Historie nohejbalu Tisk

2012_historienohejbalu_012012_historienohejbalu_0121. Úvod

V současnosti jenom v České republice nalezneme řádově stovky různých sportovních odvětví, z nichž některé jsou sdruženy do svazové struktury v rámci střešních sdružení, jiné jsou provozovány pouze na částečně organizované, či rekreační bázi. Jen málo z nich však své kořeny může vztáhnout právě k České republice, resp. jejím předchůdcům. Jedním z takových je nohejbal. Směle tak můžeme prohlásit, že je to náš sport. Kostkový cukr, polarograf, bleskosvod, kontaktní čočky, oblouková lampa, ruchadlo, to vše patří mezi vynálezy, na které může být naše země pyšná. Do zlatého fondu českých vynálezů můžeme zajisté přiřadit od první poloviny minulého století právě i „náš sport" nohejbal. Čím si tento sport získal srdce těch, kteří jej provozují? Možná svou nenáročností, vždyť jej hrají sedmiletí caparti stejně dobře, jako sedmdesátiletí veteráni, a to bez rozdílu pohlaví. Možná svou ekonomickou nenáročností, vždyť hráčům stačí pouze sportovní obuv a jde se na věc. Možná svým charakterem, který umožňuje do hry začlenit odlišné fyzické typy hráčů na různé herní posty. Možná svou tradicí, kterou se mnoho nových nebo ze zahraničí importovaných sportů pochlubit nemůže. Možná také právě tím, co nohejbal zrodilo. Přátelstvím, kamarádstvím, chutí se dobře a zdravě bavit. Za více než sedm desetiletí existence nohejbal oslovil statisíce hráčů. Přijměte pozvání připomenout si klíčové okamžiky této dlouhé cesty.


2012_historienohejbalu_022012_historienohejbalu_0222. Zrod (1936)

Malým tajemstvím nohejbalu je fakt, že dosud se nepodařilo věrohodně ověřit zmínky o místě a době zrození nohejbalu. Podle některých pramenů se nohejbal, resp. jeho prvotní forma, zrodil v Praze v roce 1922, kdy dorostenci sportovního klubu Slavia hráli na Letné „fotbal přes provaz." Nebo také přes naskládané lavičky či napnuté záclony. Jiné prameny hovoří o Dolíčku v Praze - Vršovicích, další vznik směrují k jezu u železničního mostu v Českých Budějovicích. Poslední poznatky hovoří i o osadě Montana u Všenor, kde se ve třicátých letech měl hrát sport, jakýsi kříženec nohejbalu a volejbalu. První nohejbalový archivář, jinak přední hráč své doby, František Kubát, však má na věc odlišný názor. „Ztotožňovat tyto hry, které se objevily tak, jak zanikly, s dnešním nohejbalem, je přece nemyslitelné. Pamatuji se, když jsme jako kluci v roce 1919 kopali o prázdninách na venkově s míčem, tedy s vepřovým měchýřem od místního řezníka, přes oj žebřiňáku na svoz obilí, nebo přes nízký plot zahrady. Lze snad toto považovat za nohejbal? Takovou fantazii snad nikdo nemá. Hra se narodila v pojetí, v jakém se hraje dodnes, roku 1936 na Žlutých lázních v Praze - Podolí," uvedl v obsáhlém podkladu pro deník Československý sport k 50. výročí nohejbalu v roce 1986. Jeho vyjádření má nepopiratelnou logiku, dá se odvodit, že jako směrodatné pro uznání sportem vidí Kubát existenci čárami vymezené plochy (hřiště) a síť. Tímto tedy jako první stanovil rok vzniku nohejbalu.


2012_historienohejbalu_032012_historienohejbalu_0323. Průkopníci pod hákovým křížem (1939)

Podolské Žluté lázně jsou místem, kde nohejbal zapustil své kořeny. Chce se říci, mocně. První nohejbalové kopy má na svědomí parta místních štamgastů, vesměs řadových fotbalistů, kteří zde hráli fotbal. Někdy se však nesešel dostatečný počet hráčů a volejbalové hřiště zelo prázdnotou. A tak se natáhla síť do metrové výšky a hrálo se. Dvojice, trojice i jednotlivci. Své jméno zapsal do análů hráč Kožmín, který vymyslel název nového sportu - nohejbal. V roce 1938 se k fotbalové partě přidali volejbalisté a další fotbalisté, tentokráte ale včetně těch z nejvyšší soutěže. Když v roce 1941 získal do svých řad eso nejvyššího kalibru, legendárního Josefa Bicana, nohejbal si v lázních získal velkou popularitu. Paradoxně za německé okupace se lidé dokázali dobře bavit. Nový sport z Podolí zamířil i do tréninkového procesu obou nejslavnějších fotbalových klubů, Sparty a Slavie. Za okupace se také odehrály první nohejbalové turnaje. Ten první na osadě Montana u Všenor (celkem tři ročníky, 1940-42), druhý na pražských Žlutých lázních (1942-44), třetí na Letné v Praze (1944). Všechny se hrály jako turnaje dvojic. V roce 1940 také byla zpracována první pravidla nohejbalu a co je zajímavé, již tehdy se v nich vyskytuje i druhý název nohejbalu, footballtennis. Tiskem pak vyšla nohejbalová pravidla v roce 1944. Vrcholem této doby byla propagační akce s názvem Pražské nohejbalové dny, konaná v sále paláce Lucerna.


2012_historienohejbalu_042012_historienohejbalu_0424. Vzhůru na trampské osady (1942)

Ze Žlutých lázní se nohejbal paprskovitě šířil. Další český fenomén této doby, tramping, o sobě dával vědět zakládáním nových osad v údolích řek a říček. Mladí lidé, svobodného ducha, toužili po nevšedních zážitcích, o kterých četli v zahraniční literatuře. O víkendu prchali do přírodu mimo městský ruch. Vývoj nohejbalu kopíroval vývoj trampingu. I on se šířil nejprve z Prahy a dalších velkých měst po vodních tocích. Velká řeka, Stará řeka, Zlatá řeka, Hadí řeka, to byly v trampské terminologii názvy pro Vltavu, Berounku, Sázavu, Kocábu. Ale osady se svými hřišti vznikaly i na dalších tocích. Kromě ryze trampských sportů se na osadách uchytili i tehdy dva nové sporty, importovaný volejbal a domácí vynález, nohejbal. Nemálo osad provozovalo nohejbalovou hru už za válečných let a pohled na letící svazky bombardérů nad hřištěm patřil k nezapomenutelným zážitkům. Vyjmenovat všechny osady, kde se nohejbal hrál a dodnes hraje, by bylo náročným úkolem. V celé republice jich je více než tisícovka. Hra jen mezi členy osady už některé omrzela, a tak byli zváni hráči z jiných osad. To už byl jen krok ke vzniku osadních turnajů. Ty dodnes představují zajímavou a hráči vyhledávanou alternativu oficiálních soutěží. Osadní turnaj, to je pro každou osadu svátek a možnost zavzpomínat na průkopnické doby. Dnes existuje velké množství osadních turnajů, od těch nejobyčejnějších (takzvaných pouťáků) po ty s účastí ligových hráčů, či mezinárodní turnaje. Každý z takových turnajů má svůj nezpochybnitelný význam a místo na nohejbalové mapě.


2012_historienohejbalu_052012_historienohejbalu_0525. Trampská liga (1953) 

S rozvojem nohejbalu po trampských i chatových osadách vznikala první forma nohejbalových soutěží, turnajů. Ty však představovaly střetnutí dvojic, trojic, výjimečně i jednotlivců nebo dokonce čtveřic. Stejně jako v jiných plnohodnotných kolektivních sportech, i tady postupně mezi hráči i organizátory soutěží postupem času uzrála touha poměřit se způsobem tým proti týmu. Sem tam proběhly tzv. vyzývací mače či přáteláky, ale vždy jen mezi dvěmi družstvy. Slovo dalo slovo a v roce 1953 se zrodila první organizovaná (ne však ještě oficiální) dlouhodobá soutěž družstev, legendární Trampská liga. Hlavním iniciátorem soutěže byla osada Old Wanderers. Jejími účastníky byla desítka družstev z osad z okolí Prahy, hrálo se ale v Praze. Odehráno bylo celkem devět ročníků (1953-61), než došlo k vytvoření první skutečně oficiální soutěže. 


2012_historienohejbalu_0622012_historienohejbalu_066. Uznání a první oficiální soutěž (1961) 

Ještě na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století nohejbal nebyl brán střešními sportovními asociacemi jako oficiální sport. Ani nemohl, neboť sám neměl svou organizaci, která by jej řídila a zastupovala navenek. Ne všichni v nohejbalu viděli plnohodnotný sport, řadili jej spíše mezi ty doplňkové, rekreační. Diskuze nabíraly na síle a jak to bývá, musel přijít impuls zvenčí. Tím byl článek „Nohejbal ano nebo ne," publikovaný deníkem Večerní Praha. V něm autor vyzdvihuje fyziologické hodnoty nohejbalu, zejména hry jednotlivců a dvojic, staví se však proti jeho uznání jako sportu. Tím vyvolal reakci v celém nohejbalovém hnutí a aktivoval snahy po oficiálním uznání nohejbalu jako plnohodnotného sportu. Snaha nohejbalistů doznala úspěšného zakončení, když 30.10.1961 byla ustavena Komise nohejbalu Městského výboru ČSTV Praha. K jejím prvním úkolům patřila příprava systému dlouhodobých soutěží na rok 1962. Tento rok je tedy také rokem, kdy vznikla první oficiální nohejbalová soutěž. Pražská nohejbalová soutěž mužstev, později Městský přebor družstev, se stala nosným pilířem českého nohejbalu a ještě dnes představuje nejpočetnější regionální soutěž. Již v prvním ročníku startovalo ve třech soutěžních třídách celkem 64 družstev.


2012_historienohejbalu_0722012_historienohejbalu_077. Mistrovství republiky (1969) 

Soutěže v hlavním městě republiky sice v šedesátých letech představovaly to nejlepší, co nohejbal mohl nabídnout, ale nebyly jedinými. I v jiných částech republiky urazil nohejbal pořádný kus cesty. S postupným vznikem oficiálních řídích orgánů, nohejbalových komisí v krajích a okresech, se do popředí drala touha po vzniku měření nejlepších nohejbalistů z celé republiky. Do té doby mezikrajské soutěžení bylo reprezentováno několika meziměstskými utkáními. Podmínkou však bylo ustavení celorepublikového řídícího orgánu. To se sice podařilo až později, přesto v roce 1969 vzniká první celorepubliková soutěž, Mistrovství ČSR. V tomto roce jsou v Praze na programu mužské trojice, ve dvojicích se poprvé hraje v roce 1971 v Českých Budějovicích a tento rok poprvé hrají o trojkový titul i dorostenci. Postupně se přidávají další šampionáty v dalších kategoriích a disciplínách. V současné době se o titul českého mistra hraje na celkem 15 jednodenních šampionátech - jednotlivců mužů, dvojic mužů, trojic mužů, jednotlivců žen, dvojic žen, trojic žen, jednotlivců dorostenců, dvojic dorostenců, trojic dorostenců, jednotlivců starších žáků, dvojic starších žáků, trojic starších žáků, jednotlivců mladších žáků, dvojic mladších žáků, trojic mladších žáků. Některé šampionáty ženské nebo mládežnických kategorií se konají jako dvoudenní, se spojením dvou disciplín.


2012_historienohejbalu_082012_historienohejbalu_0828. Český nohejbalový svaz (1971)  

V šedesátých letech po republice fungovaly komise nohejbalu jednotlivých městských, okresních či krajských článků ČSTV. Pro další rozvoj bylo třeba ustavit celorepublikový plnohodnotný sportovní svaz nohejbalu. Předehrou dějství byla velká dotazníková akce v roce 1966, cílem bylo ověřit fungování jednotlivých regionálních řídících orgánů nohejbalu. Zprávy přišly z okresů Plzeň, Ostrava, Příbram, Náchod, Přerov, České Budějovice, Havlíčkův Brod, Rakovník, Jičín, Děčín, Hradec Králové, Liberec, Jablonec, Brno, Tábor, Frýdek - Místek, Strakonice, Ústí nad Labem, ze Slovenska pak z Nitry a Martina. Další posun znamenala v roce 1968 zaslaná žádost pražské nohejbalové komise na ÚV ČSTV o ustavení ústřední nohejbalové sekce. Sovětská okupace však plány zmařila. Následující rok došlo ke změně struktury ČSTV, která přechází na svazové uspořádání řízení sportů. Tím vznikají i krajské a okresní nohejbalové svazy. V roce 1970 vychází první učební texty nohejbalu. Přelomovým datem je 29.5.1971, kdy v Praze konečně dochází k ustavení Českého nohejbalového svazu. Ve svém prvním roce spravoval celkem 103 oddílů s 1.295 členy. Svaz se stal funkčním a výhradním zástupcem nohejbalu ve střešních strukturách českého sportu i ve vztahu k mezinárodním federacím. Zavedena byla hráčské registrace.V současnosti (údaj z roku 2011) řídí 401 oddílů s 8.229 členy (v rámci ČSTV) a cca 140 oddílů s 2.800 členy (ČOS, ostatní sdružení a nesdružené oddíly).


2012_historienohejbalu_092012_historienohejbalu_0929. Ligové soutěže (1972)

Mužské republikové šampionáty byly prvními republikovými soutěžemi, ale jednorázovými. Celorepublikové dlouhodobé soutěže se český nohejbal dočkal v roce 1972, Národní ligy mužů ČSR (později Extraliga mužů). Jejími účastníky se stalo pět pražských a pět dalších družstev. K jejímu řízení vydal nový republikový svaz potřebné řídící dokumenty a zorganizoval pravidelná školení trenérů a rozhodčích. Dlouho byla ligová soutěž mužů jedinou dlouhodobou republikovou soutěží. K významné reorganizaci došlo nejprve v roce 1991 (dvě ligové soutěže mužů, vznik Federální ligy mužů ČSFR), poté v roce 1993 (dvě ligové soutěže mužů, zrušení Federální ligy a založení regionálně členěné 2. ligy mužů), v roce 1998 (tři ligové soutěže mužů, vznik 1. ligy mužů), v roce 2001 (sjednocení počtu účastníků všech ligových soutěží). V současnosti se tak hrají tři ligové soutěže mužů - Extraliga, 1. liga, 2. liga (dvě regionálně členěné skupiny), tvořící jádro republikové soutěžní sezóny na venkovních hřištích. Od roku 1973 se hraje i dorostenecká ligová soutěž, od roku 1997 (nultý ročník) ligová soutěž žen. V nejvyšší soutěži mužů, žen a dorostenců se hraje o titul Mistr ČR družstev. V těchto soutěžích působí licencovaní trenéři a rozhodčí.


2012_historienohejbalu_102012_historienohejbalu_10210. Národní tým (1972) 

Se vznikem Českého nohejbalového svazu a republikových soutěží se nahlas začalo uvažovat i o mezinárodních stycích. Ty do té doby byly jen solitérní, vesměs se jednalo o nahodilé, neřízené výjezdy českých hráčů nebo družstev do zemí socialistického bloku. Tyto snahy však předběhly dobu, na vznik mezinárodní federace si nohejbal musel počkat do roku 1987. Ale již v roce 1972 byl na soustředění do Nymburku svolán reprezentační výběr ČSR mužů. Jeho pozdějším využitím bylo jen několik mezirepublikových utkání se slovenskými protějšky. První ostrý start národní tým mužů zažil v roce 1988 v rámci mezinárodního turnaje Eurocup v Žatci, tam ale nakonec ohlášenou zahraniční účast tvořili pouze činovníci nové mezinárodní federace IFTA. O rok později se národní tým vydal na mezinárodní turnaj ve Švýcarsku. Průlom v malé činnosti znamená vznik evropských (1991) a světových (1994) šampionátů a dalších mezinárodních turnajů reprezentačních výběrů. V současné době tvoří nohejbalovou reprezentaci ČR tři dvanáctičlenná družstva - mužů, žen, juniorů.


2012_historienohejbalu_112012_historienohejbalu_11211. Krajské a okresní svazy (1973) 

Vznik Českého nohejbalového svazu v roce 1971 zasáhl i do regionálního uspořádání. Kromě pražské nohejbalové komise (vznik 1961) fungovaly komise např. v Náchodě (1963), Českých Budějovicích a Liberci (1966), Chomutově (1969), Mladé Boleslavi, Kroměříži, Ústí nad Labem (1970). Od roku 1969 se vlivem změny struktury střešního ČSTV mění i statut jednotlivých regionálních řídících orgánů. Z komisí nohejbalu se tak stávají okresní, později i krajské nohejbalové svazy. Důležitá z tohoto pohledu byla první konference Českého nohejbalového svazu, konaná v roce 1973. Tam kromě voleb do republikových orgánů byly obsazeny i jednotlivé okresní svazy v Praze, Mladé Boleslavi, Nymburce, Praze - západ, Kutné Hoře, Kladně, Českých Budějovicích, Tachově, Chomutově, Litoměřicích, Liberci, Pardubicích, Náchodě, Ústí nad Orlicí, Kroměříži, Přerově, Ostravě. Poté v roce 1981 došlo k dalšímu administrativnímu přejmenování regionálních svazů na komise a v novém tisíciletí znovu na regionální svazy. V současnosti Český nohejbalový svaz řídí své regionální soutěže prostřednictvím 14 krajských svazů a 32 okresních svazů. V roce 1973 se také nohejbal dočkal své hlavní ankety, vyhlašování Nohejbalisty roku. Do roku 2004 byla vyhlašována pouze v mužské kategorii, od roku 2005 se o vítězství v anketě soupeří i v kategorii žen, dorostenců a žáků.


2012_historienohejbalu_122012_historienohejbalu_12212. Celostátní soutěže (1980) 

I když se soutěže v České a Slovenské socialistické republice vyvíjely odděleně (s výjimkou společných šampionátů v první polovině 70. let a několika přátelských utkání), myšlenka poměřit nejlepší české a slovenské sestavy či družstva měla své zastánce. Nadstavbou na české šampionáty se tak stala celostátní mistrovství ČSSR (později ČSFR), neoficiální premiéru měly v roce 1980. Hrála se v kategorii mužů, a to ve dvojicích, trojicích a družstvech. Tečku za těmito šampionáty udělal rozpad státu na dva samostatné státy. Plány činovníků v roce 1987 vzniklé mezinárodní federace IFTA výrazně uspíšily dění na tuzemské scéně. Český nohejbalový svaz a Slovenská fotbaltenisová asociace podepsaly na zasedáních v Praze a Bratislavě v roce 1990 smlouvu o vzniku Československé nohejbal - fotbaltenisové federace (ČSFTNF). Oba svazy v ní měly paritní zastoupení. Kromě zaslání nové přihlášky za ČSFR do IFTA se jedním z hlavních bodů programu stala organizace nové celostátní soutěže, Federální ligy mužů ČSFR v roce 1991. Tato soutěž byla poplatná době vzniku a k pikantnostem patřila dvojí pravidla, dle toho, zda se utkání hrála v Česku nebo na Slovensku. Účastníky se stala čtyři česká a dvě slovenská družstva. Mezinárodní rozměr soutěže ale neměl dlouhého trvání. Druhý ročník soutěže byl zároveň posledním. Politické rozdělení ČSFR tak ukončilo nejen tuto soutěž, ale i činnost federálního nohejbalového svazu, který vypořádal svůj majetek mezi oba republikové svazy.


2012_historienohejbalu_132012_historienohejbalu_13213. Mezinárodní federace (1987) 

Účast zástupců ve Švýcarsku nově ustavené mezinárodní nohejbalové federace IFTA (International Footballtennis Association) na Mistrovství ČSR trojic v Dobříši v roce 1987 předznamenal další osud nohejbalu. Vznik IFTA bez československé účast podnítil nohejbalové činovníky v jejich úsilí co nejdříve naskočit do již rozjetého vlaku. Přitom v Bratislavě byl již v roce 1974 ustaven Svaz nohejbalu SÚV ČSZTV (později Slovenská fotbaltenisová asociace, resp. Slovenská nohejbalová asociace), který se stal řídícím orgánem slovenských republikových soutěží a byla tím splněna podmínka pro vytvoření federálního nohejbalového svazu. V roce 1975 projednávali zástupci obou republikových svazů tuto možnost, ale několik žádostí na příslušné střešní orgány se dlouho míjely účinkem. Na chvíli byly dokonce zmrazeny styky se slovenskými nohejbalisty. Od roku 1980 se znovu Češi a Slováci vrátili ke společným jednáním, jejichž výsledkem byla podaná přihláška do IFTA. Členem se ČSSR stává v roce 1989, bohužel tedy už nepatří mezi zakládající členy. Zajímavostí je, že zatímco v ČSR se stále hraje na klasický třídopadový nohejbal, naopak SSR přechází na mezinárodní dvoudopadový. Jedinou přejatou výjimkou z mezinárodních pravidel do českých soutěží je dopad míče pouze v hřišti. Mistrovství ČSSR, hrané v ČSR, se hraje dle českých, hrané v SSR dle mezinárodních pravidel. Politické změny v ČSSR si vyžádaly další proceduru v rámci IFTA, ta od roku 1991 eviduje ČSFR.


2012_historienohejbalu_142012_historienohejbalu_14214. Mistrovství Evropy (1991) 

Čtyři roky trvalo mezinárodní federaci IFTA, než ukončila přípravy na vznik vrcholných mezinárodních reprezentačních soutěží, evropských a světových šampionátů. Premiérový šampionát, Mistrovství Evropy mužů v roce 1991, byl zajímavým z několika hledisek. Už jen tím, že každá disciplína se konala na jiném místě. Jednotlivce tak hostil maďarský Kaposvár, dvojice maďarský Szólnok a trojice švýcarský Meiringen. Pořádné horko ale bylo na tuzemské scéně. Odlišnosti mezinárodních a tuzemských pravidel, zejména v počtu dopadů míče na zem, způsobily velké rozepře mezi činovníky svazovými i klubovými. Ti dokonce hrozili bojkotem domácích soutěží. Taktéž česko - slovenské vztahy se začaly ochlazovat. Na evropský šampionát si v rámci federálního šampionátu vybojovali nominaci pouze slovenští hráči. Další mužské evropské šampionáty federace IFTA (později FIFTA) se konaly v Rumunsku (1993, Bukurešť), Německu (1995, Mönchenglaedbach), Francii (1997, Grenoble), Turecku (1999, Istanbul), Maďarsku (2001, Szólnok), Rumunsku (2005, Oradea), Slovensku (2007, Trenčín) a Turecku (2009, Istanbul). Jednalo se o třídenní halové akce. Od roku 2011 se česká reprezentace účastní pouze šampionátů federace EFTA. Její první evropský mužský šampionát hostila Francie (2011, Corte). V rámci samostatného státu získala dosud ČR na evropských šampionátech celkem 11 zlatých, 11 stříbrných a 4 bronzové medaile. Na rozdíl od světových šampionátů se dosud v ČR ten evropský nikdy nekonal.


2012_historienohejbalu_152012_historienohejbalu_15215. Mistrovství světa (1994)

Slovenské Košice v roce 1994 hostily nejvýznamnější nohejbalovou akci, mistrovství světa mužů. Čeští hráči byli u toho, ve dvojicích si zajistili první světový titul. V rámci mezinárodní federace IFTA (FIFTA) se konalo celkem osm mužských šampionátů a pět juniorských a ženských (společná akce obou kategorií). Hostitelem mužských šampionátů se po Košicích postupně staly Brazílie (1996, Maceio), Maďarsko (1998, Szólnok), Česko (2000, Prostějov), Maďarsko (2002, Szombathely), Česko (2004, Prostějov), Rumunsko (2006, Oradea), Česko (2008, Nymburk). Junioři a ženy se poměřili na Slovensku (2000, Košice), v Maďarsku (2002, Szombathely), Rumunsku (2004, Bukurešť), Česku (2006, Opava a 2008, Přerov). V rámci nové federace UNIF se ČR v roce 2012 zúčastnila juniorského a ženského šampionátu v Brně a mužského šampionátu v Nymburce. Stejně jako v případě evropských mistrovství se jednalo o třídenní halové akce. V rámci samostatného státu získala dosud ČR na mužských světových šampionátech celkem 11 zlatých, 12 stříbrných a 2 bronzové medaile. Na ženských šampionátech celkem 5 zlatých, 10 stříbrných a 1 bronzovou medaili. Na juniorských šampionátech pak celkem 11 zlatých, 6 stříbrných a 1 bronzovou medaili.


2012_historienohejbalu_162012_historienohejbalu_16216. Mezinárodní soutěže v ČR (2000) 

Česká republika, jako mateřská země nohejbalu, je nejčastějším pořadatelem mezinárodních soutěží. Na nižším stupínku stojí mezinárodní klubové turnaje, z nichž některé mají dlouhou tradici. Jejich organizátorem a pořadatelem jsou většinou samotné nohejbalové kluby. K tradičním v současnosti patří turnaje mužů v Praze (Poslední smeč), Posázaví (Šacung OMV), Vsetíně (Austin Cup) či Přerově (Honemsem) a mládežnické turnaje v Praze, Prostějově nebo Lounech. Na vyšším stupínku nalezneme mezistátní utkání nebo turnaje, určené reprezentačním výběrům. Vesměs turnajům tohoto charakteru náleží statut Světového poháru družstev. V nedávné době takové akce byly uspořádány v Nymburce (2006-10), Praze (2005-07) nebo Prostějově (2006). Z klubových akcí pak na tuto úroveň patří Pohár evropských mistrů. Nejvýše v hierarchii pak jsou mezinárodní šampionáty. Těch ČR dosud uspořádala celkem sedm. Z toho čtyři mužské (2000 a 2004 Prostějov, 2008 a 2012 Nymburk) a tři juniorské a ženské (2006 Opava, 2008 Přerov, 2012 Brno). Rozpočet těchto akcí se pohybuje v rozmezí 700.000 - 3.000.000 Kč. Jsou to nejvíce medializované a hojně divácky navštěvované nohejbalové akce v ČR, včetně televizního vysílání celostátními stanicemi.


2012_historienohejbalu_172012_historienohejbalu_17217. Pohárové soutěže (2002)

V roce 2002 došlo k masivnějšímu obnovení pohárových soutěží v ČR. Do té doby se totiž tuzemské pohárové soutěže konaly jen nepravidelně, v určitých krátkých obdobích. Jako první se dočkala vzkříšení pohárová soutěž mužů, ve formě seriálu 3-5 turnajů s mezinárodní účastí. Nesla název Pohár Českého nohejbalového svazu mužů a konala se v letech 2002-2007. V letech 2008 a 2011 byla nahrazena seriálem Evropský pohár mužů. Svých pohárových seriálů se postupně dočkaly i další kategorie, ženy, dorostenci i žáci. Většina těchto turnajů se hraje v zimním halovém období. V současnosti se mužský pohárový seriál znovu nehraje, mládežnické a ženské však ano. K pohárovým akcím musíme přiřadit i mezinárodní soutěž, určenou vítězům evropských ligových soutěží, Pohár evropských mistrů. Jeho zakladatelem se stala ČR a neoficiální nultý ročník se hrál v roce 1995. První ročník soutěže v roce 1996 hostil Harrachov, v ČR se hrálo i v dalších letech (1998 Praha, 2003 Karlovy Vary, 2004, 2007 a 2012 Modřice). 


2012_historienohejbalu_182012_historienohejbalu_18218. Mezinárodní rozkol (2010)

V mezinárodní federaci IFTA (FIFTA) se za čtvrtstoletí existence vystřídalo několik prezidentů a mnoho viceprezidentů. Honosné funkce na vizitkách však nemohou přebít prázdnotu, která poslední dekádu v podání FIFTA provázela. Brzy po svém vzniku mnozí nohejbalisté vzhlíželi k mezinárodní federaci s nadějí. První zahraniční kontakty, první světové a evropské šampionáty, pořádané ve vyspělých, někdy i exotických zemích. Demokratické rozhodování, tvorba předpisů, nové plány. To vše dávalo předpoklad, že po desetiletích izolace nohejbal naplno expanduje do všech světových koutů. ČR se od začátku zapojila aktivně do dění a mj. vytvořila celou legislativu mezinárodní federace. Zůstalo však jen u nadějí. Prvním signálem, že něco tady nehraje, byly náhradní šampionáty. Původně oznámení pořadatelé mistrovství světa z pořadatelství vycouvávali a nebýt náhradníků, tak by se nekonaly. FIFTA sice rozdávala vedoucí funkce, ale generálové zůstávali bez vojáků. Její orgány zely prázdnotou a proto ani nepřekvapuje, že jediným příjmem mezinárodní federace po čtvrtstoletí existence jsou příspěvky členských zemí. Role FIFTA se tak prakticky omezila na přidělování světových a evropských šampionátů. Mnoho let také vzaly spory o podobu jednotných pravidel, které přebíjely ostatní témata a činnost FIFTA paralyzovaly. Svůj podíl viny ale v těchto sporech nesla i ČR. S dobou přišly i nedemokratické, autoritativní způsoby řízení a rozhodování, což už pro některé nohejbalově vyspělé země (včetně ČR) nebylo dále akceptovatelné. V roce 2010 proto ČR spolu s dalšími zeměmi opouští řady FIFTA.


2012_historienohejbalu_192012_historienohejbalu_19219. Vznik nových mezinárodních federací (2010) 

Česko, Slovensko, Francie, Švýcarsko, to byly země, které spojily síly s cílem vytvořit smysluplný projekt nových mezinárodních struktur pro nohejbal. Jejich pokus o reformaci FIFTA nevyšel a vzhledem ke zmíněnému stylu rozhodování i personálnímu obsazení ani nebylo dále žádoucí plýtvat časem a energií se o to dále pokoušet. Proto ještě ve stejném roce dochází ve Švýcarsku k založení nové mezinárodní federace UNIF (Union Internationale de FutNet) a její kontinentální dcery, EFTA (European FutNet Association). Zakládajícími členy nové světové federace se staly ČR, Slovensko, Anglie, Baskicko, Dánsko, Francie, Katalánsko, Kostarika, Švýcarsko, USA a Jihoafrická republika. I když se nová federace nevyvarovala některých nováčkovských chyb, zdá se, že v některých činnostech opravdu může působit mnohem akceschopněji, než její konkurent. Klíčem k tomu, získat důvěru svých členů i potenciálních členů, je nastavení demokratických procesů, včetně správné personální politiky. V opačném případě se budou opakovat chyby z působení ve FIFTA. Rozjezd nové federace vypadá nadějně, za dva roky existence už dokázala vyprodukovat mj. tři mezinárodní šampionáty s dosud rekordní účastí. Na soudy je však brzy.


2012_historienohejbalu_202012_historienohejbalu_20020. Olympijská touha (2012) 

I když nohejbal patří v ČR mezi populární sporty, za sedm desetiletí své existence nedokázal ve své mateřské zemi vstoupit mezi preferované sporty. Pozice v osmé desítce sportovních odvětví v rámci kritérií Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR je tristní. Důvodu je více, k těm hlavním patří i nevyjasněnost nohejbalové základny, kde vlastně chce svůj sport vidět. Zda zachovat jeho prvotní, rekreační a masový charakter, nebo jej nasměrovat mezi výkonnostní preferované sporty. Dalším důvodem je poměr rekreační a registrované základny, mnohem vyšší, než u většiny jiných sportů. Být doma prorokem ale nezávisí pouze na tuzemských parametrech a krocích. Jedním z kritérií při posuzování je i počet národních federací. V tomto ohledu nohejbal silně pokulhává. S nedůvěrou se setkaly ojedinělé snahy přiblížit nohejbal olympijské rodině, či se to alespoň pokusit. Přesto naděje na to, protlačit nohejbal v jakékoli formě na některé z významných celosvětových her, neumřela. Ke konci osmdesátých let se totiž hovořilo o myšlence spojení všech sportů, ve kterých je míč přes síť hrán jinou částí těla, než rukou, do jedné střešní federace. Ta by pak disponovala poměrně velkým počtem členských národních federací na všech kontinentech. Sepaktakraw, Footvolley, Jianzi, Jokgu, Footbag Net, Bossaball, Soccer-Tennis, to jsou sporty nebo jejich disciplíny, příbuzné nohejbalu. Principiálně pak reprezentují dvě formy (disciplíny) - malý míč, malé hřiště, vysoká síť a velký míč, velké hřiště, nízká síť. Spojení všech takových sportů do jedné střešní federace, po vzoru např. lyžařské federace FIS, by výrazně posunulo nohejbal vpřed. A to i v tuzemském měřítku. Olympijský sen by se zase o něco přiblížil.