Nejnovější příspěvky v Nohec fóru


Ženy trpěné - a chtěné Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Čtvrtek, 19.03.2020

2020 zenytrpene 1Skonem Josefa Lošťáka ztratila ženská složka nohejbalu člověka, který dokázal tuto zatím nepodstatnou část nohejbalové základny vyprofilovat a pevně ukotvit v rámci ČNS. I díky jeho úsilí má dnes kategorie žen svou vlastní svazovou komisi. Co však bohužel zatím nemá v dostatečné míře, je vize dalšího rozvoje a respekt větší části nohejbalového hnutí.

Ženská složka, včetně dorostenek a žaček, dlouhodobě tvoří 5-6 % členské základny ČNS. Tato cifra kopíruje třeba fotbalová čísla. U žen jsou zkrátka v oblibě sporty realizované především rukou jako volejbal, basket, házená či florbal. Ovšem vzhledem k tomu, že se čím dál více u mládeže stírají rozdíly mezi herními dovednostmi dívek a chlapců, dřímá v ženské složce největší růstový potenciál nohejbalu.

Jenže při vší úctě, dnešní ženské složce nohejbalu chybí bourák Lošťákova typu. „To asi ano. Ženský nohejbal je v podstatě dlouholetý boj o všechno. Vymohly jsme si řadu ústupků, abychom nějak rozumně mohly fungovat. Vlastně si všechno děláme samy, což je největší výhra. Jsme rády za vydobyté pozice a ani o nic většího neusilujeme. Mnoho z nás má pocit, že i když nás bude víc, stejně budeme brány ostatními spíše na úrovni žáků než jako kategorie rovnocenná s mužskou,“ potvrzuje VLADIMÍRA VOITHOVÁ, předsedkyně Komise žen ČNS.

Důkaz chybějícího lídra? Třeba poslední zasedání nové Rady ČNS, které těsným rozdílem a bez jakéhokoli vzdoru zástupců ženské složky vymazalo ze soutěžního řádu povinnost rozvoje žen jako rovnocenného prvku s výchovou mládeže. „My jsme o tom, že se taková věc chystá, vůbec nedostaly informaci a dozvěděly se to až ze zápisu z jednání VV ČNS. Na jednání rady jsme ani neměly zastoupení, protože já byla pryč a moje náhradnice si přivodila úraz. Snad zrušení povinnosti pro nás nebude tak zásadní,“ konstatovala Voithová.

Zejména ženská složka je doménou trenéra ženského reprezentačního družstva JIŘÍHO ŠMEJKALA. „Je fajn, že ženy mají svou samostatnou komisi. Jen mi někdy přijde taková až moc hodná a málo průbojná. Ženský nohejbal ale nesmí zemřít, na tom se musí pracovat,“ řekl.

Na sloupek o ženské složce nohejbalu na stránkách našeho magazínu zareagoval IVO NOVÁČEK z TJ Solidarita Praha. „Chvilku už se v nohejbale pohybuji a poslední čtyři roky převážně v tom ženském. To byl také důvod mého konce v ligových soutěžích mužů, protože obě věci časově nešly dohromady. Dovolím si říct, že znám 99 procent nohejbalistek, které někde kopou, a kromě hráček Českého Brodu jsem téměř všechny už někde trénoval nebo je měl alespoň na soustředění. Ještě nedávno můj odpolední program vypadal tak, že v pondělí a ve čtvrtek jsem trénoval ženy z Čakovic, v úterý z Počernic, ve středu z Vršovic a v sobotu si vzal dvě holky k sobě a jel na turnaj. Všechno jsem dělal kvůli zlepšení a zkvalitnění ženského nohejbalu obecně, protože mě to neskutečně baví. Před rokem jsem oslovil i trenéra reprezentace Šmejkala, že mu rád pomůžu na úrovni nadějí, které si vybírá do Nymburka. Protože je celkem dost zajímavých nadějí i ve druhé lize, pro které by i víkend v Nymburce v reprezentační teplákovce byl obrovským zážitkem a určitě by přilákal k tomuto sportu i další. Bohužel pan Šmejkal to vzal tak, že ho chci z reprezentace vystrnadit a od té doby už se mnou nekomunikuje. Tudíž i mé návrhy na spojení první a druhé ligy vůbec nebyly vyslyšeny. Myslím si, že nejvyšší místa ČNS ani ženská liga nezajímá, o čemž třeba vypovídá i fakt, že ve druhé lize se pan Šmejkal nebyl podívat ani na jeden turnaj. Přitom tam jsou moc šikovné náctileté hračky. Vůbec nechci kritizovat, ale snažím se najít řešení, jak ženský nohejbal dostat trochu nahoru. Mám obavu, aby se letos první liga nehrála naposledy, protože i další dva týmy - kromě silné trojky - uvažují, že ji absolvují naposledy. Což není dobré. Jen jsem chtěl dát informaci, že jsou ještě lidi mimo aktivní hráčky, kteří mají zájem ženskému nohejbalu pomoci, ale cítím nezájem z vyšších míst,“ řekl.

2020 zenytrpene 2Informace o nezájmu pochopitelně vyvolala Šmejkalovu reakci. „Rád bych reagoval na tvrzení o údajném nezájmu. Nevím o tom, že bychom se bavili o kempu nadějí v Nymburce. Vím jen o mezinárodním kempu v Chabařovicích. Tam mi pan Nováček před třemi roky říkal, že by měl zájem pomoci s trénováním. Protože jsem v této době řešil zdravotní problémy, pomoc jsem uvítal a dvojici Nováček – Košatka na dva roky svěřil přípravu ženských nadějí na tomto kempu. Když jsem se loni vrátil zpět, nabídl jsem panu Nováčkovi pozici asistenta na kempu, ale on z důvodu dovolené odmítl. Vím, že se pak u prezidenta svazu zajímal, jak je to s pozicí trenéra reprezentace. Co se týká sledování soutěží, ročně na nohejbalových dlouhodobých a jednorázových soutěžích trávím minimálně 40 víkendů plus kontrolní návštěvy tréninkových center mládeže ve všední dny. Jezdím i na turnaje typu ženský Jedličkov. Z pozice trenéra národního týmu sleduji především první ligu a šampionáty, tedy akce, kde se představují hráčky z reprezentace. Sledování dalších soutěží je nad rámec mých povinností. Právě proto, aby nám neunikl nějaký talent, mám k ruce pomocníky, kteří tyto soutěže sledují a informují mě.“

Jedním z diskutovaných témat ženské kategorie je počet dopadů míče v tuzemských soutěžích. Zatímco muži se (zatím) mezinárodními pravidly v tomto ohledu neřídí, ženy ano. Nejsou však právě náročnější pravidla brzdou pro vyšší účast v soutěžích? Vždyť letos je do první ligy přihlášeno pouze pět ženských družstev!

„Za mě by dopad navíc moc neřešil, protože většina ostatních týmů, s výjimkou elitní trojice - Vršovice, Český Brod, Santoška - nedisponuje takovým útokem. Bohužel většina kvalitních smečařek je v těchto oddílech, a to je důvod toho, proč je v první lize jen pět družstev. Přitom donedávna jich tam bylo ještě osm. Naopak ve druhé lize je týmů asi jedenáct a turnaje jsou pravidelně plně obsazené. Proto jsem zjišťoval, proč některé celky nechtějí do první ligy. Odpověď zněla: protože tady odehrajeme šest, sedm vyrovnaných zápasů. Pokud holky jedou na první ligu, dostanou od tří výše zmíněných týmů 6:0, každá z nich si kopne málo a sobota je pryč. Neříkám, že to je správně, ale ty holky to tak mají nastavené. Když jsem u nich zjišťoval, co by řekly na spojení druhé ligy s první, pokud by jim druhou ligu zrušili a musely hrát pod jednou soutěži, tak odpovídaly, že si své turnaje udělají mimo ČNS. Protože ony vlastně ČNS k uspořádání vlastní soutěže nepotřebují. Už teď je alarmující, kolik týmů z druhé ligy jezdí na zimní poháry. Když se tam objeví dva, tak je to zázrak. Tudíž poslední zápas mají v září a další až v květnu. Takže osm měsíců bez konfrontace s ostatními týmy. V konečném důsledku je to pak na výkonnosti hodně znát. Letos jsem holkám z druhé ligy aspoň udělal jeden zimní pohár v Počernicích. Informoval jsem před tím i svaz, ale bylo mi řečeno, že holky mají už jeden zimní pohár a v tomto se momentálně angažovat nebudou,“ popsal Nováček své názory a zkušenosti.

Nejasno v otázce dopadů míče má Voithová. „Většina hráček z první ligy je přesvědčena o oprávněnosti hry na dva dopady. Je to pro ně taková pojistka, že v nejvyšší soutěži působí hráčky určité kvality. Že kdyby se hrálo na tři dopady, budou rozdíly ještě větší. Já to tak úplně nevnímám. S kolegyní Šimečkovou spíše cítíme, že přidání jednoho dopadu by pro rozvoj ženského nohejbalu bylo přínosem. Na tři dopady mají i slabší týmy šanci a dokáží konkurovat lepším. Mám ale obavy, že v praxi by ani jeden dopad navíc moc dalších družstev nepřinesl. Hodně hráček nechce jít výše, protože se bojí porážek. Letos tak nejvyšší soutěž bude hrát jen pět družstev, což je zatím nejméně. Když se ohlédnu zpět, tak Útěchov si dal letos pauzu a další rok by se chtěl vrátit. Byly tam Litohlavy, ty ale nemají dost hráček, Pankrác se rozpadla, pryč je Nymburk.“

Naopak úplně jasno má Šmejkal. „Svůj názor jsem ženám již nabízel. Komunikoval jsem to zejména se svými svěřenkyněmi v reprezentaci. Jejich názor byl takový, že by počet dopadů neměnily. Zejména proto, aby v první lize byla zachována kvalita. Spolu s prezidentem Kleníkem jsme věc konzultovali i na soustředěních. Náš shodný názor byl takový, že i pohárové turnaje prokázaly, že i průměrné sestavy mají na tři dopady šanci potrápit silnější formace. A kvalitní týmy stejně budou hrát v útočné fázi na dopady dva, protože je to účinnější. A na posledním soustředění se některé hráčky ptaly, zda by nestálo za to tři dopady v první lize zkusit.“

2020 zenytrpene 3Podobným tématem k diskuzi jako počet dopadů je i použitý míč. V některých sportech mají ženy odlišný míč od svých mužských kolegů. Logika věci je zřejmá a mužští čtenáři si jen mohou představit, jak by vypadala jejich hra s míčem o 25% těžším a 15% větším než je ten současný. Tato čísla právě vyjadřují průměrné rozdíly v hmotnosti osoby a velikosti chodidla mužů a žen. Požadavek na výrobce na míč menší velikosti je zatím asi utopií, ale lehčí míč (o cca 17% typ Light) již v žákovských soutěžích ČNS nalezneme.

„Nikdy jsem nad tím ani nepřemýšlel. Holky si nikdy na velikost nebo váhu míče nestěžovaly, ale je to moc zajímavý námět k diskuzi. Jak se dostaneme na venkovní kurty, tak holkám dám odlehčený balón a uvidíme, co ony na to,“ říká Nováček.

„Téma míče pro ženy jsme probírali několikrát, ale nikdo žádnou změnu nechtěl. Nejspíš je to prostě jen otázka zvyku. Možná by ale bylo dobré o tom uvažovat. Je to ovšem jen jedno z témat, jak pomoci ženským soutěžím. Přibývá nám v mládeži hodně šikovných nohejbalistek a soutěže se stejně musí upravit. Dovedl bych si představit třeba druhou nejvyšší soutěž v podobě shodné se současnou ligou dorostenců,“ přidal názor Šmejkal.

„Určitě není žádný vážnější důvod, proč to nezkusit. Jediné, co mě napadá, je, že nohejbalistky hrají s muži jak ve svazových soutěžích, tak i na nesvazových mužských a společných turnajích. Pokud by hrály různé soutěže s různými míči, mohly by mít problém. Na komisi jsme toto zatím neřešily. Asi jak holky všude hrají s chlapama, nikoho nenapadlo, že by se ženské soutěže mohly hrát jiným míčem. Nohejbal je od začátku brán jako doména mužů, proto holky jen vše přebírají a snaží se mužům vyrovnat. Když je dobrá hráčka, říká se o ní, že hraje jako chlap. Obráceně to nefunguje,“ doplnila závěrem Voithová.

Časy se mění a možná za pár let nohejbal doménou mužů nebude. Kdo ví?

 

Komentáře   

 
#1 Antonín Stehlík 2020-03-20 10:40
Myslím, že lehčí míč pro ženy není až tak špatný nápad. I nejlepší mladší žáci trénují se staršími těžším míčem a své turnaje hrají s lehčími. Navíc na nižší síti. Když už jsme u výšky sítě, před lety jsem se jen zmínil o snížení sítě pro ženy o 5 cm, ale našla se spousta odpůrců, kteří to šmahem zkritizovali. Ze svých zkušeností vím, že některé dívky mají z metru deseti přirozený respekt, přitom některé jsou i o 30-40 cm nižší než jejich mužští kolegové.
 
 
#2 jindřich 2020-03-21 16:19
Pane Stehlík, samozřejmě kdyby ženské hrály s menším lehkým míčem a na síť jako žáci už by jejich zápasy vypadaly o dost líp. Jak říká Vlaďka musejí se rozhodnout, jestli chtějí hrát svoje soutěže nebo s chlapama. Když budou hrát hlavně za chlapský týmy okres nebo kraj nemá cenu něcvo změnit.