Porušení kontra "porušení" Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Středa, 07.11.2012

2012_msjzporuseni_01(Brno) Kromě pohodové atmosféry nabídlo juniorské a ženské mistrovství světa v Brně i bouřlivější momenty. Na samotné ploše byly vidět zejména ty, které proběhly ve finálových zápasech jednotlivců juniorů a dvojic žen. Při některých rozhodnutích rozhodčích se slovenská výprava chytala za hlavu a celkový výsledek šampionátu, který opustila bez jediné zlaté medaile(!), jí asi klidu nepřidal. Ale diskutovalo se i v zákulisí. Možná nejvíce o úpravách nebo doplněních mezinárodních pravidel, která byla učiněna až během technické porady výprav v předvečer šampionátu. Celkem se jednalo o tři body.

Prvním bodem bylo rozhodnutí, že trenéři nesmí udělovat pokyny a rady svým svěřencům během hry. Druhým pak výnos, že hráč se při hře může i před odehráním míče dotknout cizích předmětů (reklamní panely, ochranné sítě, lavičky...). Třetím bodem bylo rozhodnutí zahajovat případný třetí set od stavu 6:6. Právě toto téma je nyní dosti diskutované a ti, kteří toto rozhodnutí napadají, argumentují, že porušování platných předpisů bylo hlavním důvodem pro vystoupení z mezinárodní federace FIFTA a nyní dochází k podobné praxi v nové federaci UNIF.

Hodně rozladěný byl  třeba současný slovenský reprezentant Ján Brutovský, nebo dnes už bývalá slovenská opora LADISLAV BERTKO. "Je to jasné svévolné porušení platných pravidel, to by se nemělo stávat," prohlásil Bertko. Mnohem smířlivěji se k celé věci stavěl trenér slovenské juniorky JÁN KILÍK st. "Všechny tyto úpravy jsme se dozvěděli v pátek před začátkem akce. Pravidlo o zkrácení třetího setu platilo pouze pro zápasy základních skupin. Není to obvyklé, ale osobně to kvituji z toho důvodu, že třeba v sobotu se hrálo 113 zápasů a těch třetích setů mohlo být více, než nakonec bylo. Tím se ušetřilo dost času, i tak se hrálo do půl deváté. Každý měl možnost toto pravidlo napadnout, ale nikdo tak neučinil. Jak jsem řekl, za Slovensko jsem toto kvitoval. Nás se to ani nijak nedotklo, protože jak my, tak Češi, mame výkonnost proti ostatním zemím někde jinde. Do budoucna by to ale chtělo v pravidlech ošetřit, aby to bylo možné využívat. Povolený dotek hráče s cizími předměty, to bylo zřejmě vyvolané tím, že ochranné sítě podél boční strany hřiště nebyly úplně napevno vypnuté. Takže když do nich vletěl míč nebo dokonce hráč, povolená síť mohla zasahovat do herního prostoru a hráč s ní mohl přijít do styku. Pořadatelé se snažili okamžitě sítě zase napnout, ale občas se to prostě stávalo. Posledním doplňujícím bodem pravidel, který nám byl na schůzce prezentován, bylo to, že se během hry trenéři mají zdržet hlasitých pokynů hráčům. Jedině tento bod se mi moc nelíbil, je to pro mě nepochopitelné. Zejména junioři jsou mladí hráči a potřebují občas vyburcovat. Někdy ten tajm, který má trenér k dispozici, prostě nestačí. Na fotbale, hokeji, házené, všude trenéři křičí povely na hráče a nic se neděje. Takže toto k té páteční schůzce," okomentoval vše podstatné.

2012_msjzporuseni_03O vysvětlení jsme požádali i VLASTIMILA STEHLÍKA, přítomného předsedu Technické komise UNIF. "V podstatě se dá hovořit pouze o jediné úpravě pravidel. Věděli jsme, že v sobotu je hodně zápasů a pokud by se třeba třetina z nich hrála na tři sety, které by začínaly od stavu 0:0, tak by se hrálo dlouho do noci. A v neděli už se začínalo brzy ráno. Proto jsme tuto úpravu, hrát třetí sety zápasů ve skupinách od stavu 6:6, předložili v pátek na technické schůzce všem výpravám. Byla to jedna varianta, tou druhou bylo hrát třetí set nezkrácený. Nikdo proti té první variantě nebyl, nebylo to svévolné rozhodnutí a nikdo nezískal žádné zvýhodnění. Mezinárodní pravidla hovoří o tom, že se set začíná od stavu 0:0. Je to tedy v rozporu. Rozhodně bych byl pro, aby došlo k novelizaci a zapracovali jsme možnost hrát zkrácený třetí set. K zákazu pokřikování na hráče řeknu, že se jednalo o rozhodnutí, které vzešlo ze schůzky rozhodčích, já to jen znovu zdůraznil na technické schůzce. Někdy se stává, že se trenér postaví u hřiště a začne pokřikovat na hráče, co má hrát. To nyní bylo bráno jako nesportovní chování, nepřispívá to ani k pozitivnímu vnímání našeho sportu. Dalším bodem byl dotek hráče s cizími předměty. V mezinárodních pravidlech je uvedeno, že dotek hráče s cizím tělesem není chybou. Tudíž jestli někdo se opře o zeď, nebo vyskočí na lavičku, není to chyba a hraje se dál."

Poslední Stehlíkem zmíněný bod je jednou z těch odlišností mezinárodních a českých pravidel. Svým způsobem paradoxem je to, že při novelizaci mezinárodních pravidel se oproti českým pravidlům vesměs více upřednostňovala ochrana zdraví hráče. Tato odlišnost tak může působit opačným dojmem. "Já si myslím, že striktně zákazat třeba šlápnout za ohraničující lajnu herního prostoru, nemusí vždy být ve prospěch ochrany hráče. Hráč pak vyskakuje do výšky a někam musí dopadnout. Přitom za hranicí herního prostoru může být podle pravidel cokoliv. To, že se hráč chytne při vybírání míče rukou lavičky, nebo pletiva, mi přijde ne tak nebezpečné, jako když vyskočí a spadne na něco, nebo na záda. Z hlediska bezpečnosti mi to srovnání českých a mezinárodních pravidel přijde fifty fifty," doplnil Stehlík problematiku.

2012_msjzporuseni_02Můžeme o zmíněných věcech dlouze diskutovat, hledat argumenty pro a proti. Každopádně žádné rozhodnutí, které je veřejností vnímáno jako porušení předpisů ze strany řídícího orgánu, nepřináší nic dobrého a je vnímáno velmi negativně. V tomto konkrétním případě zkrácení třetího setu je zřejmé, že řídící orgán tak postupoval jen proto, že volil mezi dvěmi zly. Znovu můžeme dále diskutovat, které že doopravdy bylo tím menším, zda hraní do pozdních nočních hodin (bylo jen štěstím, že třísetových setů se nakonec hrálo miminum, přesto třeba nedělní program končil v 21:20), nebo možné porušení pravidel. Otázkou je, proč řídící orgán a organizátor šampionátu toto neměl spočítané dopředu a mohl (byť za vyšších nákladů) na to včas zareagovat, např. pronájmem další haly, nebo zahájením hracího dne šampionátu už v pátek (jako tomu bývá u šampionátu mužů). Nalejme si čistého vína, někdy to řídící orgán nemá lehké a příjetí napohled jasného striktního rozhodnutí dle litery předpisů nemusí být (zejména v zaběhlých nohejbalových poměrech) vždy tak snadné, jak by se zdálo. Vzpomeňme třeba na příklady z tuzemských soutěží. Ne z těch regionálních, kde asi všichni víme, jak jsou předpisy leckdy vágně vykládány a ctěny. Ale z těch celorepublikových. Vzpomeňme za všechny např. přerovský jednorázový turnaj mezinárodního pohárového seriálu mužů před cca pěti lety, kdy více než třetina účastníků neměla v pořádku náležitosti, vyžadované při prezentaci. Co by znamenalo jejich nepřijetí pro pořadatele, resp. pro průběh samotné mezinárodní akce, medializované mj. i televizním záznamem, každý může posoudit. Co na tom, že na jiných svazových akcích, kde už se shodného provinění dopustil jen jeden účastník, byl potrestán.

Tyto diskuze mají ještě jeden zásadní aspekt. Nemuselo by k ním totiž vůbec docházet, pokud by se nohejbal ve světě za 25 let existence mezinárodní federace (dnes dvou federací) dokázal dohodnout na podobě jedněch jediných pravidel, podle kterých by se hrály všechny soutěže všech národních federací. I toto by si ti, kteří neustále bojují za své regionální zájmy, měli občas uvědomit. Příklady, jako je nyní ten brněnský, jsou zejména jejich vizitkou.