Nejnovější příspěvky v Nohec fóru


  • 02.03. 16:50 Ján a Martina
    Upřímnou soustrast všem kdo je znali, jménem nohejbalového oddílu MNK Mod ...
  • 02.03. 12:54 Ján a Martina
    https://www.aktuality.sk/ Zavraždili investigatívneho novinára Aktuality.sk J ...
Ohlasy z Čelákovic I. Tisk
Napsal Martin Maršálek  |  Úterý, 17.07.2018

2018 jokgukilik 01(Čelákovice) První mezinárodní turnaj v jokgu poskytl zajímavý zážitek jak divákům, tak i samotným protagonistům. A nebyli to jen mladí ligoví hráči, kteří čelili nástrahám „asijského nohejbalu“. Své postřehy nabídli i ti zkušenější.

Ze slovenské Revúce dorazil i JÁN KILÍK starší, trenér reprezentační juniorky.

Jáno, co tě přimělo vyzkoušet si na stará kolena jokgu? A jak se vaší sestavě na turnaji vedlo?

Ze čtyř zápasů ve skupině jsme vyhráli jen jeden. Na to, že jsme veteráni a přišli jsme se jen pobavit, to tak špatné zase nebylo. Jokgu je zajímavý sport.

Nejen zajímavý, ale i odlišný…

Podle mě je možnost zahrát si jokgu pro nohejbalistu přínosem, protože v jokgu se zapojují jiné části těla než v nohejbalu. A naopak odpadá hra tělem, člověk se musí více koncentrovat na hru nohama a hlavou. Je to ale o zkušenostech. Třeba jak jsou účinné technické finesy, které tady předvedl v boji o finále Jirka Kalous. Jenže na to přišel pozdě.

V čem jako trenér spatřuješ hlavní herní rozdíly?

Některé jsou jasné na první pohled. Jsou to čtyřky, na menší hřiště, velká volná hrací plocha, lehčí míč...

Lehčí a menší míč – je tedy rychlejší?

Podle mě není. Nohejbalový míč je větší a těžší, má i jiný odskok. Korejci mají jiný švih při útočném úderu.

Hodně se mezi českými hráči diskutovalo o rozdílnosti posuzování přesahu nohou přes síť. Jak jsi to viděl ty?

Co jsem viděl, tak rozhodčí přesah nohy za sítí dost tolerují. Nezdá se mi, že některé klepáky do stran by šly kopnout bez toho přesahu. Probíhá to velmi rychle a je obtížné to správně posoudit. Dost často to rozhodčí raději pustí. Pokud by bylo povolené přesahovat a blokovat, bylo by to podle mne zajímavější.

Na to, že se jokgu hraje ve čtyřech, se velmi málo využívá hra na více smečařů…

Když jsem sledoval právě třeba Čakovice, jak využívaly výhody praváka s levákem a točily to, nebylo to špatné. Další věc je, že jsem tu u Korejců neviděl skoro žádné leváky na smeči.

A celkové zhodnocení?

Korejci jsou atleti, je neskutečné, co vyberou. Jsou to motorové myši.

 

2018 jokguvanya 2Ze severu Čech do Čelákovic dorazil velezkušený, na české poměry světoběžník - JULIUS VANYA. Ve svých 63 letech si nevedl vůbec zle, nakonec z toho byla bramborová placka v amatérské kategorii.

Julku, co tebe zavedlo do Čelákovic?

Jelikož nohejbal hraji přes padesát let, tak jsem si využil možnosti vyzkoušet si zase něco nového. Jokgu se podobá nohejbalu, když jsme začínali. Hrálo se na tři dopady, mimo hřiště, na jednoho smečaře.

Vaše formace dnes zahrála výborně, čtvrté místo z 25 sestav není k zahození.

Není to špatný výsledek. Raritou je, že z našeho složení jsem byl nejmladší. Asi jsme tedy měli nejstarší sestavu ze všech.

Jaké vidíš největší rozdíly ve hře u obou sportů. Co hřiště?

Malé hřiště nám vyhovovalo. Pro nás je to ideální, já stojím vpředu, zbylí tři si to hlídají vzadu. Samozřejmě neumíme jako Korejci ty jejich klepáky.

Nohejbal hraješ už dlouho. Zažil jsi někdy na začátku kariéry nohejbalové čtyřky?

Zase až tak dlouho nohejbal nehraju.

Síť je v jokgu o pět centimetrů nižší. Je to znát?

Pro mě je to určitě výhoda, já smečuji zespoda. Mnohem podstatnější je ale rozdíl v míči. Nesedí tolik na noze, nemám takovou jistotu. Je lehčí, ale také to může být kratším hřištěm. Kdyby bylo dlouhé jako na nohejbal, trefovalo by se lépe.

Nemůže to být také tím, že povrch míče je hladší?

I to může mít vliv, nevím. Když se to umí, nemělo by to vadit. Hráč by měl umět hrát se vším.

Ve které herní činnosti vidíš největší rozdíly?

Zdá se mi, že v poli se míč chytá lépe. Asi je to i postavením, protože člověk si stoupne pět metrů za lajnu a chytá. Hraje se na jednoho smečaře, určitě by to šlo nějak vylepšit, třeba na praváka s levákem.

Jaká je hra s novým kyčelním kloubem?

Dneska to umí dělat, je to jednoduchá operace. Čtyři roky jsem trpěl a teď je to úžasné. Cítím se jako znovuzrozený. Byl jsem u Ládi Friče a ten mě nějaký čas po operaci poslal na rentgen. Když pak viděl snímky, říkal, že je to perfektní. Tak jsem se mu přiznal, že už s tím hraji půl roku nohejbal. Takže doporučuji všem, co trpí s kyčlemi.

Ty ale stále válíš oficiální soutěže.

Hraji za céčko Karlových Varů krajský přebor.

Někteří starší nohejbalisté vyjadřují obavy, že importem příbuzného sportu se může časem odčerpávat už tak klesající nohejbalová základna. Tvůj názor?

Nohejbalová základna už je dost malá. Ať je to jakkoli. Dřív jsme chtěli, aby se nohejbal co nejvíce prosadil mezi ostatními sporty. Nepodařilo se, nohejbal stagnuje. Ať si tedy každý vybere. Můj názor vždycky byl - hrajte si, jak chcete. Udělejte pravidla, jedno jestli na tři, dva nebo jeden skok. My jsme se postupně přizpůsobili Švýcarům, Francouzům, Rumunům. Ale nohejbal by za ten čas měl být jinde. Mám starou školu, beru to.

Tobě je tedy jedno, jaká forma nohejbalu převládne, ale musí se vyvíjet dopředu a vzhůru. Rozumím tomu správně?

Tak. Aby se hrálo, chodili lidi, byl vidět v televizi. Dřív jsme t hráli mistrovství republiky, bylo tam 32 mančaftů a trvalo dva dny. A dnes?