Jedna po druhé, konečně se letošní zkrácené "dlouhodobé" soutěže rozjely. Po velkých porodních bolestech se narodil jak následník trůnu, tak levoboček. Určitě lze chápat i rozumně vysvětlit motivy těch, kteří se rozhodli pokračovat v upravených soutěžích ČNS i těch, kteří se rozhodli v poškozeném ročníku jít alternativní cestou. Mohlo to skončit hůře, některé kluby chtěly spory o (ne)regulérnost soutěží řešit i soudním přezkumem. Můžeme ještě dlouho spekulovat nad tím, proč nebyla vyslyšena některá doporučení svazových orgánů, proč nebyly (byť nakonec v dalším kole byly) reflektovány připomínky předsedů čtyř svazových orgánů, proč byla nakonec vybrána varianta až s třetím nejvyšším počtem hlasů, proč... Toto jistě ještě bude otevřeno na nejbližším zasedání vyšších orgánů svazu. Co je teď zcela zásadní - je třeba obnovit důvěru, je třeba zklidnit zjitřenou atmosféru, je třeba ukázat trochu nadhledu až velkorysosti. Před deseti lety došlo k rozdělení světového nohejbalu na dvě federace, což mnozí dnes nepovažuji za dobré. Poučme se a nedělejme kroky, které povedou i k rozkolu na tuzemské scéně. Dojeďme v klidu dobrovolných soutěží provizorní ročník, který řadě členů přinesl mnoho starostí zdravotních, ekonomických i psychických a využijme jej na kvalitní přípravu věcí, které se v minulých letech nedařilo vykonat.

Martin Maršálek, redaktor