Určitě nikdo není dokonalý a ne vše se povede. Na co by si svazoví činovníci měli dávat pozor, je důvěra hnutí, které spravuje. Asi každý dokáže odpustit nějakou tu chybičku. Ale jiná káva je hrozba zneužití moci k prosazování vlastních cílů. Před lety započal trend, který měl za cíl vymést nepředvídatelnost rozhodování orgánů při různých klíčových úkonech a rozhodnutích. Pro někoho možná příliš technokratický, ale na české prostředí účinný. Proč o tom hovořím? Některé věci se totiž znovu mění a nezavdávají pocit, že k lepšímu. Příkladů je více, uvedu za všechny jeden. VV ČNS před lety prolomil dosavadní svazové tabu (u mužské kategorie) a na pozici trenérů reprezentačních výběrů mužů a juniorů jmenoval trenéry, kteří zároveň vedou družstva v nejvyšší soutěži. Zřejmě i pod vlivem dočasného nedostatku trenérů, ale znáte to - nenahraditelných jsou plné hřbitovy. To, k čemu mám nejen já výhrady, je velký střet zájmů na tak malý rybník, jakým je nohejbal. Bohužel delší dobu přicházející reakce z hnutí to potvrzují. Samo o sobě je logické, že potenciální reprezentanti vnímají, z kterého klubu je do národního výběru blíže. Už to pokřivuje prostředí. Ale není také tajemstvím, že právě z reprezentačního úseku přichází hráčům různá "doporučení" pro jejich další růst. Vlastně i jeho předseda v rozhovoru zmínil, že soustředění reprezentantů do jednoho klubu by přípravu reprezentantů ulehčilo. Možná pro reprezentaci účelné, ale o možných dopadech na domácí scénu je třeba popřemýšlet. Přitom se stačí podívat za naší východní hranici. Aby nám pak z mistrovství světa nezbylo jen pozlátko. Mezinárodní a tuzemská scéna by vždy měly být vyvážené. Jakmile se váhy příliš vychýlí na jednu či druhou stranu, nebývá dobře. Českému nohejbalu ubývá kvalitních hráčů, ubývá kvalitních klubů. Když budeme pod dojmem účelnosti zavírat oči a volit jednodušší řešení, která jsou ale také snadněji zneužitelná, ubude i motivace a důvěry. A bez obou se moc tvořit nedá.

Martin Maršálek, redaktor