Zkrácení utkání. A co prodlevy? Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Čtvrtek, 11.02.2016

2016 zkraceniprodlevy 1Pro mnohé účastníky prosincového semináře extraligových a prvoligových zástupců byly noční můrou radikální návrhy na zkrácení doby trvání ligového utkání, uvedené v pozvánce na akci. Poté, co se ukázalo, že radikálnost návrhů měla spíše účelový charakter k vyvolání reakcí, vše se vrátilo do vyjetých kolejí.

Zástupci klubů dali v Nymburce jasně najevo, že zkrácení utkání prostou redukcí počtu dílčích zápasů v utkání není na programu dne. V diskuzi ale padl i zajímavý návrh na redukci těch částí utkání (zápasu, setu), kdy se nehraje. Odhady hovoří o možnosti zkrátit touto metodou utkání o cca 10%. Zkusme se bez ohledu na to, zda jakkoli zkracovat či nezkracovat utkání, zamyslet nad tím, jak ligové utkání současného modelu zbavit pro diváka nudné „mrtvé" doby.

První a největší časová lhůta připadá na přestávky mezi jednotlivými dílčími zápasy (240 s). Souboj s tímto druhem prodlevy znají dobře především pořadatelé jednorázových soutěží, kde se během dne dá uspořit více než hodina času. Zde se tedy teoreticky utkání natahuje o celkem 1.680-2.160 s (28-36 minut). Čtyřminutová prodleva se zdá poměrně luxusní. Výjimkou je úprava hřiště. I tady ale při pohledu na leckdy jediné koště a lajnovačku v akci napadne, zda by díky více pomůckám v akci nešlo prodlevu zkrátit. Pokud budeme počítat s minutovou úsporou na zápas, vychází celková úspora na 7-9 minut. Do této čtyřminutové prodlevy je třeba započítat čas pro rozhodčího (zapsání výsledku předchozího zápasu, zapsání sestav dalšího zápasu, losování...). Zde v minulém roce při novelizaci předpisů ČNS proběhl návrh na redukci losování na pouze jediné před prvním zápasem (v dalších zápasech by mělo volbu vždy domácí družstvo). I tady by se jednalo o celkovou úsporu cca 280-360 s (5-6 min). Návrh však přijat nebyl.

2016 zkraceniprodlevy 2Minimální manévrovací prostor pro změny nabízí lhůta pro změnu stran mezi sety (30 s). Tady o případné úspoře nemá smysl diskutovat. V této oblasti již určitou úsporu přineslo i zkrácení třetího setu. Diskutovat ale už lze o lhůtě pro zahájení hry po pokynu (písknutí) rozhodčího. Stanovená lhůta (5 s) je možná zbytečně dlouhá a její redukce například na 3 sekundy by při průměrném výsledku 2x 10:7 přinesla celkovou úsporu cca 512-640 s (9-10 min). V praxi však málokdy k plnému využité lhůty dochází, proto jako reálná se jeví úspora poloviční, tj. 4-5 min.

Další dvě lhůty přináší oprávněná přerušení hry, tedy střídání hráčů a oddechové časy (shodně 30 s). Lhůta pro střídání (není však oddechovým časem) se také zdá zbytečně dlouhá, zejména v porovnání právě s oddechovým časem. Bohužel praxe často ukazuje stav, kdy střídající hráč je zcela nepřipraven a teprve při ohlášení střídání rozhodčímu začíná s úpravou výstroje a sháněním taktických informací. Při střídání s připraveným hráčem by stačila lhůta o 10 sekund kratší. Druhým limitujícím faktorem je doba pro zapsání změny rozhodčím do zápisu o utkání a tady existuje pochybnost, zda by taková redukce odpovídala možnostem rozhodčích. Střídání se během historie nohejbalu měnila a je otázkou, zda jejich současný počet nepřispívá k dalšímu kouskování průběhu hry.

Samostatnou kapitolou je oddechový čas. Současná lhůta (30 s) je z hlediska trenéra naprosto nedostatečná pro kvalitní předání klíčových informací. Víceméně spíše slouží k vykolejení soupeře z herního rytmu, či zklidnění vlastních hráčů. Reálný čas na předání informací je cca 15-20 s. V tomto kontextu je jakákoli redukce nepřijatelná. I tady je otázkou k diskuzi počet přerušení, vezmeme-li v úvahu, že během jednoho utkání můžeme být svědky až 60(!) oddechových časů.

A závěr našeho výpočtu? Během utkání lze výše uvedeným způsobem uspořit cca 16-20 minut, což reprezentuje asi 8-10% doby trvání utkání. Tedy nikterak zásadní změna současného stavu. Pro výše uvedený výpočet byl vzat v úvahu jak nejčetnější výsledek, tak největší možný počet dílčích zápasů v utkání. U soutěží mužů je to 8 zápasů (6:2/2:6) a 10 zápasů (6:4/5:5/4:6). Též bylo uvažováno s utkáním, hraným za běžných podmínek. Utkání, kde dochází k četnějším úpravám hrací plochy (např. kropení za velkého sucha a horka, lajnování v silném větru, vysušování mokrých ploch za dešťových přeháněk) mají obecně mnohem delší prodlevy.