Podání. Nepochybně hráči nejpodceňovanější nohejbalová herní činnost jednotlivce (HČJ), minimálně v posledním desetiletí. Zatímco dnešní polaři, nahrávači, smečaři a blokaři se oproti minulým dobám posunuli vpřed, u servismanů to ve většině případů neplatí. Ostatně to potvrzují i odborníci z řad trenérů.

Diskutovanou vděčnou problematikou bývají také herní systémy dlouhodobých ligových soutěží ČNS. Zatímco dříve před neexistencí play-off(out) vlastně nebylo o čem diskutovat (hrálo se pouze skupinově dvoukolově každý s každým), resp. bylo o čem diskutovat (každoroční podivné, zmanipulované výsledky v závěru soutěží), dnes je situace jiná. Nemilosrdný vyřazovací systém v sobě kloubí krásu i zmar a zasaženy jím jsou všechny soutěže (byť u žen jen minimálně).

Druhá liga je jednou z nejkritizovanějších soutěží v rámci ČNS. Kritika se na ni snáší hlavně s ohledem na kvalitu. Hlasy, že by úplně stačila jedna skupina a ostatní týmy by posílily poslední dobou skomírající krajské přebory, jsou poměrně časté. Nechybí dokonce názory, že druhá liga je úplně zbytečná.

V poslední době se stala terčem kritiky práce Komise mládeže. I když jsem členem příslušné komise, výtky plně chápu. Na druhé straně je nutné si uvědomit, že zdaleka ne za vše nese Komise mládeže vinu. Nechuť pracovat s mládeží je především na straně klubů a pokud se do soutěží nehlásí mládežnická družstva, nepomohou zde ze strany komise žádná opatření.