Zkrácení utkání. A co prodlevy? Díl třetí Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Středa, 29.11.2017

2017 prodlevy3d 1V minulém článku jsme se zabývali problematikou herních prodlev v utkáních venkovních dlouhodobých soutěží. Tématem dnešního je návrh některých opatření, která by měla znížit počet a délku těchto prodlev, které odrazují diváky. Zároveň se dotkneme i téma snížení celkové doby trvání utkání. A můžeme též nahlédnou do aktualizovaného stavu rozsáhlého dotazníkového šetření v rámci ČNS.

Minulý článek přinesl rozbor doby trvání průměrného venkovního extraligového utkání a rozbor prodlev. Z rozboru mj. vyplynula průměrná celková doba trvání utkání (182 min) a celková doba trvání prodlev v utkání (cca 62 min, tj. 34% trvání utkání). Na poměry kolektivních míčových sportů jsou to hodně vysoká čísla.

Z dotazníkového šetření (zatím 94 dotazníků) mj. vyplynulo, že většina respondentů považuje za optimální dobu trvání ligového utkání cca 2,5 hodiny, za maximální pak cca 3 hodiny. U jednorázových soutěží je to 6,5 hodiny a 7,5 hodiny. U procenta prodlev v utkání se ani po obdržení dalších dotazníků názor z minulého článku nevychýlil, průměr činí 15% a pouze dva respondenti si dokáží představit procento prodlev vyšší než 20%.

Je tedy zřejmé, že současný stav nekoresponduje s přáním nohejbalového hnutí a otázkou je, co s celkovou délkou ligového (případne i neligového) utkání dělat a jak se vypořádat s prodlevami. Část problému by řešila jiná skladba samotného utkání, tj. zrušení některých zápasů. Tyto snahy již v rámci ČNS byly, ale vždy narazily na zásadní problém - a tím je narušení kolektivního pojetí nohejbalu, tj. využití alespoň šesti hráčů (u vyšších mužských soutěží). Jestliže nohejbal již dnes má nejmenší počet hráčů v družstvu ze všech míčových kolektivních sportů, není toto nejen reálné (byť z nouze je někdy k tomuto kroku třeba sáhnout - viz BDL, či některé krajské a okresní soutěže), ale ani správné. I většina respondentů současný nohejbal charakterizuje jako kolektivní sport.

2017 prodlevy3d 2Jiným způsobem řešení je samotný přesun vybrané soutěže (či soutěží) do halových prostor. V tu chvíli odpadají všechny prodlevy spojené s úpravou hřiště (zametání, lajnování, kropení), snižují se některé další (chození pro míč), o některých můžeme diskutovat (rychlejší povrch haly zvyšuje úspěšnost útoku a tím zkrácení výměn).

Doba trvání utkání by se zkrátila o cca 40-45 minut, což není málo. O možnostech, pozitivech i negativech takové změny bude ale hovořit jiný článek, sami respondenti ovšem přesun většinově nepodporují. Vraťme se ale k prodlevám. Další prodlevy ve formě oprávněných i ostatních přerušení hry ale i v hale zůstávají. Jsou ale opravdu nutné v takovém rozsahu? Zaměřme se v našem článku na některé z nich. Návrhy vychází z dokumentu KTR ČNS pro reorganizaci soutěží ČNS.

Počet bodů v setu

Nejedná se o prodlevu, ale o možnost zkrátit dobu trvání dílčího zápasu při zachování jeho atraktivity. Navrženým řešením je změna počtu bodů v setu tak, že set končí dosažením 7. bodu (všechny tři sety jsou hrány od stavu 0:0).

Jedná se o sjednocení třetího setu s předchozími a celkovou úsporu doby trvání dílčího zápasu v průměru o 20%. Tato varianta je využitelná i pro jednorázové soutěže. Obecně platí, že pro hráče i diváky je zajímavější, když sestava narazí na více soupeřů při menší době trvání zápasu, než na méně soupeřů při delší době trvání zápasu. Navíc současným trendem u některých míčových strukturovaných sportů (stolní tenis, volejbal) je zkracování setů a zvyšování jejich počtu. Vyplývá to z analýz utkání těchto sportů, kde největší diváckou atraktivitu poskytují koncovky setů. Prostředkem zvýšení atraktivity je tak zkrácení nezáživných pasáží první poloviny delších setů a nabídka více atraktivních koncovek. Nevýhodu návrhu je nesoulad se současnými mezinárodními pravidly – ten však v této oblasti postrádají i současná tuzemská pravidla.

Losování

Losování před každým dílčím zápasem v utkání bude zrušeno. Volbu pro 1. set by měla vždy domácí sestava.

Hlavním důvodem je časová úspora v utkání. Protože pro 3. set by dnešní stav zůstal zachován, není zásadnější důvod pro nerealizaci změny.

2017 prodlevy3d 3Oddechový čas

Snížení počtu oddechových časů na max. 2 pro celý dílčí zápas s tím, že druhý oddechový čas může být vybrán pouze ve 3. setu.

V nohejbalovém utkání je možné brát až 30 oddechových časů (celkem 15 minut) pro jedno družstvo. Pro obě družstva se pak jedná o celkové přerušení hry v délce až 30 minut (cca 10-15% trvání utkání, u průměrného utkání rozbor přinesl hodnotu cca 9%). Navíc po každém oddechovém čase vzniká související prodleva mezi jeho ukončením a zahájením hry. Ostatní kolektivní míčové sporty nemají tak vysoké procento přerušení oddechovým časem, tj. pro diváka nezáživné (výjimkou jsou akce, kde divákovi je zprostředkován obsah oddechového času) chvíle utkání. Po úpravě by se tak jednalo o snížení této prodlevy o cca 50%. Nic se nemění na možnosti koučování trenérem v průběhu utkání.

Časové lhůty pro přerušení hry

Zachování časových lhůt pro zahájení hry po pokynu rozhodčího (5 s), přerušení hry u oddechových časů (30 s), střídání hráčů (30 s), přerušení hry na zotavení hráče (max. 3 minuty) a změny stran (30 s). Na možnou diskuzi je pětivteřinová lhůta u zahájení hry po pokynu rozhodčího, resp. její zkrácení na relativně dostatečné 3 sekundy. Vzhledem k množství zahájení by teoretická úspora nebyla úplně zanedbatelná, v praxi však drtivá většina zahájení stejně probíhá do 3 s. Předmětem změny je zkrácení dalších lhůt. A to lhůty na přestávku mezi zápasy (mimo přestávku spojenou s úpravou hrací plochy) ze 4 na 2 minuty. Pro přestávku spojenou s úpravou hrací plochy navrhuje zavedení lhůty 4 minuty (6 minut v případě kropení).

Zkrácení časových lhůt pro uvedená přerušení je v souladu se záměrem zkrátit celkovou dobu trvání utkání a zkrátit neherní prodlevy. V případě přestávky mezi zápasy je současná lhůta (4 minuty) 8x delší, než při změně stran (30 s). Čtyřnásobná doba (2 minuty) je považována za dostatečnou pro provedení úkonů jak hráči s trenérem, tak pro administrativní úkony rozhodčího. Pro přestávku spojenou s úpravou hrací plochy není v současné době lhůta stanovena a není také zřejmé, kdo o její délce (často v praxi i zařazení, byť je to ve výlučné kompetenci rozhodčích) rozhoduje. V praxi tak někdy dochází k lajdáckému pojetí úpravy hřiště, nebo i ke zneužívání (např. kdy klíčový hráč hraje více zápasů za sebou).

Každý z přestavených návrhů jistě nalezne své podporovatele i odpůrce. Je možné, že se objeví i závažné nedostatky návrhu, které přijetí znemožňují. Od toho je diskuze.