Nejkulatější výročí, kterého se většina z nás dožije. To je meta půlstoletí, tedy 50 let. A kdo je tím oslavencem? Přece Český nohejbalový svaz (*29. 5. 1971)! Právě v rámci tohoto jubilea vám přinášíme seriál celkem 50 článků, mapujících hlavní činnosti a prvky, které utvářely nebo dodnes utvářejí Český nohejbalový svaz. Tentokrát se podíváme na dnes již neexistující součást výchovného procesu mladého hráče – oddíly nohejbalu při útvarech Ministerstva vnitra a Ministerstva národní obrany.

Žactvo, dorost. V pozdějších letech mladší žactvo, starší žactvo, dorost, na mezinárodní úrovni i junioři. Tak se členily či dosud člení věkové kategorie mládeže. Nejen nohejbaloví experti dobře vědí, že o další kariéře hráče rozhoduje právě zvládnutí přechodu z nejstarší mládežnické do dospělé kategorie. Právě ztráty při přechodech do následujících věkových kategorií bývají bolestné a také početné. Bohužel zatím v rámci ČNS neexistuje k této problematice žádná statistika.

Zhruba tři desetiletí existovala pro nejtalentovanější hráče ve věku 18 - 20 let další kvalitní možnost úspěšného zvládnutí přechodu mezi dospělé – nohejbalové oddíly při útvarech Ministerstva vnitra a Ministerstva národní obrany. Vojenské oddíly najdeme v soutěžích už v době, kdy ještě neexistoval republikový svaz ani ligová soutěž. Příkladem je třeba Dukla Kbely, hrající nejvyšší pražskou třídu družstev ve druhé polovině 60. let.

„Oddíl vytvořili piloti a létající personál na letišti ve Kbelích. Byli to profesionální vojáci, kteří nohejbal hráli ve volných chvilkách. Začínali od nejnižší třídy a v roce 1966 vykopali postup do první třídy a o tři roky sestoupili do druhé třídy. Pamatuji hráče jako Mirka Pokorného, Jirku Vojíka, Zdeňka Brunclíka nebo Jirku Kobra. V roce 1970 jsem tam narukoval jako záklaďák. Nebyl to sice ještě nějaký výběr, ale protože jsem se zmínil Jirkovi Vojíkovi, že jdu na vojnu a protože už jsem hrál docela dobře, tak mi zařídil, abych šel k nim. Hráli jsme druhou třídu pražského přeboru. Normálně jsem dělal radiomechanika na letadlech a třikrát v týdnu jsme hráli. O některých víkendech jsme jezdili na turnaje. Na přelomu 60. a 70. let ovšem docházelo k politickým čistkám, zasáhlo to i nás a po odehrané sezóně v roce 1971 nový velitel náš oddíl nohejbalu zrušil,“ uvedl ZDENĚK URBANEC (*1948).

Oddí2021 50letCNS16 3ly tohoto typu ale v drtivé většině reprezentovali vojáci z povolání, nešlo o systémový výběr z vojáků základní vojenské služby. Ten byl vytvořen až v 70. letech. To už se na scénu začaly dostávat špičkové oddíly jako Dukla (později VTJ) Písek. V letech 1973-74 byla nejvážnějším soupeřem pražské Solidarity a Hloubětína, tedy držitelů mistrovských titulů z těchto ročníků. V roce 1991 si VTJ Písek zahrál i česko-slovenskou Federální ligu.

„Mezi vojáky do Písku jsem přišel v roce 1969. Poznal jsem tam Přemka Profouse. Přemek jako voják z povolání hrál nohejbal rekreačně, a spolu s dalšími jsme začali objíždět po republice různé turnaje. Potom dal Přemek dohromady mančaft, kde hráli i civilové. To ale ještě nebyl vojenský oddíl. Když v roce 1972 založil svaz celorepublikovou ligu, přihlásil do ní Přemek náš už vojenský oddíl Dukla Písek. Měl vliv a dokázal přitáhnout kluky, kteří šli na základní vojenskou službu. Záklaďáci byli normálně vedeni jako zaměstnanci spojovacího útvaru, ale my jsme jim vhodným umístěním dokázali ulehčit, aby mohli co nejvíce trénovat a jezdit na zápasy a turnaje. V roce 1980 jsem přišel ze školy v Brně, to už Písek z ligy sestoupil, a mančaft tvořili napůl civilisti a napůl záklaďáci. S trénováním jsem začal v roce 1981. Civilisty jsem vyřadil a začal stavět na záklaďácích. Upřednostnil jsem je proto, že jsem je mohl mít pořád k dispozici a mohli jsme tak víc trénovat. Navíc jako náčelník štábu na praporu jsem měl všelijaké možnosti. Okamžitě se to projevilo na výsledcích. Kluci trénovali nejdříve deset hodin týdně, pak výrazně více. Někteří byli na hřišti každý den. V roce 1984 Písek vyhrál kvalifikaci a příští rok už byl znovu v lize. Ale už ne jako Dukla, ale jako VTJ. Z armády centrálně nařídili, že název Dukla ponesou jen plně profesionální vojenské jednoty, ostatní budou VTJ. Jako vojenská jednota jsme měli výhodu, že se nám hlásili branci, resp. je nominovaly jejich civilní oddíly. Systém branců – sportovců byl vytvořen od konce 70. let. Přijeli jsme do Prahy, s námi tam byli funkcionáři z Plané, Čáslavi a později i Bechyně. Seděl tam zástupce ministerstva obrany, a podle pořadí jsme si v několika kolech brance vybírali. Vlastně to bylo na způsob draftu v NHL. A kluci, co šli na vojenskou službu, pak narukovali k nám,“ popsal začátky píseckého vojenského oddílu JIŘÍ SOBÍŠEK (*1950).

2021 50letCNS16 ulmonV 80. letech se na pár let podívaly do ligové soutěže i VTJ Čáslav a Rudá hvězda Planá. Právě oddíl z Plané byl zástupcem jednot spadajících pod Ministerstvo vnitra. Se jeho jménem je spjato působení KARLA ULMONA (*1952).

Pane Ulmone, jak jste v Plané začínali?

Oddíl nohejbalu Rudá hvězda Planá fungoval od konce 60. let. Do soutěží ONS Tachov se zapojil hned po jejich vzniku. Zpočátku zde hráli pohraničníci a civilní zaměstnanci, sem tam i civilisté. Od roku 1974 začali přicházet i kluci plnící si základní vojenskou službu. Výkonnostně šel oddíl nahoru. Hlavním strůjcem byl absolvent Franta Staněk, který nastavil celý tréninkový systém a byl to i výborný hráč. Hodně pomohl i příchod záklaďáka Karla Wendlera. Zpočátku byl výběr kluků spíše náhodný. Až pak byl nastaven výběrový systém hráčů v Praze.

Jak tento systém fungoval?

Nohejbalové oddíly, které měly zájem, aby se jejich odcházející hráči na vojenskou službu dále rozvíjeli, nahlašovaly jejich jména na ministerstvo obrany. Pak nás, zástupce nohejbalových útvarových oddílů, sezvali do Prahy a mohli jsme si vybírat posily. Šlo to podle soutěžní úrovně, takže první na řadě byla Dukla Písek. Pak jsme byli na řadě my.

V ligových tabulkách najdeme váš oddíl v letech 1981-86. Jak vzpomínáte na působení v ligové soutěži?

V roce 1980 jsme vyhráli kvalifikaci o ligu a v letech 1981-86 hráli nejvyšší soutěž. Nejlepším umístěním byla pátá příčka v roce 1984. Nevýhodou bylo, že jsme na rozdíl od vojenských jednot Rudé hvězdy neměly vytvořeny sportovní čety. Tam byl sport hlavní náplní. U nás kluci normálně chodili do služeb. Samozřejmě jsme se jim snažili vhodným zařazením vytvořit podmínky pro to, aby mohli trénovat. Trénovalo se dvakrát týdně po třech hodinách. Tuším, že po dobu dvou let se dokonce trénovalo třikrát. O víkendu se jezdilo na soutěžní utkání a turnaje. Dostali jsme služební autobus a jelo se.

J2021 50letCNS16 4enže po pěti letech v nejvyšší soutěži přišlo v ročníku 1986 vaše odstoupení? Co bylo důvodem takového kroku?

Náš konec v lize byl tristní. Začalo to už tím, že jsem měl pro výběr slíbeného Laca Ivaneckého, ale ten nakonec šel do Písku. Vedení jednoty nás odhlásilo ze soutěže v jejím průběhu. Údajně ze služebních důvodů, ale ve skutečnosti pro neuspokojivé výsledky. Přitom s penězi na činnost nikdy nebyl problém.

Od té doby to šlo s vámi z kopce…

Pak už nastal sestupný trend přes kraj až do okresu, přitom jsme neměli vždy špatné hráče. Do roku 1989 jsme hráli pod hlavičkou Rudé hvězdy, po revoluci se útvary rušily, náš skončil v roce 1991. Tradici názvu jsme ale drželi dál. Potom nás převzala Okresní správa policie v Tachově a začali jsme hrát jako Sportovní klub Pohraniční policie.

Nicméně oddílem prošla řada skvělých hráčských jmen. Vzpomenete některá?

Působilo tu mnoho výborných mladých nohejbalistů. Určitě rád vzpomenu na Láďu Prokopa, Pavla Matějčka, Pavla Dolejše, Radana Vašáka, Honzu Vocela, Ríšu Novotného, Standu Krause, Vildu Hrachovce, Míru Adamce nebo Petra Nekolu.

50 let… Co popřejete oslavenci?

Aby se hlavně daly dohromady nižší soutěže. Ani ne ty okresní – ty jedou poměrně dobře, ale krajské. Družstev strašně rychle ubývá a někde padají i celé soutěže. Přitom to není tak dlouho, kdy se do krajů musela hrát kvalifikace, jaký byl zájem. Jako bývalý reprezentační trenér juniorů pak svazu přeji, aby se mu dařila práce s mládeží.


Top odkazy

odkaz_botas
odkaz_gala
odkaz_pokornysite
odkaz_anytrade

Logo ke stažení

ikonka_nohecmagazin_160

Vstup redaktoři