Koncentrace, monopolizace. Dvě nikterak dobře znějící slova ani nemají moc pozitivní význam, naopak. V nohejbalovém hnutí jsou tato dvě slova poslední dobou slyšena v souvislosti s reorganizací soutěží. Některé špičkové kluby s nepřímou podporou některých svazových činovníků by rády zkoncentrovaly či zmonopolizovaly mužské soutěže tak, aby jejich pozice byla ještě výsadnější, než je tomu nyní. Osobně pamatuji dobu, kdy podobné snahy byly k vidění v mládežnické kategorii a kdy díky častému upozorňování na tento negativní jev jsem byl pro některé činovníky špičkových dorosteneckých klubů nepřítelem mládeže. Světe div se, rok se sešel s rokem a produkt koncentrace byl na světě. Ono totiž když se koncentruje, občas se stane, že časem už není co koncentrovat. A tak mládežnické soutěže musely okamžitě reorganizovat, aby mohly být vůbec vypsány a obsazeny. Také náš východní soused má s koncentrací v soutěžích a jejími důsledky jisté zkušenosti. Je to jako v politice – jen málokdo, kdo je zrovna nahoře, je ochoten se dívat dál, než na jedno volební období. Propojení politiky a byznysu, střety zájmů... Nezavírejme oči, i v rámci našeho malého svazu ke kumulaci moci, střetům zájmů a pokušení dochází. Nezájem o projednávané materiály (pokud se to tedy nějak nedotkne mého oddílu), neodbornost v problematice, obyčejná hloupost či tolerance nešvarů jsou semeništěm budoucích malérů. Stát na tyto záležitosti má třeba antimonopolní úřad (ÚOHS), náš svaz zatím nic. Nechtěl bych některý z budoucích redakčních sloupků končit obligátním: Já vám to přece říkal....

Martin Maršálek, redaktor