Nejkulatější výročí, kterého se většina z nás dožije. To je meta půlstoletí, tedy 50 let. A kdo je tím oslavencem? Přece Český nohejbalový svaz (*29. 5. 1971)! Právě v rámci tohoto jubilea vám přinášíme seriál celkem 50 článků, mapujících hlavní činnosti a prvky, které utvářely nebo dodnes utvářejí Český nohejbalový svaz. V dalším díle se podíváme do řad těch, kteří zpřístupňují nohejbalové soutěže veřejnosti. Jsou to média.

Mediální pozornost si nohejbal vysloužil již docela brzy po svém vzniku. Už v protektorátním tisku z počátku 40. let (např. Lidové noviny, Národní politika, časopis Pestrý týden) se objevily na sportovní stránce informace o nohejbalových soutěžích. Zajímavostí je, že zmínku o nohejbalu překvapivě nenajdeme v žádném z tehdejších trampských časopisů či trampských rubrik jiných periodik. Přitom na trampských osadách se již hrál.

Pozadu nezůstala ani obrazová média. Už v roce 1944 se na plátna kin v rámci předfilmového týdeníku dostal záznam z nohejbalového turnaje Slovanu VII na pražské Letné, ještě s německými titulky. Větší možnosti nabídlo později televizní vysílání. V roce 1962 se v Praze před televizními kamerami odehrála nohejbalová exhibice nejlepších pražských týmů. Jedním z protagonistů byl legendární Josef Bican. O dva roky později diváci České televize mohli sledovat další přenos, tentokrát z trojutkání Praha – Hronov – Plzeň.

Zatímco v socialistických dobách se zejména tištěná celostátní média nohejbalu poctivě věnovala, po změně na decentralizovaný ekonomický model se řada z nich dostala do soukromých rukou a stala se poplatnými hlavnímu cíli – výdělku. Některé sportovní redakce na základě provedených analýz pozměnily zpravodajství na bulvárnější podobu. Výrazněji do popředí se dostaly velké sporty a naopak ty menší, včetně nohejbalu, byly upozaděny. Typickým příkladem je deník Sport (dříve Československý sport), se kterým ČNS aktivně spolupracoval.

2021 50letCNS22 3Naštěstí si nohejbal zachoval poměrně silnou pozici ve zpravodajství regionálním. Tam dokonce někteří nohejbalisté působili nebo působí v roli externích či dokonce kmenových redaktorů. Příkladem z nového tisíciletí je regionální médium Deník, vycházející jak v tištěné tak internetové podobě. Jedním z těch, kteří působili v regionální redakci, je JIŘÍ LINHART (*1945), sekretář karlovarského KNS.

„Přes dvacet let jsem byl kmenovým redaktorem Karlovarského deníku. Z toho posledních deset let jsem působil ve sportovní redakci poté, co umřel pan Voldřich, který byl velkým propagátorem nohejbalu. Dokonce oddíl Liaporu na jeho počest pořádá turnaj mládeže. Na Karlovarsku byl nohejbal vždy respektovaný i dobře propagovaný. Karlovy Vary kdysi neměly žádný kolektivní sport na vrcholné úrovni – ani fotbal, ani hokej, ani volejbal. Jediným lepším odvětvím byl ženský basket. Když Karlovarský deník v 90. letech začínal, byl nohejbal v regionu na špici. Díky tomu byla jeho pozice v regionálních médiích lepší. Vlastně se  psal skoro sám. Byl to v regionu úspěšný sport, který měl i podporu veřejnosti. Pak se ale do Karlových Varů dostaly špičkový hokej a volejbal. Obecně bych řekl, že na zájmu médií o nohejbal se to projevilo. Já nyní, už v důchodu, ještě kooperuji s redakcí MF Dnes, ovšem už to není takové, jako když jsem  psal sám. Hodně záleží na tom, zda je v médiu redaktor z prostředí nohejbalu, nebo alespoň redaktor, který má k němu blízko,“ uvedl.

Změnu nálad v médiích pocítila většina svazů menších sportů a o to více se zaměřily na alternativní možnosti. Vznikaly zejména různé svazové věstníky a zpravodaje. Svůj zpravodaj vydával i ČNS už od 70. let, avšak do podoby běžného média měl daleko. Některé sportovní svazy ale podporovaly nesvazová média, zejména časopisy. V roce 2002 se dočkal i nohejbal, tehdy začal s podporou ČNS vycházet dvouměsíčník Nohejbal. Velký rozmach v novém tisíciletí zaznamenalo zpravodajství na internetu. Proto ČNS už v 90. letech vytvořil internetové stránky, později s rozšířením na sociální sítě. Tak se do hnutí rychle přenášely a přenášejí informace a zpravodajství. Procesem prošel i časopis Nohejbal, který se změnil na internetový Nohec magazín a tištěnou Ročenku nohejbalu.

Na poli obrazového zpravodajství ČNS spolupracoval a nadále spolupracuje s veřejnoprávní Českou televizí, která pořizuje a vysílá přenosy a záznamy z nohejbalových soutěží. Občas, zejména u neoficiálních akcí, se na obrazovce objeví záznamy i na jiných televizích. I tady rozmach internetu nabídl levnější alternativu. ČNS začal spolupracovat s internetovou televizí TVcom, později přenosy a záznamy začal umisťovat na platformu Youtube. Od roku 2017 přenosy a záznamy zajišťuje internetová televize Sportbro TV (dříve Nohejbal TV).

2021 50letCNS22 bauerJedním z těch, kteří nohejbalové soutěže přibližují veřejnosti, je i vedoucí dramaturg sportovního zpravodajství a komentátor Redakce sportu České televize RADEK BAUER (*1965).

Pane Bauere, kdy a jak jste se dostal ke komentování nohejbalu?

V časech, kdy jsem začínal ve sportovní redakci ČT, tedy v 90. letech, ještě nefungovala taková specializace na jednotlivé sporty, jako je tomu teď. Takže jsem si vyzkoušel komentování celé řady sportovních disciplín, o kterých jsem měl jen obecné povědomí. Dalo mi to zkušenosti, větší rozhled a setkání s řadou zajímavých lidí. To byl i případ nohejbalu.

Vybavíte si ještě, jakou první nohejbalovou akci jste tehdy komentoval?

První opravdu velkou akcí bylo mistrovství světa mužů v Prostějově v roce 2000. Už předtím jsem několikrát zpracovával tradiční předvánoční turnaj Poslední smeč a v paměti mi utkvěla i reportáž z turnaje na posázavské osadě Šacung, který měl vskutku mimořádnou atmosféru.

Kromě samotných nohejbalových záznamů a přenosů jste také několikrát moderoval slavnostní vyhlášení ankety Nohejbalista roku ČR. Jak na to vzpomínáte?

Na tyhle akce vzpomínám rád, protože sice byly slavnostní, ale zároveň i lidské a komornější než mnohá estrádní vyhlášení, která jsou zpravidla jen prezentací sponzorů. Dnes už ani nevím, zda se postupem času vyhlašovat přestalo, nebo se změnil způsob. Možná to souvisí i s tím, že jsem postupem let trochu pozměnil pracovní náplň a také komentování nohejbalu převzali mladší kolegové.

Je něco, čím je záznam či přenos z nohejbalové soutěže specifický?

Myslím, že ne. Z každého sportu lze správným režisérským pojetím udělat show atraktivní pro televizní diváky. Navíc nohejbal má tu výhodu, že nejlepší akce jsou opravdu hojně navštěvované a je na nich tím pádem výborná atmosféra.

Proč během roku nevidíme v televizi nohejbal více? Je to především otázka peněz, nebo nohejbal není tak atraktivní?

Jsem přesvědčen, že počet pořadů s nohejbalovou tématikou odpovídá začlenění tohoto sportu v celé sportovní hierarchii. Ta je v naší zemi historicky daná a mění se lehce především ve prospěch nových dynamických odvětví, vycházejících ze zájmů mladé generace. Nohejbal je menší sport, neolympijský sport, což je dáno jeho malým rozšířením, a tak je potřeba k němu přistupovat. Jako k české specialitě, jež je atraktivní pro konkrétní specifickou výseč české populace, která ale zároveň bude těžko získávat masovou popularitu.

2021 50letCNS22 4

Neměly by sporty takzvané národní skupiny požívat v tuzemské veřejnoprávní televizi určitého zvýhodnění? Je vůbec reálné takovou věc prosadit?

Podle mého názoru by měly dostávat v jakékoli televizi přednost sporty a události, které zajímají co nejširší procento populace. Ne vždy tomu samozřejmě tak je. Do hry vstupují v prvé řadě otázky televizních práv, marketingové zájmy jednotlivých sportů a jejich schopnost je prosadit. Veřejnoprávní televize musí ze zákona dávat prostor i minoritním odvětvím, ale hlavně s českou stopou. Pokud za „národní skupinu“ považujeme sporty provozované především v Česku, tedy nohejbal, národní házenou nebo třeba skiboby, tak je tady problém s nedostatečnou mezinárodní konfrontací. Tedy malá možnost nabídnout českým fanouškům šanci fandit českým barvám proti ostatním.

Jak se jako dramaturg díváte na fakt, že průměrné venkovní nohejbalové utkání dvou družstev trvá tři hodiny, z toho přes hodinu se nehraje?

To je samozřejmě problém pro přímý televizní přenos, jelikož prostoje ve hře diváky spolehlivě přimějí přepnout na jiný program. Neznám důvod, proč se v nohejbalovém utkání přes hodinu nehraje. Myslím, že by neměl být problém utkání zrychlit a přitom zatraktivnit změnou některých pravidel, hracího systému a podobně…

Co vám z vašeho působení s nohejbalem utkvělo nejvíce v paměti?

Utkvěly mi hlavně všechny světové šampionáty, které jsem komentoval z českého území – Prostějov a Nymburk. Na nich byla vždy tak bouřlivá atmosféra, že se komentátor s expertem v podstatě ani neslyšeli.

50 let… Co popřejete oslavenci?

Přeji nohejbalu, aby se co nejdříve uskutečnila zase taková akce, jako byla předchozí mistrovství světa. Protože to je vrchol, kterého takový sport může dosáhnout. A také aby fanouškovská základna nohejbalu zůstala početná. K tomu si musí vychovat nové hráče, příznivce a musí jít i s dobou, aby byl populární dalších 50 nebo 100 let.


Top odkazy

odkaz_botas
odkaz_gala
odkaz_pokornysite
odkaz_anytrade

Logo ke stažení

ikonka_nohecmagazin_160

Vstup redaktoři