Nejčtenější články - Publicistika

Nejnovější příspěvky v Nohec fóru


  • 02.03. 16:50 Ján a Martina
    Upřímnou soustrast všem kdo je znali, jménem nohejbalového oddílu MNK Mod ...
Tolerance versus přísnost Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Čtvrtek, 28.11.2013

2013 kauzyprisnost 01(Praha) Letošní velká řešená kauza Kotlářka – Prostějov v dorostenecké lize přinesla další kolo otázek. Otázek na téma rekreační versus profesionální vnímání nohejbalu samotnými účastníky i řídícími orgány. Stojí za to si některé věci z této kauzy připomenout.

Ani prvoinstanční verdikt (ke druhému už nedošlo, nebylo podáno odvolání) ve jmenované kauze moc neosvětlil, spíše nastolil další otázky. Přiznejme však, že stejně by tomu bylo i v případě opačném. Každopádně prolomení verdiktem dosud „neprolomitelného“ článku č. 1 pravidel (regulérní herní zařízení a vybavení) může otevřít pandořinu skříňku budoucích kauz. Můžeme se tak dočkat diskuzí na téma, zda menší míč, užší čáry, nižší síť, nejednotný povrch hrací plochy či nesymetricky umístěné lavičky ovlivnily výsledek utkání natolik, aby mohl být uznán. „Je to nebezpečné v tom, že nelze předvídat rozhodnutí a pak záleží jen čistě na personálním složení a náladách rozhodujících orgánů. Což se dlouhodobě může vymstít a důvěra v rozhodování může poklesnout,“ uvedl již v minulém článku k téma řešení kauz předseda DR ČNS JIŘÍ MATYÁŠEK.

Buďme ale soudní, novodobé prvenství v této oblasti patří jiné kauze. A to kauze Aš – Pankrác. Vzpomene ještě na souboj ne nad sítí, ale právě o síť? Pro někoho neregulérní, pro další „jen“ necertifikovanou, ale regulérní? Na souboj, který rozhodoval o sestupu z 1. ligy? Na souboj u zeleného stolu. „Dorostenci by měli především hrát a učit se na hřišti a ne u zeleného stolu. Podle mého názoru by měl rozhodčí udělat vše pro to, aby se utkání, pokud možno, odehrálo na hřišti a ne v kanceláři. Toto dokonce zaznělo i na jednom z dřívějších seminářů,“ uvedl jeden z aktérů letošní dorostenecké kauzy, první rozhodčí utkání VLADISLAV ŠÍDA.

Praxe tak ukazuje, že i přímo na hřišti tak stále není vyjasněna základní otázka. Zda ponechat výsledek utkání odehraného v méně či více neregulérních podmínkách a dále nezatěžovat svazové orgány, nebo raději dovést takové utkání k dohře u zelenému stolu. Zatímco třeba Kratochvílova či Chvalovského éra dávala přednost tomu prvnímu, za dob Knopa či Frélicha tomu bylo opačně. Zajímavé je to v současné éře Kleníkova prezidentství, kde nejvyšší muž českého nohejbalu inklinuje spíše k prvnímu způsobu, zatímco předseda řídícího orgánu soutěží má blíže k odkazu Knopa či Frélicha. Pomineme-li samotné rozhodování svazových orgánů jako takové, můžeme i zde diskutovat o současné úloze předpisů. I tady jsou zřejmé dva proudy, které kopírují výše uvedené. Ten první hovoří o tom, že předpisy by neměly být obsáhlé a měly by dávat větší volnost a důvěru případné námitky rozhodujícím orgánům svazu.

„Upřednostňuji vnitřní předpisy obecnější před podrobnými. I velmi podrobný vnitřní předpis nemůže postihnout všechny případy, na které dopadá. Vždy je třeba pečlivě zvažovat, je-li úprava soutěžní činnosti vnitřním předpisem opravdu nutná a zda je v souladu jednak s vnitřním předpisem vyšší síly a jednak s obecnými zásadami jak sportovního práva, tak občanského práva vůbec,“ vysvětluje současný odborný svazový poradce pro legislativu a exprezident ČNS LADISLAV KRATOCHVÍL.

2013 kauzyprisnost 02Druhý proud volá po naopak obsáhlejších předpisech s minimalizací výkladu pro rozhodovací orgány. Důvodem je především menší důvěra v málo odborné a někdy nevyzpytatelné svazové orgány. „V této souvislosti je nutné vymezit, které předpisy máme na mysli. Osobně preferuji, aby stanovy a pravidla nohejbalu byly velmi podrobnými a srozumitelnými předpisy. Aby s nimi členská základna mohla pracovat takříkajíc v terénu, nebo chcete–li v praxi. Musí být naprosto srozumitelné pro všechny členy ČNS. Naopak soutěžní řád může být obecnější s ohledem na možné upřesnění v jednotlivých rozpisech soutěží dle různých organizačních úrovní, a tedy také s rozdílnými nároky např. na předepsané vybavení účastníků soutěží. Obecně u všech předpisů by měl platit princip, že není možné je zpětně vykládat na základě nějaké kauzy. Čili jednoznačně srozumitelnost a přesnost předpisů preferuji před jejich výkladem,“ přidává svůj názor místopředseda Komise rozhodčích ČNS a bývalý člen Legislativní komise ČNS VLADIMÍR PAVLÍK.

V souvislosti s kauzami se již nejednou v minulosti ukázalo, že role výkonného výboru (VV) jako druhoinstančního orgánu není optimální. Díky různým vlivům (vyloučení svých členů pro podjatost, nebo pro rozhodování svých členů v první instanci) pak i pouhé dva hlasy ze čtyř hlasujících stačí na rozhodnutí o výsledku odvolání. „V rozhodování VV o opravných prostředcích proti rozhodnutí komisí nevidím problém. Pořád ještě existuje možnost napadnutí rozhodnutí VV u okresního soudu ve smyslu zákona o sdružování občanů. V minulosti se tak několikrát stalo. Neuvědomuji si, že by se tak často stávalo, že by VV o opravných prostředcích rozhodoval jedním či dvěma svými členy, pokud je i přesto usnášeníschopný. I v takovém případě mohu poukázat na to, že v daleko závažnějších případech občanského či správního práva rozhoduje pouze jeden člověk. Nebráním se však myšlence ustavení zvláštního arbitrážního orgánu, v některých sportovních organizacích tomu tak je. Nutno však vnímat, že obecně je dobrovolných činovníků v ČNS nedostatek,“ poukazuje Kratochvíl na známý limitní prvek všech snah.

„Role VV jako odvolacího orgánu je více než nešťastná, neboť již dle názvu se jedná o orgán moci výkonné. Který má řídit ČNS, ale nemá mít kompetenci soudní, která mu ale v tuto chvíli, z titulu odvolacího orgánu, náleží. Teoreticky se totiž může stát, že VV se stane jednou ze stran sporu, a pak by nemohl v tomto okamžiku mít kompetenci odvolacího orgánu. Navíc když musí VV jakožto odvolací orgán řešit odvolání, stává se potom velmi snadno terčem kritiky. Řešení bych viděl ve vytvoření samostatného odvolacího orgánu, např. ze zástupců jednotlivých komisí, VV atd. Osobně jsem přesvědčen o tom, že jednoznačná většina sporů by měla být uspokojivě vyřešena v rámci 1. stupně rozhodování, a řízení u odvolacího orgánu by mělo být zcela mimořádné. S tím také souvisí personální obsazení STK. I v tomto orgánu by mělo být minimálně 5, ale spíše až 9 členů, aby rozhodnutí padla po důkladné diskusi a následně nemohla být tak lehce zpochybňována. Na druhou stranu jsem si vědom toho, že není moc funkcionářů, kteří jsou ochotni nést svoji kůži na trh,“ říká svůj postřeh Pavlík.

A jak se oba nohejbaloví legislativci dívají na stěžejní otázku hry na neregulérním hřišti? Pravidla, jak zmiňuje Kratochvíl, nikdy skutečně nepostihnou všechny možné případy, které mohou nastat. Jak posuzuje rozhodčí (či v případě námitky prvoinstanční orgán) kupříkladu modré čáry na zelené hrací ploše? Jak posuzuje rovnost a rovnoběžnost čar, vyznačených lajnovačkou na antuce? Jak bez použití speciálních přístrojů na místě rozhodčí posoudí výšku haly s o dvacet centimetrů nižším stropem, než je pravidly stanovená minimální výška, nebo jen nevýrazně větší odchylku venkovní hrací plochy od vodorovné roviny? Tady skutečně musí konat a někdy i vykládat příslušný svazový orgán. Co však v těch případech, kde je porušení stanovených veličin (vč. povolených tolerancí) jasně identifikované a doložené?

2009 diskriminace 02„Podle mého názoru jsou příslušná ustanovení pravidel zbytečně podrobná a v důsledku toho i neurčitá, připouštějící různé výklady. Je třeba si uvědomit, že by se pravidly měli řídit všichni, kdo hrají nohejbal, přitom v různých výkonnostních a organizačních úrovních. Lze stanovit zpřísňující podmínky, týkající se zejména hracího prostoru a vybavení, v rozpisu příslušné soutěže. Pokud však jsou pravidla v současném znění, pak by měla být dodržována, pokud příslušné ustanovení neodporuje zásadám sportovního práva a občanského práva vůbec,“ je Kratochvíl v souladu s tím, co řekl Pavlík v předchozím textu k předpisům. V dalším už ale nesouhlasí. „Podle mého názoru by však měli o tom, zda jsou pravidla týkající se hřiště, herního prostoru a vybavení dodržena a utkání lze uskutečnit, rozhodnout rozhodčí před zahájením utkání. Pokud se utkání už uskuteční, měl by platit výsledek dosažený na hřišti.“ Nutno dodat, že zastánci tohoto řešení ještě někdy rozlišují mezi tím, kdy je regulérnost někým (většinou hostujícím družstvem) zpochybněna před nebo v průběhu utkání (a pak lze na ní případně reagovat) a kdy ke zpochybnění regulérnosti dojde až ex post.

Zcela opačný názor na výklad regulérnosti má Pavlík. „Regulérnost hřiště je dána článkem 1 pravidel. Dle mého názoru není možné některé body článku 1 nebrat v úvahu, naopak je nutné se dívat na článek jako na celek a respektovat jej beze zbytku. Velmi často jsou zde číselné údaje, které povolují odchylky, např. síť 110 plus mínus 2 cm atd. Pokud tedy není dodržen některý z rozměrů dle článku 1.2. pravidel, právě s možností využití těchto odchylek, je nutné takové hřiště klasifikovat jako neregulérní. V případě sehrání utkání na hřišti, které se v některém z bodů článku 1 pravidel takříkajíc nevejde do předepsaných rozměrů, jednalo by se tak o sehrání utkání na neregulérním hřišti, a dosažený výsledek by tak neměl být uznán a následně by mělo být nařízeno nové utkání. V případě uznávání výsledku utkání, které prokazatelně proběhlo na neregulérním hřišti, se dostáváme na velmi tenký led. Dovolím si říct, že se jedná o velmi nebezpečný precedens pro budoucnost, neboť nerespektování článku 1 pravidel v relativních drobnostech může s sebou přinést následnou toleranci k daleko závažnějšímu nedodržování článku 1 Pravidel.“

Není tedy právě v nevyjasněné a s měnícím se obsazením svazových orgánů též měnící se koncepci posuzování problematických utkání jeden ze zakopaných psů? Pro mnohé někdy nepochopitelných nebo kontraverzních rozhodnutí v některých kauzách? Když odmítneme teorie o zkorumpovaných či jinak zainteresovaných činovnících, může právě toto být hlavním důvodem. A nepochybně na toto lze vztáhnout i letošní rozhodnutí STK, která po dřívějších benevolencích letos neváhala vylučovat družstva ze soutěží a zatížit konta provinilých oddílů dosud nevídanou pokutou. Oba citovaní legislativci se tak alespoň shodli na tom, že by nebylo od věci zauvažovat na oddělení výkonné a soudní moci a v rámci ČNS vytvořit nový druhoinstanční (odvolací) orgán. Jak oba zmínili, těžko ho lze v dnešní době naplnit novými tvářemi, navíc dostatečně erudovanými. Jako zatím reálnější se tak jeví Pavlíkův návrh s využitím osob ze stávajících orgánů ČNS.

 

Komentáře   

 
#1 Petr 2013-12-02 11:48
Všechno se nedá v řádech popsat. Když pak ale svaz netrestá všechny stejně je problém. Nemůžem se potom divit, když se chce aby se toho popsalo co nejvíc. U těch odchylek mám stejný názor jako pan Pavlík. Kdyby to bylo jenom podle výkladu, tak by je tam nikdo nedával. Když tam jsou tak se musí dodržet. Pokud se nedodržují a projde to, potom ty řády rovnou zrušte.
 
 
#2 ladanovy 2013-12-02 14:45
Mám tak trochu pocit,že jsme papežštější než papež.Co si takhle vzít poučení z jiných sportů!?Ano předpisy a nařízení platící v daný okamžik se mají dodržovat.O jejich platnosti by se měla vždy vést diskuse.Za dodržování nese odpovědnost rozhodčí.Uzná li podmínky způsobilé, hraje se.To ovšem nezbavuje provinivší se případného postihu.Nesouhl así li některá ze stran před utkáním,či v případě projevení se chyby,zanese se do zápisu o utkání.Pak vzniká prostor pro posouzení svazovými orgány,zda li pochybení jednostranně ovlivnilo vývoj utkání.Spíše by měl vzniknout ligový seminář jako orgán, který si určí ve spolupráci s rozhodčími a disciplinárkou meze tak aby se nenarušovala kontinuita a regulérnost soutěže.A nevznikaly další nesmyslné náklady.Navíc budou všichni rozhodovat a tedy se nebudou moci ohánět tím,že to někdo udělal za ně.Což nyní svaz občas činí.Vraťme se ke hře.A posuzování chtějme po rozhodčích.A jen vyjímečné momenty mohou zavdat příčinu anulování výsledku.Jinde už to vědí