Nejčtenější články - Publicistika

Nejnovější příspěvky v Nohec fóru


  • 09.11. 18:41 Pravidla - aut
    je to stejné jako v tenise. Nesmí se míč dotknout čáry. ...
  • 31.10. 22:10 Pravidla - aut
    Dobrý den, chtěl bych se zeptat na přesnou definici rozlišující dopad mí ...
Reorganizace mužských soutěží 2019 - 2. Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Sobota, 20.01.2018

2018 reorganizacelig2 1V minulém úvodním článku, věnujícímu se plánované reorganizaci ligových mužských soutěží na rok 2019, jsme se dotkli semináře ligových družstev, který se touto problematikou zabýval a také výstupy, které přinesl. V dnešním článku se pojďme podívat na hlavní obrysy návrhu, který byl předkládán KTR ČNS.

Žádný návrh není ideální a má své silné a slabé stránky. Tak je tomu i v případě tohoto návrhu. Na rozdíl od kompilátu z návrhů STK a KTR, který na semináři vzešel, ale alespoň v některých oblastech situaci řeší.

Hrací systém soutěží by neměl být neměnný, ale měl by s jistou pružností reagovat na potřeby a zájmy hnutí. Slovem jistou mám na mysli to, aby se hrací systém neměnil až příliš často. Hrací systém bude jiný, pokud budeme požadovat téměř jedinou úroveň herní, ekonomickou a zázemí. Bude jiný, pokud budeme požadovat rozdílné úrovně. Bude jiný, pokud bude tlak na účast ve vyšších soutěžích. Bude jiný, pokud hlavním kritériem bude ekonomická náročnost. Těch bude jiný může být plno.

Jedním z prioritních faktů, z kterého jsme vycházeli při tvorbě našeho komisního návrhu, byl ten, že část hnutí budoucnost nohejbalu vidí (viz i závěry z dotazníkového šetření) v mírném posunu jednotlivých úrovní (rekreačně-masová, výkonnostní, částečně vrcholová) směrem nahoru. Tudíž má zájem přiblížit nohejbal plnohodnotným sportům.

Nyní koncept tvorby pro jednotlivé dlouhodobé soutěže mužů. Jednorázové soutěže a dlouhodobé soutěže žen a mládeže zatím ponechme stranou polemiky, byť jejich návaznosti při tvorbě mužských soutěží nelze opomíjet.

Obecně je z hlediska utkání dlouhodobé soutěže nohejbal strukturovaným míčovým sportem, ať podle členění kolektivní-individuální (jednotlivci, dvojice, trojice), tak podle skladby (zápas, set). Je tedy někde na polovině cesty mezi volejbalem a tenisem. Protože na rozdíl od volejbalistů tenisté u jeho vzniku nestáli, nohejbalová metodika je blíže té volejbalové, a také sami nohejbalisté jej vidí jako především kolektivní sport, preferujeme spíše volejbalové pojetí.

Nejprve nahlédněme do spodních parter soutěžní pyramidy mužských soutěží, protože každá stavba začíná základy. Pomineme-li okresní soutěže, začněme od krajské úrovně. Tedy od úrovně, která za poslední dekádu prošla zřejmě největší proměnou, ale bohužel negativní. V řadě krajů se soutěž nehraje, případně hraje, ale jako nesvazová. V řadě dalších krajů volí různé ústupky, aby vůbec soutěž byla naplněna. Krajské soutěže nabízí velmi různorodý mix kvality a kvantity. A není tajemstvím, že některé oddíly se této soutěži vyhýbají a buď raději hrají okresní soutěž (je-li zřízena), nebo ve spojením s hráči jiných oddílů sestaví družstvo pro ligovou soutěž.

Druhou problematickou soutěží je 2. liga. Její pozice v soutěžní pyramidě je nezpochybnitelná a od roku 1998 plní roli třetí nejvyšší soutěže. Jako přechodová soutěž trpí neduhy, které takto charakterizované soutěže provází. Největším neduhem je pochopitelně klesající zájem o účast v ní, vyjádřený odmítáním družstev s právem účasti (sestupující, kvalifikující, nepřihlášení se do dalšího ročníku). Obě soutěže (2. liga, krajské přebory) tak jsou velkým problémem k řešení a právě tyto soutěže by měly být řešeny, nikoli však na úkor soutěží dalších, které se takovými problémy nepotýkají.

2018 reorganizacelig2 3Náš návrh řeší problematiku propojením krajských přeborů a současné 2. ligy. Vytváří tzv. divizní uspořádání. O něco tak snižuje úroveň současné 2. ligy (ale je to „až" třetí nejvyšší soutěž), naopak povyšuje krajské přebory na ligovou úroveň. Uspokojuje tak poptávku po určitém oddělení výkonnostní a (zatím pseudo) vrcholové složky nohejbalu a tím tedy po větším zájmu o vyšší soutěže. Návrh pochopitelně má i slabá místa. A to je zejména skutečný reálný zájem zejména ze strany krajských oddílů, kterým vzrostou cestovní náklady. Na rozdíl od obou vyšších soutěží v této může být ekonomická stránka rovnocenná, nebo i důležitější, než kvalitativní stránka. Dalšími diskutabilními body jsou otázka současných krajských družstev, která se do nové 2. ligy nezapojí, či řešení soutěží, hraných ve všední den (KNS Praha). Naopak předkladatelům nevadí např. nestejný počet účastníků v jednotlivých skupinách. Regionální členění by mohlo být prováděno i shodným modelem s dnešní dorosteneckou ligou. Tedy členění provádět až podle zájmu účastníků (doplnění určitých podmínek účasti do formuláře přihlášky).

Kombinaci divizního uspořádání „krajsko-ligové" soutěže předkladatelé návrhu považují za rozumný model, protože kombinuje 14 (teoreticky) krajských soutěží s dvěma skupinami 2. ligy. Obecně se totiž v nohejbalu nedaří soutěžím, příliš členěným. Za příklad dejme druhou nejvyšší soutěž ročníku 1996 (členění velmi podobné návrhu ze zmíněného semináře a s krátkým osudem) či soutěže KNS Praha (zrušení členění na úkor většího počtu soutěžních úrovní). Cílem je vyrovnanost, ne nevyrovnanost.

A nyní už nahlédněme do horních pater soutěžní pyramidy. Z kolektivních míčových sportů má nohejbal nejmenší počet hráčů v družstvu a nejmenší počet družstev v soutěžích. Ve dvou nejvyšších soutěžích mají ostatní kolektivní míčové sporty v ČR po 10-16 družstvech na soutěž, resp. jednu skupinu soutěže. Proč tolik? Není to jen otázka herní kvality, která by jistě při polovině účastnících byla vyšší. Prvním hlavním důvodem je dosažení většího počtu kvalitních hráčů celkově. Je třeba si uvědomit, že špičkové kluby těchto sportů mají na sebe navázánu další svou strukturu družstev dospělých a mládeže, případně i mládežnických tréninkových center a akademií. Mládež potřebuje vzory u sebe v klubu, ne za nimi cestovat. Neméně důležitým důvodem jsou zdroje příjmů. Některé dotace (zejména ty krajské a městské) jsou cíleny pouze na nejvyšší soutěže v regionu, na nejvyšší soutěže slyší sponzoři (nejen v nohejbalu je z tohoto pohledu mezi první a druhou nejvyšší soutěží obrovský skok) a média.

Srovnáme-li situaci u extraligových a některých prvoligových nohejbalových klubů s dobou před cca 10-15 lety, vidíme na rozdíl od ostatních soutěží výrazný posun vpřed. Kluby utváří svou strukturu dalších družstev, včetně mládežnických. Zejména u mládeže je vidět posun i u klubů, které se jí dříve tolik nevěnovaly. Kluby také pravidelně investují do svých areálů, mají k dispozici kvalitní haly, snaží se pracovat s diváky, prosazují se do regionálních médií i anket. Umí oslovit sponzory a ucházet se o dotace. Výsledkem je, že zatímco u ostatních soutěží rozpočty klubů jsou v plus mínus stejné výši, extraligové a některé prvoligové kluby své rozpočty velmi výrazně navýšily. A ač se to někomu v nohejbalu nezdá, tyto kluby i strategicky plánují na několik let dopředu. Na síle a počtu těchto klubů domácí nohejbal stojí.

Logika věci je zřejmá – více oddílů v nejvyšších soutěžích se rovná více kvalitních ekonomicky zajištěných oddílů, vyšší potenciál kvalitních hráčů, vyšší medializace sportu celkově. A opět se v našem nohejbalovém myšlení vracíme na začátek dilema výkonnostní versus vrcholová složka. Chceme více špičkových klubů s návaznou strukturou, nebo je pro ČNS prioritou termínová úspora, aby hráči mohli v létě a v zimě objíždět pouťáky? Pokud má platit první, nechápu proč návrh STK nebo návrh ze semináře jdou proti tomuto záměru a místo otevření svých nejlepších soutěží více účastníkům naopak tyto soutěže zakonzervovávají či dokonce devalvují.

2018 reorganizacelig2 2Nohejbal by si měl vážit, že za dvě desetiletí vytvořil min. dvě tuzemské dlouhodobé soutěže, ve kterých hráči, trenéři a funkcionáři dávají přednost kvalitě soupeře před výdaji za cestovné. A jsem si jist, že i ve špičce současné druhé ligy lze nalézt některá družstva s hráči, kteří tak uvažují. Právě proto komisní návrh pracuje s variantou rozšíření počtu extraligových, případně i prvoligových družstev v těchto soutěžích. Aby vrcholnou (či spíše vrchol výkonnostní) složku nohejbalu reprezentovalo pouze osm současných oddílů, rozvrstvených v necelé polovině krajů ČR, je dle našeho názoru pro rozvoj a propagaci nohejbalu žalostně málo.

Důležitým faktorem jsou udržitelnost soutěže, obměna účastníků a jejich rovnováha. Je-li hrací systém vychýlen ve prospěch udržitelnosti, daří se sice konsolidovat stávající účastníky, ale vzrůstá rozdíl mezi soutěžemi. Je-li vychýlen ve prospěch obměny, sníží se počet účastníků, kteří budou ochotni investovat čas a peníze do nejisté investice. Z tohoto pohledu se jako vyvážený jeví poměr jeden sestupující/postupující na 6 účastníků. Některé sporty (částečně i nohejbal) volí kompromis ve formě nižšího poměru za cenu zavedení atraktivních mezisoutěžních baráží (vyřazovacích nebo skupinových).

Další ideou našeho návrhu bylo zachování postupného postupu a sestupu. Již dnes může momentálně ekonomicky zajištěný klub vyšší soutěž získat odkupem. Rychlý postup bez mezistupňů a tvorby dílčích podpůrných stupňů však nese jistá rizika, která se zákonitě později projevují. Negativní příklady z minulosti, včetně nejvyšší soutěže, to dokladují. Ze sportovního hlediska není rychlý postup ideální, právě pro svá potenciální negativa. Bránit tomu však v dnešní tržní době úplně nelze.

Proto komise navrhuje nerušit možnost prodeje/nákupu soutěže, ale zároveň navrhuje zachovat více (alespoň dnešní počet) výkonnostních stupňů. A to i z důvodu opačného pohledu, tedy sestupu. Sestupující družstvo by mělo mít šanci se po pádu konsolidovat a pokusit se hned další ročník o návrat. Pokud však mezi soutěžemi budou velké rozdíly, jak herní, tak i další (ekonomické, zázemí), je pravděpodobné, že klub kvalitní kádr neudrží a může následovat další pád, ze kterého už bude cesta zpět velmi náročná. Některé kluby tak mohou i úplně ukončit činnost ve vyšších soutěžích. Což nohejbalu rozhodně neprospěje.

Komplexní návrh komise řeší, nebo nastiňuje k řešení ale ještě dost dalších bodů, o kterých pohovoříme v dalším článku.

 

Komentáře   

 
#1 Mirek 2018-01-23 15:09
Martine jsem dost skeptický, jestli krajký týmy budou chtít jezdit vedle do kraje nebo ob jeden. Hodně týmů si chtějí hlavně zahrát a klidně se slabšíma ale tolik nejezdit. Máte to zjištěný? Souhlasím s I. ligou. Někdo od stolu jen tak škrtne druhou nejvyší soutěž, pardón degraduje na spojenou I. a II. ligu. Mně to přijde průhledný trik jak naplnit pár vyvolených co jhrajou extraligu. Za nima už smí být jenom prales.
 
 
#2 Martin 2018-01-23 17:33
Může mi někdo vysvětlit co se tím jako vyřeší? Kleník všude říkal jak chce zmenšit počet mužstev a když je spočítám, zase mám 32. Potom nechápu proč se dělá tak radikální změna. Ani váš návrh se mi dole moc nelíbí. Proč všichni chcete vytahovat týmy z krajů do ligy a ještě víc kraje utlumovat? Udělejte jednu extraligu, jednu 1.ligu a klidně na deset mužstev. Za nima taky jenom jednu 2.ligu. Ligu mají hrát jenom ty co na to mají. Někdy je trapné co dneska v 2.lize hraje. A kraje budou mít víc mužstev.
 
 
#3 Znalec 2018-01-23 18:45
Spíš se divím že neřvou kluby z 1. ligy, který budou nucený takový "prales" absolvovat. Z extraligy taky protože do "pralesu" můžou spadnout. Vydělají na tom druholigisti, protože nikdo z nich nesestoupí. Možná proto si to odhalsovali. A pak si budou rvát vlasy,až budou dostávat nakládačky od prvoligistů a nezahrajou si.
 
 
#4 Martin 2018-01-24 08:51
Řvou. Jenže když z 2.ligy přijde na schůzi dvakrát víc lidí tak si celou 1.ligu namažou na chleba kdy se jim zachce. Není to spravedlivě udělaný.
 
 
#5 Znalec 2018-01-24 12:42
Jestli se letos ještě dáme dohromady tak se přihlásíme. Přští rok určitě ne a můžu říct, že nám to pěkně znechutili.
 
 
#6 Beneš 2018-01-24 18:18
Své stanovisko jsem napsal prezidentovi svazu, který se ani nesnažil ze slušnosti ozvat. Proto své aktivity směrem k návrhům již asi dávat nebudu žádné, historie ukáže pravdu. Jde o to, že vedení ČNS je si tak jisto svým postavením, že i sebehloupější nápad dokáže i přes nevoli oddílů zrealizovat. Pokud se budeme všichni chovat jak hloupé husy a řádně se neozveme na VH nebo konferenci, bude úpadek nohejbalu dále pokračovat.
 
 
#7 JP 2018-01-24 21:54
Přes nevoli to Richarde úplně nebylo. Jak psal M. Maršálek bylo přehlasováno těsně a tým z extraligy nebo první ligy měl poloviční hlas než druhá liga, s kterou je nejvíc průšvihů. Divný způsob musel někomu vyhovovat. Svaz má tisíc věcí na práci, v ligách nejsou sponzoři a místo toho dva roky se na seminářech vymýšlí jak zmenšit počet týmů z 32 na 32. To je na Nobelovku.
 
 
#8 fanda 2018-01-25 12:40
Pane Beneš, Váš návrh jsem četl a připadalo mi, že chcete konkurovat panu Čapkovi - Jak pejsek a kočička dělali k svátku dort. Podle mě je tam všechno , ale dohromady to nejni k jídlu. Nechcete ten Váš návrh nějak zveřejnit, místo brečení tady, aby si každý udělal obrázek ?
 
 
#9 Beneš 2018-01-25 17:35
Fando, nebudu nic zveřejňovat neboť o mé návrhy nikdo nestojí a mně to jen zabírá spoustu času. Jak jsem psal, konec. je to škoda, že zrovna VV nestojí ani na tomto fóru o diskusi, pouze rozhodují ale bohuže špatně.
 
 
#10 JP 2018-01-25 17:43
Ještě bych chtěl říct, každá změna by se měla dělat aby přinesla něco lepšího. Četl jsem materiál komise tuz.rozvoje. Je moc dlouhý a dost věcí příliš moderních na nohejbal. Ale zase má všude vysvětlené proč by se to mělo udělat a jsou tam i další věci, které se podle mě vůbec dál neřešily. V marteriálu sportovní komise není vysvětlené nic. Má nějaký účel, nemá, nevim? Kde jsou další věci? Nebylo by lepší jednu sezónu změnit všechno z gruntu než měnit jenom něco, jenomže pět sezón za sebou.