? Teoreticky ano, pokud během utkání nikdo z účastníků, včetně rozhodčích neprotestuje a případnou námitku řešící orgán to neshledá jako větší ovlivnění regulérnosti. Je to ale pro nohejbal správně?

„V nedávné minulosti se vyskytly případy, kdy za shodný prohřešek přišly dva rozdílné tresty, nebo také žádný trest. Je to nebezpečné v tom, že nelze předvídat rozhodnutí a pak záleží jen čistě na personálním složení a náladách rozhodujících orgánů. Což se dlouhodobě může vymstít a důvěra v rozhodování může poklesnout. Pokud se nám něco v předpisech nelíbí, nebo se nám to zdá příliš tvrdé, tak ty předpisy změňme. Ale musíme se vždy řídit těmi, které platí. Rozhodčí nemají v žádném případě k dispozici generální pardon, i oni se musí řídit pravidly. Nemohou tedy svévolně omilostnit prohřešky, počínaje třeba neoprávněnými starty a konče hrou na hřišti, jehož prvky nemají stanovené rozměry,“ dodává obecně závěrem Matyášek.