Hodně věcí se nohejbalu dlouhodobě nedaří a za řadu nezdarů mohou sami nohejbalisté. Některé sestupné tendence a zmenšující se  víra v lepší zítřky, to věru není úspěšná kombinace. Přes to všechno má nohejbal především na mužské masově rekreační úrovni stále své věrné, což je držák fungující už od pionýrských trampsko-plovárenských dob. Veškeré dosud prováděné seriózní výzkumné práce totiž ukazují, že nohejbal je mezi českými sportovci oblíben. Zatím posledním důkazem budiž 13. místo mezi celkem 105 sportovními odvětvími v dílčí části (za mužskou část) ankety popularity sportů v ČR, představené Národní sportovní agenturou. Ani 30. místo celkově mezi provozovanými sporty a 35. místo v divácké popularitě nejsou špatnou vizitkou. Suma sumárum ve školním hodnocení by si nohejbal vysloužil známku "chvalitebný." Ano, mohlo by být i lépe a někteří z nás věří, že bude. Je však třeba nezapomenout na fakt, že základna nohejbalu v ČR je mnohonásobně větší, než ve všech ostatních zemích dohromady. A tak se čeští funkcionáři musí spoléhat pouze na svůj um, zatímco většina konkurenčních sportů může těžit i ze zahraniční podpory. Právě činovníkům mohou poslední i předchozí výzkumy nalít optimistickou náladu do žil, že alespoň doma být prorokem je sice náročný, ale nikoliv neřešitelný úkol.

Martin Maršálek, redaktor