Na události bohatý rok 2018 skončil a vstupujeme do dalšího. Z hlediska nohejbalového se asi největší změny odehrají na půdě stranických, ministerských a sportovních sekretariátů, protože na stole již leží novela zákona o podpoře sportu a v roce 2019 má vzniknout Národní sportovní agentura, hrající klíčovou roli při rozdělování dotací jednotlivým sportovním subjektům od roku 2020. Věřme tedy, že i nohejbal dokáže zalobovat včas a na správných místech, aby po téměř století existence ve své mateřské zemi zůstal alespoň na dosavadních pozicích. Při avizovaném navýšení částky na sport ze státního rozpočtu by to marné nebylo. Peníze ale nejsou zdaleko všechno, důležitá je radost ze hry. Ta se nám nějak vytrácí a nahrazuje ji kalkul, strojovost a disciplína. Je dobré si občas připomenout, že nohejbal vznikl jako zábava. Jako zábava se může jevit i virtuální nohejbalová liga, které se jistě brzy dočkáme. Při lenosti dnešní mládeže nepochybuji, že si může najít více hráčů, než ta skutečná. Jenže nahradit blažené pocity jako třeba ten, kdy člověk odtahuje prostěradlo od mokvající odřeniny z polařského zákroku na antuce nebo když vítr odfoukne vápno z lajnovačky do obličeje, zase tak lehké nebude. Nohejbal je prostě skvělá věc, navíc u nás zrozená a tohle nás nohejbalisty musí spojovat. A že v nohejbalou jsou chytří i blbci, dobří a špatní, tahouni i flinkové, esa i kopyta, věční optimisté i zhrzenci, s tím se musíme vypořádat. Život je boj a nohejbal ještě dvakrát těžší. Zvládli jsme to 96 let, tak to pojďme k té stovce dokopat. Tak nohu vejš!

Martin Maršálek, redaktor