Reorganizace mužských soutěží 2019 - 1. Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Středa, 27.12.2017

2017 reorganizacelig1 1Návrh reorganizace ligových soutěží mužů pro ročník 2019, který se zrodil na posledním ligovém semináři v Nymburce, vyvolal diskuzi o jeho kvalitě i způsobu, jakým se k němu dospělo. Nyní jako předseda KTR ČNS si dovolím ve dvou článcích vyjádřit názor na věc a také vysvětlit, proč naše komise předkládala jiný návrh. Domnívám se, že v rámci funkcionářského okruhu se můžeme bavit otevřeně, bez kudrlinek. A budu rád za věcné reakce.

Po absolvování několika neplodných seminářů s bídnou účastí jsem tušil, že seminář, na který přichází zástupci oddílů zčásti, aby splnili povinnost (pohrůžka sankcí za neúčast), nemůže vyprodukovat nic převratného. Také pozdní termín svolání i předání podkladů (v tomto naše komise také nemá čistý štít) udělaly své. Podklady od oddílů neexistovaly žádné. Diskutovat můžeme nad způsobem hlasování, kde všichni hlasují o všem. A ve kterém např. mají zástupci třetí nejvyšší soutěže dvojnásobnou(!) váhu hlasů, než zástupci soutěže nejvyšší. Zarazila mě i velká pasivita nejvyššího orgánu ČNS, který ani nepředložil svůj vlastní návrh, ač vždy tomu tak dříve bylo. A zejména pasivita jeho přítomných členů s výjimkou prezidenta, který jednání řídil.

Návrh naší komise byl zpracován velmi pečlivě, stál mnoho hodin času a byl podložen nejen domněnkami, ale i jasnými čísly z rozborů a analýz. Byl zpracován jako komplexní řešení, protože tvorba soutěžního modelu je vždy uzavřený cyklus. Takové řešení je pochopitelně obsáhlejší a vyžaduje více pozornosti.

Na úvod prezentace tohoto návrhu bylo hovořeno nejen o jeho potřebách, ale o takových dle mého názoru stěžejních věcech, jako jsou chybějící vize a cíle nohejbalu, aspirace nohejbalu na určitou pozici, vyprofilování nohejbalu, strategický plán, vytvoření nosných produktů pro zajištění dalších sponzorů, mediálního prostoru a získání členské základny. Bohužel se znovu ukázalo, že tato témata nejsou dlouhodobě pro nohejbal tématy stěžejními. Funkcionáři chtějí řešit jen současnost, maximálně co bude za rok a hlavně podle své momentální situace. „Přečti, nezdržuj a jdeme dál..."

Tím se znovu potvrdil všeobecný názor, který dlouhodobě umisťuje nohejbal do sféry především masově-rekreačních sportů s vrcholem výkonnostním. Mrzí mě, že na semináři mlčeli ti funkcionářští matadoři, kteří právě absenci zásadních strategických témat na jednáních orgánů ČNS dříve kritizovali. Názor „teď to neřešme, na to není čas a doba" je velmi špatný a výrazně omezuje akceschopnost řídících orgánů. Nebudou-li totiž konečně vyřešeny základní otázky nohejbalu, nebude-li jasná strategie a návazný plán činnosti, budeme vždy jen (a slovo „jen" si dvakrát podtrhněte!) operativně hasit požáry, které budou na různých stupních vznikat.

Přesto už minulost ukázala, že nohejbal má určitý potenciál posunout se o stupeň výše. Vzpomeňme na rok 1959, kdy článek v pražském deníku o doporučeném rekreačně-doplňkovém pojetí nohejbalu odstartoval vzdor tehdejší nohejbalové základny, zakončený o dva roky poté ustavením první nohejbalové řídící sekce a organizovaných soutěží výkonnostního charakteru. A nyní dle mého názoru v hnutí existuje poptávka po existenci ještě vyšší - vrcholové úrovně, která nohejbalu dnes (až na výjimku reprezentace a mezinárodních šampionátů) chybí. Která jej handicapuje v tom, aby se stal respektovanějším a hlavně plnohodnotným sportem.

2017 reorganizacelig1 2To, proč se nohejbal po téměř století existence krčí ve své mateřské zemi někde v sedmé až osmé desítce sportů, je dáno důvody tuzemskými i mezinárodními. Pomineme-li právě velký handicap - malé mezinárodní rozšíření, na domácí půdě je možná hlavním důvodem této nelichotivé pozice právě absence vrcholové složky, jako prvku, který reprezentuje nohejbal u sponzorů, médií, diváků i potenciálních zájemců o členství.

Bez diskuzí se jedná o koncepční spor. Velké olympijské sporty jsou natolik velké členskou základnou i strukturou, že není tak velkým problémem uspokojit a rozumně sladit rozdílné zájmy každé z jednotlivých tří zmíněných složek. Nohejbal je však příliš malý sport, s malým počtem funkcionářů, kteří jsou navíc často obojživelníky. Tedy svazovými činovníky, zároveň hájícími zájmy svého oddílu. A ruku na srdce, kolik z nich je schopno preferovat zájmy obecné nad zájmy oddílu?

Proč koncepční spor? Snahy o vyprofilování nohejbalu do plnohodnotného sportu se všemi atributy mají svůj základ už v dobách asi největšího nohejbalového vizionáře a tahouna, Václava Kovandy. Ten dokázal pozitivně ovlivnit i další funkcionáře, výsledkem bylo začlenění nohejbalu do oficiálních struktur střešních organizací (ČTO, ČSTV...). Jejich další snahy však narazily na odpor té „rekreačnější" složky nohejbalu a na dlouho tak nohejbal zůstal zakonzervován. Satisfakcí dnes Kovandovi a spol. může být, že řada jejich návrhů se nakonec dočkala uplatnění v praxi a dokonce někteří jeho dřívější odpůrci dnes hájí jeho názory („Kovandův paradox"). Nohejbal však ztratil zbytečně mnoho let, kdy se mohl rozvíjet dál.

Vizionářské snahy Kovandy a spol. však měly i další důsledky. Je třeba si uvědomit, že tehdy Kovanda a další čelili obviňování ze snahy o rozbití českého nohejbalu a byli i sankciováni. Některé oddíly dokonce hrozily bojkotem soutěží. Jejich následovníci se obávali nařčení z nejednotného směřování nohejbalu a proto poté už vždy pracovali se základnou ČNS a rozdílnými zájmy jednotlivých složek jako s homogenním celkem. Jenže málo platné, zájmy všech tří složek nikdy nebudou jednotné a nelze na ně aplikovat jedno univerzální řešení. Platí to i obráceně. Jestliže jsem názorově znalostmi či zkušenostmi zaměřen pouze na jednu složku, neměl bych mít snahu korigovat jinou.

A nyní zpět k semináři. Je toho hodně, co seminářem vyprodukovaný návrh přináší. Dobrého a špatného. Bohužel postrádám efektivitu návrhu. Vždyť z požadovaných oblastí, které měl řešit (mj. snížení počtu ligových družstev, neprohlubování kvalitativních rozdílů mezi soutěžemi, snížení ekonomické náročnosti, zkrácení doby trvání utkání), řeší pouze tu ekonomickou náročnost. Nechápu ani logiku navrženého řešení. První liga se za dvě desítky let vyprofilovala na kvalitní soutěž, kterou chtějí družstva hrát a mají zájem do ní postupovat. Stala se soutěží, kde účastníci preferují kvalitu soupeřů nad pouze ekonomickou náročností. Je kvalitní přípravou pro družstva a hráče s ambicemi pro nejvyšší soutěž. Je dostatečně kvalitní pro družstva, které opustí nejvyšší soutěž a po roce se vrací zpět. Dokázal bych si ještě možná představit její rozdělení maximálně do dvou regionálních skupin. Co ale nedokážu pochopit, proč když problémy jsou s druholigovou soutěží a krajskými přebory, řešení míří do první ligy, která problémy nemá? Neměl by se problém primárně hasit tam, kde je jeho ohnisko?

2017 reorganizacelig1 3"Tak to zkusme a uvidíme," občas zní z nohejbalu. Smutné je, že testovací metodu pokus-omyl nejenže nohejbal není schopen aplikovat u takových věcí, jako např. změn pravidel (vyzkoušení změn ve vybraných soutěžích), ale u dalších věcí není schopen se ani poučit z neúspěšných předchozích testování. Seminářem navržený model soutěží byl v mírnější podobě (2. nejvyšší soutěž členěna na 3 skupiny) testován již v roce 1996 a výsledkem testu byla navržená a realizovaná reorganizace soutěží pro rok 1998 na prakticky dnešní podobu. Proč si tedy po dvou desetiletích nesáhnout na vařič znovu a zjistit, že stejně jako dřív pořád pálí. A koho že v nohejbale pálí nějaký ten další ztracený rok, že?

Nezanedbatelným dopadem nového návrhu je další devalvace už tak zdevalvovaných nohejbalových hodnot. I ta má podíl na tom, v jakém stavu se nohejbal nachází. S mistry republiky můžeme topit a na koho mistrovský titul nezbude, bude alespoň prvoligista. Nejen v očích nohejbalistů vyvolá postup z krajské nebo dokonce okresní soutěže v dnešní době do první ligy úsměv.

Je zajímavostí, že nový návrh ze semináře je vlastně křížencem obou komisních (KTR, STK) návrhů. Zatímco k návrhu STK jedna skupina 1. ligy přibyla, z návrhu KTR jedna soutěž (1. liga) byla vypuštěna. Druholigové divizní uspořádání z návrhu KTR tak jen návrhem STK bylo povýšeno.

Tolik tedy obecný úvod k problematice. A děkuji těm, kteří dočetli až sem a pochopili, proč „přečti, nezdržuj a jdeme dál..." nepovažuji za svůj šálek kávy. Ve svém druhém článku přiblížím návrh naší komise.