Když už jsem v minulém sloupku načal téma reorganizace, sluší se je dokončit. Někdy se zdá, že ani nedávná minulost některé nepoučí. Teď hovořím o postoji některých klubů, které se momentálně vyhřívají v nějvyšších patrech tuzemských ligových soutěží. Z některých vyjádření a názorů je zřejmé, že některým úspěchy trošku posunuly myšlení a vstřícnost vůči ostatním. Moc nás ostatní nezdržujte, ať už můžeme hrát o titul (o postup...), asi tak se to dá vyjádřit. Před lety jsem byl velkým kritikem podoby a charakteru dorostenecké ligy. Vzpomínám, jak elitní trojka v podstatě kopírovala mužskou extraligu a svážela hráče z celé republiky. Prostřednictvím svých funkcionářů prosadila navýšení požadavků na tuto soutěž, včetně sankcí. Moc nás ostatní nezdržujte... A hle, po pár letech se medaile mohly rozdávat už po přihláškách do soutěže, protože ti, co nestačili tempu, jaksi z nohejbalové mapy postupně zmizeli. Komu to ještě stále není jasné, nechť se podívá za naší východní hranici, i tam podobný příklad z dob nedávných nalezneme. Ego a ješitnost není moudrý rádce. Skutečná hodnota úspěchu se měří kvalitou a počtem soupeřů. Palec nahoru dávám Komisi mládeže ČNS za to, že pod novým vedením dokázala jít do střetu s elitními kluby o charakter mládežnických soutěží a prosadila vstřícnější "lidovější" pravidla. Díky kterým se dorostenecká liga nejen zachránila, ale každým rokem navyšuje počet účastníků.

Martin Maršálek, redaktor