Ostatní

Nejkulatější výročí, kterého se většina z nás dožije. To je meta půlstoletí, tedy 50 let. A kdo je tím oslavencem? Přece Český nohejbalový svaz (*29.5. 1971)! Právě v rámci tohoto jubilea vám přinášíme seriál celkem 50 článků, mapujících hlavní činnosti a prvky, které utvářely nebo dodnes utvářejí Český nohejbalový svaz. V dalším článku se podíváme na rozpočet svazu, resp. jeho příjmovou stránku.

Žádná organizace ani žádný spolek nemůže fungovat bez příjmů. To pochopitelně platí i pro ČNS. „Dříve byl příjem od ČSTV jediným větším zdrojem peněz svazu. Dělil se podle různých oblastí – něco šlo na dlouhodobé soutěže, něco na jednorázové, něco na mládež, něco na školení… Občas se prostředky na nějakou oblast daly přesouvat. Měli jsme také problémy se Sokolem, protože Sokolové si dělali nároky. My jsme jim říkali, že hodně sokolských oddílů hraje naše soutěže a přitom nejsou pod ČSTV. Dohadovali jsme se, jakou částkou nám budou přispívat. Kromě těchto příjmů jsme samozřejmě měli k dispozici i prostředky z členské základny svazu. Ty však byly nízké a moc nákladů se z nich nepokrylo. Teprve později se dalším příjmem svazu staly smlouvy se sponzory,“ uvedl bývalý prezident a dlouholetý hospodář ČNS JAN ŘEHÁK.

V poslední dekádě rozpočet ČNS v běžném roce pracuje s příjmy cca 5 – 6.000.000 Kč. Z toho výrazně nejvyšší část příjmů tvoří příjmy od státních institucí (nově Národní sportovní agentura ČR, předtím Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, přes dotační tituly na svazy, reprezentaci a talentovanou mládež), a to cca 70-75 %. Druhou nejvyšší příjmovou položkou jsou vlastní zdroje (poplatky, pokuty, startovné…), tvoří cca 15-20 %. Sponzorské příjmy (finanční i materiální) tvoří cca 5-8 %. Příjmy z prodeje majetku a materiálu svazu činí cca 3 %, podobné procento vykazují ostatní příjmy. Mimo běžný rok, zejména v roce, kdy je ČNS pořadatelem významné mezinárodní soutěže (zejména mistrovství světa nebo Evropy), se výše a struktura příjmů může výrazněji lišit.

Odlišné poměry nalezneme u územních článků svazu. Jejich roční příjmy se pohybují v rozmezí 30 – 150.000 Kč u krajských článků, u okresních článků cca 4x méně.  Výrazně vyšší podíl příjmů oproti republikovému svazu tvoří vlastní zdroje. Naopak řada územních článků nevyužívá dotační tituly od územní samosprávy (kraje, města, obce). Některé služby však územní články měly či mají zajišťovány od krajských, okresních a městských článků střešních sportovních organizací (ČUS, dříve ČSTV, ČTO).

Z tohoto rozkladu je zřejmé, že ČNS patří mezi ty sportovní svazy, které jsou prakticky zcela závislé na státní podpoře. Vlastní zdroje svazu tvoří poměrně standardní část příjmové stránky rozpočtu. To se nedá říci o sponzorských příjmech, jejichž procentuální hodnota je velmi nízká.

2021 50letCNS06 knop1Příjmy svazu se detailně zabýval i prezident ČNS v letech 2005-07 GERHARD KNOP (*1970).

Pane Knope, vámi vedený tým se ve své koncepci z roku 2004 zabýval i příjmovou stránkou svazu. Co jste tehdy považovali za zásadní závěry?

My jsme byli v naprosto jiné situaci. Pracovali jsme v době „po SAZCE“ a rozpočet jsme měli kolem 3.000.000 Kč bez akcí typu MS nebo Světový pohár v ČR. Snažili jsme se nějak vybalancovat vztahy mezi příjmy a výdaji, pokud si dobře pamatuji. No a domnívali jsme se, že po MS dokážeme prodat nohejbal rozhodně více, stejně jako se domnívali naši předchůdci a následníci.

Sám jste tehdy zajistil pro svaz sponzorské příjmy od společnosti WITTE Automotive. Proč máte tak málo následovníků?

Podporu od WITTE jsem zajistil v době, kdy končil sponzoring ELIT CZ a svým způsobem jsme v kombinaci s kauzou SAZKA byli dost na hraně… Tehdy to nebylo myšlené úplně na dlouho, ale nakonec to bylo určitě přes pět let. Vlastně paradoxně skončila podpora svazu od WITTE v roce, kdy jsem se stal ředitelem, protože jsme přehodnocovali směrování peněz do zaměstnaneckého brandingu. Proč se nedaří shánět větší sponzory? Tím se zabývají funkcionáři nohejbalu už asi desítky let… Pro nás ve WITTE to bylo spojené s tím, že jsme měli koncepci podpory malých sportů, koncepci podpory sportů, kde jsou aktivní naši zaměstnanci - to bylo naše „proč“. A zároveň jsme do reklam/sportu dávali „pod milion“ při více miliardovém obratu. Pro nás měly nohejbal a cena/užitek velmi dobrý poměr. Důvodem nebyl finanční výnos, ale „proč“ byli zaměstnanci, region, malá města, kde se hrají ligové soutěže. Podpora, sponzoringová zvlášť, musí mít smysl. Mně v tuto chvíli, kdybych byl sponzor, chybí, proč bych měl nohejbal podporovat? Kam se ubírá? Kde bude za 10 let? Kdo je skupina firem či lidí, která za nohejbalem stojí a bude stát? S kým se budu setkávat? Co je to za komunitu? Fakticky jsou dnes peníze spotřebované asi drtivě na operativní činnost. Viditelných výsledků finanční podpory by bylo asi hodně málo a patrně by to nebylo nic extra zajímavého. Prostě nevidím důvod podporovat nohejbal finančně a rozhodně nejde o zviditelnění nebo reklamu, nedej bože finanční návratnost. Jde o pocity. Pocit, že něčemu či někomu pomůžeme.

Obecně je podíl sponzorských příjmů svazu dlouhodobě malý. Je nohejbal pro sponzory málo atraktivní, nebo je jen příliš pohodlný a sponzory moc nevyhledává?

Částečně jsem již odpověděl v předchozí otázce. A kolegové prominou – nohejbal je pohodlný. Je konzervativní. Mnou vytvořené tabulky na rozpis ligových soutěží už platí přes 15 let. Tak dobré nejsou, je to chyba. Když vidím dnešní rozpočet, skoro si nedovedu představit ze své tehdejší zkušenosti, za co se ty peníze utrácejí, když v zásadě „nic neroste“. Tady vidím fakt, že není nic nové a atraktivní pro potenciální sponzory z menších progresivních firem, které mají zájem podpořit něco netradičního a být u toho.

I nejvyšší soutěže ČNS jsou stavěny podle přání hráčů a klubových činovníků. V populárních sportech ale mají hlavní slovo sponzoři, média a diváci. Tedy ti, kteří generují příjmy. Měl by se i nohejbal vydat touto cestou?

Já bych hlavně čekal, že soutěže budou, zejména ty nejvyšší, hledět dopředu. Superfinále je skvělé, díky Čakovicím a vždy některému z ostatních týmů. Máme i viditelně skvělé sportovce, ale to je málo. Když se podívám na zbytek ligy, tak nerozumím tomu, že stále máme osm týmů v extralize. Moji vrstevníci, nebo jen hráči o málo mladší, jsou stále spíše (nad)průměr než jen doplněk stavu. Pokud bude extraliga vypadat tak, jak posledních pár let - myslím vývoj, ne stav - tak těžko budeme na takovou soutěž shánět sponzora.

2021 50letCNS06 3newHodně lidí v nohejbalu zastává názor, že teprve až budou peníze, mohou se dělat změny. Jiní mají opačný názor. Jaký je ten váš?

Hodně pracuji na věcech, které ostatním připadají nemožné. Lektoruji lidi, které přesvědčuji o tom, co je to předsudek, okruh vlivu, proaktivita. Pokud někdo má pocit, že něco nejde dělat bez peněz, doporučuji dvě knihy: Proměna (Ch. a D. Heath) a Třetí alternativa (S.R. Covey). Pak si pojďme povídat o tom, co se dá dělat bez peněz. A z praxe by mnoho lidí z nohejbalu mohlo vyprávět. Třeba Hlavatý z roku 1978 v Karlových Varech, zřejmě slušný oddíl bez peněz.

Diskutuje se i o vlastních zdrojích. Je podle vás jejich podíl v příjmech dostatečný? A je dostatečná i ochota členů svazu podílet se na spolufinancování svého sportu?

Trendově vnímám důležitost peněz jako zástupné téma pro ty, kteří se chtějí vymlouvat. Velké věci vznikají zapojením lidí, jejich odvahou a ochotou riskovat, spolupracovat, zažít úspěch. O penězích to vážně není, současný rozpočet je luxusní. Děsí mě však jeho závislost na státu, což je však trend, protože populisté potřebují mít vděčné voliče.

V nejvyšší funkci svazu jste působil velmi krátce. Co považujete za svůj největší funkcionářský úspěch?

Od začátku jsem chtěl funkci jen na dva roky a vlastně jsem přesluhoval. Šel jsem do STK a pak kandidoval i na prezidenta, protože jsem chtěl dát nohejbalu řád a životní jistoty. Takže jsem rád, že jsme předělali předpisy a dali najevo, co se smí a nesmí. Vše jsme se snažili otevřít, aby to nebylo striktní. A striktní jsme naopak chtěli být v zásadních tématech – profesionalita nejvyšších soutěží i jejich aktérů a rozhodování svazu. To se povedlo, ale nepodařilo se předat toto DNA dalším funkcionářským generacím z mnoha logických i nelogických důvodů. Já byl prezidentem „pro změnu“, nebyl jsem klasickým prezidentem. Celou dobu pro mě soutěže byly důležitější, a proto bylo dobře, že jsem skončil brzy dle dohody. Funkci prezidenta po mně převzal nejprve krátce Martin Frélich a poté od roku 2008 Kamil Kleník. Bylo by ale dobré, kdyby to už za něj někdo vzal. Jeho silné stránky už jsme vyčerpali a dostáváme ho do stavu, který, si myslím, není správný. Nezávidím mu.

50 let… Co popřejete oslavenci?

Aby přišel nový lídr, nová osoba s nohejbalovým srdcem a vizí, která bude zaměřená na radost ze hry na všech úrovních. Aby to byl člověk, který dá dohromady různé názorové skupiny, protože z toho pak může vzniknout skvělá budoucnost nohejbalu. Jelikož už sleduji jen extraligu a to spíše nahodile, tak takového člověka nevidím. Jen vidím, že třeba Čakovice posunuly náš sport do nádherné podoby a taky nepotřebovaly peníze od svazu, takže to jde. Lidi, když jdou za svým, tak to dokážou - a že jich za 50 let v nohejbale bylo…