Oddechové časy - nohejbal versus volejbal Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Pondělí, 15.02.2016

2016 oddechovycas 1V minulém článku o herních prodlevách jsme se zaměřili na problematiku hluchých částí hry, které v nohejbalu snižují diváckou atraktivitu a přispívají k délce trvání utkání. Samostatnou kapitolou mezi zápasovými prodlevami je oddechový čas. Jeho třicetivteřinová délka jej řadí mezi kratší prodlevy, jeho význam však bývá pro průběh zápasu zásadní.

Nohejbalová hra je kombinací individuálního a kolektivního pojetí. I proto současný počet oddechových časů přesahuje počty v jiných míčových sportech. Vždyť divák ligového utkání může být svědkem až šesti desítek(!) těchto přerušení hry. Metodicky i způsobem počítání je ze sportů, které stály u zrodu nohejbalu, nejpodobnější volejbal. Utkání (v nohejbalu je ale tomuto termínu bližší dílčí zápas) sestává z max. pěti setů, z nichž každý končí dosažení 25. bodu (s nutností dvoubodového rozdílu), resp. 15. bodu (5. set, s nutností dvoubodového rozdílu). Celkově tak během jednoho setu jsou diváci svědkem max. 48 bodů, během pětisetového zápasu max. 220 bodů. U nohejbalu je to během třísetového zápasu max. 47 bodů, během desetizápasového utkání max. 470 bodů (214% volejbalového utkání).

Volejbalový trenér má k dispozici dva oddechové časy v jednom setu, z nichž každý ve lhůtě shodné s nohejbalem, tj. 30 s. Oba oddechové časy je v setu možné sdružit v jediný s dvojnásobnou délkou. Kromě těchto "standardních" oddechových časů má trenér v 1.-4. setu ještě k dispozici dva technické oddechové časy (po dosažení 8. a 16. bodu vedoucím družstvem), trvající po 60 s. Celkově tedy během utkání může dojít k prodlevě formou oddechových časů v max. délce 1.080 s (18 min). U nohejbalu je to max. 1.800 s (30 min). Provedeme-li porovnání z poměru max. času oddechových časů ku počtu max. bodů za utkání, vychází ve volejbalu hodnota 4,91 s/bod, zatímco v nohejbalu 3,83 s/bod. Provedeme-li porovnání z hlediska času velmi dlouhého utkání (110 min volejbal, 240 min nohejbal), vychází ve volejbalu hodnota této prodlevy 16% z celkového času utkání, u nohejbalu 13%. Z výsledku je patrné, že ve volejbalu bývá prodleva díky oddechovým časům delší, ale naopak tím se zde pro trenéra nabízí větší možnosti.

2016 oddechovycas 3Podíváme-li se na problematiku oddechového času pohledem nohejbalového trenéra, může se zdát třicetivteřinová časová lhůta nedostatečná. Jak již bylo zmíněno minule, oddechový čas v praxi slouží především k vykolejení soupeře z herního rytmu, či uklidnění vlastních hráčů. Vezmeme-li v úvahu, že po signálu rozhodčího trvá cca 5 sekund, než hráči s trenérem vejdou do těsného kontaktu, poté hráčům trvá stejný čas na alespoň částečné zklidnění a zahájení vnímání informací. A to nehovoříme o prvotních informacích nabuzených hráčů směrem k trenérovi či spoluhráčům. Reálný čas na předání informací je maximálně 15-20 s. To reprezentuje cca 300 znaků, tj. cca 35 slov. Uklidnit, motivovat hráče a stanovit jim úspěšnou taktiku pro další průběh (bereme-li v úvahu, že oddechový čas se většinou bere za nepříznivého stavu), v rozsahu daném tímto omezením, znamená pro trenéry velmi obtížný úkol. Jak se na tuto lhůtu dívají někteří oslovení bývalí či současní reprezentační trenéři?

VÍT KOPECKÝ: „Jsou dva druhy oddechových časů. První je ten při oddechovém čase soupeře. Většinou je to stav, kdy moje sestava vede a tam zase není tolik co říkat. Druhým je můj oddechový čas, kdy hráči většinou jsou dole. Tam je 30 vteřin opravdu málo. Po písknutí rozhodčího se ke mně přiřítí zpocení, rozpumpovaní frajeři a já jim mám v klidu říci, co mají dělat, aby to otočili. Když jsou hráči ve srabu, nestačí ani dvě minuty. Určitě bych podpořil prodloužení oddechového času. Co se mi také hrubě nelíbí, je zrušení druhého oddechového času u singlu. Je to fyzicky a psychicky nejnáročnější disciplína a druhý oddechový čas měl své opodstatnění. Chápu, že je snahou zkracovat trvání ligového utkání. Ale když si vezmu, jaké dlouhé prodlevy vznikají při kropení, zametání nebo lajnování, tak honit to na vteřinách mi přijde nesmyslné."

JIŘÍ ŠMEJKAL: „Lhůta 30 vteřin vyhovuje. První vteřiny jsou na vydýchání, zklidnění, na konci pak můžou hráči něco říci. Důležité je rozfázování oddechového času, předem to musí být dohodnuté. Je to věc každého trenéra, jak se s tím vypořádá. Delší čas než 30 vteřin by mohl svádět trenéry k přehlcení hráčů informacemi. Nohejbal je odlišný od jiných sportů. Ale třeba v basketu se díky oddechovým časům posledních pět minut hraje skoro dvacet minut. V nohejbalu nic takového nehrozí."

VLASTIMIL STEHLÍK: „Lhůta je dostatečná vzhledem k délce setu. kratší by omezila podání informace hráčům, delší by citelně ovlivnila plynulost hry."

PETR GULDA: "Délka oddechového času je podle mého názoru dostatečná."

2016 oddechovycas 2Alternativou k prodloužení oddechového času v každém setu může být redukce počtu oddechových časů v zápase. A to např. na jediný během zápasu, ale s delší lhůtou (60 s).

VÍT KOPECKÝ: „Spíše bych se přikláněl k současné variantě, jen s tím prodloužením."

JIŘÍ ŠMEJKAL: „To by nebylo moc dobré. Každý set se přece jen vyvíjí jinak. Měla by být zachována možnost reagovat na průběh každého setu. Myslím že současný stav je optimální. Nezaznamenal jsem od hráčů nějaké touhy po změně."

VLASTIMIL STEHLÍK: „Zdá se mi to velmi nepraktické pro rozhodčí a matoucí diváky, tak silně omezující pro trenéra. Přináší to problémy s počítáním během dvou tří setů. A hlavně trenér v jednom setu nemá možnost reagovat na vývoj zápasu."

PETR GULDA: "Jsem odpůrcem zkrácení na jeden oddechový čas za zápas. Myslím si, že v takovém případě trenéři nebudou moci moc ovlivnit dění na hřišti, zastavit třeba bodovou šňůru soupeře apod. Pokud ta změna přijde, myslím si, že budou muset být rozhodčí tolerantnější k trenérům. protože podle mého soudu by se snažil každý kouč všemožně využít přerušené hry k udílení taktických pokynů. Jsem proti snížení počtu oddechových časů, i když vím, že je jich za utkání hodně."