Ostatní

Nejkulatější výročí, kterého se většina z nás dožije. To je meta půlstoletí, tedy 50 let. A kdo je tím oslavencem? Přece Český nohejbalový svaz (*29. 5. 1971)! Právě v rámci tohoto jubilea vám přinášíme seriál celkem 50 článků, mapujících hlavní činnosti a prvky, které utvářely nebo dodnes utvářejí Český nohejbalový svaz. V dalším zastavení se podíváme na rozhodčí a instruktory.

Úloha rozhodčího nepatří v prakticky žádném sportu ke vděčným činnostem. Na druhou stranu se jedná o honorovanou funkci, což platí i v amatérském prostředí nohejbalu. Tak jako trenéři, začali se i rozhodčí nohejbalu školit po vzniku oficiálních soutěží. První z regionálních článků svazu, Komise nohejbalu MV ČSTV Praha, začal se školením arbitrů pro své soutěže v roce 1964. Sudí vzdělávaly i další regionální články. Po vzniku v roce 1971 vzal organizaci školeních rozhodčích (3. třídy, dnes licence C) na svá bedra ČNS. Kompetence ke vzdělávání rozhodčích v dalších obdobích cirkulovaly mezi republikovým a krajskými svazy. Krajské svazy většinou školily rozhodčí nižšího kvalifikačního stupně (licence D), zatímco republikový svaz vyššího (licence C).

„Na rozhodčího jsem se vyškolil kolem roku 1981 v Plzni, kde pro Západočeský kraj organizovali kurz Míra Wendler a Láďa Gaiger. Pamatuji, že se sešlo hodně zájemců o licenci. V té době školení rozhodčích připravovaly jednotlivé krajské svazy. Když se pak Západočeský kraj rozdělil na Plzeňský a Karlovarský, začali jsme s Láďou Hlavatým v Karlových Varech pořádat kurzy rozhodčích licence D. Zájem byl, vyškolili jsme řadu nových rozhodčích. Byl jsem lektorem, vyráběl jsem i testy pro rozhodčí, které se pak vyhodnocovaly. Další fází bylo, že republikový svaz na základě informací o rozdílné kvalitě školení v jednotlivých krajích odebral krajským svazům oprávnění rozhodčí vzdělávat, a vše přešlo pod něj. Považuji to za správný krok, protože se tím sjednotila nejen metodika školení a doškolení, ale i metodika při posuzování herních situací. Je dobře, když stejnou situaci posuzují rozhodčí shodně. Na kurzech pro rozhodčí jsem se podílel dál v roli lektora, zejména na Moravě. Nově přibyly i semináře sudích. Na nich se probírají především aktuální změny ve sportovně-technických předpisech a také se tam rozebírá posuzování různých herních situací,“ uvedl  bývalý předseda Komise rozhodčích ČNS JAN DUTKA (*1956).

Co2021 50letCNS21 3 patří k hlavním úkolům rozhodčího v soutěžním zápase či utkání? Řídit jej nestranně podle sportovně-technických předpisů. Při větším počtu arbitrů se rozlišuje role prvního a druhého rozhodčího, u některých významných utkání pak ještě přibývají čároví sudí. První rozhodčí je pánem situace, jeho pokyny se musí řídit všichni aktéři zápasu/utkání – další rozhodčí, družstva, pořadatelé. Kromě běžné rozhodcovské činnosti (zejména posuzování herních situací, povolování oprávněných přerušení hry, obsluha počítadla, vyplnění zápisu o zápasu/utkání a jeho předání řídícímu orgánu soutěže) patří k dalším významným pravomocem arbitra posuzovat regulérnost hřiště, jeho vybavení a herních potřeb, nařizovat úpravu hřiště, posuzovat náležitosti družstev a oprávněnost startu hráče, rozhodovat o přerušení či ukončení zápasu/utkání.

V současnosti rozhodčí licence C pískají především vyšší ligové soutěže mužů a dorostenců, zatímco rozhodčí licence D ostatní soutěže, kde je požadavek na rozhodování utkání licencovaným sudím. Delegaci mužů s píšťalkou provádí svaz. Nižší soutěže pak rozhodují sami hráči, většinou střídavě z domácího a hostujícího družstva. V roce 2021 bylo v rámci ČNS evidováno celkem 99 rozhodčích s licencí (46 s licencí C, 53 s licencí D). Není to ale dostatečný počet. V rámci ČNS proběhlo několik aktivit se záměrem zvýšit jejich počet, nebo je lépe rozvrstvit, například rozdělením soutěžních utkání do více hracích dnů. S větším úspěchem se ale nesetkaly.

Specifickou úlohu má instruktor utkání, kterého na vybraná utkání deleguje svaz, může si jej ale vyžádat i některý z účastníků soutěže. Vesměs se jedná o utkání, kde se předpokládají komplikace. Instruktor má mimo jiné právo nahlížet do náležitosti účastníků a upozornit rozhodčí na rozpory se soutěžními předpisy. Nemá však pravomoc zasahovat do průběhu hry. Jeho hlavní úlohou je  obsáhnout výstupy z utkání, včetně výkonu rozhodčích, ve zprávě, kterou předává příslušnému orgánu svazu.

2021 50letCNS21 gaigerRozhodčí, jejich školitel, předseda Komise rozhodčích ČNS – to jsou funkce, kterými prošel LADISLAV GAIGER (*1940), současný předseda KNS Plzeňského kraje.

Pane Gaigere, jaké byly vaše rozhodcovské začátky?

Plzeň Letná se probojovala v roce 1977 po několika předchozích pokusech do ligy. Potřebovali rozhodčího a mě oslovili, zda bych u nich nepískal. Udělal jsem si zkoušky na okresním svazu v Tachově, kde byl v našem kraji jediný svaz nohejbalu. Poté mi byl vystaven průkaz rozhodčího.

Řada hráčů měla nebo má svůj herní vzor. Mívají svůj vzor i rozhodčí?

Pochybuji. Já jsem ale tehdy mezi rozhodčími vzhlížel ke Standovi Maličkému, kterého jsem si vážil pro jeho skromnost a poctivost při řízení. On byl hrozně slušný, já o trochu drzejší. Ale snažil jsem se vystupovat jako on.

Co je nejdůležitější vlastností rozhodčího?

Školil jsem řadu let sudí v Západočeském kraji a na každém kurzu jsem jim říkal: Rozhodčí může udělat chybu, ale nikdy ne úmyslně ve prospěch jedné strany. Tím jsem se také řídil.

Někteří rozhodčí jsou autoritativní, jiní naopak mají tendence vše hráčům zdůvodňovat, a to i po zápase. K jaké skupině se řadíte vy? A jsou dnes hráči k rozhodčím uctivější, než tomu bylo dříve?

Při utkání jsem se snažil jednat pouze s kapitánem. Jemu jsem vždy vysvětlil, proč jsem tak rozhodl. Neměl jsem problém jít se podívat na druhou stranu hřiště na dopad míče. Když nebyla shoda s druhým rozhodčím, nařídil jsem nový míč. Po zápase již nebyl prostor něco vysvětlovat. Uctivější dnes hráči většinou jsou. Tenkrát bylo hrozně složité pískat pražská mužstva. Praha měla dominantní roli a tamní borci si dost často mysleli, že budou řídit utkání oni a nikoliv rozhodčí. Vždy jsem jim musel dát najevo opak.

V raných dobách ligové soutěže se vyprávěly neuvěřitelné příběhy o tom, jak rozhodčí před naštvanými hráči prchali dírou v plotě nebo jak byli věšeni na věšák. Znáte také nějakou takovou historku?

Ano, mám jeden takový případ. Rozhodoval jsem utkání plzeňské Bílé Hory s pražským Hloubětínem. Moje řízení se hráčům Hloubětína Lošťakovi a Šmejkalovi nelíbilo, a tak mě honili po areálu a utrhli mi odznak rozhodčího. Dal jsem jim červenou kartu a oni pak měli zastavenou činnost. Přesto oba považuji za nejlepší nohejbalisty své doby.

2021 50letCNS21 4Nedostatek rozhodčích je už evergreenem poslední dekády. Co by pomohlo? Vyšší odměny za výkon, rozložení soutěží do více hracích dní nebo něco dalšího?

Když jsem z pozice předsedy komise řídil rozhodčí v České republice, nechtěl jsem, aby jezdili po celé zemi. Naopak jsem preferoval, aby ligová utkání soudcovali arbitři z nejbližšího okolí. Moje komise  měla po jednom zástupci z každého kraje, který školil sudí ve své oblasti. Ale abych se vrátil k otázce... Podle mého názoru je vše důsledek péče o rozhodčí v jednotlivých krajích. Pomohlo by, pokud by se omezilo jejich cestování po republice a více se nasazovali místní arbitři. Rozhodčí dnes píská ligu v průměru tři hodiny, ale na cestě stráví i delší čas, který mu nikdo neuhradí.

Funkce instruktora (delegáta) není v rámci soutěží ČNS příliš využívána. Je to proto, že i nejvyšší soutěže stále mají ryze amatérský až kamarádský charakter?

Funkci instruktora příliš nechápu. Je to kontrola rozhodčích? Stejně instruktoři nemají právo něco rozhodnout. V amatérském sportu tuto instituci považuji za zbytečnou, jsou to vyhozené peníze.

50 let… Co popřejete oslavenci?

Aby se vrátila jeho síla, která od roku 1990 začala upadat. Aby přestal stárnout. Aby se znovu zpopularizoval a nabral nové žáky.