Ostatní

Nejkulatější výročí, kterého se většina z nás dožije. To je meta půlstoletí, tedy 50 let. A kdo je tím oslavencem? Přece Český nohejbalový svaz (*29. 5. 1971)! Právě v rámci tohoto jubilea vám přinášíme seriál celkem 50 článků, mapujících hlavní činnosti a prvky, které utvářely nebo dodnes utvářejí Český nohejbalový svaz. V dalším článku se podíváme na ty, kteří tvoří servis pro působení družstva v soutěžích – na klubové funkcionáře.

„V každém klubu jsou jeden až dva blbci. Ti se starají o všechny ostatní, co si jdou jen zahrát a nic dalšího je nezajímá. Výkon funkce končí až úmrtím.“ Tak zní častý názor nohejbalových činovníků. A přiznejme si, v amatérském sportu není zase tak vzdálen realitě. Každý klub má svou funkcionářskou ikonu, která mu odevzdá velkou část svého volného času. V drtivé většině případů dobrovolně, z lásky k nohejbalu.

Je pravdou, že dnešní prostředí amatérům – srdcařům nepřeje. Mnozí pamatují dřívější doby, kdy konec hráčské kariéry byl pro řadu hráčů jen přerodem na trenérskou, funkcionářskou či další pro klub prospěšnou činnost. Někdo se ujal mládeže, jiný jí pomáhal nabírat, někdo dělal předsedu, místopředsedu, jednatele (tajemníka), hospodáře, vedoucího družstva, další trenéra družstva, někdo se staral o propagaci klubu, o areál klubu, o jeho provoz nebo vylepšování. Někdo pro změnu sháněl na provoz a investice klubu prostředky.

2021 50letCNS20 jakoubekJeden příklad za všechny. Více než 50 let slouží věrně svému oddílu, pražské TJ Solidarita, MIROSLAV JAKOUBEK (*1947).

„Moje funkcionářská kariéra začala asi v roce 1968. Hrál jsem fotbal závodně za TJ Solidarita a zároveň jsem začal chodit na nohejbal s partou čtyřicátníků, kteří hráli nejnižší pražskou soutěž. Požádal jsem výbor TJ Solidarita, zda bychom mohli vstoupit do jednoty a založit nohejbalový oddíl. Zároveň jsem začal dělat vedoucího oddílu, protože ten, kdo to vedl, byl značně nespolehlivý. Postupně jsme počet členů rozšiřovali o mladší hráče a zároveň postupovali v soutěži. Neměli jsme vlastní kurty, a tak jsme hráli na pronajatých. Jeden fanoušek nám nabídl, že bychom mohli působit v areálu Pražských vodáren v Braníku za podmínky, že si tam vybudujeme kurty. V té době jsem dělal předsedu oddílu a vedoucího A mužstva. Nabídku jsme rádi přijali a v Braníku hráli přibližně deset let. Pak se naskytla možnost získat ve Strašnicích velké prostory pro vybudování celého sportovního areálu. To už jsem byl členem výboru TJ a jelikož jsem povoláním stavař, tak jsem si vzal budování areálu na starost. Mezitím jsem se stal členem výboru Pražského nohejbalového svazu a následně jeho předsedou. Zároveň jsem byl několik roků členem Výkonného výboru ČNS. S ohledem na problémy spojené s budováním našeho areálu se nedalo vše stihnout. Postupně jsem předal starost o sportovní záležitosti v oddílu a také jsem odstoupil z funkce předsedy PNS i z výboru ČNS. Plně jsem se pak soustředil na roli manažera a statutárního místopředsedy pro financování, provoz TJ a vylepšování areálu. S touto funkcí jsem se rozloučil minulý týden a nadále zůstávám jen místopředsedou oddílu nohejbalu TJ Solidarita. Vzhledem k tomu, že funkcionařím už přes padesát let, chci zdůraznit, že daleko důležitější než jen o samotnou sportovní stránku, je starat se o financování a zajišťování provozu oddílů.“

Čas oponou trhnul a „dědické“ předávání funkcí už se dnes moc nenosí. Čím dál více činovníků vykonává funkci doslova doživotně. Většinou v důsledku toho, že nikomu se do nehonorovaných funkcí moc nechce. Navíc se změnilo sebevědomí ve společnosti a nikdo nechce bezplatně čelit časté kritice práce. Tento fakt by ale měly nejen kluby, ale i svazové orgány vnímat a vytvořit funkcionářům důstojné prostředí pro výkon jejich činnosti.

2021 50letCNS20 hermanekNěkteří činovníci mají nohejbal tak rádi, že kromě klubu věnují znalosti a čas i ve prospěch ostatních, tedy páci v orgánech svazové struktury. A není jich málo. Mezi funkcionářské dlouholeté obojživelníky, kteří své vědomosti a um rozdělili mezi oddíl a svaz, patří i JOSEF HEŘMÁNEK (*1952) z Náchoda.

Pane Heřmánku, jak začala vaše funkcionářská kariéra? Kdo vás vůbec jako činovníka zaučil?

Už v 70. letech minulého století jsem se stal členem výboru oddílu TJ Start Náchod. Tam jsem pracoval až do ukončení jeho činnosti v roce 2009 pro nedostatek hráčů. Oddíl hrával krajský přebor. Na začátku 80. let jsem se na popud tehdejšího předsedy ONS Náchod Vladimíra Foltýna stal předsedou STK ONS a po jeho předčasné smrti v roce 1995 i předsedou ONS Náchod, v čemž pokračuji dodnes. V roce 1984 jsem se stal členem STK východočeského KNS, vedeného Milošem Krejcarem. Tito dva lidé a později i Karel Kovanda, předseda královéhradeckého KNS, mi asi předali nejvíce zkušeností. V roce 1986 jsem se stal předsedou STK královéhradeckého KNS a v roce 2009 předsedou celého KNS, kterým jsem doposud.

Stejně jako svazových, ani klubových činovníků nikde moc není. Co je nejtěžší na práci klubového činovníka?

V práci klubového funkcionáře je důležité vyvážit požadavky tělovýchovné jednoty a nohejbalového oddílu s požadavky hráčů a zajištění správného chodu oddílu, což se mi bohužel především při práci s mládeží nepodařilo.

Zmínil jste požadavky hráčů. Jak se za posledních 30-40 let proměnily? Jsou od hráčů nyní na servis ze strany klubu kladeny větší nároky?

Těžko říci konkrétně. Ale určitě se s dobou nároky hráčů obecně zvýšily. Dnes mají daleko více různých zájmů a příležitostí k vyžití. Celkem logicky pak preferují aktivity, kde je o ně dobře postaráno.

Jsou činovníci, kteří neumí oddělit svazové zájmy od klubových. Říká se ale také, že kdo pracuje pro svaz, dělbou činností mezi dva subjekty vlastně šidí svůj klub. Jste téhož názoru?

Práce pro svaz zabírá penzum času a hlavně sil, především psychických, které samozřejmě mohou chybět při práci pro klub. Na druhou stranu může využít včasných informací svazových při práci oddílového funkcionáře.

2021 50letCNS20 2Co vám na klubové úrovni jako funkcionáři udělalo největší radost a co považujete za svůj největší funkcionářský úspěch?

Největší radostí bylo několik titulů krajského přeborníka ve dvojkách či trojkách mužů a následná účast na Mistrovství ČSR. To bylo v dobách, kdy se hrála pouze 1. liga a pod ní krajské přebory. Na poli funkcionářském za úspěch považuji pomoc k prosazení dvoudopadového nohejbalu, a tím i otevření cesty k jeho rozšíření na mapě světa. Naši hráči díky tomu dostali šanci prosadit se i na mezinárodním poli.

Čeho se nohejbal dočká dříve – profesionálních nebo alespoň poloprofesionálních funkcionářů v klubech, nebo na svazové úrovni? Nebo to s honorováním funkcionářů nevidíte moc reálně?

Vzhledem k tomu, že nejsme početně a finančně příliš velkým svazem, tak si myslím, že o profesionálním zapojením funkcionářů se nedá příliš moc uvažovat. Snad pokud by se našel opravdu silný sponzor, tak by případně mohl v nějakém klubu působit poloprofesionál. Na svazu to bude vzhledem k jeho financování dost těžké.

50 let… Co popřejete oslavenci?

Přeji udržení výborných výsledků na mezinárodním poli. K tomu je však třeba dobrá práce s mládeží, která v poslední době až na výjimky pokulhává. Proto dále přeji ČNS co nejvíce obětavých funkcionářů pro práci s mládeží. A v neposlední řadě přeji všem hráčům, funkcionářům i příznivců pevné zdraví a spoustu radosti v jejich činnosti.