Nejnovější příspěvky v Nohec fóru


Základní otázky nohejbalu - 5 Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Pondělí, 01.06.2020

2020 zakladniotazky5 1Poslední, pátá část seriálu komentujícího výsledky 6. etapy analýzy stavu nohejbalového hnutí v ČR s tématem Základní otázky nohejbalu, se zabývá koncepčními dokumenty a pohledu nohejbalové základny na budoucnost nohejbalu. Své komentáře k této části připojili KAMIL KLENÍK - prezident UNIF a ČNS, VLASTIMIL STEHLÍK - člen VV ČNS a předseda KZR ČNS a ANTONÍN STEHLÍK - místopředseda KTR ČNS.

Koncepční dokumenty

Další oblastí výzkumu, kterého se zúčastnilo celkem 96 respondentů, byla absence základních koncepčních dokumentů ČNS.

Vytvoření základního koncepčního dokumentu v rámci svazu s jasnými měřitelnými cíli, vizemi a jeho zveřejnění do hnutí považovalo za dobrou věc především k motivaci tuzemského hnutí 52 respondentů. Za nezbytnost, pokud se má tuzemské hnutí dál rozvíjet, 30 respondentů. 9 respondentů to nevidí jako nutnou věc, žádný respondent jako zbytečnost.

Z výsledků vyplývá zájem drtivé většiny respondentů po vytvoření a zveřejnění základního koncepčního dokumentu ČNS, udávajícího směr dalšího vývoje.

Kleník: Základní koncepční dokument udávající směr dalšího vývoje nohejbalu nevidím jako prioritní, ale jako vhodný. Je to práce vyžadující velkou porci času a energie, kterou současní volení zástupci nemají nazbyt a jsou nuceni řešit elementární problematiku fungování spolku.

V. Stehlík: Já jsem v otázce nejrůznějších koncepcí a analýz pragmatický. Dokud budeme sportem na většinově amatérské bázi, připadá mi jejich tvorba jako příliš akademická. Můžeme si vymyslet jakékoli koncepce, výhledy a prognózy, ale pokud se s nimi nohejbalové hnutí neztotožní a nebude v nich většina vidět reálnou možnost uskutečnění, zůstane to zase jen na papíře. Jsem toho názoru, že pokud se nohejbal-futnet bude po všech stránkách rozvíjet, pak si to tvorbu nějaké koncepce vynutí – ale že by nějaká vědecky zpracovaná koncepce přispěla k jeho bouřlivému rozvoji, to si nemyslím.

A. Stehlík: Znát pozice, kde nohejbal chceme v budoucnu mít a popsané dílčí cíle, které cestu k hlavnímu cíli budou lemovat, je nejzákladnější věcí pro alespoň nějakou motivaci celé nohejbalové obce. Dokud pořád jen budeme říkat, že na to nemáme kvůli jiným „důležitějším“ věcem čas, v tu chvíli rezignujeme na rozvoj a jen budeme zalátávat díry, až časem nebude už co zalátávat. Pokud chceme nohejbal rozvíjet, nemůže ho rozvíjet jen deset nebo dvacet vrcholných funkcionářů, ale je potřeba zangažovat výrazně více osob i v nižších patrech. A je namotivuje právě vidina cíle, kterého nohejbal chce dosáhnout a také příběh cesty k němu. 

2020 zakladniotazky5 2Budoucí pozice mezinárodního a tuzemského nohejbalu

Na otázku, jak vidí pozici mezinárodního nohejbalu za dalších 20 let, 35 respondentů odpovědělo, že jako mezinárodně průměrně rozšířeného sportu s reálnou ambicí účasti na všesportovních svátcích. 20 respondentů vidí pozici na současné úrovni. 15 jako mezinárodně podprůměrně rozšířeného sportu bez reálných ambicí na všesportovní svátky. 11 jako mezinárodně hodně rozšířeného sportu s účastí na Olympijských hrách. 8 jako mezinárodně hodně rozšířeného sportu s účastí na Světových hrách nebo Evropských hrách. 4 jako mezinárodně minimálně rozšířeného sportu s roztříštěným vedením a zájmy. 3 jako mezinárodně málo rozšířeného sportu s klesající tendencí.

Na stejnou otázku, ale vztaženou na tuzemský nohejbal, 38 respondentů odpovědělo, že nohejbal za 20 let vidí jako ekonomicky, mediálně a základnou sport nižší úrovně na cca dnešní úrovni. 36 jich vidí pozici ekonomicky, mediálně a základnou sportu střední úrovně. 10 vidí ekonomicky, mediálně a základnou silný sport na úrovni basketbalu, volejbalu či házené. 10 vidí ekonomicky, mediálně a základnou poměrně silný sport, těsně pod úrovní basketbalu, volejbalu či házené. 2 vidí ekonomicky, mediálně a základnou sport nejnižší úrovně s převažujícím lokálním charakterem.

Výzkum ukázal, že mírná většina respondentů je přesvědčena o lepších zítřcích jak mezinárodního tak tuzemského nohejbalu. Zároveň ukázal, že skeptičtější pohled je na tuzemský než mezinárodní vývoj. Silně skepticky vidí budoucnost mezinárodního i tuzemského nohejbalu jen několik procent respondentů.

Kleník: Mezinárodní nohejbalová scéna má zcela jistě velký potenciál, který by se mohl dále rozvíjet. Bude ale záležet na širším zapojení členských zemí, respektive jejich silných zástupců. V českých podmínkách je nohejbal na velmi slušné společenské úrovni s ohledem na podmínky ve kterých jednotlivé oddíly pracují. Spoustu systémových prostředků má nohejbal na srovnatelné úrovni s dalšími sporty a některé jsou i propracovanější. Prezentace směrem k veřejnosti je odpovídající realitě a televizní přenosy jsou na velmi vysoké technické úrovni. Navíc obliba o známost nohejbalu napříč společností je více než uspokojující.

V. Stehlík: Dovolím si souhlasit s optimisty, nohejbal-futnet je tak atraktivní a přitom „snadný“ sport, že ho musí hrát milióny lidí po celém světě. Všichni si to přejeme, ale paradoxní ovšem je, že až se to stane, začne náš český nohejbal hrát druhé housle, stejně jako se to přihodilo našemu volejbalu či hokeji. Představuji si, jak budeme na mistrovství světa šťastni, že jsme postoupili do čtvrtfinále, ale trvá to na můj vkus příliš dlouho a nevím, jestli se toho ve svém věku ještě dožiji.

A. Stehlík: Věřím tomu, že nohejbal, potažmo futnet, by měl mít stejný směr jak v našich soutěžích, tak na mezinárodní úrovni. To znamená atraktivitu, kvalitu a hlavně prodejnost. Mezinárodní nohejbal už na své mediální prodejností pracuje a šampionáty třeba v Nymburce, Brně či Prostějově dokázaly, že jsou schopny naplnit hlediště. Totéž platí i o halových superfinále v naší extralize. Horší je to ovšem v ostatních zemích, kde evidentně chybí lepší propagace, třeba nějakou významnou sportovní osobností. Velmi důležité pro ostatní státy je mít svou dlouhodobou soutěž, která může získat určité kvantum zájemců o tuto hru. Podle mne je nezbytné s postupujícími roky zvolit i v našich soutěžích správnou cestu a klidně okopírovat jiné sporty, které, tím že jako venkovní se přestěhovaly do hal, úplně změnily mediální i divácký pohled na svůj sport. Dovedu si představit nejvyšší soutěž jako halovou, hranou v zimních měsících, kdy většina potenciálních diváků postrádá jakoukoliv zábavu. A sledovanost sportu v televizi je daleko větší než v období, kdy dny jsou dlouhé a lákají i k jiným aktivitám. Zbytek sezóny by pak sloužil k odehrání nižších soutěží, kterým by se případně mohl zvýšit i počet diváků, nebo jednorázových venkovních akcí, jako jsou třeba osadní turnaje či různé pohárové seriály turnajů. Chápu, že je to ještě dlouhá cesta, ale nevidím jinou možnost, jak nohejbal pozvednout mezi sporty jako je volejbal či házená. Tedy pokud vůbec nohejbalová obec ještě věří, že nohejbal lze pozvednout a že nezůstane jen u maximálně předávání štafety z otce na syna.

 

Komentáře   

 
#1 nohejbalista 2020-06-01 14:51
Zajímavé. Hlavně jak je velký rozdíl v názorech tří činovníků. Ant. Stehlík není můj oblíbenec, ale oceňuju že se chce aspoň pokusit něco dělat a nevzdávat se. Vl. Stehlík už je unavený, chtěl by se taky poikusit ale už sám tomu nevěří. Škoda. K. Kleník nám sdělil buďte rádi jak na tom jsme a může být hůř. Uspokojující je ve škole známka čtyřka a mě neuspokuje, když zrovna takové slova slyším z nejvyššího místa. Neměl by být právě prezident tím kdo přestane věřit v dobrou budoucnost jako poslední ze všech?
 
 
#2 Antonín Stehlík 2020-06-02 14:57
Na svojí "obhajobu" musím říct, že nemám žádnou výkonnou moc, prakticky za nic nezodpovídám a hlas naší komise je poradní. Takže nemám problém s tím, věřit v budoucnost nohejbalu. Pokud se aktivně zapojí mladá generace a přinese třeba jiné, pro nás neznámé vize a postupy, možná se budeme divit. Protože nevěřím, že by nás mladí táhli zpět.