Nejnovější příspěvky v Nohec fóru


  • 26.09. 11:52 Rychlost informací
    díky, mě stačila stejná odpověď už od Ládi :-) jen sem chtěl aby ses ro ...
  • 25.09. 19:27 Rychlost informací(Maršálek)
    Zkusme prosím Zdendo krátce věcnou diskuzi bez té omáčky o Vláďových ú ...
Vzpomínka na časy pražských hvězd Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Čtvrtek, 05.09.2019

2019 prazskehvezdy 01(Praha) Nohejbal je nejen o sportovním zápolení, ale z podstaty svého vzniku také o setkávání kamarádů. Jedno takové zajímavé setkání proběhlo v areálu TJ AVIA Čakovice, kde se potkaly hvězdy nohejbalové extraligy z let sedmdesátých a osmdesátých.

Franta Ticháček, Jindra Žalud, Jirka Suchý, Vláďa Mašát, Jirka Soukal, Láďa Hofman, Ivan Černý, Láďa Kratochvíl, Míra Jakoubek a řada dalších dorazili do Čakovic, aby zavzpomínali na dobu, kdy Praha neochvějně vládla nohejbalovému dění a strávili spolu příjemný večer. Přítomen byl i současný prezident ČNS Kamil Kleník. Svolavatelem byla jedna z nejblyštivějších hvězd této éry, smečař a blokař tehdejšího hegemenona z Hloubětína, dnes trenér a funkcionář ČNS JIŘÍ ŠMEJKAL. "První podnět k setkání vešel od čakovických pořadatelů, jmenovitě od manželů Kalousových. Ti chtěli velikány nohejbalu vidět a vyslechnout si zajímavé příběhy. Začal jsem se tomu na jaře věnovat a oslovil jsem vzorek asi patnácti lidí z pražských extraligových klubů, které v nejvyšší soutěži hrály hlavní roli. Není to žádné vytahování, ale když extraliga začínala, Praha tehdy opravdu nohejbalu vládla a je dobré to připomenout. A nebyla to jen liga. Na hlavních turnajích dodávala dvacet i více sestav. Dnes už některým dřívější velká jména nic neříkají a to je škoda. Jsem moc rád, že se to nakonec až na dvě omluvenky povedlo. Vážím si toho a když si vezmete, že se tady sešli držitelé dohromady možná stovky titulů z ligy a různých republik, tak to je nádherné."

Radost ze setkání měl i JINDŘICH ŽALUD, další z disciplínu na hřišti vyžadujících mužů, opora TJ Podolí. "Znamená to pro mě hrozně moc, že jsem po dlouhé době zase mohl vidět kamarády, které jsem třeba deset patnáct let neviděl. Nohejbal mám pořád v srdci, ale už na něj spíše koukám v televizi. Na moc akcí už se nedostanu. Nohejbal se oproti naší době hodně změnil a určitě bych si přál, aby se mu podařilo prosadit ještě více v Evropě nebo i ve světě. Vím ale také, že to bude běh na strašně dlouhou trať."

Ve stejném dresu jako Žalud válel i JIŘÍ KOPECKÝ. "Těšil jsem se na to a užil si to. Je jen škoda, že mladí už nás neznají. Pořád sice ještě kopu, byť už ne oficiální soutěž, ale aby mi chutnalo. Zatímco kdysi jsem patřil k nejrychlejším hráčům, dneska jsem suverénně nejpomalejší. Souhlasím co řekl Jindra, že se nohejbal hodně změnil. Jen nevím, zda k lepšímu nebo horšímu. Jasno v tom nemám. Z hlediska pravidel neuznávám futnet, hru na jeden dopad. Jako nohejbalista jsem vždy preferoval hru na tři dopady. Ani hra na dva dopady mě nepřesvědčuje, i když má k nohejbalu blíž."

Oporou pražské Lokomotivy na nahrávačském postu byl JIŘÍ SUCHÝ. "Za setkání jsem hrozně rád. My jsme vlastně nikdy nebyli duchem protihráči, ale především kamarádi. Po zápase jsme si sedli, každý s každým popovídal a nikdo nebyl naštvaný. Všechno se probralo v klidu. Taky mě mrzí, že mladá generace se o historii našeho sportu moc nezajímá. Kdybych já jako mladý kluk neobjížděl zápasy tehdejší trampské ligy a nesledoval velké hráče, těžko se ze mě mohl stát kvalitní hráč. Nohejbal jsem vždy měl rád, bylo to krásné. Dnešní generace sice hraje moc hezký nohejbal, ale má jiné chování. Je sice jiná doba, ale také jiné chování hráčů k sobě. Někdy až nevhodné a nálada se tím kazí."

Především defenzivní činnost byla doménou VLADIMÍRA MAŠÁTA ze Solidarity. "Jsou to krásné vzpomínky, protože jsme spolu prožili nádherné momenty ať už v zápasech nebo po zápasech. Pořád vidím živě ty situace a události a neškodí si je zase připomenout." Jako mj. dlouholetý zástupce československého a českého nohejbalu v mezinárodní federaci FIFTA se vyjádřil i k současné mezinárodní situci. "Nohejbal to má těžké v tom, že z mezinárodního hlediska nemá pravidla vhodná pro masový sport.  Těžko se tak může v zemích, kde se hraje, více rozvíjet. Zatímco u nás se rozvíjet může a také rozvíjí. Jenom třeba kolik se každý týden v létě koná různých turnajů po celé republice. Tomu fandím. Špatným příkladem je třeba Slovensko. To přešlo na dvoudopadová pravidla příliš brzo, spousta hráčů odpadla a šla hrát jenom turnaje. Myslím, že to byla jejich zásadní chyba. Teď musí jejich nejlepší hráči chodit hrát k nám ligu, aby se vůbec dostali na reprezentační úroveň. A další země mají motiv oslabit naší pozici a naše úspěchy tím, že drží jednodopadová pravidla, která my nehrajeme a tím jsme trochu slabší. Naději vidím v Jižní Koreji, kde mají masovou základnu a hrají na tři dopady. Když jsou pravidla jednodušší, mohou hrát všichni. Kdo chce být lepší, musí si to ztížit. Je to jako ve fotbale. Na nižších úrovních hráči chodí a hrají na x-doteků. Na vrcholné úroivni pak v plném běhu hrají na jeden dotyk."

Byl to opravdu příjemný večer a bylo o čem hovořit. "Vidět kamarády, spoluhráče i největší soupeře, byť už jsou starší a mají své problémy, to se mi splnilo a jsem rád, že jsem setkání mohl zorganizovat. Byl to první ročník a budu rád, když se tady zase za rok sejdeme," vyjádřil přání Jiří Šmejkal.

Fotogalerie: