Herní systémy v praxi Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Čtvrtek, 22.07.2010

2010_hracisystem_01Diskutovanou vděčnou problematikou bývají také herní systémy dlouhodobých ligových soutěží ČNS. Zatímco dříve před neexistencí play-off(out) vlastně nebylo o čem diskutovat (hrálo se pouze skupinově dvoukolově každý s každým), resp. bylo o čem diskutovat (každoroční podivné, zmanipulované výsledky v závěru soutěží), dnes je situace jiná. Nemilosrdný vyřazovací systém v sobě kloubí krásu i zmar a zasaženy jím jsou všechny soutěže (byť u žen jen minimálně).

Malý sport bez vyřazovacího systému, to je tragická kombinace, říkají sportovní odborníci. Mají pravdu, přístup všech aktérů (hráči, trenéři, vedoucí družstev, ostatní činovníci, rozhodčí, fanoušci) je ve vyřazovací části diametrálně odlišný a většina utkání s bouřlivou kulisou někde i stovek diváků to dokazuje. Otázkou je, jak hluboko má vyřazovací systém zasahovat. O to právě se vedou největší diskuse. Nehovoříme teď o zavilých odpůrcích vyřazovacího systému, demagogicky argumentujících nespravedlivostí (ale jaká že to byla spravedlnost ve skupinovém systému, kde se v závěru některé celky na úkor jiných téměř každoročně zachraňovaly nebo alespoň pokoušely zachránit zmanipulovanými výsledky s celky, kterým už o nic nešlo). Prioritním bodem při postupném zavádění vyřazovacího systému do soutěží bylo to, aby se zvýšila atraktivita soutěží, aby žádný tým do poslední chvíle neměl nic jistého (byť se to může zdát jakkoli nespravedlivé) a aby zmizely zmanipulované výsledky. To se dá se říci, v plné míře podařilo. Nicméně jako každá věc, i tato může přinášet rozdílné pohledy na papíře a v praxi. Jistě odlišný od většinového může být pohled suverénního vítěze nižší soutěže, který v mezisoutěžní baráži neuspěje, nebo týmu, který v základní části skončí jediný bod od postupu mezi elitní kvarteto a nakonec sestoupí. Není na škodu nechat zaznít všechny názory. Svůj názor připojuje i čerstvý předseda Okresního nohejbalového svazu v Berouně a hráč družstva okresní soutěže MAREK HORÁK.

"Rád bych se teď jako fanda a hráč nohejbalu chvíli pozastavil nad současnými herními systémy v nohejbalových soutěžích a přidal k nim svůj soukromý názor. Budu samozřejmně rád, když tento můj příspěvek vyvolá diskuzi mezi ostatními čtenáři, rád si poté přečtu i názor ostatních, protože jak známo, co člověk, to názor.

2010_hracisystem_02Okresní a krajské soutěže: Tady samozřejmě lze asi těžko něco měnit, současný stav snad ani nic jiného nenabízí a tady si jako divák myslím, že jakákoliv změna by asi nebyla ani možná. Už jen proto, že do baráže o postup jak do krajů, tak do 2.ligy, musí vzejít vítěz z několika zájemců či spíše vítězů, ať už okresních, či krajských družstev. S čím ale osobně nesouhlasím, je fakt, že se baráže či barážového turnaje účastní i poslední celek z oné vyšší soutěže. Tým z poslední příčky by měl automaticky sestoupit a přenechat svoje místo účastníkovi a vítězi baráže. Co na tom, že v současném systému je vzhledem k někdy poměrně velkému výkonnostnímu skoku poslední celek zachráněn a v soutěži zůstává. Myslím si, že i takový okresní celek, který posléze zvítězí v kvalifikaci mezi vítězi ostatních okresů, by jistě uvítal možnost zahrát si rok krajskou soutěž i za cenu toho, že tam moc výsledků neudělá. Bude to ale zcela nepochybně znamenat získání cenných zkušeností pro něj, stejně tak jako pro okresní celky, které do svojí skupiny sestoupivší celek z kraje dostanou. Určitě by se jednalo o oživení nohejbalových soutěží pro všechny a východisko z jistého současného stereotypu.

1. liga mužů: Co si budeme povídat, nejinak je tomu i v nejvyšších soutěžích. Nic proti play-off a play-out, ale uznejte, že když někdo vyhraje dlouhodobou soutěž, měl by mít právo postoupit do extraligy a to bez boje v nevyzpytatelné baráži. Někdo může namítnout, že pokud na to vyzyvatel má, ať to prokáže. Já na to odpovídám, že celosezonní snažení a výborný výsledek by následně neměl být závislý na dvou či třech utkáních, která následně mohou zcela zhatit celoroční úsilí a opět přispějí k demotivaci neúspěšného týmu. V případě zachování systému play-off i play-out bych viděl východisko např. takové, aby vítěz tedy šel přímo výše, i za cenu zkrácené sezony. Jistě je to pořád lepší než hrát play-off (tam také nevíte jak dopadnete, vzpomeňte loni na vítěze základní části Vsetín a jak dopadl s po základní části čtvrtou Solidaritou) a pak ještě baráž, kde je výsledek opět nejasný. Opravdu si myslím, že je dobré dát vítězi základní části přímo šanci postoupit, či ať jde případně automaticky do finále a celky na 2-5. místě se o zbylé místo poperou mezi sebou. Pakliže by se hrálo finále, vítěz by mohl jít přímo a 2. celek ať hraje baráž se 7. celkem z extraligy. Kdo obsadí 6.-7. příčku, může hrát mezi sebou a poražený ať sestoupí rovněž. Vzhledem k tomu, že výše by naopak mohli jít přímo vítězové obou skupin z druhých lig. Bylo by to pořád spravedlivější, podíváme-li se na současnost, jak Přerov tak Plazy vedou svoje soutěže, řekněme že základní část vyhrají, budou mít ambice zkusit si 2. ligu. Za 14 dní se každému zraní dva klíčoví hráči a celé jejich úsilí stejně tak jako následná sezona, kdy by jejich hráči mohli získávat po zásluze cenné zkušenosti bude tatam.

Extraliga: Ani tady si myslím, že není nezbytně nutné, stávající systém nechávat. Vezměme fakt, že nyní o play-off bojují celky na 3-7. místě. Ok, liga je napínavá, to je samozřejmně výborné. Nicméně může se stát, že celek s například slušným počtem 13-14 bodů se nedostane do play-off, následně jej může potkat krize, způsobená ztrátou motivace, či opět možným zraněním a výsledkem bude, že Děčín, který je letos výsledkově katastrofální, se na úkor jiného celku zachrání. Zachrání se tedy celek, který kdyby nenastoupil ani k jednomu utkání a šel přímo do play-out tak je na tom stejně, zatímco družstvo které se do play-off nedostane třebas jen o skóre, se umístí pod ním a bude hrát baráž. A jsme u toho znovu, vyzyvatel, který pro postup udělal maximum, se bude muset spoléhat na baráž a doufat, že bude mít to štěstí, že se mu povede vykopat postup... Co se play-off týče, tady samozřejmně vzhledem k tomu, že není již kam postoupit, je systém semifinále a následného finále na místě.

2010_hracisystem_03Ne, rozhodně zde nechci nic kritizovat, i když si to tak spousta lidí vyloží, jen se snažím nastínit jinou možnost, či více jiných možností, jak udělat naše soutěže zajímavější, spravedlivější, více motivační a stejně tak tím dát možnost více celkům zahrát si proti soupeřům, do jejichž ligy by se jinak sami nedostali. Dle mého ztratit se nemůže nic, naopak se tím dá jen získat. Ostatně stejně nespravedlivé to bylo dlouhodobě např. v naší hokejové extralize a v 1. lize, kdy se většinou nedaří vítězi 1. ligy postoupit do extraligy, až už se také konečně někdo chytil té myšlenky, nechávat vítěze hrát automaticky vyšší soutěž a poslední celek extraligy nechávat přímo sestupovat. Celá věc, pokud by se dělala změna, by samozřejmně byla o to těžší, že jsou zde např. pražské třídy, které jsou zcela mimo atd, ale každopádně si myslím, že východisko by se dalo najít a proč to alespoň na jeden rok nezkusit. Vždyť že je něco špatně, by se mělo kritizovat až tehdy, až se to zkusí a zjistíme, že to nefunguje. Bude tedy rád, když si o tomto přečtu názory i těch z vás, kteří se mnou souhlasíte, či máte zcela opačný názor a současný stav je pro vás vyhovující."

Ještě jedna související věc zde však nezazněla, byť se o ní také už začíná hovořit. Tou je letní přestupní termín. Řada hráčů i činovníků ho považuje za nespravedlivý, protože po skončení základní části u některých soutěží a letní pauze do podzimní vyřazovací části už může vstoupit úplně jiný tým. Proto zatím neoficiálně padají návrhy druhý přestupní termín umístit o měsíc dříve, aby zasáhl do poloviny odehrané soutěže. I tady je cítit touha po vyšší objektivitě. Závěrem je nutné zkonstatovat, že úplné objektivity nelze nikdy dosáhnout a vždy celek, který nečekaně oslabí (zraněním, odchody hráčů přestupem, hostováním, ukončením činnosti), nebo bude čelit posíleným soupeřům (přestupy, hostováním), bude více či méně znevýhodněn v každém hracím systému. Další věcí je, že po letech hledání se určitý základ hracího systému dlouhodobých soutěží ČNS ustálil a pokud by bez dalších pádných (koncepčních) důvodů měl být zásadně měněn, přineslo by to znovu menší přehlednost navenek. Otázkou je, zda také změny mají reagovat na momentální rozložení sil v soutěžích. Menší změny však provádět lze a určitě má smysl o nich veřejně diskutovat.