Poslední jarní jednorázovka je za námi a nohejbalisté mohou naplno v tomto polopřechodovo-přípravném období regenerovat a připravovat na rozhodující část sezóny svá fyzicky i psychicky zhuntovaná těla. Prostě pohodička se vším všudy. Já sám mám jeden vroubek, který tímto snad mažu. Někdy si člověk myslí, že zná nohejbalové poměry ze všech stran. Ale nohejbal je komplikovanější organizmus, než by se zdálo. A tak jsem si nedávno dobíral svazového prezidenta za přerušení ligové soutěže v době konání světového poháru klubů, které se naprosto minulo účinkem. Nohejbalisté zkrátka volný víkend navíc upřednostnili jiné, než ryze nohejbalové zájmy (jak by se od nich čekalo – nebo ne?). Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá, a tak jsem na odvetu dlouho nečekal. „Není to poprvé, co je mládežnická akce naprosto nevhodně umístěna do termínu, kdy...," uvedl jsem v minulém sloupku svůj komentář k termínu dorostenecké tuplované jednorázovky. „31 přihlášek v naprosto nevhodném termínu, co tomu říkáš," vychutnával si prezident svou sladkou výhru. Není vždycky posvícení a zajíci se počítají až po honu. Tak jsme zase o zkušenost moudřejší.

Martin Maršálek, redaktor