Reorganizace mužských soutěží 2019 - 3. Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Pondělí, 26.02.2018

2018 reorganizacelig3 1V dalším z článků, věnujících se plánované reorganizaci ligových mužských soutěží na rok 2019, se tentokrát nebudu pouštět do dalších rozborů, analýz a jiných argumentů. Není všem dnům konec. Dnešní doba totiž je trošku jiná, než jsme byli dříve zvyklí. Rozhodují emoce. Zkusme se ještě podívat na reorganizační plány z trošku jiného pohledu.

Doba se opravdu změnila a platí to v nohejbalu, nebo v politice. Emoce, pragmatizmus, politický marketing, i to dnes utváří rozhodování nohejbalových orgánů. Musíme si zvykat na fakt, že šikovně podané „chlapi u nás v hospodě říkali" může mít stejnou váhu, jako sebelepší analýza, podložená nezpochybnitelnými čísly. Co si z toho pro náš konkrétní případ odnést? Věcných argumentů, proč já osobně považuji VV ČNS narychlo schválený návrh reorganizace na rok 2019 za špatný, bylo sneseno dost. Připojili se i někteří další. Znovu se tak podívejme s malou dávkou emocí na ty hlavní.

Jen tak si představte situaci, kde spolu stojí a hovoří velmi problémový Pepa, sem tam problémový Fanda a pohodář Tonda. Pepa řekne Fandovi, že je idiot. Logika věci by naznačovala, že pokud padne facka, dostane jí Pepa od Fandy. Jenže světe div se, Fanda jí uštědří Tondovi. Proč? Protože za vším nelze hledat logiku. Možná právě tak lze charakterizovat i navržený a schválený (alespoň tedy VV ČNS) systém soutěží na rok 2019.

V roli problémového Pepy se nachází krajské mužské přebory. Tedy soutěže, které dnes mají v součtu polovinu účastníků, než měly před deseti lety. Někde se ani nehrají, někde hrají, ale bez kurately ČNS. Tady se požáry hasí permanentně. V roli Fandy je druhá liga mužů. Sem tam se do ní někdo nepřihlásí a holt se některý rok odehraje v sedmi místo v osmi. Tak to „výborně" vyřešíme spojením s první ligou a čtyřmi šestičlennými skupinami. Šest nevadí, sedm už je problém? Zbývá nám pohodář Tonda. Tím je první liga. Dvacet let dobře fungující soutěž. Nemá problémy s naplněním, nemá problémy s preferencí kvality zahrání nad úsporou času. Nemá problémy... Tak proč jí nějaký nepřidělat, ať se nám to pěkně vyváží. Logiku nehledej. Budu se opakovat, ale neměl by se problém primárně hasit tam, kde je jeho ohnisko?

2018 reorganizacelig3 2To, co se nohejbalem táhne jak červená nit, je už dlouho chybějící dlouhodobá i střednědobá koncepce. Není tedy divu, že při nepředvídatelnosti rozhodování některých orgánů ČNS se část členských oddílů zakonzervovala a volá hlavně po zachování stávajícího stavu. Je smutné, když člověk pozoruje, jak v některých městech či obcích vznikají nové projekty, kde nohejbal je v hlavní či vedlejší roli a tyto projekty si jedou po své ose, s jasným požadavkem stát mimo svazovou strukturu. Smutné, ale dokážu pochopit. A jsem si jist, že takových mimosvazových „království" bude přibývat. Pro ČNS je to ale alarmující fakt.

Chybějící koncepce má vliv na veškerou činnost ČNS, ze kterého se prostě stává jen hasič toho, co přijde. Tu hoří krajské soutěže, tu mládež, tu sponzoři, tu zase pořadatelé jednorázovek. Jeden požár hasí komise mládeže, druhý komise rozhodčích, třetí STK, čtvrtý... Pochopitelně každý svými prostředky a metodou, která do jednotného koordinovaného postupu má daleko, o zpětné vazbě pro budoucí metodiku hašení ani nemluvě. A tak není překvapením, že to co dříve už jednou selhalo, některý hasičský útvar po letech vytahuje znovu. Co kdyby náhodou? Když se třeba dnes podívám na některé hurá návrhy změn základních předpisů, připravené pro nejbližší konferenci ČNS, tak to jen dává razítko pod má slova.

Vážím si práce svých kolegů. Dokážu se vcítit do současné nevděčné a nelehké úlohy a odpovědnosti Kamila Kleníka, jehož dosavadní činnost a většina výsledků jsou neoddiskutovatelné, který dnes sedí na čtyřech šéfovských židlích (prezident UNIF, EFTA, ČNS, předseda STK ČNS). Který prakticky sám věci navrhuje, oponuje, schvaluje, uvádí do praxe... Není to dobrý stav pro něho ani pro ostatní. Je jasné, že každá věc, která neprojde podle plánu „zrychleným řízením" s co nejmenší oponenturou, znamená další práci navíc. Bez práce navíc ale zase nebude kvalita rozhodnutí. Toto ale není stav, který lze udržet dlouhodobě, loajalita – neloajalita. Prostě toto je třeba řešit co nejdříve.

Zpět k realitě reorganizace mužských ligových soutěží. Tři roky seminářů, svolaných bez podkladů, s pozdě předanými podklady (tady ani já nemám čisté svědomí), s mizernou účastí, nebo netransparentní účastí, s nejasným klíčem pro předkládání návrhů, s nejasným klíčem pro hlasování – a výsledek? Původní hlavní reorganizační záměry – zkrácení doby trvání utkání, snížení počtu ligových družstev, zatraktivnění soutěží pro partnery a diváky, řešení krajských soutěží, se naplnilo jak? Utkání se zkrátilo v průměru ze 180 na 180 minut, počet družstev v ligových soutěžích se snížil ze 32 na 32. Krajské soutěže zůstaly nedotčeny. Atraktivita, potenciální noví diváci, noví partneři, posuďte sami. Tak super, splněno, odškrtnout, jedeme dál.

2018 reorganizacelig3 3Bylo by ode mě velmi neseriózní, abych i sám nepřiznal podíl na podcenění přípravy tak zásadní problematiky, která by měla ovlivňovat hlavní náplň činnosti svazu – soutěží. A jsem připraven nést důsledky. Vše jde dělat lépe, vím to. Jsem však přesvědčen, že po tříletém martyriu velmi nestandardním způsobem hlasování na jediném z nejméně tří seminářů prohlasovat tak zásadní problematiku (navíc bez jakéhokoli předloženého zdůvodnění navrženého řešení) těsnou většinou dvou hlasů a o toto pro někoho možná alibisticky opřít následné hlasování ve VV ČNS, není věc, která by měla být definitivně uzavřena.

Jsem proto bez pochyb, že tak zásadní problematika si zaslouží ještě další otevřenou diskuzi v rámci orgánů ČNS a zástupců dotčených oddílů, zakončenou přesvědčením min. dvou třetin účastnických oddílů soutěží. Čas na to ještě je, určitý manévrovací prostor též. Jako otevřenou diskuzi míním souboj věcných argumentů, kterého jsme se do dnešního dne ale nedočkali. Zato slýchám slova o uražené ješitnosti, o egu, o dehonestaci... Tak se ale nikdy korektního výsledku nelze dobrat. Nic víc, nic míň.

Na větší diskuzi je současná praxe s velmi blízkými termíny pro vydání rozpisu následujícího ročníku soutěží a uzávěrkou přihlášek do soutěží, které neumožňují případnou korekci rozhodnutí VV ČNS vyššími orgány tak, aby posléze nebyla napadána její retroaktivita. A které mj. jsou shodné s přestupními termíny, což také není optimální stav pro případy, kdy v soutěžích vlivem nepřihlášení se některých oprávněných družstev dojde k posunům. I na toto je třeba v budoucnu pamatovat.

Na úplný závěr se zase budu opakovat. A opět se v našem nohejbalovém myšlení vracíme na začátek dilema výkonnostní versus vrcholová složka. Chceme více opravdu kvalitních klubů s návaznou strukturou (béčka, céčka, déčka, mládež, tréninková centra mládeže...) a víceletou koncepcí rozvoje a udržitelnosti, nebo je pro ČNS prioritou termínová a ekonomická úspora, aby hráči mohli v létě a v zimě objíždět pouťáky a herní kvalita soutěže byla podřazena úspoře cestovních nákladů za každou cenu?

Já mám jasno. Ale mohu se mýlit....